Č. 11716.

Jazykové právo: Jazyková úprava domovních seznamů voličských.
(Nález ze dne 2. února 1935 č. 11248/35.)
Věc: Město Ú. proti ministerstvu vnitra (odb. r. Dr. Václ. Chalupný) o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Na stížnost voličů města Ú., že město nedodržuje ustanovení čl. 81 odst. 2 jaz. nař. a vyhlášky k vyloženým voličským seznamům činí jen v jazyku německém, vyslovila osp v Dští n. L. výměrem z 2. prosince 1927, že zjistila, že se vyhotovují seznamy voličů, které podle ustanovení § 8 odst. 6 zák. o stálých voličských seznamech dne 15. června, příp. 15. prosince každého roku jest vyvěsiti v každém domě města Ú., pouze v jazyku německém. Tyto domovní seznamy, jichž vyvěšení podle cit. zákonného ustanovení zaříditi musí starosta města, že pokládati jest proto za vyhlášky obecní, které v obcích, jež mají podle posledního soupisu lidu aspoň 3000 obyvatelů, vydány býti musí vždy také jazykem čsl. Starosta města Ú. že jest proto povinen tyto domovní listiny budoucně dáti vyhotoviti také v jazyku státním a v každém domě města dáti vyvěsiti jen takové dvojjazyčné seznamy voličů. Případnému odvolání z tohoto výměru odepřen byl vzhledem k tomu, že tyto domovní seznamy musí býti vyvěšeny již 15. prosince 1927, odkladný účinek.
Odvolání starosty města z tohoto výměru bylo zamítnuto rozhodnutím zsp-é v Praze z 19. dubna 1928 z těchto důvodů: V každém domě vyvěšovaný seznam voličů v domě tom bydlících (§ 8 odst. 6 zák. z 19. prosince 1919 č. 663 Sb.) jest veřejnou samostatnou vyhláškou, jejíž obsah jest stanoven přímo zákonem. Povaha veřejné vyhlášky jest dána, poněvadž zmíněný vyvěšený seznam je určen k informaci širší veřejnosti voličů, tedy subjektů co do individuality předem neurčitých. Účel této vyhlášky vzhledem k jejímu obsahu a souvislosti s ustanoveními zák. o stálých seznamech voličských jest notoricky znám; nezáleží tedy při určení její povahy jakožto veřejné vyhlášky na tom, nepředpisuje-li zákon v tomto případě (§ 8 odst. 6) všeobecnou výzvu neb poučení občanům-voličům. Na jazykovou úpravu zmíněného domovního seznamu vztahuje se tedy plně čl. 81 odst. 2 jaz. nař. vzhledem k tomu, že město Ú. má více než 3000 obyvatelů. K námitce, že starosta města nemá povinnosti pořizovati všeobecné překlady, se podotýká, že zmíněný § 8 odst. 6 zák. č. 663/1919 Sb. ukládá přímo starostovi vyvěšení seznamů voličů v domě bydlících, který ovšem musí je dáti vyhotoviti ve formě po stránce jazykové bezvadné. K odst. 2 odvolání dlužno uvésti, že osp byla oprávněna — vzhledem k svému dozorčímu právu nad obcí — uložiti jazykovou úpravu domovních seznamů i pro budoucnost. Osp byla konečně oprávněna vyloučiti odkladný účinek případného odvolání vzhledem k § 93 min. nař. ze 17. března 1855 č. 52 ř. z., poněvadž veřejný zájem nezbytně vyžaduje, aby kogentní norma jazykového práva nebyla dále porušována.
