Čís. 6397.

Navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k opovědi opravných prostředků.
Advokát je oprávněn svěřiti solicitátorovi odeslání opovědi opravných prostředků, nemá-li důvodu k pochybnostem o jeho schopnosti provésti tento úkon běžné kancelářské agendy, aniž se musí, nemá-li k tomu důvodu, včas přesvědčovati, že jej provedl.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1939, Zm I 454/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl žádosti obžalovaného za navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k opovědí zmateční stížnosti a odvolání do rozsudku krajského soudu, jimž byl obžalovaný uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 180 tr. z.
Důvody:
Po vyhlášení rozsudku dne 21. června 1939 prohlásil přítomný obžalovaný, že se do tří dnů rozhodne, zda přijímá trest. Končila tudíž třídenní lhůta k opovědi opravných prostředků (§ 284, odst. 1, § 294, odst. 1 tr. ř.) dne 24. června 1939, který byl všedním dnem (§ 6 tr. ř.). Obžalovaný se dne 23. června 1939 dostavil k Dr. F. S. a zmocnil ho, aby podal zmateční stížnost a odvoláni. Zvolený obhájce vyhotovil ještě téhož dne opověď uvedených opravných prostředků a téhož dne odpoledne (nikoliv teprve následujícího dne) ji odevzdal svému silicitátoru Václavu K. s poukazem, aby ji podal nejpozději dne 24. června 1939; dále se o věc nestaral. Uvedený solicitátor však pro ztrátu paměti, již trpí po operaci zduření štítné žlázy, nepodal opověď opravných prostředků včas, nýbrž až dne 26. června 1939. O tom se obhájce, který opověděné opravné prostředky zatím i provedl, dověděl teprve dne 22. července 1939, až když mu bylo doručeno usnesení ze dne 21. července 1939, jímž byla zmateční stížnost zamítnuta pro její opožděnou opověď. Že jeho solicitátor trpí uvedenou chorobou, obhájce dříve nevěděl. Tento děj je osvědčen konaným šetřením.
Žádost o navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k opovědi zmateční stížnosti a odvolání, podaná obžalovaným na tomto podkladě dne 25. července 1939, je důvodná.
První z podmínek povolení tohoto navrácení v předešlý stav je, aby obžalovaný prokázal, že mu neodvratné okolnosti bez jeho viny nebo bez viny jeho zástupce znemožnily zachovati lhůtu (§ 364, č. 1 tr. ř.). Tuto podmínku obžalovaný splnil. Pověřiv již druhého dne po započetí lhůty oprávněného, do seznamu obhájců zapsaného obhájce (§ 39, odst. 1 tr. ř.), aby opověděl uvedené opravné prostředky, zabezpečil obžalovaný jejich včasné uplatnění zajisté dostačující měrou, takže na jejich opožděném ohlášení zřejmě osobně viny nenese. Odevzdal-li pak obhájce svému solicitátoru opověď zmateční stížnosti a odvolání téhož dne odpoledne s příkazem, aby je nejpozději následujícího dne odeslal, pověřil jej úkonem náležejícím k nejběžnější kancelářské agendě. Poněvadž je prokázáno, že se obhájce dověděl o občasné ztrátě solicitátorovy paměti až dne 22. července 1939, je zřejmo, že v době, kdy ho pověřoval provedením uvedeného úkonu, neměl příčiny k pochybám o jeho schopnostech k provedení daného úkonu, který mu oprávněně svěřil k samostatnému provedení. Hledíc k tomu, že případ solicitátorův, o nějž jde, byl, jak je dále prokázáno, prvním a jediným svého druhu, neměl ani z důvodu dohledu na kancelář příčiny, aby se včas přesvědčoval, zda byl uvedený běžný kancelářský úkon již proveden. Byla tedy choroba solicitátorova, pro kterou byla zmeškána lhůta k opovědi opravných prostředků, neodvratnou překážkou podle § 364, č. 1 tr. ř. a ani obhájci nelze v oboru jeho povinností klásti za vinu, že se jí neuvaroval.
Poněvadž byly splněny i další náležitosti § 364 tr. ř., jak plyne z toho, co bylo uvedeno, bylo navrácení v předešlý stav povoleno.

Citace:

Čís. 6397. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 191-192.