Č. 11649.Pojištění nemocenské: Pojistná povinnost podle zák. č. 221/24 Sb. počíná dnem, kdy zaměstnanec na základě smluveného poměru ... služebního ... zahájil konání služeb a končí dnem, kdy zaměstnanec přestal služby vykonávati, bez ohledu na to, že mezi touto dobou byla uzavřena služební smlouva nová. (Nález ze dne 7. ledna 1935 č. 23378/34.) Věc: Dr. Vilém P. v N. proti zemskému úřadu v Bratislavě o náhradu podpůrného nákladu. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Výměrem z 27. dubna 1928 předepsala okr. nemoc, pojišťovna v Nitře st-li podle § 20 zák. č. 221/1924 Sb. k náhradě léčebné náklady vzniklé od 19. listopadu 1926 léčením jeho zaměstnance Dra Julia B. v úhrnné částce 15652,33 Kč. Odvolání st-lovo zamítl okr. úřad v Nitře rozhodnutím z 21. srpna 1929 z těchto důvodů: Provedeným šetřením bylo dokázáno, že Dr. Julius B. byl jako kandidát advokacie zaměstnán u st-le od 3. května 1926 a pracoval u něho na základě nepřerušeného služebního poměru až do 18. listopadu 1926. Dr. B. byl na základě tohoto služebního poměru u okr. nemocenské pojišťovny v Nitře přihlášen nejprve dne 5. listopadu 1926 s udáním vstupu do zaměstnání dne 1. listopadu 1926 a potom dne 19. listopadu 1926 s udáním vstupu do zaměstnání dne 3. května 1926, tedy ne ve lhůtě ustanovené §em 17 zák. č. 221/1924. Poněvadž jmenovaný zaměstnanec podle předloženého lékařského potvrzení onemocněl ještě před tímto přihlášením dne 28. září 1926, kdy žádal od okr. nemoc, pojišťovny v Nitře lékařské ošetření a léky, které podle předložených účtů jmenovanému také byly poskytnuty, musil býti st-l k náhradě těchto ve smyslu § 20 zák. č. 221/1924 Sb. donucen, poněvadž Dr. B. v době onemocnění u okr. nemoc, pojišťovny náležitým způsobem přihlášen nebyl. Žal. úřad nař. rozhodnutím potvrdil st-lem napadený a shora uvedený výměr okr. úřadu v Nitře z důvodů v něm uvedených a z těchto dalších důvodů: V přihlášce došlé pojišťovně dne 5. listopadu 1926 označil st-l u Dra B. den 1. listopadu 1926 jako den vstupu Dra B. do zaměstnání, ačkoliv sám seznává, že Dr. B. nastoupil službu již 3. května 1926. S tímto správným dnem vstupu přihlásil jej teprve přihláškou, došlou pojišťovně dne 29. listopadu 1926. Původní přihláška nebyla tedy náležitě učiněna. Podle § 20 odst. 2 zák. č. 221/1924 Sb. neuchrání naměstnavatele od náhradní povinnosti ani včasná přihláška, stala-li se nenáležitým způsobem (§ 18 odst. 1 písm. a) cit. zák.). Pojistný případ nastal fakticky 19. listopadu 1926. Tímto dnem byl Dr. B. uznán práce neschopným a měl nárok na nemocenské proti pojišťovně, která náklad fakticky učinila. Tu pak platí předpis zák. č. 221/1924, který oproti předpisu § 12 zák. čl. 19: 1907, platného před 1. červencem 1926, rozšířil v odst. 2 § 20 náhradní povinnost na případy přihlášek učiněných nenáležitým způsobem. Jinak odkazuje se na prvostupňové důvody s tím dodatkem, že podle lékařského dobrozdání nastala podle nemoc. zák. potřeba lékařské pomoci a léků již 28. září 1926, takže tímto dnem nutno Dra B. považovati za nemocného. Tak podle výpovědi Dra B., jakož i podle zprávy městské policie, založené na výpovědi Jana K., je souhlasně zjištěno, že Dr. B. vstoupil do zaměstnání u st-le již 3. května 1926 a byl nepřetržitě zaměstnán až do dne práceneschopnosti. To doznává konečně i st-l, který podle přihlášek doznává, že faktické přerušení poměru pracovního ani dne 1. listopadu nenastalo. St-l totiž sám prohlašuje, že předešlé zaměstnání, ukončené 1. listopadu 1926, bylo řádné, další zaměstnání od 1. listopadu 1926 bylo jen dočasné a libovolné. Pojištěnec nepřestával vykonávat práce a tyto s dodatečným souhlasem st-le dále konal v důsledku novace původní smlouvy. Dr. B. tedy nastoupil službu u st-le již 3. května 1926, jak to jasně výpověď Dra B. dokazuje. Prvostupňové rozhodnutí bylo třeba potvrditi, neboť st-l ani netvrdí, že pojištěnec přestal vykonávat práce, které vstupem dne 3. května 1926 započal. Bylo proto upuštěno od nabídnutého důkazu soudními spisy. O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto: Stížnost vytýká