Č. 11950.

Stavební právo (Praha): 1. Stavební rozvoj města podle § 1 zák. č. 88/1920 Sb. nezáleží jen v rozšiřování města, ale je podmíněn i regulováním starých jeho částí. — 2. Do působnosti státní regulační komise spadá také odstranění závad komunikačních. — 3. Při možnosti stejně dokonalého řešení jinakého nemají býti soukromé zájmy disposicemi přehledného plánu regulačního neúměrně omezovány. — 4. Přehledným plánem podle zák. č. 88/1920 Sb. nelze ukládati interesentům omezení jejich vlastnických disposic ve prospěch projektované komunikace z důvodu, že komunikace ta má míti povahu hlavní tepny dopravní, ač premisy, z nichž se na tuto povahu komunikace soudí, jsou dosud nejisté. — 5. Zahrnuje právo min. prací potvrzovati přehledný plán oprávnění ke změnám jeho?
(Nález ze dne 29. května 1935 č. 16356/35.) Prejudikatura: ad I.: Boh. A 8507/30; ad II.: Boh. A 6563/27, 10647/33; ad III.: Boh. A 10647/33; ad IV.: Boh. A 8938/30; ad V.: Boh. A 6563/27, 8714/30, 8938/30.
Věc: Antonie K., Dr. Vojtěch S. (adv. Dr. Arnošt Salz z Prahy) a Emerich K. (adv. Dr. Petr C. Nesý z Prahy) v Praze proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Stížnost Antonie K. se zamítá pro bezdůvodnost. Ke stížnostem Dra Vojtěcha S. a Emericha K. se nař. rozhodnutí zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Vyhláškou státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím z 26. června 1928 byl veřejně vyložen částečný přehledný regulační a zastavovací plán, kterým se upravuje území Nového města a Vyšehradu (Praha 2 a 6). Podle plánu jest mimo jiné projektována nová komunikace od Musea průlomem ke křižovatce ulice Ječné a Štěpánské a částečné rozšíření hořejší části Václavského náměstí a ulice Mezibranské.
Proti návrhu plánu polohy podali námitky 1. Antonie K., jako majitelka domu čp. 1592/II., 2. Dr. Vojtěch S. jako majitel domu čp. 577/II., oba v Mezibranské ulici, 3. Emerich K. jako majitel domu čp. 808/II. na rohu Václavského náměstí a Mezibranské ulice.
Nař. rozhodnutím byl potvrzen celkový přehledný regulační plán, při čemž — kromě jiných změn, jež se dnešního sporu netýkají — byl z potvrzení vypuštěn návrh na úpravu území mezi ulicemi Žitnou, Štěpánskou, Ječnou a v Tůních. Námitky st-lů byly zároveň zamítnuty.
Proti tomuto rozhodnutí podány jsou k nss-u stížnosti 1. Antonie K., 2. Dra Vojtěcha S. a 3. Emericha K.
Ad 1. Jednaje o stížnosti Antonie K., musel se nss zabývati především námitkou, jež dovozuje, že státní regulační komise překročila meze své působnosti, jestliže do přehledného plánu pojala i řešení nové komunikace průlomové mezi Národním museem a Ječnou ulicí. St-lka stojí při odůvodňování této námitky na stanovisku, že z textu § 1 zák. č. 88/ 1920 Sb., který vytyčuje státní regulační komisi úkol pečovati o jednotný stavební rozvoj Prahy s okolím, plyne důsledek, že státní regulační komise není oprávněna odstraňovati dnešní komunikační obtíže ve vnitřním městě, neboť řešení vnitřních komunikací s ohledem na příští zalidněnost Prahy nesouvisí prý se stavebním rozvojem, o němž mluví § 1 zák. č. 88/1920 Sb.
