Č. 11917.
Živnostenské právo: Jediným znakem pravidelné dopravy motorovými vozidly podle zák. č. 198/1932 Sb. jest, že provoz dopravy je časově a místně upraven tak, že lze s ní počítati jako s dopravou se opakující.
(Nález ze dne 16. května 1935 č. 15753/35.) Věc: Justina S. v P. proti zemskému úřadu v Brně o přestupek zák. o dopravě motorovými vozidly.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Prostějově ze 4. února 1933 byla st-lka uznána vinnou přestupkem § 22 živn. ř. (§ 33 zák. č. 198/32 Sb.) a odsouzena podle § 33 zák. č. 198/1932 Sb. k pokutě 5000 Kč, pro případ nedobytnosti ke 14dennímu vězení. Skutkovou podstatu tohoto přestupku shledal jmenovaný okr. úřad v tom, že st-lka v době od 21. ledna 1933 dopravuje svými automobily osoby z P. do B. po živnostensku a pravidelně, jezdíc ve všeobecně známou dobu a z všeobecně známého stanoviště, takže s její dopravou co opakující se jest jak v P., tak i v B. počítáno.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání z tohoto trestního nálezu, vysloviv, že skutková podstata přestupku kladeného st-lce za vinu je prokázána svědeckými výpověďmi, služebním zjištěním policejních orgánů a konaným šetřením. K vývodům st-lčina odvolání podotkl žal. úřad toto: »Podle § 147 živn. ř. je živn. úřad povinen oznámiti rozhodnutí i s důvody písemně toliko tehdy, není-li strana přítomna nebo žádá-li za to. V daném případě za to žádáno nebylo. Nade vší pochybnost bylo zjištěno, že st-lka provozuje zmíněnou periodickou dopravu na určité trati za pevnou sazbu za osobu (prokázáno návěštím) a s pevným stanovištěm jak v P., tak i v B., dále, že jezdí na zmíněné trati denně a v přibližně stejnou dobu, a to v P. vždy kolem 7.30, 12.30, 15.30 a 17.30 hod., z B. v 6.45, 10.30, 13.30, 17.00 hod. Že se doby odjezdů liší v minutách a že st-lka má na některých svých návěštích natištěno malými písmeny, že jezdí na objednávku, jest pro posouzení případu nerozhodno. Je tedy tuto dopravu ve smyslu § 1 cit. zák. považovati za periodickou, ježto provoz jest místně i časově upraven tak, že obecenstvo může s ní jako s opakující se počítati. I když st-lčin řidič převzal někoho bez objednávky k dopravě bez jejího vědomí, je za to odpovědna jedině st-lka, jako majitelka živn. oprávněni.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 33 zák. č. 198/32 Sb. potrestá okr. úřad toho, kdo bez pravoplatné koncese provozuje dopravu osob nebo nákladů podle § 1, pokutou od 1000 Kč do 5000 Kč a v případě nedobytnosti vězením podle míry zavinění, nejvýše však v trvání 14 dnů. V 1. odst. § 1 cit. zák. se uvádí, že doprava osob nebo nákladů, ať pravidelná nebo nepravidelná, provozovaná po živnostensko motorovými vozidly, je živností koncesovanou, a v odst. 3 vymezuje se pojem pravidelné dopravy v ten rozum, že je to taková doprava, jejíž provoz je časově a místně upraven tak, že lze s ní počítati jako s dopravou se opakující a že každá jiná doprava je doprava nepravidelná. Tyto předpisy se vztahují podle 1. odstavce § 37 cit. zák. také na dopravu podle § 1 tohoto zák. zřízenou před jeho účinností podle dosud platných předpisů. Podle toho jest od účinnosti zák. č. 198/1932 Sb., t. j. od 31. prosince 1932 (§ 81 tohoto zák.), pokládati za pravidelnou dopravu takovou dopravu motorovými vozidly, jejíž provoz je časově a místně upraven tak, že lze s ní jako s opakující se počítati. Pro takto zákonem vymezený pojem pravidelné dopravy je bez právního významu, byl-li v konkrétním případě stanoven a vyhlášen jízdní řád, byly-li stanoveny přesné sazby dopravní, děje-li se doprava vždy ve zcela určitých intervalech časových a vždy mezi týmiž konečnými stanicemi a děje-li se doprava na objednávku, neboť jediným znakem pravidelné dopravy motorovými vozidly podle cit. zákonného ustanovení jest, že provoz dopravy je časově a místně upraven tak, že lze s ní počítati jako s dopravou se opakující.
Správnost tohoto výkladu potvrzuje vládní návrh zák. o dopravě motorovými vozidly (tisk č. 942/32 senátu Nár. shromáždění republiky Čsl.), v němž se uvádí, že pro ustanovení § 1 tohoto zák. je nerozhodno, zda nabídka k provedení dopravy vychází od jejího podnikatele, či od osoby dopravované, případně od osoby žádající od podnikatele dopravu nákladů (tak zv. jízda na objednávku), a že za pravidelnou dopravu považuje osnova takovou dopravu, jejíž provoz je časově a místně upraven tak, že lze s ní jako s opakující se počítati. Při tom — jak se ve vlád. návrhu dále uvádí — není třeba, aby doprava se dala podle přesně stanoveného jízdního řádu nebo mezi místy přesně stanovenými, nýbrž pro kvalifikování určité dopravy jako pravidelné stačí, jestliže se děje v dobu přibližně stejnou nebo mezi místy přibližně stejnými tak, že lze objektivně počítati s ní jako s opakující se. Tento úmysl zákonodárcův byl vyjádřen v uvedeném znění zák.
V konkrétním případě zjistil žal. úřad, že st-lka provozovala dopravu automobily na trati mezi P. a B. denně přibližně ve stejnou dobu , a dospěl k závěru, že tuto dopravu sluší pokládati za dopravu periodickou, správně pravidelnou podle § 1 zák. č. 198/32 Sb. Námitku, že st-lka jezdila jen na objednávku, zamítl žal. úřad jako nerozhodnou. Správnost skutkového zjištění, z něhož žal. úřad vychází, st-lka ve stížnosti nepopírá, hájíc se v podstatě tím, že provozovala jízdy na objednávku. Jestliže žal. úřad zamítl tuto námitku jako právně nerozhodnou, nelze podle toho, co bylo uvedeno, důvodně tvrditi, že vyložil zákon nesprávně.
Uvádí-li se ve stížnosti, že by nebylo možno koncesionáři nepravidelné dopravy vůbec jezditi a živnost provozovati, když by jeho zákazníci si objednávali jízdu na přibližně stejný čas, jak k tomu mají právo, a že zásah do tohoto práva volné objednávky znamená omezení všeobecných práv občana o volném pohybu, stačí na to odpověděti, že tyto úvahy nemohou nic změniti na disposici zák. č. 198/1932 Sb., podle něhož provozování pravidelné dopravy motorovými vozidly je vyhrazeno mimo výjimky tu stanovené majitelům živností, jimž byla udělena koncese k takové pravidelné dopravě.
Zákonitostí nař. rozhodnutí nemohou otřásti ani námitky, že žal. úřad nesprávně pokládá za kriterium periodické dopravy podle § 1 zák. č. 198/32 Sb. existenci určité tratě, na které se doprava děje, pevnou sazbu a pevné stanoviště, neboť — i kdyby tomu tak bylo — přece v tomto případě měla doprava st-lkou provozovaná z důvodů shora uvedených veškeré znaky pravidelné dopravy podle § 1 cit. zák.