Č. 11690.

Jazykové právo: I. Jazyková úprava nápisů na obecních úřadovnách, veřejných vyhlášek, zákazů jízdy, orientačních nápisů na silnicích a cestách, zejména též v městských sadech. — II. Opatření dohlédacího úřadu, aby i mimo konkrétní případ nebyly jazykové předpisy porušovány.
(Nález ze dne 22. ledna 1935 č. 14.139/32.)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 8072/29, 9003/31; ad II.: Boh. A 8475/30.
Věc: Obec města T. proti zemskému úřadu v Praze o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. výměr má toto znění: »Zem. úřad v Praze podle čl. 96 vl. nař. ze 3. února 1926 č. 17 Sb. nevyhovuje odvolání města T. z výměru okr. úřadu v Trutnově ze 3. února 1931, pokud jím bylo tamní obci uloženo: 1. aby všechny úřadovny obecního úřadu byly označeny nápisy také v jazyku státním, a to stejných rozměrů a ve stejné úpravě, 2. aby všecky vyhlášky jakož i všechny veřejné pokyny a zákazy byly vyhotoveny také v jazyku státním, 3. aby orientační nápisy na silnicích a cestách byly vyhotoveny také v jazyku státním, a to na prvém místě, 4. aby se obec těmito předpisy řídila i v budoucnosti a při každé úpravě, poněvadž příkaz ad 1. jest odůvodněn ustanovením čl. 82 odst. 1, příkaz ad 2. čl. 81 odst. 2, příkaz ad 3. čl. 81 odst. 6 jaz. nař. a příkaz ad 4. poněvadž jest vhodným opatřením, k ,němuž je dohlédací úřad podle čl. 83 jaz. nař. a § 102 ob. zř. čes. povolán. Současně zrušuje zem. úřad onu část napadeného výměru, jíž bylo odvolatelce uloženo provedení jazykové úpravy vyhlášek a zevního označení obecních úřadoven v jazyku státním na nrvém místě, poněvadž v čl. 81 odst. 2 ani v čl. 82 odst. 1 jaz. nař. není pořadí textů obou jazyků stanoveno.« K vývodům odvolání pak poznamenal zem. úřad, že dle provedeného šetření v den vydání napadeného výměru, t. j. dne 3. února 1931 1. byly úřadovny městské radnice označeny pouze německými nápisy, II. byly na různých místech v obci vyvěšeny pouze německé pokyny a zákazy, 111. byly na různých místech v obci vyvěšeny pouze německé orientační nápisy.
Dále napadený výměr poznamenal: »K námitce odvolání, že okr. úřad nebyl oprávněn k vydání abstraktních jazykových příkazů beze vztahu na konkrétní případy a bez předchozího zjištění, zda obec předpisy jaz. nař. vůbec porušila, se podotýká, že okr. úřad při vydání napadeného výměru vycházel ze skutkového stavu, že nápisy uvedené v odst. I., II. a III. tohoto výměru byly vyhotoveny pouze v jazyku německém. Závadné nápisy nebyly sice ve výměru jednotlivě vyjmenovány, avšak výrazem všechny byly míněny všechny nápisy na úřadovnách obecního úřadu uvedené v odst. I., jednak všecky vyhlášky uvedené v odst. II. a všecky orientační nápisy uvedené v odst. III. tohoto výměru, poněvadž tyto nápisy resp. vyhlášky s výjimkou nápisu »Gesperrt« byly v den vydání napadeného výměru umístěny na místech ve shora uvedených odstavcích zmíněných. Správnost skutkového podkladu napadeného výměru, zejména okolnost, že závadná označení s výjimkou nápisu »Gesperrt« tu byla již v době jeho vydání, byla potvrzena zjištěním v odvolacím řízení provedeným. Poněvadž skutečnosti tyto byly také obsahem stížnosti, na tento úřad příslušníky státního jazyka vznesené, jest napadený výměr rozhodnutím o