Č. 11817.

Vojenské věci: * Odpadne-li dodatečně některý z předpokladů pro zvýšení vojenského výslužného ve smyslu předpisu § 7 posledního odstavce zák. č. 76/1922 Sb., který byl splněn v době přeložení do výslužby, může to býti důvodem pouze k zastavení výplaty částky, o niž bylo výslužné zvýšeno, na dobu, po kterou onen předpoklad chybí, nepůsobí však ona skutečnost ztrátu zvýšení výslužného pro vždy.
(Nález ze dne 28. března 1935 č. 17020/32.)
Věc: Josef K. v S. proti ministerstvu národní obrany o přípočet deseti služebních let.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, jako rotmistr z povolání, byl dne 9. února 1924 uznán superarbitrační komisí 50% nezpůsobilým k povolání pro plicní tuberkulosu, načež mu byla výměrem žal. úřadu ze 3. dubna 1924 udělena dvanáctiměsíční dovolená s čekaným. Při superarbitraci konané dne 1. dubna 1925 byla zjištěna otevřená tuberkulosa plic. Sputum na tbc. — bacily málo positivní Choroba vleklá, ještě zlepšitelná, občanského povolání 75% neschopen, dočasně k službě nezpůsobilý. Osobním Věstníkem mno č. 37 z roku 1925 byl st-l jakožto rotmistr oděvnictva na dovolené s čekaným dán do výslužby dnem 1. května 1925 jakožto k veškerým službám nezpůsobilý.
Výnosem mno z 1. července 1925 přiznáno bylo st-li, poněvadž toho času vyhovoval podmínkám stanoveným §em 7 zák. č. 76/22 Sb., v době od 1. května 1925 do 30. dubna 1926 výslužné 3699 Kč 70 h s doložením, nebude-li do 30. dubna 1926 jinak rozhodnuto, že nabývá výnos stran zaopatřovacích požitků platnosti, a že má býti st-l počátkem dubna 1926 podroben opětně superarbitraci. Tento výnos intimovalo zem. voj. velitelství v Brně výměrem z 20. července 1925 telegrafnímu praporu II. v K. s doložením, že st-li má býti vydán opis tohoto výnosu a pensijní dekret.
Při superarbitraci konané dne 6. dubna 1926 žádal st-l, aby byl dočasně aktivován za remuneraci z existenčních důvodů, protože nemůže býti z pensijních požitků živ. V nálezu bylo pak uvedeno, že má nad oběma hroty značněji zkrácený poklep vpravo i pod klíčkem s jemnými rachůtky, vpravo slabý výdech, vlevo dýchání zostřené, s prodlouženým výdechem, vpravo neurčité, vlevo též vrzoty; kůže bledá, sliznice přibledlé, udává, že (chtěje dále sloužiti) nemá valných obtíží, pouze ranní kašel, a jde-li do kopce nebo při námaze nedostatek dechu; horeček již nemá, ani nočních potů. Návrh: K veškerým službám nezpůsobilý, schopnost k přiměřenému občanskému povolání snížena o 40%.
Na to rozhodlo mno výnosem ze 7. května 1926, že st-l jest k veškerým službám nezpůsobilý, že jeho prosbě o dočasné aktivování nelze vyhověti, a že na výhodu, přiznanou mu dočasně výnosem z 1. července 1925 podle ustanovení odst. 1 § 7 zák. č. 76/22 Sb., nemá počínajíc dnem 1. května 1926 nároku, ježto jeho nezpůsobilost k přiměřenému občanskému povolání jest toho času snížena pouze o 40%.