Tato námitka není důvodná. Stavební rozvoj města, který má býti podle § 1 zák. č. 88/1920 Sb. přehledným plánem zaručen, nezáleží jen v rozšiřování města, jak se stížnost patrně domnívá, nýbrž je podmíněn z valné části i regulováním území již zastavěného, zvláště též starých částí města, jež na př. prolomením nových a rozšiřováním nebo překládáním starých tříd a ulic snaží se přizpůsobiti současným potřebám. Jinak nebylo by lze docíliti odstranění ani nejtěžších závad komunikačních, zdravotních a estetických, jež vznikly z rozporu mezi někdejšími úpravami a soudobými poměry životními (srov. Boh. A 8507/30). Ze zák. o statní regulační komisi nelze také dovoditi, že působnost státní regulační komise podle § 1 cit. zák. je omezena jen na odstranění takových závad, které vznikly následkem toho, že před sloučením obcí, tvořících nyní Velkou Prahu, každá obec samostatně upravovala svůj stavební rozvoj bez zřetele na obce sousední, jak se domnívá stížnost, neboť úkolem státní regulační komise je odstraniti závady příčící se jednotnému stavebnímu rozvoji Velké Prahy bez ohledu na to, jak ony závady vznikly. Že do působnosti té spadá i odstranění závad komunikačních, bylo nss-em již několikráte vysloveno, takže dostačí odkázati stížnost v tomto směru na příslušné nálezy, zejména na Boh. A 6563/27 a 10647/33.
St-lka ovšem také namítá, že nař. rozhodnutí jest stiženo vadností řízení, ježto neobsahuje přesného hospodářského rozboru zamýšlené úpravy komunikační, ač žal. úřad sám doznává, že při přehledném plánu nutno přihlížeti nejen k zájmům veřejnohospodářským, nýbrž i k zájmům soukromohospodářským. S touto námitkou souvisí i výtka, že řízení bylo provedeno neúplně a vadně, když rozhodnutí bylo vydáno bez konkrétního zjištění číselného. Konečně na stejné základní myšlence spočívá i námitka, že nová projektovaná komunikace není z komunikačních důvodů naprosto nutná.
Je ovšem správné, že při přehledném plánu sluší míti zřetel nejen k potřebám veřejnohospodářským, nýbrž i k soukromohospodářským potřebám zúčastněných jednotlivců. Z toho však neplyne, že by úpravy, jež z důvodů veřejných jeví se potřebnými, měly hospodářským zájmům soukromým vůbec ustoupiti, nýbrž plyne z toho jen tolik, že při možnosti stejně dokonalého řešení jinakého nemají býti soukromé zájmy neúměrně omezovány (srov. Boh. A 10647/33). St-lka neuplatnila ve svých námitkách podle § 10 zák. č. 88/1920 Sb., že by bylo možno veřejnému zájmu komunikačnímu, přehledným plánem sledovanému, vyhověti jiným řešením, nýbrž popírala potřebu tohoto veřejného zájmu vůbec. Ve stížnosti uvádí pak pouze, že naprostá nutnost nové komunikace není prokázána. Tím však pouze popírá správnost nař. rozhodnuti, aniž vyvrací jeho důvody, kterými bylo na str. 23 nař. rozhodnutí podrobně dovoženo, proč je nové komunikace třeba. Otázku však, zda určitá disposice přehledného plánu jest s hlediska veřejného zájmu potřebná, účelná a vhodná, náleží řešiti úřadu, ježto jde tu o úsudky hodnotné, jejichž správnost není nss povolán po věcné stránce přezkoumávati. Po stránce formální pak stížnost nevytýká nikterak, že by úsudek žal. úřadu o potřebě nové komunikace byl v rozporu se zjištěnými skutečnostmi nebo s pravidly logického myšlení. Pokud však stížnost dovozuje vadnost řízení v tom směru, že nař. rozhodnutí neuvádí hospodářský rozbor nové úpravy, zejména, že nehodnotilo správně potřeby veřejné a neuvádělo je v soulad s potřebami soukromými, sluší upozorniti, že z povinnosti žal. úřadu bráti zřetel na soukromohospodářské zájmy zúčastněných jednotlivců neplyne v žádném směru, že by úměrnost uspokojení veřejné potřeby, z určité plánové úpravy očekávaného a jí sledovaného na straně jedné a omezení soukromého vlastnictví z úpravy té resultujícího na straně druhé bylo možno vyjadřovati určitým početním srovnáním zájmů veřejných a soukromých, nýbrž je možno na úměrnost tu soudili jen z okolností konkrétního případu. Tento úsudek úřadu jakožto úsudek hodnotný vymyká se však, jak bylo již řečeno, z věcného přezkoumávání nss-em. Jestliže konečně stížnost vytýká jako vadu nař. rozhodnutí, že jeho vydání nepředcházelo konkrétní zjištění číselné — patrně ve zvláštním řízení —, je možno jen konstatovati, že průvodního řízení, v němž by měly býti momenty pro oceňování potřeb komunikačních zjišťovány, zákon č. 88/1920 Sb., spoléhaje zřejmě na odborné složení státní regulační komise a na řízení námitkové a připomínkové, nepředpisuje (srov. Boh. A 10647/33). Jsou tedy shora zmíněné námitky stížnosti bezdůvodné.