konkrétním nároku st-lů ve smyslu čl. 96 jaz. nař. Pokud jde o nápisy uvedené v odst. I. tohoto výměru, upravuje jejich jazykovou stránku čl. 82 odst. 1 věta 1, kterýžto článek byl vydán v základě zmocnění odst. 3 § 3 jaz. zák. Vzhledem k tomu, že tento odst. § 3 mluví všeobecně o zevním označení úřadů samosprávných a nikoli pouze o zevním označení úřadu na budově, lze pod označení úřadu pojmově subsumovati také označení úřadoven jako součástí tohoto úřadu, jen když se stalo zvenčí, t. j. venku na chodbě, třebas uvnitř budovy. Proto jest čl. 82 odst. 1 věta 1, jednající o označení úřadoven, plně kryt jaz. zákonem.«
»Námitka, že budova, v níž je městský úřad, není zvenčí vůbec označena, jest bezpodstatná, poněvadž odvolání nepopírá, že úřadovny, o jejichž označení jde, jsou umístěny v této budově. Zevní označení budovy měst. úřadu v jazyku státním nebylo odvolatelce vůbec uloženo. Nápisy uvedené v odst. II. tohoto výměru jsou podle svého obsahu a formy veřejnými vyhláškami, pro jejichž jazykovou úpravu v daném případě platí předpis čl. 81 odst. 2 jaz. nař., jehož zákonitost odvolatelka nepopírá. Nápisy v odst. III. tohoto výměru uvedené označují vesměs směr, kam tyto komunikace vedou, a jsou tedy nápisy orientačními ve smyslu odst. 6 čl. 81 jaz. nař. Tento článek byl vydán v základě a v mezích zmocnění odst. 1 § 8 jaz. zák. Poukaz odvolání, že je nelze považovati za vyhlášky ve smyslu odst. 3 § 3 jaz. zák., jest tedy nepřípadný. Námitku sebeurčovacího práva jazykového, které odvolání snaží se vyvoditi ze znění § 28 ob. zříz. čes. a z čl. 70 jaz. nař., nutno odmítnouti, poněvadž české obecní zřízení uznává sebeurčovací právo obcí pouze v mezích zákonů říšských a zemských, tudíž také v mezích úst. zák. jaz. a vl. nař. č. 17/1926 Sb. na jeho základě a v jeho mezích vydaného. Posledni námitka odvolání, že provedení napadeného výměru je spojeno s mimořádným finančním nákladem a že tedy povinnost obci uložená je v rozporu se zásadami o úsporném hospodaření obecním, jest právně nerozhodnou.«
Proti tomu podána jest stížnost k nss-u, jenž o ní uvážil toto:
Stížnost napadenému rozhodnutí především vytýká, že politický úřad si v něm osobuje právo vydávati všeobecné předpisy o užívání jazyků, nařizuje, aby všecky vyhlášky, všechny veřejné pokyny a zákazy byly vydávány také v jazyku státním, aby všechny orientační nápisy na silnicích a cestách vyhotoveny byly v jazyku státním, a to na prvém místě, a aby se obec i v budoucnosti při každém dalším takovém zařízení řídila těmito předpisy. Napadené rozhodnutí prý ve svém enunciátu neuvádí žádného určitého případu, které veřejné vyhlášky a veřejné zákazy a které orientační nápisy jsou tímto příkazem postiženy, nýbrž mluví jen všeobecně »všechny«. Tento nedostatek konkrétního příkazu podle stížnosti nemůže býti napraven ani tím, že v odůvodnění jednotlivé nápisy a jízdní příkazy příp. zákazy jsou uváděny, ani tím, že výměr I. stolice byl vyvolán stížnostmi příslušníků státního jazyka, ježto výměr I. stolice byl by měl zníti na odstranění poklesků jmenovitě uvedených. Ježto podle stížnosti ani zem. ani okr. úřadu zákonem není propůjčeno právo vydávati nařízení, jest napadené rozhodnutí při nejmenším v bodech 2, 3 a 4 nezákonným.