Podáním z 23. července 1931, došlým okr. doplňovacímu velitelství Brno-venkov dne 27. července 1931, žádal st-l na základě vojenského lékařského vysvědčení o zavedení nového superarbitračního řízení za účelem přiřknutí 10 služebních let podle § 7 zák. č. 76/22 Sb. Podle přiloženého lékařského vysvědčení vyšetřujícího lékaře vojenského léčebného ústavu v M. z 24. července 1931 byl st-l téhož dne prohlédnut, bylo shledáno, že trpí otevřenou tuberkulosou pravé plíce a levého horního laloku rázu fibrosně ulcerosního a že jeho schopnost k vykonávání občanského povolání jest snížena na 75%. Při superarbitraci konané dne 7. října 1931 byla zjištěna otevřená tuberkulosa plic s kaseosním rozpadem plicní tkáně; podle lékařského nálezu divisní nemocnice 6. jsou v hnisavém chrchli Kochovy bacily; roentgenologicky horní a střední pole obou plic jsou prostoupena drobnými stínovými ložisky a stínovými pruhy, které se v pravé plíci zhušťují ve vnitřní části podklíčkového pole v kompaktnější ložisko; bránice na obou stranách adhaeruje. Návrh: Choroba vznikla vykonáváním vojenské činné služby, jest velmi vleklého průběhu a vzhledem na pokročilejší stupeň nepříznivé prognosy. Schopnost k přiměřenému občanskému povolání jest toho času při nynějším pozvolném průběhu choroby snížena o více než 75%; podstata a stupeň choroby připouštějí však také rychlejší progresivitu nebo občasné i déle trvající akutnější exacerbace s horečkou a náhlejším úpadem sil, kdy vyšetřovaný není vůbec nějakého povolání schopen. Navrhuje se přípočet 10 služebních let podle § 7 zák. č. 76/22 Sb.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad žádost st-lovu z 23. července 1931 o přiřknutí 10 let podle § 7 zák. č. 76/22 Sb. s odůvodněním, že výhody cit. § 7 podle výslovného znění tohoto ustanovení lze přiznati jen při výměře výslužného, tedy jen při odchodu dotčeného gážisty z činné služby přeložením do výslužby, že z toho plyne, že lze výhody ty přiznati jen, jestliže byly příslušné podmínky zákona splněny v době, kdy dotčený gážista odcházel z činné služby, a že nelze je přiznati, jestliže skutečnosti, které by mohly nárok ten odůvodňovati, nastaly po odchodu gážisty z činné služby; st-l superarbitračního nálezu ze dne 6. dubna 1926 trpěl st-l v této době, tedy po svém odchodu z činné vojenské služby jen plicní chorobou a jeho schopnost k přiměřenému občanskému povolání byla v době této superarbitrace snížena o 40%, a tedy o méně než 75%; proto v době superarbitrace z roku 1926 porucha zdraví, která činí st-le neschopným vojenské služby, se vzhledem k ustanovení »K § 3 (4)« vl. nař. č. 186/23 Sb. nerovnala poruchám zdraví, o kterých jest řeč v 1. odstavci § 7 zák. č. 76/22 Sb., a nebyl st-l v oné době »výdělku vůbec neschopen«, že tudíž nevyhovoval v době superarbitrace z roku 1926 podmínkám 1. a 3. odstavce § 7 zák. č. 76/22 Sb. pro připočtení služebních let při výměře výslužného; st-l sám netvrdí, že by porucha zdraví, která jej činí neschopným vojenské služby, byla následkem úrazu, utrpěného při vykonávání vojenské služby v míru, a není pro toto tvrzení v superarbitračním spise žádných dokladů; st-l tedy v době superarbitrace z roku 1926 také nevyhovoval podmínkám 2. odstavce § 7 zák. č. 76/22 Sb., a jelikož v oné době nevyhovoval podmínkám 1. až 3. odstavce § 7 téhož zák., nevyhovoval také podmínkám 4. odstavce téhož paragrafu; z toho plyne, že skutečnosti, které při odchodu st-le z činné služby přeložením do výslužby odůvodňovaly nárok na výhodu podle § 7 řečeného zák., zanikly, a jestliže znovu nastaly, že nastaly po odchodu st-le z činné služby pro neschopnost k vojenské službě; nemůže proto st-l z důvodů obsažených v prvých dvou odstavcích odůvodnění míti znovu nárok na některou výhodu § 7 cit. zák.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l stížnost, o které uvažoval nss takto:
Stížnost vznáší proti nař. rozhodnutí jednak námitku nezákonnosti, jednak námitku vadnosti řízení. Prvou z těchto námitek provádí, dovozujíc, že neodpovídá zákonu názor, že výhoda § 7 zák. č. 76/22 Sb. může býti přiznána vojenskému gážistovi jen tehdy, byly-li její zákonné předpoklady splněny již v době přeložení žadatele z činné služby do výslužby. Proti tomu uvádí odvodní spis, že nař. rozhodnutí zamítlo st-lovu žádost nikoli proto, že st-l v době svého odchodu do výslužby nevyhověl podmínkám § 7 cit. zák., nýbrž proto, že skutkové okolnosti, tvořící předpoklad pro přiznání požadované výhody, zanikly po odchodu st-le do výslužby, a jestliže později znovu vznikly, že nastaly teprve po odchodu st-le z činné služby, což pro onen nárok nemá významu.
Nař. rozhodnutí, pomlčujíc o tom, že st-l při superarbitraci konané dne 1. dubna 1925, tedy bezprostředně před pensionováním nastalým dnem 1. května 1925, byl uznán 75% nezpůsobilým k občanskému povolání, ale při tom uznávajíc, že tohoto dne podmínky sporného nároku st-lova byly dány, dovozovalo, že podle zák. jest pro nárok ten rozhodným den odchodu st-le z činné služby, v daném případě tedy den 1. května 1925, že však u st-le v době, kdy byl již 11 měsíců na odpočinku, byla zjištěna neschopnost k přiměřenému občanskému povolání toliko 40% a že tedy v této pozdější době zanikly podmínky odůvodňující vznášený nárok, čímž zřejmě míní podmínku alespoň 75% neschopnosti k přiměřenému občanskému povolání, a jestliže tyto podmínky se později opětně dostavily, že tím nemohly nárok onen založiti, protože tu by šlo o nový vznik v době již nerozhodné.
