Čís. 6396.

Byl-li někdo nazván obecně podvodníkem, není k důkazu pravdy třeba dokazovati všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu. Podvodníkem rozumí obecná mluva již toho, kdo chce někoho lstivým jednáním přiměti k jednání, k němuž by se jinak neodhodlal.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1939, Zm I 407/39.) Obžalovaný doznal, že dal vytisknouti jako odpovědný redaktor v časopise »N-ské Listy« tento článek:
»Vyhlášky, které by neměly být vyhlašovány. Majitelům domů byly doručeny v prosinci vyhlášky, oznamující, že jistý p. A. bude trávit (otravovat) myši. Hrozilo se současně, že kdo by neuposlechl a nezaplatil za travičský úkon, bude míti nepříjemnosti atd. Nedávno ten pan podnikatel obcházel majitele domů v doprovodu strážníka(!) a vybíral poplatky. Peníze vybral, ale myši mají pořád svobodu. Má asi dobré srdce, proto je neotrávil. Přišlo se na to, že je to obyčejný podvodník, který tu za svého působení asi před 2 roky nechal nějaké dluhy. Myslíme, že městská policie má vážnější práci, než doprovázet nějakého podvodníka.«
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin podle §§ 1, 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n.
Důvody:
Ve stíhaném článku — jehož znění bylo zjištěno nalézacím soudem — byl soukromý žalobce nazván podvodníkem pro činnost, kterou vyvinul ve snaze, aby mu majitelé domů zadali hubení myší.
Napadený rozsudek zjistil, že soukromý žalobce neoprávněně vydal vyhlášky s podpisem městského úřadu v N. toho smyslu, jako by bylo nařizováno, aby každý dal provésti soukromým žalobcem hubení myší, že pak soukromý žalobce obcházel majitele domů v průvodu strážníka, a že si tak počínal proto, aby budil dojem, že se mu musí zadávati hubení myší z příkazu městského úřadu. Na tomto podkladě vyslovil, že se obžalovanému podařil důkaz pravdy.
Zmateční stížnost napadá uvedený výrok s hlediska důvodů zmatečnosti podle § 281, č. 5 a 9, písm. b) tr. ř.; nelze jí však přisvědčiti.
Neúplnost rozsudkových důvodů podle § 281, č. 5 tr. ř. spatřuje v tom, že nalézací soud přehlédl, že strážníci chodili se soukromým žalobcem »mimo službu«, a že dále nepřihlédl k obsahu dopisu městského úřadu v N. ze dne 6. prosince 1938, podle něhož byl soukromý žalobce oprávněn vylepiti vyhlášky jménem městského úřadu. Ježto soukromý žalobce podle zjištění nalézacího soudu používal strážníků k tomu, aby vzbudil dojem, že jde o úřední akty, je nezávažné, zda s ním strážníci obcházeli zájemce ve službě nebo mimo službu, nemůže-li býti tvrzeno, že byli zájemci na tuto posléz uvedenou okolnost upozorněni na doklad toho, že jde toliko o průvodce soukromého žalobce, ježto se v městě nevyznal. Nemusil se proto nalézací soud blíže zabývati uvedenou skutečností pro její nerozhodnost. Nalézací soud hodnotil obsah dopisu ze dne 6 prosince 1938 a zjistil podle něho — jakož i z dalších důkazů —, že městská rada nedovolila, aby soukromý žalobce vydal vyhlášky jménem městského úřadu.
S hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, č. 9, písm. b) tr. ř. se zmateční stížnost snaží dovoditi právní mylnost závěru nalézacího soudu, že se obžalovanému podařil důkaz pravdy. Zmateční stížnost se domnívá, že bylo třeba k důkazu pravdy o použitém výrazu »podvodník« dokázati všecky známky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 197 tr. z., tedy i to, že účelem jednání soukromého žalobce bylo také způsobiti škodu.
S tímto výkladem smyslu uvedeného výrazu nelze však v souzeném případě souhlasiti, neboť se podvodníkem v obecné mluvě — podle níž sluší posuzovati význam tohoto v článku jen obecně užitého výrazu — rozumí již ten, kdo lstivým jednáním chce někoho přiměti k nějakému jednání, k němuž by se jinak neodhodlal. Ze skutečnosti zjištěných nalézacím soudem — jak byly nahoře uvedeny — plyne, že šlo o takové lstivé jednání, vzbuzoval-li soukromý žalobce v zájemcích dojem, že jde o úřední akci, a chtěl-li je tím přiměti k tomu, aby mu zadali hubení myší na svých nemovitostech. Je proto souhlasiti se závěrem nalézacího soudu, že se obžalovanému podařil důkaz pravdy, neboť ani z dalšího obsahu stíhaného článku neplyne, že slovem »podvodník« mělo býti naznačeno, že soukromý žalobce páchal trestné činy.
Ježto je důkaz pravdy o podvodné činnosti soukromého žalobce ve smyslu nahoře vyloženém pokládati za zdařený již na uvedeném podkladě, není třeba se zabývati vývody zmateční stížnosti, že k takovému závěru nelze dospěti z toho, že soukromý žalobce zůstal v dřívější době dlužen za dopisní papíry.
Byla proto zmateční stížnost soukromého žalobce zamítnuta.

Citace:

Čís. 6396. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 189-191.