Č. 11834.

Zaměstnanci veřejní: I. * Státní zaměstnanec (soudce) nemá podle bodu II-D-1 usnesení min. rady z 27. července 1920 (Zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov.) nároku na náhradu stěhovacích výloh vzešlých přestěhováním jeho matky, žijící s ním ve společné domácnosti. — II. Nárok přeloženého stát. zaměstnance na náhradu výloh spojených s dopravou služebné?
(Nález ze dne 6. dubna 1935 č. 4313/33.)
Věc: Dr. Gustav O. v B. proti ministerstvu spravedlnosti o stěhovací výlohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím odepřen st-li nárok na náhradu výloh povstalých dopravou služebné z Trutnova do Bratislavy, zrušuje se pro vadnost řízení. Jinak se stížnost dílem pro nepřípustnost odmítá, dílem pro bezdůvodnost zamítá.
Důvody: St-l byl jako soudce u okr. soudu v Trutnově přeložen výnosem min. sprav. z 24. dubna 1926 od okr. soudu v Trutnově k sedrii v Bratislavě a obdržel při stabilisaci na Slov. podle výnosu téhož min. z 9. července 1926 jako slovenskou výhodu s účinností ode dne přeložení požitky VI. hodn. třídy 4. stupně plat. a osobní přídavek ročních 4200 Kč. V Trutnově vedl st-l od roku 1915 se svou matkou vlastní domácnost, kterou přestěhoval v polovici listopadu 1927 do Bratislavy.
Cestovním deníkem z 30. prosince 1927 uplatnil st-l nárok na náhradu stěhovacích nákladů, jež specifikoval takto: 1. jízdné z Bratislavy do Trutnova za účelem potřebných opatření k přestěhování a zpět 320 Kč, povozné k dráze a od dráhy v Bratislavě 40 Kč, totéž v Trutnově 20 Kč, diety za 3 dny 138 Kč, celkem 518 Kč; 2. za přestěhování nábytku zasílateli v Trutnově 3494 Kč 60 h, zasílateli v Bratislavě 608 Kč 60 h, a zpropitné nakladačům a vykladačům 80 Kč, celkem 4183 Kč 20 h, 3. jízdné a stravné příslušníků domácnosti z Trutnova do Bratislavy a to jízdné matky II. tř. 144 Kč, stravné 40 Kč, jízdné služebné III. tř. 96 Kč, stravné 20 Kč, zavazadla 28 Kč, celkem 328 Kč a 4. náhrada za dvojí nájemné od 1. května 1926 do 15 listopadu 1927 8325 Kč. K cestovnímu deníku připojil st-l vysvětlení, v němž jednotlivé účtované položky blíže odůvodňoval.
Presidium vrch. soudu v Bratislavě nepřiznalo st-li výměrem z 15. dubna 1931 nárok na náhradu žádné z položek v cestovním deníku uvedených.
V odvolání ze 6. května 1931 do tohoto rozhodnutí poukazoval st-l k tomu, že žádá přiznání náhrady uvedené pod body 1.—3. cestovního deníku, při čemž obnos položky ad 1. modifikoval na částku 478 Kč, a místo náhrady zmíněné tam v bodě 4., že požaduje jednak diety z důvodu vedení dvojí domácnosti od 26. dubna 1926 do 15. listopadu 1927 částkou 20448 Kč a dále za 5. přídavek podle bodu VI. »Zásad« (odbouráván přídavek) 6600 Kč.
Min. sprav, po provedeném šetření nař. výnosem vyhovělo částečně st-lovu odvolání a přiznalo odvolateli náhradu stěhovacích výloh v částce 2418 Kč 20 h, pokud pak odvolatel požaduje náhradu vyšší, odvolání zamítlo. — — — — —
Rozhoduje o stížnosti, vznesené do tohoto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutí zahrnuje v sobě podle svého obsahu trojí výrok: 1. Přiznává st-li nárok na náhradu stěhovacích výloh 4183 Kč 20 h, účtovaných pod pol. 2. cestovního deníku, po srážce vyplacených mu již 1765 Kč, tedy ve zbytku 2418 Kč 20 h, 2. zamítá jeho nárok na náhradu vyšší, t. j. na náhradu a) výloh spojených s cestou z Bratislavy do Trutnova k opatření přestěhování částkou 518 Kč (pol. 1. cest. deníku), b) výloh dopravy matky st-lovy a služebné z Trutnova do Bratislavy částkou 328 Kč (pol. 3. cest. deníku), c) dvojího nájemného placeného v Bratislavě od 1. května 1926 do 15. listopadu 1927 v částce 8325 Kč (pol. 4. cest. deníku) a konečně 3. odmítá nárok na diety pro dvojí domácnost od 26. dubna 1926 do 15. listopadu 1927 v částce 20448 Kč a odbourávací přídavek 6600 Kč (pol. 4. a 5. účtované v odvolání st-lově ze 6. května 1931).