Výměr prvé stolice potvrdilo min. vnitra v cestě instanční nař. rozhodnutím z důvodů, uvedených v napadnutém rozhodnutí. K vývodům odvolání podotklo, že příkaz byl dán právem starostovi obce, resp. obci, ježto podle § 8 odst. 6 zák. č. 663/1919 Sb. přísluší starostovi obce opatřiti a vyvěsiti seznamy voličů v domě bydlících (domovní seznamy). Odvolání že nesprávně přehlíží rozdíl mezi těmito domovními seznamy a stálými voličskými seznamy, jež ovšem podle § 5 odst. 1 cit. zák. sestavuje místní volební komise. Dále podotklo min., že z okolnosti, že zákon mluví o »vyvěšení domovních seznamů v každém domě a nikoli o vyhlášce«, vůbec neplyne, že by seznamy neměly povahu vyhlášky. Tato právní povaha že je naprosto bezpečně patrna z účelu a způsobu jejich uvedení ve známost. Námitka nezákonnosti čl. 81 odst. 2 jaz. nař. že je bezpodstatná; předpis ten že byl vydán na základě § 3 odst. 3 jaz. zákona.
O stížnosti nss uvážil toto:
Stížnost, brojíc proti výroku, že právem byl dán starostovi města příkaz opatřiti a dáti vyvěsiti dvojjazyčné domovní seznamy, popírá nejprve, že by byl rozdíl mezi domovními seznamy a stálými voličskými seznamy, na který žal. úřad poukázal a namítá, že seznamy voličů, jež podle § 8 odst. 6 zák. č. 663/19191 Sb. se mají v domech vyvěsiti, tvoří v jejich úhrnnosti stálé voličské seznamy, které má místní volební komise založiti. Domovní seznamy jsou prý tedy částmi voličských seznamů a musí tudíž pro části celku platiti pravidla jako pro celek. Že není rozdílu mezi domovními seznamy a voličskými seznamy, podává se prý ze způsobu jejich zřízení jako průklepů seznamů voličských a dále i z toho, že pro vybavení domovních seznamů platí rovněž ustanovení § 7 al. 3, a konečně i z toho, že zákon používá označení »voličské seznamy« (pro stálé voličské seznamy) a seznamy voličů (pro domovní seznamy) promiscue (arg. § 9 al. 1).
Ale stížnost nemá pravdu.
Zákon z 19. prosince 1919 č. 663 Sb. o stálých seznamech voličských, ukládaje v § 5 odst. 1 jejich sestavení a vedení místní volební komisi, stanoví v předposledním odstavci § 7 výslovně, že »přípravné práce pro sestavení voličských seznamů vykoná obecní úřad«. Podle předposledního odstavce § 8 cit. zák. má pak starosta obce o více než 20.000 obyvatelů v každém domě dáti vyvěsiti seznam voličů v domě tom bydlících. Podle toho záležejí přípravné práce pro sestavení voličských seznamů v pořízení seznamů voličů v tom kterém domě bydlících a ve vyvěšení seznamů těch způsobem a po dobu, jak v předposledním odstavci § 8 zák. č. 663/1919 stanoveno. Že tuto povinnost starosty obce nelze přesunouti na místní volební komisi snad z důvodu, že k pořízení domovních seznamů bylo použito z těch kterých důvodů průklepů dřívějších voličských seznamů, je samozřejmo, neboť tím domovní seznamy nestávají se ještě seznamy voličskými, součástí celků, jak míní stížnost, nýbrž zůstávají tím, čím jsou, t. j. pomůckou pro místní volební komisi pro sestavení voličských seznamů.
Mají-li pak domovní seznamy jako přípravné práce pro sestavení voličských seznamů míti praktickou cenu, pak ovšem samozřejmě musejí obsahovati zjištění dat pro sestavení voličských seznamů potřebných a nelze pak domovním seznamům přikládati povahu voličských seznamů snad proto, že vykazují data, jaká podle 3. odst. § 7 zák. č. 663/1919 Sb. mají obsahovati voličské seznamy. Že pak nestačí k ospravedlnění závěru, že domovní seznamy jsou částí volebních seznamů, okolnost, že zákonodárce, maje v předposledním odstavci § 8 cit. zákona na zřeteli domovní seznamy, používá výrazu »seznam voličů« stejně jako v odst. 1 § 9, kde jedná o voličských seznamech, je samozřejmo a nepotřebuje zvláštního odůvodnění.
