Č. 11919.
Zaměstnanci veřejní: K výkladu ustanovení § 10 zák. č. 125/1927 Sb.
(Nález ze dne 16. května 1935 č. 15858/35.)
Prejudikatura: Boh. A 10603/33; 5142/25, 9029/31, 10815/ 33, 11434/34; 11554/34.
Věc: Vilém H. v D. (adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) proti ministerstvu vnitra v Praze o úpravu služebních příjmů.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byly st-li přiznány požitky nižší, než jaké mu byly přiznány výměrem zem. úřadu v Praze ze 13. března 1930, se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-li byl od roku 1923 kontrolním úředníkem pro finanční hospodářství obcí u býv. osk v Děčíně, ve kterémžto poměru mu byla pro úpravu platů započtena předchozí služba státní v trvání 11 let vedle 2/2 roků válečných, a byly mu na podkladě schématu použitého při úpravách platů úředníků okresních (základní plat 9./l hodn. tř.) od 16. října 1923 upraveny služební platy v ten způsob, že mu bylo přiznáno služné 7. hodn. třídy 1. stupně platového vedle 75% zvýšení, bytného atd. s nárokem na další postup do 7./2 hodn. tř. od 1. dubna 1924 podle předpisů platných pro skupinu B státních úředníků. K 1. lednu 1926 byl st—l převeden na platový systém státních zaměstnanců a dotyčné usnesení osk v Děčíně z 18. února 1928 bylo schváleno usnesením zsv-u v Praze z 23. března 1928 s tou modifikací, že se st-li vzhledem ke služební době k 1. lednu 1926 v trvání 15 roků, 9 měsíců, 8 dnů 2. služební třídy přiznávají od 1. ledna 1927 jenom požitky 6. platové stupnice, stupně e) s příštím zvýšením služného od 1. července 1929 a s vyrovnávacím přídavkem ročních 2388 Kč, poněvadž požitky 2. služební třídy, 5. platové stupnice, stupně c), jak mu je přiznala osk, přesahují míru požitků a práv úředníka státního stejné skupiny a stejné služební doby. Rozklad, který st-l proti tomu podal, zamítl zsv v Praze rozhodnutím ze 14. června 1928, změniv toliko výši vyrovnávacího přídavku na 2508 Kč. V sezení z 2. srpna 1928 usnesla se osk v Děčíně na nové systemisaci služebních míst, a propůjčila st-li systemisované služební místo 2. služební třídy, 5. platové stupnice se služebními příjmy 5. platové stupnice, stupně b). Usneseni toto bylo usnesením zsv-u v Praze z 21. listopadu 1928 schváleno. Vyhotovení usnesení toho bylo vypraveno na osk v Děčíně dnem 1. prosince 1928. Dekretem zem. úřadu v Praze z 1. prosince 1928 bylo st-li sděleno, že podle § 10 org. zák. č. 125/1927 Sb. přešel dnem 1. prosince 1928 do státní služby se všemi platovými a služebními právy, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák. Dalším dekretem zem. úřadu v Praze ze 13. března 1930 byly st-li od 1. prosince 1928 přiznány služební příjmy ve službě státní, a to služné 6. platové stupnice, stupně e) s vyrovnávacím přídavkem roč. 1788 Kč a s příštím zvýšením od 1. července 1929. Námitky, v nichž se st-l vzhledem k výnosu zsv-u z 23. listopadu 1928, o němž byl uvědoměn dekretem okr. úřadu v Děčíně z 18. března 1929, domáhal ve státní službě služebních příjmů podle 5. platové stupnice, stupně b), byly rozhodnutím zem. úřadu v Praze z 10. února 1932 zamítnuty v podstatě s tím odůvodněním, že ve službách autonomních byl st-l k 1. lednu 1927 převeden ve 2. služ. třídě do 6. platové stupnice, stupně e) s příštím zvýšením od 1. července 1929, kdežto povýšení st-lovo do 5. platové stupnice nebylo provedeno podle platných předpisů, poněvadž usnesení osk z 2. srpna 1928 potřebovalo ke své právní účinnosti jednak schválení býv. zsv-em podle § 212 odst. 4 a 6 plat. zák., jednak bylo potřebí, aby st-li o tom byla vydána a doručena listina vyhotovená podle § 61 zák. č. 27/1864 z. z., jak § 9 zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z. a § 138 plat. zák. nařizují, takže teprve doručením této listiny by se bylo zmíněné povýšení stalo účinným. Taková listina však před počátkem účinnosti org. zákona st-li doručena nebyla, a i když usnesení býv. osk z 2. srpna 1928 bylo usnesením zsv-u z 21. listopadu 1928 schváleno, byl příslušný výnos o tom z 23. listopadu 1928 vypraven teprve po účinnosti org. zák., tedy v době, kdy osk v Děčíně již neexistovala.
