Č. 11711.

Řízení správní. — Řízení před nss-em:* Nss nezkoumá z moci úřední, byl-li odvolací úřad ve smyslu odst. 3 § 80 správ. řádu č. 8/1928 Sb. oprávněn, aby věc vrátil prvé stolici k novému projednání a rozhodnutí, místo aby, doplně podle odst. 2 řízení, rozhodl ve věci sám.
(Nález ze dne 1. února 1935 č. 11.073/35.)
Věc: Emilie S. v H. proti zemskému úřadu v Brně o prodej obecních pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v H. usneslo se ve své schůzi dne 31. března 1930 odprodati z volné ruky obecní pozemek, na kterém leží plovárna spolku »Eislaufverein« v H., za kupní cenu 6.000 Kč za měřici.
Okr. úřad v Hustopečích vyhověl výměrem ze 14. září 1931 odvolání nynější st-lky a spol. a usnesení obecního zastupitelstva v H. z 31. března 1930 zrušil jako pro obec hospodářsky nevýhodné v podstatě z těchto důvodů: Po stránce veřejně zdravotní jest obec v prvé řadě povolána k tomu, aby potřebu koupání obyvatelstva v letních měsících a zásobování ledem řádně zabezpečila. Soukromá korporace může dostáti úkolu pouze přechodně, neskýtá však pro budoucnost dostatečné záruky, ježto jest jednak obmezena svými finančními prostředky, jejichž výše jest pravidelně dána výnosem z předcházejícího roku, takže nelze od ní očekávati, že by v příštích létech vždy mohla uspokojiti zvýšené požadavky veřejného zdravotnictví, jednak jakožto soukromá korporace vymyká se kontrole veřejnosti. V daném případě je situace tím důležitější, ježto zmíněný pozemek jest ve zdejším městě jediným toho druhu, který se hodí k účelům řádné plovárny. V případě odprodeje tohoto pozemku soukromému spolku, zbavila by se obec jediné možnosti vybudovati řádnou vyhovující plovárnu a takto pro budoucnost dostáti plně svému úkolu veřejně zdravotnímu. Po stránce finanční jde o podnik dobrého finančního obratu — podle výtahu z výročních účtů spolkem »Eislaufverein« zdejšímu úřadu předloženého — s průměrným ročním příjmem 20.000 Kč až 30.000 Kč, jehož dosavadní výdaje byly příjmem zcela kryty, takže i v budoucnu lze očekávati, že podnik bude rentabilním. V žádném případě však nelze považovati odprodej obecních pozemků spolku »Eislaufverein« z volné ruky při kupní ceně 6.000 Kč za měřici za hospodářsky pro obec výhodný, ježto kupní cena jest nízká. O tom svědčí nabídka Tělocvičné jednoty »Sokol« v H., kterou učinila tato městské radě přípisem z 25. září 1930, v němž nabízí za 1 měřici plovárenského pozemku 10.000 Kč.
Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání obce H., v odpor vzaté rozhodnutí okr. úřadu zrušil a tomuto uložil, aby obci vydal rozhodnutí nové. Své rozhodnutí odůvodnil takto:
Pokud Emilie S. a spol. uplatňovali ve svém odvolání k okr. úřadu zájmy veřejné, totiž zájmy veřejného zdravotnictví, nebylo jim přiznati stižní legitimaci, neboť k ochraně takovýchto zájmů jsou povolány úřady, nikoliv strany. Proti usnesení obecního zastupitelstva o prodeji obecního majetku nemovitého může si poplatník nebo volič stěžovati jen potud, pokud namítá, že prodej tento je s hlediska obecního hospodářství pro obec nevýhodným nebo neúčelným. S tohoto hlediska jmenovaní st-lé vytýkali usnesení městského zastupitelstva jednak, že prodej neměl se státi z volné ruky, nýbrž veřejnou dražbou, jednak, že cena 6.000 Kč za 1 měřici je příliš nízká a že tudíž odprodej za tuto cenu znamená finanční poškození obce.
