Č. 11957.

Stavební právo (Praha): 1. K potřebám komunikačním, k nimž má býti v rámci hospodářských zájmů podle § 1 zák. č. 88/20 Sb. přihlíženo, náležejí i letiště. — 2. Státní regulační komise pro Prahu a okolí může pro účely letecké dopravy prohlásiti přehledným plánem regulačním a zastavovacím za nezastavitelné nejen pozemky určené pro přistávání a vzlétání letadel, nýbrž z důvodu bezpečnosti letecké dopravy i pozemky na blízku nich ležící.
(Nález ze dne 5. června 1935 č. 15389/35.)
Prejudikatura: Boh. A 10647/30.
Věc: Matěj P. a spol. v R. (adv. Dr. Frant. Bayer a Dr. Vladimír Kalenský z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Vyhláškou státní regulační komise pro hl. město Prahu s okolím z 18. prosince 1931 vyložen byl částečný přehledný regulační a zastavovací plán, kterým se upravuje území, určené pro civilní letiště a jeho okolí v obcích Ruzyni, Kněževsi, Hostivicích, Přední Kopanině a Praze-Liboci. Podíle důvodové zprávy, která spolu se zastavovacími podmínkami tvoří podstatnou část plánu, je účelem návrhu zajistiti místo pro nové státní civilní letiště, jehož potřeba je z důvodů veřejných plně oprávněna; pro zabezpečení ochrany jak letadlům, tak i místnímu obyvatelstvu jest při tom podle důvodové zprávy třeba volných nezastavitelných ploch v širším, okolí kol letiště a proto účelem nového plánu je také tyto plochy jako nezastavitelné trvale zajistiti. Kromě toho je účelem plánu i rozvržení a uspořádání nových komunikačních linií. Na ploše, vyhrazené účelům státního civilního letiště, nevylučují se stavby, jichž je k provozu letiště třeba, a ponechává se min. prací, aby provedlo stavby, sloužící provozu letiště. Plochy v okolí letiště určují se však za nezastavitelné a nesmí se na nich vůbec nic stavěti ani dnešní terén podstatně měniti, avšak mohou býti i na dále jako dosud obhospodařovány.
Proti vyloženému plánu byly podány ve stanovené lhůtě tyto námitky: 1. Matěje P. a spol. v R., 2. Aloise F. v R. a 3. Dra Vladimíra K. v P. V námitkách bylo v podstatě dovozováno, že zákon nedovoluje stanoviti nezastavitelnost ploch pozemkových v okolí letiště. Nař. rozhodnutím byl navržený přehledný plán pro území civilního letiště v R. schválen s dodatky, usnesenými státní regulační komisí po vyložení plánu, a námitky proti návrhu plánu byly s bližším odůvodněním zamítnuty.
O stížnostech uvažoval nss takto:
Stížnosti Matěje P. a spol. a Aloise F. vznášejí především námitku rázu procesního toho obsahu, že s naříkaným rozhodnutím nebyla st-lům doručena též důvodová zpráva, která nař. rozhodnutím spolu s přehledným plánem byla potvrzena. Výtka tato jest bezdůvodná, neboť zákonem o státní regulační komisi č. 88/1920 Sb. není předepsáno, aby důvodová zpráva, která podle nař. rozhodnutí tvoří součást přehledného plánu, byla stranám doručena s vyřízením jejich námitek proti plánu vznesených. Z § 10 zák. č. 88/1920 Sb. lze pouze vyvoditi, že důvodová zpráva, pokud tvoří součást přehledného plánu, musí býti veřejně vyložena, aby strany mohly v ni nahlédnouti a své námitky a připomínky proti plánu podati. Ovšem majitelé pozemků přehledným plánem dotčených, kteří proti plánu podali námitky, mají procesní nárok na to, aby rozhodnutí o jejich námitkách bylo řádně odůvodněno v samotném rozhodnutí min. prací (srov. Boh. A 8507/30 a 9332/31), které se jim doručuje, a nikoliv pouhým odkazem na důvody obsažené v důvodové zprávě. Stížnosti svrchu uvedených st-lů nenamítají však, že úřad rozhodnutí o jejich námitkách nepojal do vyřízení, jehož se jim dostalo, nýbrž vytýkají, že následkem toho, že jim důvodová zpráva nebyla doručena, nemohou důvodovou zprávu přezkoumati a zjistiti, v čem námitky jejich odporují důvodové zprávě. K tomu účelu však, aby st-lé seznali, v čem důvodová zpráva jako součást přehledného plánu odporuje jejich přáním, slouží právě řízení námitkové podle § 10 cit. zák., spojené s veřejným vyložením důvodové zprávy, a nemohu tedy st-lé žádati, aby za uvedeným účelem byla jim důvodová zpráva doručena spolu s vyřízením jejich námitek.
