Čís. 385 dis.Advokátova účast ve spolku, který se podle svých stanov zabývá zastupováním stran a zprostředkováním jejich zastoupení advokátem, není slučitelná se stavovskými zájmy advokátního stavu. Je kárným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu, vzbudil-li advokát tím, že vstoupil do takového spolku a že vystupoval na venek jako jeho předseda, ve veřejnosti důvodné podezření, že je spolek jeho náhončím a že do spolku vstoupil proto, aby získal klienty. Odpověděl-li advokát na vyzvání advokátní komory, aby se vyjádřil o podané stížnosti, způsobem neslušným a posměšným, provinil se proti své povinnosti advokáta, odpovídati na dotazy svého nadřízeného stavovského orgánu způsobem slušným a věcným, a jde proto o kárný přečin porušení povinností povolání. (Rozh. ze dne 13. května 1939, Ds I 6/39.) Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání obviněného advokáta z nálezu kárné rady advokátní komory, jimž byl odvolatel uznán vinným kárnými přečiny zlehčení cti a vážnosti stavu a porušení povinností povolání. Z důvodů: V odkazovacím usnesení bylo obviněnému přičítáno za kárné provinění, že vstoupil do spolku »Poplatnická Kooperativa« a přijal funkci předsedy v tomto spolku, který se podle svých stanov zabývá zastupováním stran a zprostředkováním spolkových zastoupení advokátem, za tím účelem, aby si tím získal hromadný příliv klientů z řad Kooperativy, aneb že se při nejmenším vydal v podezření, že vstupem do spolku sledoval tento cíl. Kárná rada uvěřila obhajobě obviněného, že nevstoupil do zmíněného spolku za účelem získáni klientely a že ani v jednom případě nepřevzal jako advokát zastoupení člena spolku, a vyloučivši u obviněného zmíněný jím udánlivě sledovaný cíl, uznala ho vinným kárným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu, jehož se dopustil tím, že vstoupiv do zmíněného spolku a přijav v něm funkci předsedy, vydal se v podezření, že tím sledoval cíl získati klientelu, z kteréhožto činu byl obviněný již v odkazovacím usnesení viněn. Z toho, co uvedeno, je zjevno, že kárná rada uznala obviněného vinným v mezích odkazovacího usnesení a že je nepřekročila. Není žádného podstatného rozporu mezi vylíčením děje ve výroku napadeného nálezu pod 1. a v rozhodovacích důvodech. Tu i tam je vylíčen děj v podstatě stejně, při čemž volena jiná dikce, vyjadřující však totéž. Právní posouzení skutkového děje pod 1. kárnou radou je bezvadné. S hlediska kárného je nerozhodné, že šlo o spolek, jehož činnost byla úředně povolena, jádro věci spočívá v tom, zdali účast obviněného ve zmíněném spolku byla slučitelná se stavovskými zájmy advokátského stavu, jehož obviněný je příslušníkem, či nikoliv. Na tuto otázku je odpověděti v neprospěch obviněného, uváží-li se účel spolku, vytýčený v § 2 stanov a v kárném nálezu správně uvedený, dále že členové spolku jsou podle zmíněného paragrafu stanov odkazováni, pokud jde o úkony, vyhrazené advokátům, na spolkového advokáta a že dokonce v přípise spolku ve spisech založeném je uvedeno plné jméno předsedy spolku — obviněného — s připojením jeho povolání jako advokáta a s udáním jeho přesné adresy. Názor kárné rady, že obviněný vstupem do spolku a tím, že vystupoval na venek jako předseda, mohl vzbuditi v širší veřejnosti důvodné podezření, že spolek je jeho náhončím, že se takto obviněný vydal v podezření, že vstupem do spolku sledoval cíl získati klientelu, je správný a nelze právnímu podřadění zjištěného děje skutkové podstatě kárného přečinu poškození cti a vážnosti stavu důvodně vytýkati žádný právní omyl. Pokud jde o kárné provinění pod 2., je třeba především zdůrazniti, že podle výroku nebyl obviněný uznán vinným inkriminovaným kárným přečinem proto, že nepředložil stanovy spolku, nýbrž proto, že vyzván výborem komory, aby stanovy předložil a vyjádřil se o obsahu podání zmíněného spolku, neodpověděl a na opětné urgence a po pohrůžce pokutou odpověděl způsobem neslušným a posměšným. Odpověď obviněného, jak jest její znění správně reprodukováno v opisu nálezu, vybočovala z mezí slušného styku příslušníka stavu advokátského s jeho nadřízeným stavovským orgánem, je nesena tónem posměšným, což ke skutkové podstatě inkriminovaného přečinu stačí bez ohledu na to, zdali šlo u obviněného o úmyslné zesměšňování nebo zlehčování výboru komory či nikoli. Jde o porušení povinnosti advokáta, odpovídati na dotazy příslušného nadřízeného stavovského orgánu způsobem slušným a věcným, a není proto právně pochybené podřadění jeho činu skutkové podstatě kárného přečinu porušení povinností povolání, jak uznala kárná rada.