K odvolání st-lovu, v němž se st-1 v podstatě domáhal ve státní službě zařazení do 5. platové stupnice, stupně b), jak prý mu bylo pravoplatně přiznáno ve službách autonomních, rozhodl žal. úřad nař. rozhodnutím v ten způsob, že st-li přísluší podle § 10 odst. 1 org. zák. ve státní službě od 1. prosince 1928 služební platy účetního úředníka 2. služební třídy, 7. platové stupnice, stupně f) a 3 náslužné přídavky s nárokem na zvýšení služného od 1. července 1929 a s titulem »účetní adjunkt«, místo služebních platů přiznaných st-li rozhodnutím zem. úřadu, které platným předpisům neodpovídají. Dále bylo vysloveno, že podle § 15 vl. nař. č. 163/1930 Sb. v důsledku zvýšení o třetí náslužný přídavek, připadajícího na den 1. července 1926, přísluší st-li přídavek snížený podle § 196 odst. 4 plat. zák. ze 4824 Kč na 3828 Kč ročně, kdežto osobní přídavek ročních 600 Kč odpadl při zvýšení ke dni 1. července 1926 podle § 171 odst. 2 plat. zák. —
Na toto rozhodnutí je podána stížnost, o níž bylo uvažováno takto:
Především bylo se nss-u vypořádati s námitkou stížnosti, podle níž státní úřad správní, prováděje převod zaměstnanců býv. autonomních korporací do služeb státních ve smyslu § 10 org. zák., nebyl oprávněn přezkoumávati pravoplatná rozhodnutí býv. úřadů samosprávných, nýbrž naopak byl rozhodnutími dohlédacího úřadu samosprávného, která byla vydána u provedení § 212 plat. zák., vázán.
Zabývaje se stejnou právní otázkou, dovodil nss již v nál. Boh. A 10603/33 ze znění § 10 odst. 1 org. zák. v souvislosti s předpisem § 212 plat. zák., že státní úřad podle § 10 zák. č. 125/1927 Sb. má nejen právo, nýbrž i povinnost, aby pro určení platových a služebních práv a nároků, se kterými zaměstnanci zrušené veřejnoprávní korporace podle § 10 odst. 1 věty druhé zák. č. 125/1927 Sb. přecházejí do státní služby, zcela samostatně a beze zřetele k případným předchozím rozhodnutím úřadů samosprávných, učiněným podle § 212 odst. 4 nebo 6 plat. zák., podrobil věcnému zkoumání otázku, zdali platová a služební práva uvedených zaměstnanců, s nimiž tito přecházejí do státní služby, nepřesahují míry stanovené v § 212 odst. 1—3 plat. zák., a že je zcela samostatně povolán zkoumati i nároky nabyté ve smyslu odst. 2 § 212 plat. zák. jmenováním. Na tomto právním názoru trvá nss i v případě dnešním. Opačný názor zastávaný stížností v námitce svrchu uvedené nemá tedy opory v zákoně a je tudíž námitka svrchu uvedená bezdůvodná.
