Čís. 6398.

S hlediska skutkové podstaty podle § 486, č. 2 tr. z. je nerozhodné — na rozdíl od skutkové podstaty podle č. 1 téhož zákonného ustanovení — proč došlo k úpadku a zda ho dlužník zavinil. Zákon tu spatřuje trestnou nedbalost již v tom, že dlužník, věda že je neschopen platiti, jedná způsobem v § 486, č. 2 tr. z. naznačeným, místo aby, zdržuje se takového jednání, navrhl vyrovnací řízení nebo zahájení konkursu. Není třeba, aby jednal v poškozovacím úmyslu.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1939, Zm I 482/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jimž byl obžalovaný uznán vinným přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486, č. 2 tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost se dovolává důvodů zmatečnosti podle § 281, č. 5, 9, písm. a) tr. ř. Bezdůvodně.
Že byl obžalovaný nucen prodati nákladní auto se ztrátou, rozsudek výslovně zjistil, že byl povolán na vojenské cvičení, zřejmě předpokládá, když mluví o »návratu obžalovaného po mobilisaci«. Že blíže tuto okolnost nehodnotil je nerozhodné; nemáť význam pro posouzeni zaviněni obžalovaného; neboť u přečinu podle § 486, č. 2 tr. z. — na rozdíl od přečinu podle č. 1 téhož paragrafu — nezáleží na příčině úpadku a na tom, zda byla dlužníkem zaviněna čili nic, nýbrž jen na tom, že si byl dlužník své platební neschopnosti vědom a že z nedbalosti poškodil své věřitele způsobem tam uvedeným.
Že odebíral zboží i po té, co věděl, že nemůže platiti, obžalovaný výslovně doznal. Obhajobě obžalovaného, že po té, co zjistil, že je neschopen platiti, již zboží nebral na úvěr, nýbrž na dobírku, napadený rozsudek zřejmě nevěří; zjišťujeť na základě dotazníků, že obžalovaný ještě po oné době odebral zboží na úvěr od Františka M. a od firem N. a K.
Zákon shledává trestnou nedbalost již v tom, že dlužník, věda o své neschopnosti platiti, činí nové dluhy nebo splátky na staré dluhy, místo aby navrhl, zdržuje se takového jednání, vyrovnací řízení nebo zahájení úpadku. Škodou věřitelů je tu částka, o kterou byla zkrácena kvóta, kterou by dostali — nebýti oněch trestných činů — při stejnoměrném uspokojení podle předpisů řádu konkursního a vyrovnacího, které bylo právě oním jednáním zmařeno. Zákon zřejmě předpokládá, že dlužník při řádné pozornosti může poznati, že jednání oné povahy může takové poškození věřitelů způsobiti. Poškozovací úmysl dlužníkův ona skutková podstata nepředpokládá.
Že nemá vůbec žádné jmění, obžalovaný výslovně netvrdil. Investoval-li, jak uvádí, kapitál 8 000 K do zboží a měl-li, jak vyplývá ze seznamu aktiv a pasiv, založeného obžalovaným, v den výslechu, t. j. dne 25. března 1939 na hotovosti, ve zboží a na pohledávkách 5 104 K 25 h, byla tu možnost stejnoměrného uspokojení všech věřitelů v rozhodné době. Byla proto zmateční stížnost zamítnuta.

Citace:

Čís. 6398. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 192-193.