Čís. 6411.

K § 183 tr. z.
Výhrada vlastnictví k prodané věci do zaplacení trhové ceny nezaniká ani cesi pohledávky na zaplacení trhové ceny, ani zažalováním této pohledávky.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1939, Zm I 465/39.)
Podle zjištění nalézacího soudu koupil obžalovaný v březnu 1937 od Jana P. potravinářský obchod za 40 000 K, zaplatil hotově 20 000 K a zbytek se zavázal spláceti v měsíčních splátkách po 2 000 K do konce května 1938. Při tom si Jan P. výslovně vyhradil vlastnické právo k inventáři prodaného obchodu až do úplného zaplacení zbytku trhové ceny.
Obžalovaný zbytek nezaplatil a v březnu 1938 prodal část inventáře. Stržených peněz použil k zaplacení jiných dluhů.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, pokud jím byl stěžovatel uznán vinnými zločinem zpronevěry podle § 183 tr. z. Z důvodů:
Stěžovatel namítá s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, č. 9, písm. a) tr. ř.), že se Jan P. mlčky vzdal výhrady práva vlastnického tím, že bylo na obžalovaném civilním sporem vymáháno jen peněžité plnění, ježto napadený rozsudek činí v odůvodnění zmínku o civilním řízení, týkajícím se pohledávky Jana P. proti obžalovanému v částce 20 000 K a obsah spisů o tomto řízení byl u hlavního přelíčení konstatován, je zřejmo, že nalézací soud po skutkové stránce předpokládá, že na obžalovaném byla civilním sporem vymáhána pohledávka 20 000 K, a to jen její peněžitě plnění. Leč ani za tohoto předpokladu není hořejší námitka důvodná.
Výhrada vlastnictví k prodané věci až do zaplacení kupní ceny znamená, že odevzdání věcí nemá v zápětí převod vlastnictví, jenž je podle vůle stran podmíněn a závislý na zaplacení kupní ceny. Prodateli přísluší až do zaplacení kupní ceny dvojí nárok, jednak nárok na zaplacení kupní ceny za prodaný předmět, jednak nárok na vrácení dodaného předmětu. Prodatel nemůže civilním sporem uplatniti obojí právo zároveň, nýbrž podle volby buď jen to nebo ono. Tuto volbu nelze podřaditi pod § 906 obč. zák. a proto tu neplatí ustanovení, že prodatel, použiv práva domáhati se zaplacení kupní ceny, pozbývá nároku na vydání věci (rozh. č. 5148 Sb. n. s. tr., č. 10 005, 11 214 Sb. n. s. civ.). Důsledkem toho nezanikla ani v souzeném případě výhrada vlastnického práva podáním civilní žaloby na obžalovaného se žalobním nárokem jen na zaplacení 20 000 K. K tomu se podotýká, že ani cese pohledávky Jana P. vůči obžalovanému N-skému úvěrnímu ústavu v P., zřejmá z civilních spisů, neměla v zápětí zánik zmíněné výhrady vlastnického práva. Byla proto zmateční stížnost obžalovaného zamítnuta.

Citace:

Čís. 6411. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 217-218.