V řízení správním domáhal se st-l toho, aby byl uznáno, že do státní služby přešel s právem na služební příjem podle 5. platové stupnice, stupně b), nabytý jmenováním provedeným na základě usnesení osk v Děčíně z 2. srpna 1928, schváleného usnesením zsv-u z 21. listopadu 1928. Žal. úřad, jak z rozhodnutí jeho je patrno, neuznal nárok takový v podstatě z toho důvodu, že jmenovací akt — i když tu bylo usnesení osk a o schválení jeho se zsv usnesl — se do 30. listopadu 1928 nestal aktem perfektním, ježto st-li do 30. listopadu 1928 nebyla doručena písemná ustanovovací listina o propůjčení systemisovaného místa v 5. platové stupnici a ježto výměr okr. úřadu, intimující teprve po 30. listopadu 1928 st-li schvalovací akt zsv-u, nemůže písemnou ustanovovací listinu osk nahraditi nejen proto, že nepochází od osk, nýbrž i proto, že není provedením usnesení osk, nýbrž pouhým sdělením schvalovacího aktu.
Proti tomu stížnost namítá, 1. že konstitutivním aktem nebyla schvalovací činnost zsv-u, nýbrž autonomní usnesení orgánů okresních, a že proto není rozhodným, kdy byl st-l o schválení vyrozuměn, nýbrž že rozhodným je, zda st-l ještě před 1. prosincem 1928 byl vyrozuměn o usnesení osk, což prý je nesporné, a zda usnesení to bylo včas schváleno zsv-em, což prý rovněž nelze popírati, 2. že § 9 zák. o okr. úřednících jedná jen o ustanovení ve službě, a listiny ustanovovací je proto potřeba jen při novém ustanovení, nikoli však při povýšení nebo jmenování nebo při změně v platech, 3. že pod č. j. 2000 ze 3. srpna 1928 byl obsah usnesení osk zasláním výtahu z protokolu st-li intimován s podotknutím, že se mu dává na vědomí, 4. že intimátem okr. úřadu v Děčíně z března 1929 bylo st-li oznámeno, že zsv usnesení o systemisaci a o st-lově zařazení schválil, čímž okr. hejtman nevyvíjel nějakou samostatnou činnost rozhodovací, nýbrž vyrozuměl jen st-le o rozhodnutí jiného úřadu, takže prý je nerozhodným, že okresnímu hejtmanu nepřísluší rozhodovati o převzatých autonomních zaměstnancích, ježto rozhodným je, zda okr. hejtman byl kompetentní sdělovati stranám rozhodnutí nadřízených úřadů (§ 4 org. zák.).
Žádnou z těchto námitek neshledal nss důvodnou.
Ve své ustálené judikatuře (srov. Boh. A 5142/25, 9029/31 a nálezy tam citované) stojí nss na právním stanovisku, že vyšší úřad schvalovací svým schvalovacím výrokem nespolupůsobí positivně při stanovení obsahu schvalovaného aktu, nýbrž vyslovuje, že s hlediska zájmů veřejných jeho dozorčí pravomoci svěřených není proti aktu schvalovanému námitek. Podle cit. judikatury přistupuje akt schvalovací jako akt pozdější k aktu schvalovanému, jímž doplňuje se vůle korporace, od níž akt schvalovaný vyšel. Schválení dohlédacím úřadem nemá také povahu pouhého splnění podmínky, neboť aktem schvalovacím se teprve právně dokončuje projev vůle oné korporace, jejíž akt vyžaduje dozorčího schválení, takže akt schvalovaný a akt schvalovací ve svém spojení tvoří teprve právně platný celek. Schvalovací akt stane se ovšem vůči korporaci podrobené dozoru právně účinným teprve tím, že byl vydán, t. j. že o něm byla ona korporace, vůči níž je namířen, uvědoměna, neboť dokud se tak nestalo, zůstává schvalovací akt interním děním, nemajícím na venek právních účinků (srov. Jud. I A/l č. 2232). Teprve tímto vyrozuměním o schválení nabývá akt schválení podrobený plné právní účinnosti (srov. Boh. A 10815/33).