Zůstává tedy neotřesena správnost výroku žal. úřadu, že starostovi obce právem byl dán příkaz zaříditi, aby každého roku 15. června a 15. prosince v každém domě města vyvěšen byl dvojjazyčný domovní seznam voličů.
Stížnost dále popírá, že vyvěšení domovních seznamů je vyhláškou a činí tak na podkladě těchto vývodů: Vyhláška v technickém slova smyslu musí i zevně jako vyhláška býti označena a označení to musí vyplývati z jejího obsahu pro všeobecnost a proto děje se její vyvěšení na veřejných všem přístupných místech. Tato kriteria nejsou dána při domovních seznamech, neboť domovní seznam nemá se označovati jako vyhláška, je určen jen pro obyvatele domu a není tu tedy apelu na všeobecnost a konečně majitel domu není povinen nechati svůj dům pro všeobecnost otevřený; schází tu tedy i kriterium vyvěšení na veřejném místě. Nepřísluší tedy domovním seznamům charakter vyhlášky a důsledky, které žal. úřad v ohledu jazykově-právním z čl. 81 jaz. nař. k tomuto charakteru připíná, postrádají zákonného podkladu, a to tím více, když čl. 81 jaz. nař. jedná o povinnosti vyvěšení vyhlášky obecních úřadů a § 8 al. 6 zák. č. 663/1919 Sb. o povinnosti vyvěšení starostou obce.
K těmto vývodům stížnosti třeba je uvésti toto:
Úřad II. stolice, vysloviv, že domovní seznam jest veřejnou samostatnou vyhláškou, jejíž obsah je stanoven přímo zákonem, odůvodnil svoje stanovisko k otázce povahy domovních seznamů voličských tím, že vyvěšený domovní seznam je určen k informaci širší veřejnosti voličů, tedy subjektů co do individuality předem neurčitých, že účel této vyhlášky vzhledem k jejímu obsahu a souvislosti s ustanoveními zákona o stálých seznamech voličských jest notoricky znám a že tedy při určení její povahy jakožto veřejné vyhlášky nezáleží na tom, nepředpisuje-li zákon v tomto případě všeobecnou výzvu neb poučení občanům-voličům. Brojíc proti tomuto stanovisku úřadu II. stolice o povaze domovních seznamů voličů, omezilo se stěžující si město na námitku, že domovním seznamům se nedostává charakteru veřejné vyhlášky, poněvadž zákon vyvěšení domovního seznamu voličů za vyhlášku neoznačuje.
Žal. úřad rozhodnutí úřadu II. stolice potvrdil z důvodů v něm uvedených, aniž důvody ty nějak doplnil. Zaujímaje pak stanovisko k prve zmíněné st-lově námitce v příčině právní povahy domovního seznamu voličů vyslovil, že z okolnosti, že zákon mluví o vyvěšení domovních seznamů a nikoli o vyhlášce, vůbec neplyne, že by seznamy neměly povahu vyhlášky a dodal k tomu, že právní povaha domovních seznamů voličů je naprosto bezpečně patrna z účelu a způsobu jejich uvedení ve známost. Za tohoto stavu věci mohlo ovšem stěžující si město námitky, jež uplatňuje ve stížnosti na nss, vznésti již v odvolání na žal. úřad, neboť v nař. rozhodnutí, pokud jde o právní povahu domovních seznamů voličů, sdílí se ve skutečnosti jen stanovisko, jež k této otázce zaujal úřad II. stolice. Neučinil-li tak st-l, zmeškal s námitkami těmi instanční pořad a nss nemůže se pak jimi věcně zabývati (arg. §§ 5 a 6 zák. o ss).
