Čís. 380 dis.

Advokát neporuší povinnost nejednati přímo s odpůrcem za zády jeho advokáta, když, odmítnuv jednati s odpůrcem, který ho navštívil z vlastního popudu, vyslechne jeho přání co do jeho nároků, k jehož vyslovení nedal podnět, a zároveň ho poukáže, aby učinil návrh prostřednictvím svého advokáta, jemuž též oznámí celou věc.
Příčí se cti a vážnosti stavu, aby advokát koncipoval pro odpůrce, zastoupeného jiným advokátem, podání na soud, jimž odpůrce bere zpět návrh na určení svého sporného nároku vůči jeho straně.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1939, Ds I 97/38.)

Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie vyhověl odvolání obviněného advokáta z nálezu kárné rady advokátní komory, pokud čelilo proti výroku, že obviněný jednal s odpůrcem svojí klientky, zastoupeným jiným advokátem, bez jeho vědomí o smírné vyřízení věci, a zprostil odvolatele obvinění, že se tímto jednáním dopustil kárného přečinu zlehčení cti a vážnosti stavu; jinak odvolání do výroku o vině zamítl.
Z důvodů:
Naříkaným nálezem byl obviněný uznán vinným kárným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu ve dvojím směru:
1. že jednal s odpůrcem své klientky, zastoupeným jiným advokátem, bez vědomi tohoto o smírné vyřízení záležitosti o určení věna a 2. že spolupůsobil při stylisaci příslušného prohlášení na zpětvzetí uplatňovaných nároků odpůrcových bez jakéhokoliv uvědomění jeho právního zástupce.
Ve směru činu na prvním místě uvedeného zjistila kárná rada, uvěřivši plně obviněnému, že se R. R., jenž se soudně domáhal na své matce výbavy, dostavil dne 11. května 1937 odpoledne bez jakéhokoli pozvání do kanceláře obviněného, jenž ve zmíněné právní věci zastupoval R-ovu matku A. R-ovou, sám bez svého právního zástupce Dr. M., že ho obviněný přijal v přítomnosti svého koncipienta a když R. prohlásil, že přichází jednati o smírné vyřízení oné právní věci, obviněný odmítl s ním jednati s odůvodněním, že bez jeho právního zástupce nemůže nic ujednati; R. R. na to prohlásil, že by jen chtěl, aby mu matka vyplatila 1/3 povinného dílu a 2/3 zajistila pro jeho děti na vile. Obviněný řekl R., že tento jeho návrh je nepřijatelný, že by musil učiniti návrh rozumnější (prostřednictvím Dr. M.) a že o rozhovoru podá zprávu své klientce; dne 12. října 1937 obviněný uvědomil o této návštěvě R-ově jeho zástupce Dr. M. V naříkaném nálezu není sice uvedeno, že obviněný R-ovi řekl, že návrh by musil učiniti prostřednictvím Dr. M., avšak se zřetelem k tomu, že kárná rada uvěřila úplně tomu, co obviněný a jeho koncipient o návštěvě R-ově po stránce skutkové uvedli, jest míti za to, že i tomuto údaji obviněného a jeho koncipienta uvěřila.
Odvolání důvodně namítá, že toto jednání obviněného podřadila kárná rada neprávem pod skutkovou podstatu zlehčení cti a vážnosti stavu, vidouc v něm neprávem vyjednávání obviněného s odpůrcem za zády jeho právního zástupce, advokáta, jenž byl obviněnému znám. Ze zjištění nahoře uvedených vysvítá, že R. přišel k obviněnému z vlastního popudu, že obviněný odmítl s ním jednati, zjistiv, proč přichází. Nelze pak s hlediska kárného nic závadného spatřovati v tom, že obviněný vyslechl přání R. stran jeho nároků, kdyžtě obviněný k vyslovení tohoto přání nezavdal pražádného popudu, ani v tom, že o přáni tom pronesl svůj úsudek, odkázav R., chce-li učiniti nějaký návrh, aby tak učinil prostřednictvím svého advokáta. Bezelstnost obviněného v tomto bodě vysvítá jasně ze skutečnosti, že obviněný hned následujícího dne zpravil Dr. M. o návštěvě R., takže tento měl možnost informovati se u svého klienta o účelu a výsledku jeho návštěvy. Není také bez významu, že při oné návštěvě nedošlo k žádné dohodě, ba ani ke sblížení stanovisek stran, takže dosavadní procesní postavení stran zůstalo nezměněno. Zjištěné jednání obviněného při oné návštěvě je s hlediska kárného nezávadné a bylo proto nutno vyhověti odvolání obviněného a v tomto bodě ho zprostiti.
Odvolání však není důvodné, pokud napadá výrok kárného nálezu v druhém bodě. V tomto směru je zjištěno, pokud se týče obviněným doznáno, že se obviněný dne 13. května 1937 dověděl od L. — zetě své klientky —, že jeho klientka učinila dne 12. května 1937 se svým synem R. R. mimosoudní smír, podle něhož R. R. prohlásil, že se vzdá uplatňovaného nároku (na výbavu), zaplatí-li mu matka — klientka obviněného — kromě vyplacených 1 400 K do 31. května 1937 další částku 2 000 K, že obviněný na žádost L. nadiktoval podání na okresní soud v N., jímž R. R. oznamuje soudu, že odvolává svůj návrh na určení výbavy proti své matce, že toto podání dal doručiti prostřednictvím L. své klientce a že R. R. toto podání s podružnou změnou skutečně učinil; dále je zjištěno, že A. R. sdělila dne 19. května 1937 obviněnému, že svému synovi R. výše uvedenou částku 2 000 K vyplatila a že obviněný o celém tomto jednání Dr. M. vůbec neuvědomil, a to ani dne 20. května 1937 při společném jednání u okresního soudu v N.
Odvolání se marně snaží dovoditi, že tento postup obviněného neodporuje požadavku bezelstnosti a kolegiality mezi advokáty. Tomuto požadavku se zajisté příčí, aby advokát koncipoval pro odpůrce, zastoupeného jiným advokátem, podání na soud, jímž odpůrce bere zpět návrh na určení sporného nároku. Námitka odvolání, že koncept onoho podání, pořízený obviněným, byl určen pro klientku obviněného, neobstojí, ježto podle obsahu onoho podání měl učiniti prohlášení o zpětvzetí návrhu na určení výbavy R. R., takže klientka obviněného, pokud se týče její zeť L., pouze zprostředkovali doručení konceptu onoho podání, určeného ve skutečnosti R. R. Obviněný tímto činem, stejně jako tím, že neuvědomil advokáta druhé strany o smíru, projevil zřejmou nevážnost k činnosti kolegy advokáta, což stačí k naplnění skutkové podstaty zlehčení cti a vážnosti stavu (viz rozh. č. 128 a 274 dis. Sb. n. s.). V tomto bodě bylo odvolání jako bezdůvodné zamítnuto.

Citace:

Čís. 380 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 243-245.