Č. 11837.

Živnostenské právo: * Společenstvo není v odvolání proti udělení koncese hostinské legitimováno k námitce, že koncese byla udělena bez vyjádření obce ve smyslu § 18 odst. 4 živn. ř.
(Nález ze dne 9. dubna 1935 č. 13545/35.) Věc: Josef L. v L. proti zemskému úřadu v Praze o hostinskou koncesi.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 9. prosince 1930 udělil okr. úřad v Novém Bydžově st-li koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepnické v novostavbě při čp. . . . na nádraží v N. s oprávněními tam blíže uvedenými.
Nař. rozhodnutím zrušil zem. úřad v Praze k odvolání společenstva hostinských a výčepníků v N. výměr okr. úřadu pro vadnost řízení z těchto důvodů: »Podle § 18 odst. 4 živn. ř. musí živn. úřad, prve nežli koncesi propůjčí, vyslechnouti obec, v které má býti stanoviště živnosti hostinské a výčepní. O předmětné žádosti se sice obec N. vyjádřila před udělením koncese na základě usnesení obecního zastupitelstva z 9. října 1930, usnesení toto bylo však rozhodnutím zem. úřadu ze 16. června 1931 k odvolání Karla K. a spol. zrušeno, ježto ve schůzi měst. zastupitelstva dne 9. října 1930 nedošlo k platnému usnesení o zmíněné věci. Vyjádření obce, podle něhož udělení koncese bylo doporučeno, bylo proto neplatným a byla tedy koncese udělena, aniž byla vyslechnuta obec, jak výslovně předpisuje § 18 odst. 4 živn. ř.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad rozhodoval o odvolání společenstva hostinských a výčepníků jako stolice odvolací a v této své funkci zrušil výměr okr. úřadu v N., nevydal tudíž svého výroku na základě dozorčího oprávnění jemu příslušejícího.
Stížnost vytýká především jako vadu řízení, že žal. úřad se nepřesvědčil, zda výbor společenstva, když se usnášel na podání odvolání, byl řádně svolán a k usnášení schopen. Námitku tuto neuznal nss důvodnou, neboť živn. úřad, rozhoduje o odvolání živn. společenstva, jest toliko povinen z moci úřední zkoumati, zdali jde o rekurs podaný skutečně společenstvem, za kterýmžto účelem předpisuje § 116 c) živn. ř., že k odvolání jest připojiti předsedou společenstva podepsaný výtah z protokolu o schůzi výboru nebo valné hromady, v níž bylo usneseno odvolání podati. V tomto případě byl podle správních spisů tento výtah předložen. Povinnost zkoumati tu ex offo řádné svolání schůze a předpoklady pro platnost učiněného usnesení živn. řád úřadu neukládá a není proto vadou řízení, když žal. úřad v tomto směru šetření neprovedl. Že by pak schůze výboru řádně svolána nebyla a že by nebylo došlo k platnému usnesení, stížnost sama ani netvrdí.
Stížnost má dále za to, že žal. úřad nebyl oprávněn zrušiti k odvolání společenstva výměr první stolice z důvodu v nař. rozhodnutí uvedeného, poněvadž společenstvo k uplatnění námitky, že usnesení obecního zastupitelstva o žádosti st-lově nebylo platné a že tudíž vůbec scházel projev obce, nebylo legitimováno, kdyžtě smí hájiti toliko zájmy vytčené v § 114 živn. ř., a obsah oné námitky sem nespadá. Stojí tudíž stížnost na stanovisku, že žal. úřad ke zmíněné námitce vůbec nesměl přihlížeti a tím méně že mohl jako stolice odvolací z tohoto odvoláním uplatněného důvodu výměr první stolice rušiti. Námitce té bylo dáti za pravdu. Podle § 18 odst. 4 živn. ř. je živn. úřad povinen před propůjčením koncese pro živnost hostinskou a výčepnickou slyšeti jak obec stanoviště, tak i místně příslušné společenstvo; oběma jmenovaným korporacím dává pak předpis ten právo rekursu k vyšší stolici pro ten případ, že přes podané námitky, resp. proti podanému dobrozdání byla koncese udělena. Z toho se podává, že zákon dvěma samostatným korporacím dává právo na slyšení a tomu korespondující právo rekursní k hájení jejich práv. Důsledkem toho však jest, že neslyšením obce může býti dotčeno jen právo její a že jen ona by mohla v rekursu porušení tohoto svého práva vytýkati. Vzneslo-li však společenstvo v rekursu námitku, buď že obec vůbec nebyla slyšena nebo že projev její nebyl platný, vytýká něco, co se nedotýká jeho práv, která jsou vymezena v odst. 7 § 18 živn. ř., t. j. že nebylo hleděno k tomu, co společenstvo ve svém dobrozdání proti udělení koncese uvedlo, z čehož pak plyne závěr, že k takové námitce není legitimováno.
Zrušil-li nyní žal. úřad jako stolice odvolací k námitce, k níž společenstvo nebylo legitimováno, udělení koncese st-li, vycházel z mylného právního názoru, že společenstvu tato legitimace příslušela, a muselo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11837. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 753-755.