Č. 11674.

Závodní výbory: I. Rozhodčí komise není příslušná k výroku, že zaměstnavatel není povinen přijmouti propuštěného dělníka — náhradníka záv. výboru — zpět do práce. — II. Je neoprávněným zanecháním práce, nedostaví-li se zaměstnanec z práce vysazený do práce po uplynutí doby, na kterou byl z práce vysazen.
(Nález ze dne 16. ledna 1935 č. 10.284/35.)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 5547/26, 5908/26, 7627/28 a j.
Věc: Dělnický závodní výbor firmy Českomoravská-Kolben-Daněk v Praze (adv. Dr. Ivan Sekanina z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zák. o závodních výborech v Praze o propuštění náhradnika závodního výboru z práce.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byl zamítnut požadavek závodního výboru, aby Ferdinand K. byl znovu přijat do práce, se zrušuje pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Závodní výbor fy Českomoravská-Kolben-Daněk podal k rozhodčí komisi podle zák. o záv. výborech v Praze stížnost, ve které vytýkal, že správa vypověděla z práce podle § 82 živn. ř. náhradníka závodního výboru Ferdinanda K. z toho důvodu, poněvadž dělník ten, byv vysazen z práce na dobu neurčitou, nedostavil se na písemné vyzvání správy závodu opětně do práce. Záv. výbor prohlásil, že v tomto postupu správy spatřuje nezákonité jednání vůči náhradníku záv. výboru a žádal za rozhodnutí, aby náhradník Ferdinand K., který byl protizákonným způsobem z práce propuštěn, byl vzat zpět do práce a tím mu bylo umožněno vykonávati funkci náhradníka závodního výboru.
Rozhodčí komise po provedeném ústním líčení nař. nálezem prohlásila, že stížnosti se nevyhovuje a to v podstatě z toho důvodu, poněvadž výpověďmi svědků bylo zjištěno, že Ferdinand K. nebyl vysazen z práce na dobu neurčitou, nýbrž na určitou dobu 1 týdne a bylo proto jeho povinností, aby po uplynutí této doby do práce se dostavil. Neučinil-li tak, byl právem podle § 82 živn. ř. z práce propuštěn. Nss uvažoval o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané takto: Rozhodčí komise zamítla nař. rozhodnutím petit záv. výboru, aby bylo nalezeno právem, že náhradník závodního výboru Ferdinand K., který byl protiprávně z práce propuštěn, má býti přijat zpět do práce. Zamítnutí tohoto petitu obsahuje v sobě dva judikátní výroky: 1. že propuštění Ferdinanda K. nebylo protizákonné, 2. že zaměstnavatel není povinen Ferdinanda K. přijmouti zpět do práce.
Tento druhý výrok jeví se jako výrok o soukromoprávním nároku, o němž rozhodčí komisi podle konstantní judikatury nss-u (srv. Boh. A 7627/28, 5908/26, 5547/26 atd.) nepříslušelo rozhodovati. Bylo proto výrok ten zrušiti pro nezákonnost i přes to, že rozhodčí komise, jak z důvodů jejího rozhodnutí je patrno, byla si vědoma své nepříslušnosti, neboť v enunciátě nař. rozhodnutí jest podle jeho textování judikátní výrok o svrchu uvedeném soukromoprávním nároku objektivně obsažen.
Pokud jde o výrok prvý, shledala rozhodčí komise, že propuštění náhradníka Ferdinanda K. nepříčí se ustanovení § 22 zák. o záv. výborech, třeba se stalo bez souhlasu rozhodčí komise, poněvadž jmenovaný náhradník byl propuštěn z důvodu, jenž podle § 82 živn. ř. opravňuje zaměstnavatele k okamžitému propuštění zaměstnance. Řešíc si prejudiciálně otázku existence tohoto důvodu, shledala rozhodčí komise zákonný důvod k okamžitému propuštění Ferdinanda K. v tom, že tento, byv vysazen z práce na dobu jednoho týdne, nedostavil se po uplynutí této doby do práce.
Podle § 82 lit. f) živn. ř. jest zaměstnavatel oprávněn okamžitě propustiti zaměstnance z práce, jestliže tento neoprávněně práce zanechal. Nemůže býti pochybnosti o tom, že jest neoprávněným zanecháním práce, když vysazený zaměstnanec po uplynutí doby, na kterou z práce byl vysazen, do práce se nedostaví.
Po stránce skutkové jest nesporno, že Ferdinand K. po uplynutí týdenní doby vysazení z práce do práce se nedostavil. Sporno jest toliko, zda Ferdinand K. byl vysazen z práce na určitou dobu jednoho týdne, jak předpokládá rozhodčí komise, či na dobu delší, jejíž trvání vůbec určeno nebylo, jak tvrdí stížnost. Otázka, na jakou dobu byl Ferdinand K. vysazen z práce, jest však otázkou skutkovou, kterou nss může zkoumati jen v mezích § 6 odst. 2 zák. o ss. Rozhodčí komise vzala na základě výpovědí svědků . . . . . za prokázáno, že dělníci byli v kritické době, t. j. od počátku roku 1931, vysazováni na dobu jednoho týdne, a že po uplynutí této doby měli se bez výzvy do práce dostaviti. Toto skutkové zjištění není v rozporu s obsahem správních spisů, ba ani s výpovědí samého Ferdinanda K., jenž udal, že tohoto roku byl vícekráte z práce vysazen a že bylo řečeno, že vysazení bude se díti na týden. Ferdinand K. udal sice dále, že závodní správa tohoto pravidla přesně nedodržovala, a že jej samotného třikráte vysadila z práce na dobu delší jednoho týdne. Než to neodporuje zmíněnému předpokladu žal. úřadu, že vysazení z práce dálo se zásadně na dobu jednoho týdne a že po uplynutí této doby měli vysazení zaměstnanci, pokud výslovně nebylo stanoveno jinak, práci opět nastoupiti. Že by ve sporném případě byla výslovně stanovena úchylka od pravidelného týdenního vysazování, nebylo tvrzeno ani v řízení správním a ani ve stížnosti k tomuto soudu podané se netvrdí. Vycházela-li žal. rozhodčí komise ze skutkového zjištění, že se vysazení Ferdinanda K. stalo na dobu jednoho týdne, nemohl nss za popsaného stavu věci v tomto skutkovém zjištění nalézti žádnou z vad v § 6 odst. 2 zák. o ss uvedených, a musil proto položití za základ svého nál. touž skutkovou podstatu, od níž při svém rozhodnutí vycházela žal. komise (§ 6 odst. 1 zák. o ss). Při této skutkové podstatě nemohl však nss nalézti nezákonnosti ani v prejudiciálním výroku žal. komise, že zaměstnavatelka člena záv. výboru Ferdinanda K. měla zákonný důvod k okamžitému propuštění tohoto svého zaměstnance, ani v judikátním výroku této komise, že propuštění Ferdinanda K. nepříčilo se ustanovení § 22 zák. o záv. výb.

Citace:

Č. 11674. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 321-323.