Stížnost vytýká konečně nař. rozhodnutí vadnost řízení, k níž dospívá těmito vývody: Na st-lovu námitku, že osp generálním příkazem a v něm spočívajícím všeobecným jazykově-právním poukazem překročila oprávnění dané jí ustanovením čl. 96 odst. 3 jaz. nař., poznamenala zsp v zamítavém rozhodnutí, že osp vzhledem na své dozorčí právo nad obcí byla oprávněna jazykové vyhotovení domovních seznamů také pro budoucnost naříditi. Min. nevyhovělo odvolání z důvodů v rozhodnutí uvedených a k této námitce odvolání podotklo, že napadený rozhodčí výrok je konkrétním jazykovým opatřením, k němuž jsou politické úřady podle čl. 97 jaz. nař. povolány. Ale konkrétnímu jazykově-právnímu opatření dohlédacího úřadu musí býti podkladem konkrétní případ a toto konkrétní opatření neučiní pak úřad dozorčí podle čl. 97, nýbrž čl. 96 jaz. nař.; čl. 97 zavazuje dohlédací úřad, aby, zjistí-li mimo případ stížnosti, že nějaký orgán, podléhající jeho dozoru, jaz. zákon nebo jaz. nařízení porušil, mu to vytknul a zmocňuje ho, aby vhodným způsobem opatřil nápravu. Osp odůvodňuje ve svém výměru z 2. prosince 1927 příkaz, aby domovní seznamy byly vydány také v jazyku státním, provedeným zjištěním u příležitosti stížnosti, že domovní seznamy vyhotovují se podle jejího názoru po jazykové stránce nenáležitě. Spatřuje-li tedy žal. úřad v napadeném výroku konkrétní opatření podle čl. 97 jaz. nař. a z toho dovozuje platnost opatření a námitkami odvolání popírajícími předpoklady pro konkrétní příkaz osp-é podle čl. 96 al. 3 se nezabývá, zakládá to vadu řízení.
Stížnost je i v této části bezdůvodná.
Jak vidno z výměru osp-é, který zavdal příčinu k tomuto sporu, nedovolala se osp pro jazykově-právní opatření ve výměru tom učiněné ustanovení čl. 96 odst. 3 jaz. nař. a také ani z jeho stilisace nelze usuzovati, že opatření to o tuto normu opřela, neboť podle znění výměru toho nečiní jazykový příkaz na základě podané stížnosti, nýbrž na základě zjištění, provedeného u příležitosti stížnosti, že domovní seznamy se vyhotovují a vyvěšují pouze v řeči německé. Také zsp neopřela své rozhodnutí v této věci o čl. 96 odst. 3 jaz. nař., nýbrž k st-lově námitce v odvolání, že příkaz, aby domovní seznamy také v budoucnosti se vyhotovovaly v jazyku státním, je všeobecným jazykově-právním poukazem k němuž osp podle čl. 96 odst. 3 jaz. nař. není oprávněna, vyslovila, že osp byla oprávněna vzhledem ke svému dozorčímu právu nad obcí uložiti jazykovou úpravu domovních seznamů i pro budoucnost. Podle toho měla při výroku tom zřejmě na mysli ustanovení čl. 97 odst. 1 jaz. nař. Když pak stěžující si město ve výroku tom nevidělo vyvrácení své námitky a ji proto v odvolání na žal. úřad opakovalo, poukázal žal. úřad přímo na to, že napadený výrok je konkrétním jazykově-právním opatřením, k jehož vydání opravňuje politický úřad ustanovení čl. 97 jaz. nař.
Myslí-li pak stěžující si město, že opatření odnášející se ke konkrétním případům mohou býti založena jen na ustanovení čl. 96 odst. 3 jaz. nař., pak ocitá se názorem tím v přímém rozporu s ustanovením čl. 97 odst. 1 jaz. nař., které, aniž přímo neb nepřímo odkazuje k ustanovení čl. 96 odst. 3 jaz. nař., zcela kategoricky ukládá dohlédacímu úřadu, aby učinil vhodné opatření a zjednal nápravu, shledá-li i mimo případ stížnosti, že některý orgán jeho dohledu podřízený porušil jaz. zákon anebo jaz. nař., tedy zjistí-li konkrétní porušení některé jazykové normy.

Citace:

Č. 11716. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 444-448.