Na základě těchto vývodů dospěl nss k právnímu názoru, že propůjčení služebního místa úředníku býv. samosprávného okresu v Čechách, třebas o dotyčném usnesení osk byl úředník ten zpraven zasláním výpisu z protokolu o zasedání osk ještě před 1. prosincem 1928, není účinným, nebyla-li osk o usnesení zsv-u, jímž propůjčení toto bylo podle § 212 odst. 4, resp. 6 plat. zák. č. 103/1926 Sb. schváleno, ještě před 1. prosincem 1928 uvědomena.
Z těchto úvah plyne pro dnešní případ, že podle právního stavu z 1. prosince 1928 nebyl do 30. listopadu 1928 ani proti osk-i v Děčíně ani proti st-li schvalovací akt zsv-u v Praze z 21. listopadu 1928 ještě vydán a nemohl proto dne 1. prosince 1928 projeviti na venek žádných právních účinků; důsledkem toho nemohlo však ani usnesení osk v Děčíně z 2. srpna 1928 býti řečeného dne právně účinným a založiti pro st-le nárok na služné 5. platové stupnice. Na tom nemohla nic změniti skutečnost, že okr. úřad v Děčíně byl později o schvalovacím aktu vyrozuměn a že on sám st-le o tom v březnu 1929 zpravil (srov. Boh. A 10815/33 a 10434/34). Nepřešel tedy st-l již z těchto důvodů dnem 1. prosince 1928 do státních služeb s nárokem na služné 5. platové stupnice a nebylo proto potřebí, aby se nss zabýval i další otázkou, v námitce svrchu sub 1 relevovanou, zda k propůjčení služebního místa vyšší platové stupnice je potřebí i všech formálních náležitostí vytčených v § 9 zák. o okr. úřednících.
Stížnost však namítá dále, že žal. úřad změnil neprávem rozhodnutí st-lem napadnuté v neprospěch st-lův a že tím porušil základní zásadu správního řízení, nepřipouštějící reformationem in peius.
Námitku tuto shledal nss důvodnou v té úvaze, že úkolem stolice odvolací je přezkoumati v odpor vzaté rozhodnutí stolice nižší toliko v rámci opravného prostředku. Jestliže žal. úřad shledal, jak uvádí teprve v odvodním spise, potřebu toho, aby bylo učiněno opatření ve smyslu § 151 odst. 7—9 plat. zák., nešlo tu o rozhodování žal. úřadu jako úřadu odvolacího, a mohlo toto zjištění zavdali podnět snad nejvýše k tomu, aby vedle zamítnutí odvolání dán byl poukaz, aby, pokud by to podle zákona bylo ještě přípustno, podle právě cit. zákonného ustanovení § 151 plat. zák. zakročil úřad povolaný v prvé stolici k úpravě platů st-lových.
Že by byl žal. úřad zamýšlel takovéto opatření při vyřizování odvolání učiniti sám z moci úřední na místě úřadu 1. stolice, zejména když rozhodnutí to označil jako rozhodnutí o odvolání, nebylo z rozhodnutí toho zřejmo již proto, že nař. rozhodnutí je datováno dnem 16. prosince 1932, tedy datem, z něhož je patrno, že od rozhodnutí 1. stolice ze 13. března 1930, jímž st-li byly přiznány požitky 6. platové stupnice, stupně e), již uplynula jednoroční lhůta v § 151 odst. 7 plat. zák. uvedená, která by byla musila býti zachována; žal. úřad se sice v nař. rozhodnutí dovolává ustanovení § 151 odst. 7 plat. zák., činí však tak jedině v souvislosti s úvahou o možnosti přezkoumání dřívější úpravy autonomní a nedovolává se předpisu toho, aby odůvodnil možnost změniti i rozhodnutí zem. úřadu v neprospěch st-lův; nelze proto také vycházeti z názoru, že by bylo bývalo povinností stížnosti, aby k zamezení prekluse uplatňovala i námitky proti přípustnosti použití § 151 odst. 7 plat. zák. (srov. Boh. A 11554/34).
Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud jím byly st-li přiznány požitky nižší, než jaké mu byly přiznány výměrem zem. úřadu v Praze ze 13. března 1930, zrušiti pro nezákonnost, kdežto v ostatních směrech slušelo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.