Všechny tři stížnosti spatřují nezákonnost v tom, že přehledným plánem, jenž nař. rozhodnutím byl potvrzen, byly určité plochy pozemkové, mezi nimi i plochy st-lů, prohlášeny za nezastavitelné. Důvodová zpráva odůvodnila nezastavitelnost těchto ploch nutností zajištění nového civilního státního letiště, poněvadž jak bezpečnost letadel, tak i bezpečnost obyvatelstva vyžaduje toho, aby v širším okolí letiště byly volné nezastavěné plochy. K tomuto důvodu připojil žal. úřad ještě důvod další, označený jako vlastní příčina nezastavitelnosti dotčených ploch, za kterou pokládá značnou vzdálenost příslušného území ode všech zastavěných částí okolních obcí, pro niž prý území to vůbec k zastavění se nehodí. Oba tyto důvody platí alternativně, takže pro nezákonnost nař. rozhodnutí by dostačilo, kdyby nezastavitelnost pozemků st-lů mohla třeba jen o jeden z nich právem býti opřena.
Nss uznal za vhodné zabývati se především důvodem prvním, podle něhož nezastavitelnost dotčených pozemků jest nutná k zajištění civilního státního letiště. V tom směru uvážil nss, že k potřebám hospodářským, ke kterým podle § 1 zák. o stát. reg. komisi č. 88/1920 Sb. má při sdě- lávání přehledného plánu býti přihlíženo, náležejí i potřeby komunikační (srov. Boh. A 10647/33), a že je proto úkolem státní regulační komise, aby ustanoveními přehledného plánu řídila stavební rozvoj území, na něž její působnost se vztahuje, tak, aby rozvoj ten vyhovoval i potřebám komunikačním. Je-li dnes i letectví důležitým komunikačním prostředkem — a o tom zajisté nemůže býti pochybnosti — pak náleží státní regulační komisi též péče v tom směru, aby disposicemi přehledného plánu bylo pamatováno na to, by stavební rozvoj oblasti přehledným plánem regulované byl tak uzpůsoben, aby dala se na ní zříditi potřebná zařízení k provozování letectví. Poněvadž pak k pravidelnému provozování letecké dopravy je nezbytně zapotřebí též letišť, t. j. prostranství zvlášť pro přistávání a vzlétání letadel upravených a pro tento účel vhodně situovaných, jest povinností státní regulační komise, aby ustanoveními přehledného plánu zajistila předem možnost zřízení i takových prostranství, pokud jich pro regulované území je zapotřebí.
Tomuto požadavku vyhověla státní regulační komise tím, že prohlásila za zásadně nezastavitelné nejen území určené pro vzlétání a přistávání letadel, nýbrž do určité vzdálenosti i některé pozemky okolní, a to z toho důvodu, poněvadž zřizování budov na těchto pozemcích bylo by nebezpečné jak pro letce, tak i pro obyvatele dotčených domů, a letiště samo nemělo by následkem toho valné ceny pro předpokládaný mohutný rozvoj letecké dopravy.
Proti tomu namítá se ve stížnostech, že přehledným plánem nemůže býti stanovena nezastavitelnost pozemků ležících mimo letiště.