Stížnost k nss-u dotýká se pouze výroků uvedených právě pod č. 2. b) a c), pak č. 3., kdežto výroky nař. rozhodnutí zmíněné pod č. 1. a 2. a) zůstávají nedotčeny. Mohl proto nss omeziti kogniční svou činnost toliko na rozhodnutí v bodech 2. b), c) a 3.
K č. 2. b) vytýká stížnost především nezákonnost dovozujíc, že podle »Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov.« z 27. července 1920 bodu II-D-1 hradí se jako stěhovací výlohy zásadně výdaje přiměřené počtu členů rodiny zaměstnance, povstalé dopravou osob, cestovních zavazadel, bytového zařízení atd., a k členům rodiny v cit. ustanovení příkladmo uvedeným že náleží i stará, nemajetná, na podporu syna odkázaná a s ním ve společné domácnosti žijící matka, jak to prý uznávají i kolektivní smlouvy zaměstnanecké. Námitce této nemohl nss dáti za pravdu.
Bod II-D-1 odst. 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 stanoví, že »výlohami stěhovacími rozumí se výdaje, přiměřené úřednímu postavení a počtu členů rodiny zaměstnance, povstalé dopravou osob (zaměstnance, manželky, dětí, služebné), cestovních zavazadel. . . .« Vypočítává tedy toto vykládací pravidlo v závorce ony osoby, které mají býti považovány za členy rodiny, aniž jakýmkoli způsobem (na př. dodatkem: »a j.«, nebo »a t. d.«, či »a pod.«) naznačuje, že kromě osob tam výslovně vyjmenovaných mohou býti i jiné považovány za členy rodiny zaměstnance. Nemůže proto býti žádné pochybnosti, že vláda měla tu na zřeteli jen nejužší normální okruh členů domácnosti zaměstnancovy, který vymezila způsobem taxativním. Jest tudíž zcela nerozhodno, které osoby považují jiné normy nebo kolektivní smlouvy zaměstnanecké za členy rodiny, když pro daný případ platí zmíněný předpis specielní. Protože pak mezi členy rodiny v bodu II-D-1 odst. 2 zmíněného usnesení min. rady matka zaměstnancova není uvedena, nemůže při posuzování nároku na náhradu stěhovacích výloh podle tohoto předpisu ani u st-le býti vzata v úvahu. Právem tedy žal. úřad st-lův nárok na úhradu výloh spojených s její dopravou z Trutnova do Bratislavy zamítl, a jest stížnost v tomto bodu bezdůvodnou.
Pokud se týče výloh spojených s dopravou služebné (Marie J.) z Trutnova do Bratislavy, odepřelo nař. rozhodnutí jich úhradu z důvodu, že služebnou matky st-lovy nelze považovati za služebnou členů rodiny, za kterou by jediné náhrada cestovného mohla býti přiznána. Nepopírá tedy žal. úřad právní nárok státního zaměstnance na náhradu cestovních výloh jeho služebné jakožto součásti jeho nákladů stěhovacích, ale vychází ze skutkového předpokladu, že v daném případě Marie J. byla služebnou matky st-lovy, nikoli jeho, a že proto není splněna podmínka předpisu bodu II-D-1 odst. 2 shora zmíněných Zásad.
Než skutkový předpoklad nař. rozhodnutí nemá opory ve správních spisech. Naopak ze st-lových vysvětlivek k cestovnímu deníku z 30. prosince 1927, jichž opis jest ke správním spisům připojen, a ze svědecké výpovědi Marie J. samé jest zřejmo, že jmenovaná byla zaměstnána u st-le, nikoli u jeho matky, a to od roku 1915 až do roku 1929. Odporuje tudíž zjištění žal. úřadu spisům, což stížnost právem vytýká, a bylo proto nař. rozhodnutí pro tuto podstatnou vadu řízení v tomto bodu zrušiti.