Ježto pak stížnost jiných námitek neobsahuje, slušelo ji zamítnouti pro bezdůvodnost.
Ad 2. Z námitek, jež stížnost Dra Vojtěcha S. vznáší, bylo předem nutno odmítnouti ony, jež st-l ve správním řízení neuplatňoval a které netvořily předmět rozhodování žal. úřadu, takže jsou vzhledem k § 5 zák. o ss nepřípustné.
Z přípustných námitek musel nss na prvém místě vžíti v úvahu onu, která vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, a to v té formulaci, že rozhodnutí o nové průlomové komunikaci jest předčasné, když účel komunikace je znemožněn tím, že z potvrzení plánu je vyloučeno určité území, jímž nová komunikace má probíhati, takže za daného stavu bude nová komunikace ulicí takřka slepou. Ježto totiž stížnost jest podle svého úvodu i obsahu jednotlivých stižních bodů obrácena proti nař. rozhodnutí jedině potud, pokud jím byl potvrzen nový průlom, který má vésti od Musea až ke křižovatce ulice Ječné se Štěpánskou, je námitka svrchu zmíněná nejzávažnější, neboť — kdyby byla uznána důvodnou — bylo by nař. rozhodnutí, pokud jedná o nové komunikaci, ve svém základu podlomeno.
Nss uvažoval tu takto:
Již v nál. Boh. A 8938/30 vysloven byl názor, že nelze přehledným plánem podle zák. č. 88/1920 Sb. ukládati interesentům omezení vlastnických jejich disposic ve prospěch určité projektované komunikace z důvodu, že komunikace má míti povahu hlavní tepny dopravní, ač premisy, z nichž se na tuto povahy komunikace soudí, jsou dosud nejisté. V daném případě jde o novou komunikaci, která má míti podle důvodové zprávy k návrhu přehledného plánu, sestaveného státní regulační komisí, povahu hlavní obvodové komunikace, jejímž účelem je svésti provoz ke křižovatce ulice Ječné a Štěpánské, odkud pak má pokračovati ulicí Ječnou a Resslovou na náměstí Riegrovo. Nelze pochybovati, že přehledný plán zamýšlel tu utvořiti novou dopravní tepnu se značným významem komunikačním. Avšak min. prací, potvrzujíc přehledný plán, vyloučilo z potvrzení území mezi ulicemi Žitnou, Ječnou, Štěpánskou a v Tůních, kterým má značná část komunikace probíhati. V námitce stížnosti, že nová komunikace stává se takto ulicí téměř sle- pou, je zřetelně obsažena výtka, že osud nové dopravní tepny, návrhem přehledného plánu zamýšlené, stal se tímto vyloučením nejistý. Nutno také uznati, že tato nejistota má za následek, že i povaha nové komunikace jakožto významné dopravní tepny, zprostředkující určité dálkové spojení, stala se z té příčiny pochybnou. Za této situace chybí vůbec zákonný předpoklad pro omezení vlastnického práva, jež st-le má postihnouti, když je pochybné, zda veřejnému zájmu komunikačnímu, který má býti zřízením nového průlomu uspokojen, může býti vůbec vyhověno. Nař. rozhodnutí zdůrazňuje ovšem (str. 24), že žal. úřad trvá jinak na svém přesvědčení o nutnosti a účelnosti nové průlomové komunikace, tak jak byla navržena, avšak při tom přehlíží, že v důsledku vyloučení určitého území přehledným plánem regulovaného z potvrzení způsobil, že více nežli jedna třetina nové komunikace je ve svém směru a poloze neurčitá. Že pak způsob, jak bude vyřešena tato nejistá část nové komunikace, může míti vliv na celou komunikaci, tedy i na tu její část, jejíž schválení obsahuje nemalé omezení vlastnických disposic st-lů, o tom nelze pochybovati. K tomu přistupuje však také to, že vyloučení zmíněného území, jímž má nová komunikace probíhati, z potvrzeného projektu nelze, vzhledem k tomu, že část komunikace situovaná ve vyloučeném území je integrující součástkou celé komunikace, uznati za pouhé topografické vymezení plánu přehledného, nýbrž že sluší v něm viděti i virtuální změnu plánu, která však znamená i překročení potvrzovacího práva žal. úřadu (srovn. Boh. A 6563/27, 8714/30, 8938/30).