Stížnost vychází z názoru, že napadené rozhodnutí nepostihuje konkrétně určitých vyhlášek, zákazů a orientačních nápisů, nýbrž že je všeobecnou normou o užívání jazyků u stěžující si obce a že takovou normu k provedení jaz. zák. podle § 8 téhož zák. je oprávněna vydati toliko vláda.
Stížnost je na omylu.
Nss nesdílí právní názor vyslovený žal. úřadem v nař. rozhodnutí, že tímto rozhodnutím se řeší jazykový spor po rozumu čl. 96 jaz. nař. Neboť v konkrétním případě k nějaké divergenci a ke sporu mezi městským úřadem v T. a určitou stranou podle obsahu předložených spisů vůbec nedošlo, nýbrž sporný příkaz byl vyvolán oznámením spolku »Místní odbor Národní jednoty severočeské Česká Beseda«, jenž se dožadoval okr. úřadu, by zakročil u starostenského úřadu v T., aby vyhlášky na radnici, orientační tabulky a všechna veřejná označení obecní byla též v jazyce státním. Přes to neshledal nss, že by nař. rozhodnutí, pokud jím onen příkaz byl potvrzen, nemělo opory v zákoně, když jaz. nař. v čl. 97 ukládá dohlédacímu úřadu, zde tudíž okr. úřadu, i mimo případ stížnosti (sc. po rozumu čl. 96) povinnost orgánům jeho dohledu podřízeným porušení jaz. zák. anebo jaz. nař. vytknouti a vhodným opatřením zjednati nápravu.
Žal. úřad pak v důvodech svého rozhodnutí, jež spolu s enunciátem třeba chápati jako celek, zevrubně uvedl jednotlivé konkrétní případy porušení jazykových předpisů, o něž tu jde, a není proto správné tvrzení stížnosti, že se nař. rozhodnutí jeví jako abstraktní jazykový příkaz. Pokud snad má stížnost za to, že se úřad měl omeziti toliko na odstranění zjištěných porušení, že však neměl činiti i opatření do budoucna, stačí odkázati na důslednou judikaturu, která, opírajíc se o čl. 97 jaz. nař., zastává právní názor, že dohlédací úřady v případě zjištěného porušení jazykových předpisů jsou oprávněny učiniti též opatření, aby i do budoucna byl předpis jazykový, který byl porušen, zachováván a aby bylo čeleno jeho opětnému porušování (srov. Boh. A 8475/30).
Ve věci samé stížnost namítá, že veškeré předpisy jaz. nař., které nejsou kryty § 3 jaz. zák., jsou nezákonné, hájíc proti dosavadní judikatuře nss-u právní názor, že § 8 jaz. zák. nezakládá samostatného práva nařizovacího, které by sahalo přes meze § 3 téhož zák., nýbrž že zákon podle důvodové zprávy sleduje účelnou úpravu státní správy se zřetelem na potřeby státních občanů, nechávaje v celku nedotčeno volné sebeurčení obcí.
Rozpor čl. 82 odst. 1 věty 1 jaz. nař. — o označení budovy obecního úřadu (čl. 82 odst. 1 věta 2 jaz. nař.) vůbec zde nejde — s jaz. zák. spatřuje stížnost v tom, že § 3 odst. 3 jaz. zák. obsahuje zmocnění toliko pro úpravu jednak veřejných vyhlášek, jednak zevních označení úřadů samosprávných, kdežto při označení úředních místností nejde ani o jedno ani o druhé. Ježto dále ani orientační nápisy na silnicích a cestách nejsou veřejnými vyhláškami ani vnějším označením ve smyslu § 3 odst. 3 jaz. zák., není podle stížnosti ani předpis čl. 81 odst. 6 jaz. nař. kryt zákonem.
Třetího předpisu, totiž čl. 81 odst. 2 jaz. nař., o který je napadené rozhodnutí opřeno, stížnost výtkou nezákonnosti nenapadá.
Ani ve věci nelze námitkám stížnosti přisvědčiti.