Maje v odpor vzaté usnesení měst. zastupitelstva přezkoumati jen v rámci podaného odvolání, měl okr. úřad o těchto námitkách rozhodnouti, což však, pokud jde o první z uvedených dvou námitek, vůbec neučinil; pokud pak jde o druhou námitku, konstatuje se sice v nař. rozhodnutí, že cena je nízká, avšak úsudek ten nezakládá se na nějakém šetření o pravé ceně předmětných nemovitostí. V tom ohledu je tedy nař. rozhodnutí vadné. Okr. úřad zrušil usnesení měst. zastupitelstva jako pro obec hospodářsky nevýhodné, při čemž k závěru, že usnesená hospodářská disposice je pro obec nevýhodnou, dospěl na základě argumentace, že koupaliště na odprodávaných pozemcích vybudované je podnikem rentabilním, takže je pro obec výhodnějším, když ony pozemky vůbec neodprodá, a vyslovil, že obec má tento podnik spravovati ve vlastní režii. Tím však okr. úřad překročil meze působnosti odvolací instance.
Pokud pak v nař. rozhodnutí je zrušující výrok odůvodněn též poukazem na zájmy veřejného zdravotnictví, nutno podotknouti, že takové zájmy nemohou býti důvodem, aby obec byla omezována ve své samostatné působnosti, zaručené jí ustanovením § 27 č. 1 mor. ob. zříz., kdyžtě není zákonného předpisu, který by obcím ukládal povinnost, aby zřizovaly koupaliště a spravovaly je ve vlastní režii.
O stížnosti, do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss: — — — —
Okr. úřad posuzoval usnesení obecního zastupitelstva jednak s hlediska zájmů veřejného zdravotnictví, jednak s hlediska obecního hospodářství. S obojího hlediska shledal sporné usnesení závadným a proto je zrušil, vycházeje z názoru, že bude lépe, bude-li obec provozovati plovárnu ve vlastní režii. Žal. úřad vyslovil, že okr. úřad překročil meze působnosti odvolací stolice výrokem, že obec má spravovati podnik ve vlastní režii, uznal dále, že okr. úřad nebyl vůbec oprávněn posuzovati sporné usnesení obecního zastupitelstva s hlediska zájmů veřejného zdravotnictví, nýbrž toliko s hlediska finančního hospodářství obce, jinak pak výrok okr. úřadu shledal vadným z toho důvodu, že posouzení hospodářské prospěšnosti usnesení vyžaduje vyšetření pravé ceny pozemku a že nebylo rozhodnuto o odvolací námitce, podle níž prodej pozemku neměl se státi z volné ruky, nýbrž veřejnou dražbou.
Stížnost nečiní námitek proti výroku žal. úřadu, že okr. úřad překročil meze působnosti odvolací stolice, když vyslovil, že obec má podnik (plovárnu) provozovati ve vlastní režii, ani proti výroku, že st-lka nebyla legitimována uplatňovati zájmy veřejného zdravotnictví a že zájmy tyto nemohou býti důvodem, aby obec byla omezována ve své samostatné působnosti. St-lka namítá pouze, že důvody okr. úřadu o finanční nevýhodnosti prodeje pozemku soukromému spolku stačily ke zrušení usnesení obecního zastupitelstva, a že nebylo třeba se zabývati otázkou prodeje z volné ruky či dražbou. Obrací se tedy jedině proti tomu, že žal. úřad zrušil rozhodnutí okr. úřadu pro vady řízení.
Nss neshledal však, že by opatřením tím byla st-lka nějak dotčena ve svých subj. právech. Neboť pokud žal. úřad shledal vadu řízení v tom, že úsudek okr. úřadu o hodnotě sporného pozemku nemá v provedeném řízení dostatečného podkladu, jde o pouhé procesní opatření za účelem doplnění skutkové podstaty, kterou žal. úřad — oceňuje podle §§ 82 a 48 spr. ř. č. 8/1928 Sb. volně výsledky provedeného řízeni — uznal nedostatečnou. St-lka mohla by jedině namítati, že žal. úřad vzhledem k tomu, že zde nebylo předpokladů § 80 odst. 3 spr. ř., nebyl oprávněn výměr prvé stolice rušiti, nýbrž měl šetření, jež uznal za potřebné, provésti a na základě takto doplněného řízení rozhodnouti přímo ve věci sám. Této námitky stížnost však nečiní.
Pokud pak žal. úřad nařídil okr. úřadu, aby rozhodl o rekursní námitce, že prodej sporného pozemku neměl se státi z volné ruky, nýbrž veřejnou dražbou, nemůže st-lka s úspěchem bráti v odpor ani tento výrok, který má jí poskytnouti úplné vyřízení opravného prostředku jí vzneseného a sleduje tedy zajištění a nikoli poškození jejích procesních práv.

Citace:

Č. 11711. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 431-434.