Je tedy příslušná námitka stížnosti důvodná, pročež bylo nutno nař. rozhodnutí, pokud se týká nové průjomové komunikace, zrušiti podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost. Tím však odpadá nss-u možnost zabývati se dalšími námitkami stížnosti, jež, jak bylo jíž výše uvedeno, týkají se vesměs pouze té části nař. rozhodnutí, která obsahuje výrok o nové komunikaci.
Ad 3. Stížnost Emericha K. namířena jest proti nař. rozhodnutí potud, pokud jest jím potvrzen přehledný plán ohledně území hořejší části Václavského náměstí a ulice Mezibranské, a pokud se jím zřizuje nový průlom od Musea směrem ke křižovatce ulice Ječné a Štěpánské.
Na prvém místě vznáší tu stížnost námitku, že osud nové průlomové komunikace, jakožto hlavní komunikační tepny, stal se nejistým, když nař. rozhodnutí vyloučilo z potvrzení přehledného plánu regulaci území, jímž značná část jižního křídla navržené komunikace probíhá. Při tom se stížnost dovolává nál. Boh. A 8938/30. Tuto námitku bylo nutno uznati důvodnou z úvah, které jsou uvedeny při vyřizování obdobné námitky stížnosti Dra Vojtěcha S.
Tato nezákonnost má však za následek i nezákonnost disposice přehledného plánu ohledně rozšíření hořejší části Václavského náměstí a Mezibranské ulice, neboť tato disposice je v úzké a nerozlučné spojitosti s projektovaným zřízením průlomové komunikace od Musea ke křižovatce ulice Ječné a Štěpánské. Tento vzájemný vztah zmíněných disposic přehledného plánu vyplývá nad veškerou pochybnost z vývodů nař. rozhodnutí na str. 25, kde se výslovně praví, že regulační plán sleduje účel, aby se »značná část průběžné frekvence přenesla částečně z tepen dnes již přetížených a ze středisek komunikačních ... do druhé obvodové komunikace, jejíž částí bude právě navržená komunikace průlomová . . . Předpoklad tento vyžádal si ovšem dostatečného uvolnění a dimensování prostranství před Museem jednak rozšířením Václavského náměstí... jednak rozšířením vyústění ulice Mezibranské ...« Je tedy z nař. rozhodnutí patrno, že jest rozšíření Václavského náměstí i ulice Mezibranské předvídáno přehledným plánem jakožto důsledek nové průlomové komunikace. Bylo-li však nutno uznati, že nař. rozhodnutí není ve shodě s § 1 zák. č. 88/1920 Sb., pokud, potvrzujíc navržený přehledný plán, počítá se zřízením průlomové komunikace, ač existence této komunikace je pochybná, pak ovšem je stižena nezákonností i ona část rozhodnutí, která potvrzuje disposice přehledného plánu, jež jsou na disposici, jejíž potvrzení nebylo možno uznati zákonným, přímo závislé.
Slušelo proto ke stížnosti Emericha K. nař. rozhodnutí, pokud jest stížností napadeno, zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti rázu formálního.

Citace:

Č. 11950. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, číslo/sešit 1, s. 1058-1063.