Čís. 6423.

Zákon o zahlazení odsouzení č. 111/1928 Sb. z. a n.:
Vyhovují-li odsouzení, o jejichž zahlazeni jde, ustanovení § 4, odst. 3 zákona o zahlazení odsouzení, není třeba, aby mezi výkonem jednotlivých trestů a dalším odsouzením uplynula zkušebná doba, nýbrž stačí, uplynula-li od výkonu posledního trestu.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1939, Zm I 603/39.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací o zmateční stížnosti generální prokuratury k zachování zákona do usnesení krajského soudu v N. ze dne 4. března 1939, jímž byla zamítnuta žádost Josefa A. o zahlazení odsouzení, takto právem:
Usnesením krajského soudu v N. ze dne 4. března 1939, jímž byla zamítnuta žádost Josefa A. o zahlazení odsouzení z rozsudku okresního soudu v O. ze dne 21. ledna 1926, a z trestního příkazu téhož soudu ze dne 8. listopadu 1926, byl porušen zákon č. 111/1928 Sb. z. a n. v ustanovení § 4, odst. 3; toto usnesení se zrušuje a soudu prvé stolice se ukládá, aby o žádosti Josefa A. o zahlazení uvedených odsouzení znovu podle zákona rozhodl.
Důvody:
Ze spisů krajského soudu v N. lze seznati tento skutkový děj:
Josef A., narozený dne 10. prosince 1902, byl odsouzen okresním soudem v O.: 1. rozsudkem ze dne 21. ledna 1926 pro přestupek podle § 411 tr. z. k pokutě 50 K, v případě nedobytnosti k trestu vězení v trvání pěti dnů; uvedená pokuta byla zaplacena dne 17. února 1926,
2. trestním příkazem ze dne 8. listopadu 1926 pro přestupek podle § 430 tr. z. k pokutě 10 K, v případě nedobytnosti do vězení na 24 hodin; uvedená pokuta byla zaplacena dne 3. prosince 1926.
Žádost odsouzeného za zahlazení obou těchto odsouzení byla k návrhu státního zastupitelství v N. zamítnuta usnesením krajského soudu v N. ze dne 4. března 1939, které, nebyvší napadeno, nabylo právní moci, a to z toho důvodu, že mezi výkonem předcházejícího trestu a následujícím odsouzením neuplynula zkušebná doba pěti let, takže není splněna jedna z podmínek, za kterých lze podle § 4 zák. č. 111/1928 Sb. z. a n. povoliti zahlazení více odsouzení. Důsledkem toho se krajský soud nezabýval otázkou, zda a pokud jsou splněny i ostatní podmínky, stanovené pro zahlazení odsouzení zákonem č. 111/1928 Sb. z. a n.
Krajský soud v N. však zřejmě přehlédl ustanovení § 4, odst. 3 zák. č. 111/1928 Sb. z. a n., které stanoví výjimku z pravidla, že každé jednotlivé odsouzení musí vyhovovati podmínkám § 1, odst. 1 uvedeného zákona, totiž, že za předpokladů, uvedených v onom místě zákona, nemusí mezi výkony jednotlivých trestů uplynouti celá zkušebná lhůta a že stačí, když ona lhůta uplynula od výkonu posledního trestu do podání žádosti.
Jelikož šlo v tomto případě o dvě odsouzení pro přestupky a od výkonu posledního trestu uplynula doba zkušebná (t. j. doba pěti roků), bylo povinností soudu, aby zkoumal žádost odsouzeného o zahlazení uvedených dvou odsouzení s hlediska ustanovení § 4, odst. 3 zák. č. 111/1928 Sb. z. a n. a řešil otázku, zda jsou splněny zmíněné další zákonné podmínky, a to zda odsouzený napravil podle možnosti škodu trestným činem způsobenou (§ 1, odst. 1) a je-li z chování odsouzeného po výkonu posledního trestu patrno, že se úplně polepšil, jakož i zda přestupky, pro které byl žadatel odsouzen, jsou nepatrného významu a nespočívají na nízké a nečestné pohnutce, a aby v tom směru učinil jemu příslušející zjištění.
Porušil proto krajský soud v N. zákon č. 111/1928 Sb. z. a n. v ustanovení § 4, odst. 3 tím, že zamítl žádost odsouzeného o zahlazení zmíněných dvou odsouzení pro přestupky jedině z toho důvodu, že mezi výkonem předcházejícího trestu a následujícím odsouzením neuplynula zkušebná doba, nedbaje ustanovení § 4, odst. 3 zák. č. 111/1928 Sb. z. a n., stanovícího výjimku ze zásady, že každé odsouzení musí vyhovovati podmínkám § 1, odst. 1 cit. zák. o uplynutí celé zkušebné doby, a neučiniv proto potřebných zjištění o tom, zda jsou splněny ještě další podmínky, předepsané zákonem pro zahlazení odsouzení, ač nebyl podle obsahu spisů vyloučen kladný závěr v tom směru.
Zamítavým usnesením krajského soudu v N. ze dne 4. března 1939 byl porušen zákon, a to ke škodě odsouzeného; proto bylo napadené usnesení zrušeno a nařízeno, aby soud prvé stolice o žádosti Josefa A. o zahlazení odsouzení znovu podle zákona rozhodl.

Citace:

Čís. 6423. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 239-240.