K č. 2 c). Cestovním deníkem domáhal se st-l ve správním řízení též nároku na náhradu dvojího nájemného, které v době od 1. května 1926 až do přestěhování dne 15. listopadu 1927 musel v Bratislavě platiti za byt v podnájmu, opatřený nábytkem, měsíční částkou 450 Kč, ačkoli měl dosud svou domácnost v Trutnově a ač prý v této době nepožíval ani diet pro dvojí domácnost, ani odbourávacího přídavku ve smyslu bodu VI. Zásad, na které prý měl nárok.
Než tento petit vyložil a změnil ve svém odvolání k žal. úřadu ze 6. května 1931 potud, že prý částku 8325 Kč žádal jako náhradu skutečně vyplaceného nájemného pouze v rámci příslušejících mu diet pro dvojí domácnost a odbourávacího přídavku a protože prý justiční správa výšku nároku st-lova nepopírá, nýbrž upírá mu jen právní nárok na náhradu, že k urychlení konečného řešení jest nucen všechny své nároky uvésti a tímto uplatniti, i pokud se to v předešlém podání dosud nestalo, načež kromě položek cestovního deníku 1. až 3. účtoval v odvolání jako bod 4. diety z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu od přeložení svého z Trutnova (t. j. od 26. dubna 1926) do skutečného přestěhování do Bratislavy (t. j. do 15. listopadu 1927) nikoli jen ve výši vynaloženého dvojího nájemného, nýbrž v plné částce 20448 Kč, a pod pol. 5. přídavek podle bodu VI. Zásad v obnosu 6660 Kč uváděje výslovně, že žádá, aby min. přiznalo mu náhradu obnosů »v tomto podání (rozuměj v odvolání) účtovaných«. Podle toho nedomáhal se již st-l v odvolání náhrady dvojího nájemného 8325 Kč jako samostatného nároku, jak byl původně v cestovním deníku pod pol. 4. uveden, nýbrž na místo něho žádal přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti a přídavku podle bodu VI. Zásad a uvedl jen jako motiv tohoto petitu též úhradu dvojího nájemného.
Žal. úřad rozhodl nař. rozhodnutím jak o náhradě dvojího nájemného (a to meritorně), tak o dietách z důvodu vedení dvojí domácnosti a o zmíněném přídavku (formálně) dvěma samostatnými výroky tak, jak o to st-l nejen původně v cestovním deníku, ale později ve stížnosti žádal, a zamítl první nárok z důvodu, že není pro něj v usnesení min. rady z 27. července 1920 podkladu.
Stížnost v meritu věci namítá, že i předpisy v zemích historických znají náhradu dvojího nájemného při přeložení úředníka, který v předešlém bydlišti musel ještě nájemné platiti, ale nijak nevyvrací důvod nař. rozhodnutí, opřený o předpis min. rady z 27. července 1920, platný právě pro Slov., ze kterého st-l svůj nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti a na uvedený přídavek jako rámec náhrady dvojího nájemného vyvozuje.
Jest proto námitka v tomto bodu bezdůvodnou; pokud pak tvrdí, že st-l hned původně žádal v rámci diet z důvodu vedení dvojí domácnosti předběžně náhradu skutečně vyplaceného nájemného v Bratislavě, jest toto tvrzení v odporu se spisy, z nichž je zřejmo, že st-l cestovním deníkem žádal náhradu dvojího nájemného jako samostatný nárok a teprve v odvolání k žal. úřadu snažil se tento svůj požadavek vysvětliti tak, jakoby požadoval náhradu dvojího nájemného v rámci diet pro dvojí domácnost, resp. odbourávacího přídavku.
K č. 3. Ve příčině diet z důvodu vedení dvojí domácnosti a přídavku ve smyslu bodu VI. Zásad odmítl žal. úřad meritorně rozhodovati proto, že tento nárok nebyl dosud předmětem rozhodování I. stolice a že tedy jako odvolací úřad nemá možnosti v mezích opravného prostředku zabývati se tímto nárokem. Jde tedy o rozhodnutí povahy formální, které se meritem věci nijak neobíralo.
Proti takto formulovanému výroku mohla by stížnost čeliti pouze námitkami, že úřad neprávem odmítl meritorní rozhodování a že byl podle zákona povinen řešiti otázku st-lova nároku na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti a na zmíněný přídavek věcně. Takových námitek však stížnost neobsahuje, nýbrž dovozuje nezákonnost nař. rozhodnutí v meritu věci. — — — —

Citace:

č. 11834. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 745-748.