Všemi těmito námitkami zabýval se nss již opětně a zamítl je jako bezdůvodné.
V nál. Boh. A 8072/29 zabýval se podrobně poměrem § 3 k § 8 odst. 1 jaz. zák. a zvláště také se zřetelem k zprávě ústav, výboru k § 3 osnovy jaz. zák., tisk 2442, a dále k tvrzenému právu sebeurčení obcí, vyslovil právní názor, že vláda, upravujíc podle § 8 odst. 1 jaz. zák. užíváni jazyků pro samosprávné úřady atd., může jíti nad positivní omezení, která jim § 3 ukládá stran státního jazyka. V nál. pak Boh. A 9003/31 vyslovil a blíže dovodil nss právní názor, že pojem »zevních označení úřadů samosprávných« po rozumu § 3 odst. 3 jaz. zák. zahrnuje v sobě též zevní označení úřadoven obecních, a dále že předpis čl. 82 odst. 1 jaz. nař., podle něhož platí pro zevní označení úřadoven obdobně ustanovení čl. 81 odst. 2 téhož nař., jest kryt § 3 odst. 3 jaz. zák. Rovněž pokud jde o orientační nápisy, odůvodnil nss v nál. Boh. A 9003/31 právní názor, že předpis čl. 81 odst. 6 jaz. nař., podle něhož orientační nápisy na silnicích a cestách mají býti vždy také v jazyku státním, a to na prvém místě, jest kryt ustanovením § 8 odst. 1 jaz. zák. Pokud jde konečně o platnost čl. 81 odst. 2 jaz. nař., již nss zkoumá z povinnosti úřední, nál. Boh. A 9003/31 vyslovil právní názor, že tento předpis, podle něhož v obcích, jež mají podle posledního soupisu lidu aspoň 3.000 obyvatelů, má býti vydána vyhláška vždy také jazykem čsl., jest kryt ustanovením § 3 odst. 3 jaz. zák. Na všech těchto právních názorech trvá nss i v tomto případě.
Stížnost má však za to, že předpis čl. 81 odst. 6 jaz. nař., i kdyby byl platný, nevztahuje se na orientační nápisy na soukromých pozemcích nebo soukromníky zřízené. Proto takové nápisy v městském parku, který je jako soukromé vlastnictví obce v pozemkových knihách zapsán, dále nápisy orientační a ukazatelé cest, které jsou namnoze soukromými zájemci, okrašlovacími spolky atd. na soukromé půdě zřízeny, nemohou býti dotčeny řečeným předpisem. St-lka prý tuto námitku nemohla v řízení stolic vznésti, ježto jí tyto konkrétní případy nebyly oznámeny, v čemž spatřuje též vadnost řízení.
Tato námitka je konkretisována ve smyslu § 18 zák. o ss jen, pokud jde o městský park. Tu však je bezdůvodná již proto, že pouhá okolnost stížností uváděná, že měst. park je v soukromém vlastnictví obce, je sama o sobě pro řešení sporné otázky nerozhodna, a na druhé straně stížnost sama doznává, že jde o zařízení — jak ostatně také již v pojmu měst. parku samém jest obsaženo — věnované veřejnosti a že tedy i cesty tam zřízené a důsledně i nápisy na nich umístěné jsou určeny pro veřejnost. Jde tedy o orientační nápisy na silnicích a cestách, t. j. komunikacích, kde se veřejně chodí — ať z jakéhokoli titulu —, takže předpoklad cit. předpisu odst. 6 čl. 81 jaz. nař. jest dán, aniž obec může této povinnosti zbaviti pouhá okolnost, že dotčené cesty leží na pozemku náležejícím do soukromého vlastnictví obce.
Pokud jde o ostatní některé nápisy, které podle tvrzení st-lky nejsou pořízeny obcí, není tato námitka náležitě ve smyslu § 18 zák. o ss konkretisována a nss nemohl se proto jí zabývati. Tím padá také s předchozí námitkou spojená výtka vadnosti řízení.

Citace:

Č. 11690. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 365-369.