Z toho jest patrno, že stížnost správně vykládá nař. rozhodnutí, uvádějíc, že jest založeno na právním názoru, že jedině stav, jaký jest v den pensionování, může založiti nárok podle § 7 zák. č. 76/22 Sb. a nikoli stav zjištěný k některému pozdějšímu dnu.
St-l ve své žádosti neoznačil, podle kterého odstavce tohoto § 7 si svůj nárok činí, ale z obsahu lékařského vysvědčení, kterým byla žádost doložena, jest zřejmo, že tím mínil poslední případ odstavce 1 tohoto § 7, kterýžto odstavec stanoví, že vojenským osobám, které se staly neschopnými vojenské služby oslepnutím na obě oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti nebo rozlišovati světlo ode tmy, pak ochrnutím, takže tělem nevládnou, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně, bude připočteno, stala-li se tato poškození bez jejich úmyslné viny při vykonávání služby, při výměře výslužného 10 služebních let.
Žal. úřad stojí na stanovisku, že v případě, dojde-li po přiznání nároku tohoto k zastavení výplaty přiznaného zvýšení ve smyslu § 7 odst. 7 cit. zák., nemůže již nikdy nárok takový oživnouti a dovozuje to z toho, že tu jde o nárok nový vzcházející v době podle zákona pro přiznání nároku nerozhodné. Tento názor možno uznati za souhlasný se zákonem, je-li skutečně splněn tento předpoklad, že jde o nárok nový, totiž o nárok, zakládaný na předpokladech, kterých tu nebylo v době pensionování, zejména tedy, jde-li o onemocnění takové, které není v souvislosti s poruchami zdraví, pro které nárok onen původně, podle stavu v době pensionování, vzešel. Zde však jde o případ jiný, ve kterém šlo o nárok původně přiznaný, jehož jedna z podmínek dodatečně pouze dočasně odpadla.
Pro takový případ stanoví § 7 odst. 7 cit. zák., že min. může zastaviti výplatu částky, o kterou bylo výslužné zvýšeno ve smyslu § 7 cit. zák., nestanoví však, že nárok na toto zvýšení zaniká nebo že nárok ten může býti v takovém případě odňat. Tím zákon zřejmě naznačuje, že tu jde o zastavení výplaty jednotlivých zvyšovacích částek toliko po dobu, po kterou některá z podmínek nároku chybí. Jest proto nesprávným výklad, který dává žal. úřad tomuto ustanovení, že v takovémto případě ztrácí se nárok na zvýšení navždy, a jest v souhlase se zákonem, že ztrácí se jen nárok na výplatu jednotlivých zvyšovacích částek pro dobu, po kterou trvá stav vzniklý odpadnutím některé z podmínek nároku původně přiznaného.
Slova, použitá v odstavci 1 § 7 cit. zák.: »při výměře výslužného«, nelze pak vykládati, jakoby poukazovala na den pensionování, nýbrž jsou jen zdůrazněním myšlenky, že přípočet desíti let není stanoven pro výpočet délky služební doby, který nutno provésti ze účelem zjištění, zdali gážistovi vůbec vznikl nárok na výslužné, nýbrž teprv po zjištění existence nároku na výslužné že dlužno připočísti 10 služebních let, když, pokud se týče kdykoli, jest vypočísti výši tohoto výslužného. Dlužno proto přisvědčiti stížnosti, že opačný názor nař. rozhodnutí nemá opory ve znění zákona.
Vadnost řízení shledává stížnost v tom, že nař. rozhodnutí vycházelo z názoru, že v den pensionování st-le nebyly splněny předpoklady § 7 zák. č. 76/1922 Sb., ačkoli rozhodnutím mno z 1. července 1925 byl zjištěn opak. Jak bylo již svrchu naznačeno, nař. rozhodnutí, a to ve svých závěrečných vývodech, výslovně uznalo, že v době pensionování st-le byly zákonné podmínky nároku podle § 7 zák. č. 76/22 Sb. splněny, ale pokládalo to nerozhodným vzhledem k tomu, že podle jeho úsudku podmínky ony roku 1926 zanikly, a opětný jejich vznik roku 1931 byl uznán bezvýznamným. Není zde tudíž uplatňované vadnosti řízení. Vzhledem však k výše uvedenému bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zákona o ss.

Citace:

č. 11817. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 703-707.