Čís. 6393.

Nezletilá nevlastní dcera je svěřena dohledu a výchově svého nevlastního otce, v jehož domácnosti žije.
S hlediska zločinu podle § 132 III tr. z. je nerozhodné, zda na ni nevlastní otec skutečně též dozírá a ji vychovává.
K pojmu svedení ve smyslu § 132 III tr. z.
Ustanovení § 132 III tr. z. chrání za předpokladů v něm uvedených i osobu mravně nebo pohlavně porušenou.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1939, Zm I 486/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem svedení ke smilstvu podle § 132 III tr. z.
Z důvodů:
Zmateční stížnost se dovolává důvodů zmatečnosti podle § 281, č. 9, písm. a), 10 tr. ř.
S hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, č. 9, písm. a) tr. ř. namítá, že nezletilá Marie H. nebyla svěřena stěžovatelovu dozoru, když prý bydlela ve společné domácnosti se svou matkou a nebyla ani v poručenství ani v opatrovnictví stěžovatelově. Se zmateční stížností nelze souhlasiti. Již vzhledem ke svému mladistvému věku měla Marie H., jež se narodila dne 28. července 1921, v době zjištěného trestného činu zapotřebí ochrany a vedení jak po stránce tělesné, tak i v ohledu mravním. Povinnost poskytovati jí obého, připadá podle poměrů stěžovateli, jakožto hlavě domácnosti, aniž bylo třeba, aby byla nezletilá Marie H. svěřena zvláštním formálním aktem stěžovatelovu dohledu. Poměr, odpovídající za těchto okolností pojmu svěření podle § 132 tr. z., je založen fakticky již tím, že matka přivedla svou nezletilou dceru do své nové, se stěžovatelem společné domácnosti. Tím vzešly pro stěžovatele, jakožto hlavu domácnosti, podmínky autoritativního postavení, zavazujícího jej ke zvláštním povinnostem vůči osobám podřízeným jeho autoritě. Svedení nezletilé nevlastni dcery, žijící ve společné domácnosti, znamená proto již samo sebou porušení povinností k pohlavní mravnosti, jež se trestá podle zvláštního předpisu § 132 tr. z. S hlediska zákona jest bez významu, zda stěžovatel dozor a výchovu skutečně vykonával; stačí naopak, že tu byla jeho povinnost k tomu (srov. rozh. č. 1590 Sb. n. s.).
Svedením ve smyslu § 132 tr. z. je podle ustálené judikatury zrušovacího soudu (srov. rozh. 6217 Sb. n. s.) každé působení na vůli svěřené osoby jakýmikoliv prostředky, aby spáchala nebo snášela smilný čin, pokud ovšem osoba ta sama předem neprojevila úmysl oddati se takovému jednání, ani k němu nedala podnět svým chováním vůči svůdci nebo svým svůdci známým způsobem života a chováním, a není-li tedy smilný čin, totiž ono jednání nebo snášení, výsledkem iniciativy svěřené osoby, nýbrž iniciativy pachatelovy, ať již se tato iniciativa setkala s větším či menším odporem fysickým nebo morálním, po případě nenalezla vůbec odporu. Zmateční stížnost není v právu pokud namítá, že, dospěl-li již nalézací soud k přesvědčení, že byla svěřená osoba skutečně svedena ke smilstvu, byl již tímto prvním činem, první souloží, dokonán trestný čin podle § 132 tr. z. a není prý možno k dalším souložím sváděti chráněnou osobu, u které byla již pohlavní neporušenost dotčena, když tu prý tímto okamžikem přestal býti statek, který by bylo nutno chrániti a když prý se nad to tyto další soulože dály za oboustranné shody. Zmateční stížnost tu nevychází ze směrodatného zjištění nalézacího soudu, že Marie H. kladla stěžovateli odpor a plakala, ale pak mu vždy povolila a že podnět ke smilným činům (tedy nejen k prvé souloži, nýbrž i k dalším souložím) dal stěžovatel. Je nerozhodné, že Marie H. nebyla již při dalších souložích se stěžovatelem pohlavně neporušená, neboť zákon chrání před zneužitím svěřenského poměru podle § 132 tr. z. svodem k páchání nebo trpění smilného činu i osoby mravně a pohlavně porušené, je-li jen příčinou toho, že svedená osoba svolila ke smilnému činu, právě vliv vykonaný na ni osobou, jíž je svěřena, jako tomu je v souzeném případě (srov. rozh. č. 3280 Sb. n. s.).
Poněvadž stěžovatel podle zjištěného stavu věci svedl a přiměl k dopuštění smilných činů nezletilou Marii H., jež byla zároveň též svěřena jeho dozoru a výchově, podřadil nalézací soud právem zjištěný skutek stěžovatelův pod zločin svedení ke smilstvu podle § 132 tr. z.
Pokud zmateční stížnost, uplatňujíc důvod zmatečnosti podle § 281, č. 10 tr. ř., namítá, že jednání stěžovatelovo tvoří pouze přestupek podle § 20, č. 2 zákona č. 241/1922 Sb. z. a n., je pochybena již z toho důvodu, že skutkový děj, jenž tvoří podstatu zločinu podle § 132, III tr. z., nemůže za uvedených okolností a vzhledem na rozsudkem zjištěné skutečnosti nikdy naplniti skutkovou podstatu přestupku podle § 20, č. 2 výše uvedeného zákona.

Citace:

Čís. 6393. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 186-188.