Č. 11920.
Obecní poplatky: Neodporuje ustanovením § 128 úst. listiny o rovnosti všech občanů, vybírá-li obec od majitelů nájemních aut poplatek ze stanoviště.
(Nález ze dne 16. května 1935 č. 15897/35.)
Věc: František G. v R. proti okresnímu úřadu v Rumburku o poplatek ze stanoviště.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-li byl starostou města R. 10. září 1932 předepsán poplatek za přenechání stanoviště pro jeho auto ve výši 50 Kč. Odvolání st-le, popírající oprávnění obce vybírati zmíněný poplatek, bylo městským zastupitelstvem v R. a v cestě instanční nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě z důvodu, že pravidla o vybírání poplatků za přenechání stanovišť majitelům koncesí námezdních aut s veřejným stanovištěm byla obecním zastupitelstvem pravoplatně usnesena a vládou dne 2. května 1929 pravoplatně schválena, a podle § 1 těchto pravidel má se za přenechání k uvedenému účelu platiti poplatek 50 Kč za 1 měsíc.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvážil nss:
Stížnost vytýká, že podle § 28 zák. č. 329/21 Sb. může býti vyměřen poplatek z místa jen za trvalé zcizení veřejného statku, jako na př. postavení boudy, reklamních tabulí atd., nikoli však za propůjčení jeho pouze k přechodnému umístění auta. I majitelé soukromých aut mohou své vozy umístiti před odjezdem na náměstí v R. Užívají tedy prostranství stejným způsobem jako auta námezdní. Žádá-li se od majitelů těchto aut zvláštní poplatek, příčí se to ústavě, podle které jsou všichni občané si rovni. Nemohl proto § 28 zmocniti k vydání pravidel, kterými by jednotlivým občanům byl uložen poplatek, kdežto jiné osoby, které spadají pod stejnou skutkovou podstatu, by stejně postiženy nebyly. Takováto ustanovení byla by v rozporu s ústavou a proto zmatečná. Usnesení vlády, kterým pravidla byla schválena, jest proto nezákonné, a obec není oprávněna podle schválených pravidel poplatek vybírati. — Nss nemohl stížnosti přisvědčiti.
Podle § 28 zák. č. 329/21 Sb. jsou obce oprávněny jakožto náhradu za užívání obecních zařízení jimi v zájmu veřejném zřizovaných a udržovaných vybírati poplatky, mezi jiným i poplatky z místa. Poplatky z místa vybírají se za přenechání užívání veřejného prostranství a zákon nijak nečiní rozdílu, zda užívání má býti trvalé nebo dočasné, a neomezuje, jak stížnosti míní, právo obce, aby poplatek za používáni prostranství — k němuž patří i poplatek v daném případě obcí vybíraný — vybírala pouze v těch případech, kdy se užívá veřejného prostranství trvale.
Stížnost nemůže důvodně namítati ani, že dávková pravidla se příčí ustanovení § 128 úst. listiny o rovnosti všech občanů. I kdyby bylo možno ustanovení to pokládati za právní normu bezprostředně působící, z níž jednotlivci mohou přímo vyvozovati subj. právo, neměl by st-l pravdu. Smysl ustanovení toho jest jen ten, že nelze s jednotlivci za stejných skutkových předpokladů nakládati různě. Zásadě té by se příčilo ovšem, kdyby dávka ze stanoviště byla zavedena jen pro některé určité majitele námezdních aut, nikoliv pro jiné, u nichž by byly stejné skutkové předpoklady, neodporuje jí však, postihuje-li obec onou dávkou celou skupinu majitelů námezdních aut, určenou objektivními znaky, a nikoli majitele aut soukromých, u nichž těchto objektivních znaků není.
Proto nemohl nss uznati, že by pravidla schválená vládou dne 2. května 1929 neodpovídala zákonu.