Čís. 6418.

K subjektivní skutkové podstatě zločinu podle § 83 tr. z. věta druhá stačí pachatelovo vědomí, že do cizího příbytku vstupuje proti vyslovené nebo i jen předpokládané vůli oprávněné osoby. Není třeba, aby pachatel již předem zamýšlel vykonali násilí; stačí, že bylo násilí po bezprávném vniknutí skutečně vykonáno. Účel a pohnutka činu nerozhoduje.
I manželka, žijící odloučeně od manžela a zároveň spolumajitelka domu, manželem obývaného, se může dopustiti zločinu podle § 83 tr. z. násilným vpádem do tohoto domu.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1939, Zm I 520/39.)
Obžalovaná nežije se svým manželem P. ve společné domácnosti v domě, který je vlastnictvím obou manželů, neboť se z tohoto domu se všemi svými věcmi odstěhovala a domáhá se žalobou rozvodu manželství od stolu a lože. Dne 31. října 1938 přišla obžalovaná se svými dvěma bratry k domu, v němž nyní bydlí P. sám, aby na něm vymohla vydání hnacího řemene k mlátičce. P. je nepustil do domu a odepřel vydati řemen, dokud nepřijde obecní strážník. Obžalovaná s jedním ze svých bratrů sekerou vypáčila zamčené domovní dveře, vnikla se svými bratry do předsíně, kde se bratři obžalované vrhli na P-a a zlým nakládáním ho přiměli k vydáni řemene.
Proti rozsudku, jímž byli všichni tři uznáni vinnými zločinem veřejného násilí podle § 83 tr. z., podala obžalovaná zmateční stížnost, kterou nejvyšší soud zamítl.
Z důvodů:
Zmateční stížnost namítá s hlediska zmatku podle § 281, č. 9, písm. a) tr. ř., že byla obžalovaná uznána vinnou zločinem podle § 83 tr. z., ač nebylo zjištěno, že si byla vědoma, že ruší pokojnou držbu P-ovu, že se za tím účelem vědomě ozbrojila a že do domu vstoupila ve zlém úmyslu, vykonati tam násilí. Leč zmateční stížnost přehlíží, že byla obžalovaná uznána vinnou zločinem podle § 83, zřejmě druhé věty tr. z. — k němuž není po subjektivní stránce třeba vědomí rušení držby, nýbrž pouze pachatelovo vědomí, že vniká do cizího domu nebo příbytku (rozh. č. 3795 Sb. n. s.), to jest, že tam vstupuje proti vyslovené nebo i jen předpokládané vůli oprávněné osoby (rozh. č. 4017 Sb. n. s.) — spáchaným s více lidmi sebranými (stačí tři osoby, jednající ve vzájemném dorozumění — rozh. č. 4017 Sb. n. s.), aniž nalézací soud uvedl ve výroku rozsudku, že šlo o útok se zbraní a aniž vzal za přitěžující, že jest kvalifikace zločinu podle § 83 tr. z. splněna ve dvojím směru. Ke zločinu podle druhé věty § 83 tr. z. se také nevyžaduje, aby pachatel měl již předem zlý úmysl vykonati násilí, nýbrž stačí, bylo-li násilí po bezprávném (úmyslném) vniknutí skutečně vědomě vykonáno (rozhodnutí č. 3795, 4739 Sb. n. s.). Bylo-li násilí vykonáno jen částí vetřelců, odpovídají za ně ve smyslu § 83, druhé věty tr. z. i vetřelci, zůstavší po vniknutí nečinnými, bylo-li zjištěno jejich spolupachatelství na vniknutí (rozh. č. 4017 Sb. n. s.). Pokud zmateční stížnost buduje své vývody na skutečnosti, že obžalovaná se svými bratry vůbec nebyla, pokud se týče že na počátku bitky odešla, není provedena po zákonu, protože tyto skutečnosti nebyly zjištěny nalézacím soudem a obžalovaná se jimi vůbec nehájila (§ 258, odst. 1, § 288, odst. 2, č. 3 tr. ř.). Pokud zmateční stížnost dovozuje, že obžalovaná neměla býti uznána vinnou zločinem podle § 83 tr. z., protože dům, do kterého vnikla, jest jejím spoluvlastnictvím, přehlíží předně, že obžalovaná byla ve smyslu § 83, druhá věta tr. z. uznána vinnou, že vnikla do domu a příbytku P-ova a pomíjí zjištění nalézacího soudu, že obžalovaná nebydlela v domku, do něhož vnikla (bydlela u své matky), a že tam ani neměla žádných svých věcí. Ostatně se i manželka, žijící odloučeně od manžela, a zároveň spolumajitelka domu jím obývaného, může násilným vpádem do tohoto domu dopustiti zločinu podle § 83 tr. z. (rozh. č. 2079 Sb. n. s.). Poněvadž jsou podle § 83 tr. z. účel pachatelem sledovaný a pohnutka činu nerozhodné (rozh. č. 3795 Sb. n. s.), nemá významu, že si obžalovaná šla pouze pro svůj řemen, který potřebovala.

Citace:

Čís. 6418. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 229-231.