nař. rozhodnutí vadnost řízení proto, poněvadž žal. úřad založil své rozhodnutí na neúplně provedeném a vadném řízení. Stížnost namítá, že žal. úřad nevzal zřetele na výpověď st-le, výpověď svědka Jana K. a neopatřil soudní spisy. Důkazy těmi bylo, resp. mělo býti dokázáno, že přihláška 5. listopadu 1926 byla učiněna náležitě proto, poněvadž Dr. B. nebyl u st-le zaměstnán od 3. května 1926 do 19. listopadu 1926 nepřetržitě, jak mylně zjišťuje žal. úřad, neboť dnem . října 1926 bylo původní jeho zaměstnání zrušeno a od 1. listopadu 1926 byl sice znovu přijat, ale v novém služebním poměru. Stížnost zastává tudíž názor, že pojistný poměr, založený vstupem Dra B. dne 3. května 1926 do zaměstnání u st-le, byl dnem 31. října 1926 skončen a dnem 1. listopadu 1926 založen pojistný poměr nový, poněvadž šlo o nový služební poměr na základě nové smlouvy, kterou bylo řádné zaměstnání zrušeno a kterou Dr. B. přijat jen jako mimořádný pomocník s denním platem bez nároku na výpověď. Žal. úřad naproti tomu stojí na stanovisku, že tu byl týž pojistný poměr, založený 3. května 1926, který byl ukončen až 19. listopadu 1926, poněvadž pojištěnec nepřestával vykonávati práce v kanceláři st-le, které 3. května 1926 započal a které s dodatečným souhlasem st-le dále konal i po 31. říjnu, resp. 1. listopadu 1926. Je tedy především na sporu otázka, zda byl dne 1. listopadu 1926 založen nový pojistný poměr, který nebyl v souvislosti s pojistným poměrem založeným dne 3. května 1926. Při řešení této otázky jsou rozhodné předpisy §§ 2 a 7 zák. č. 221/ 1924 Sb. Podle § 2 cit. zák. je pojištěním povinen a podle toho zák. pojištěn, kdo v republice čsl. vykonává práce nebo služby na základě (smluveného) poměru pracovního, služebního neb učňovského a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání neb příležitostně. Podle odst. 3 § 7 zák. č. 221/1924 Sb. zaniká pak pojištění pro případ nemoci, přestal-li pojištěnec vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné.... Z toho plyne pro daný případ, že pojistná povinnost Dra B. počala dnem, kdy počal u st-le se službami, a mohla teprve skončiti, přestal-li je vykonávati. Stížnost vůbec netvrdí, že Dr. B. přestal dnem 31. října, resp. 1. listopadu 1926 u st-le konati služby či práce pojištěním povinné, tvrdí jen, že od 1. listopadu 1926 vykonával je na základě nové smlouvy, jíž se stal mimořádným pomocníkem, t. j. jak stížnost uvádí, měl denní plat a nebyla domluvena výpověď. To samo o sobě však je nerozhodné, ježto zákon (§§ 2 a 7) nerozeznává, konají-li se práce podle smlouvy, v níž ujednán plat měsíční či denní, a je-li smluvena výpověď či nikoli. Z řečeného plyne, že žal. úřad nejednal nezákonně, vyslovil-li že Dr. B. byl u st-le nepřetržitě od 3. května do 19. listopadu 1926 zaměstnán službami podléhajícími pojistné povinnosti, a není vadou, že nepřihlédl k výpovědi svědka Jana K. a nevyžádal si spisy okr. soudu, ježto jimi st-l dovozoval něco, co jest pro rozhodnutí zcela irrelevantní, že totiž nastala změna v pracovní smlouvě, nikoli však v pracích a službách Samých. Opačné stanovisko stížnosti, že totiž Dr. B. nebyl zaměstnán nepřetržitě, je tedy mylné. Jestliže pojistný poměr, jenž nastal již 3. května 1926, 1. listopadem 1926 nebyl přerušen, pak přihláška učiněná st-lem 5. listopadu 1926 nebyla učiněna náležitě, ježto v ní jako den vstupu do zaměstnání pojistnou povinnost zakládajícího udán byl den 1. listopadu 1926, tedy den nesprávný, když Dr. B. do služeb pojistnou povinnost jeho zakládajících vstoupil 3. května 1926 a služby ty nepřestal 31. října 1926, resp. 1. listopadu 1926 vykonávati. Pojistný případ, jak stížnost sama uvádí, nastal fakticky 19. listopadu 1926. St-l druhou přihlášku, ve které uvedl správně den vstupu Dra B. do zaměstnání, učinil až 29. listopadu 1926, tedy po tom, co nastal pojistný případ. Z těchto důvodů stihala st-le jako zaměstnavatele náhradní povinnost ve smyslu odst. 2 § 20 cit. zák. a správně proto uznán byl st-l povinným zaplatiti léčebné náklady vzniklé za jeho zaměstnance Dra B., počínaje dnem 19. listopadu 1926.