Nss nemohl toto stanovisko stížnosti uznati správným. Jak již svrchu bylo dovoděno, je povinností státní regulační komise podle § 1 zák. č. 88/1920 Sb., aby ustanovením přehledného plánu zajistila možnost zřízení potřebných letišť pro území jí regulované. Proto vyžaduje-li možnost zřízení takových letišť, aby zůstaly nezastavěny nejen plochy určené přímo pro přistávání a vzlétání letadel, nýbrž i další ještě plochy v blízkosti nich ležící, poněvadž zastavěním těchto ploch byla by ohrožena bezpečnost letadel bezprostředně po jich vzletu, resp. před jich přistáním, může státní regulační komise také nezastavitelnost těchto dalších ploch přehledným plánem stanoviti, ovšem ale jen potud, pokud toho k bezpečnému provozu letišť je zapotřebí. Neboť nemělo by smyslu, aby státní regulační komise reservovala určité plochy pro vzlétání a přistávání letadel a za tím účelem třeba proti vůli jejich vlastníků prohlásila je za nezastavitelné, zároveň však připustila takové zastavěni jejich okolí, které by užívání letiště činilo nebezpečným nebo dokonce nemožným. Že okolí letiště má význam pro způsobilost jeho jako letecké provozovny, plyne zcela jasně z ustanovení § 22 zák. o letectví č. 172/1925 Sb., podle něhož zkoumati jest způsobilost leteckých provozoven i se zřetelem na jejich okolí. Jako by bylo nezákonným, kdyby státní regulační komise v přehledném plánu situovala budoucí letiště, jehož potřebu z důvodů dopravních uznala, do území tak zastavěného, že z důvodů bezpečnostních nesmělo by letiště v území tom podle části VI. zák. o letectví býti povoleno, tak také příčilo by se zákonu, kdyby státní regulační komise připustila zastavění dosud volného okolí letiště, ačkoliv je jisto, že zastavěním tím bude zmařen nebo podstatně ztížen účel, pro který letiště v přehledném plánu se projektuje, ježto budovy okolí budou ohrožovati letadla následkem toho, že tato při vzletu a přistání stoupají a zase klesají, což podle odborného výroku žal. úřadu nelze omeziti jen na prostoru nad vlastním letištěm. Proto nemohl nss shledati nějakou nezákonnost v tom, že žal. úřad za účelem řádného provozu letiště a z důvodů dopravní bezpečnosti ustanovil i nezastavitelnost pozemků ležících v blízkosti plochy vyhrazené pro přistávání a vzlétání letadel.
Ovšem žal. úřad směl tak učiniti jen potud, pokud jeví se toho potřeba k bezpečnému provozu letiště. Otázka však, jak širokého nezastavitelného pásu je potřeba k bezpečnému provozu letiště, je otázkou skutkovou, jejíž řešení správním úřadem může nss přezkoumati jen ve zcela omezeném rámci § 6 zák. o ss. Žal. úřad uvedl v nař. rozhodnutí, že v nedostatku zákonného ustanovení, do jaké vzdálenosti od hranic letiště jest pokládati povolování staveb za nebezpečné, musil si sám tuto otázku řešiti, a že pro volnou úvahu jeho v tom směru byla mu vodítkem ustanovení mezinárodní smlouvy o letectví, uveřejněné pod č. 35/1924 Sb. Poněvadž stížnosti proti použití tohoto vodítka žádných řádně konkretisovaných námitek nevznášejí, musil nss úsudek žal. úřadu, jenž je nejen odborným úřadem pro regulaci měst, ale i odborným úřadem leteckými, vzíti za základ též svému vlastnímu rozhodnutí (§ 6 odst. 1 zák. o ss).
Okolnost, že min. prací při dřívějších stavebních komisích, jichž se zúčastnilo v zastoupení státu, jako majitele sousedního letiště, trvalo na tom, aby nezastavitelným zůstal pás v šíři 140, resp. 150 m, a aby vně tohoto pásu měly budovy jen určitou menší výšku, není rozhodná, ježto v řízení o sdělávání přehledného piánu přísluší min. prací postaveni úřadu rozhodujícího, který podle zák. není vázán ohledem na to, jaké stanovisko ve věci zastávaly orgány téhož min. při jednáních, ve kterých toto min. zastupovalo stát jako majitele plochy vyhlédnuté za letiště, tudíž jako stranu soukromou v řízení stavebním.
Bezdůvodné jsou též námitky, že státní regulační komise nečinla žádných kroků proti schvalování parcelačních plánů v R., a že při jednotlivých stav. komisích kladla požadavky mírnější, neboť ani těmito okolnostmi nebyla regulační komisi, resp. žal. úřadu odňata možnost, aby, uznaly-li později potřebu nezastavitelného pásu v šíři 500 m, nezastavitelnost jeho přehledným plánem zajistily.
Irelevantní je také ve stížnosti Dra K. vytýkaná skutečnost, že tento st-l jednal při koupi pozemku bona fide, neznaje stanoviska státní regulační komise, a že mu dokonce bylo dáno ujištění, že na pozemku bude lze stavěti, neboť zák. o státní regulační komisi ani v tom případě nechrání majitele pozemku před regulačními zásahy přehledného plánu.
Námitka téhož st-le, že letiště, o něž jde, i když dočasně je odkázáno pa státní podporu, přece jen vyvíjí se ve státní podnik výdělečný jako železnice, nemá žádné opory v zák. č. 88/1920 Sb., ježto tento zá- kon mluví všeobecně o potřebách hospodářských, a nečiní rozdílu v tom směru, zda potřeby ty mají býti kryty podniky výdělečnými nebo nevýdělečnými.
Stejně bez významu jest i okolnost, že zřízení letiště není vázáno na určité místo jako zřízení silnice, která musí procházeti určitým územím, aby vyhovovala svému účelu, neboť z této okolnosti neplyne, že letiště není možno subsumovati pod »hospodářské zájmy« ve smyslu § 1 zák. č. 88/1920 Sb., jak mylně domnívá se stížnost Dra K.
Z pouhého faktu, že správě civilního letiště bylo ponecháno na vůli, jak mají býti dislokovány jednotlivé objekty na letišti, nelze také ještě dovozovati, že projekt letiště je nehotový, předčasný a neúplný, jak namítá se ve stížnosti Dra K., neboť není povinností státní regulační komise, aby rozhodla o všech podrobnostech budoucí výstavby letiště, nýbrž stačí, omezí-li se pouze na ony disposice, které s hlediska jednotného stavebního rozvoje Prahy s okolím nutno vyřešiti. Že by ani tomuto požadavku potvrzený plán nevyhovoval, stížnost netvrdí, a nss neshledal.
Stížnost Dra Vladimíra K. obrací se konečně proti 33. odstavci nař. rozhodnutí, ve kterém min. prací konstatuje, že jednotliví majitelé pozemků před potvrzením přehledného plánu vymohli si různá stavební práva, a ve kterém doporučuje státní regulační komisi, aby uvážila, zda nebylo by možno přehledný plán podle § 11 změniti a 88/1920 sb., § stav do něho včleniti, z čehož st-l dovozuje, že risiko vzduchoplavby pro nejbližší okolí není tak vážné, jak se min. snaží vylíčiti. Tento pokyn, opřený o ustanovení § 11 zák. o státní regulační komisi, udělilo však min. zřejmě ve prospěch těch majitelů pozemků, kteří během řízení o přehledném plánu nabyli nějakých stavebních práv, jež nejsou v souladu s ustanoveními přehledného plánu, a směřuje vlastně k dodatečnému umožnění výjimek ze závazných ustanovení přehledného plánu. Pokynem takovým, daným ve prospěch majitelů pozemků, nemohlo býti zasaženo do subj. práv st-lů. Že státní regulační komise a min. prací mohou potvrzený plán měniti, o tom vzhledem k ustanovení § 11 zák. o státní regulační komisi nemůže býti pochybnosti.

Citace:

Č. 11957. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, číslo/sešit 1, s. 1078-1082.