Č. 11727.

Obecní dávky:* Ustanovení pravidel o obecní dávce z nájemného, o poplatku za používání obecních stok a o poplatku za odvoz popela a smetí, že základem pro jich vyměření jest nájemné (nájemní hodnota) jednotlivých nájemních objektů, jež je základem daně činžovní (vl. nař. č. 15/1928 Sb.), je ve shodě se zákonem.
(Nález ze dne 8. února 1935 č. 20.014/34.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 3679/24, 6809/27.
Věc: Dr. Koloman B. v B. proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z nájemného, o poplatek za používání obecních stok a o poplatek za odvoz popela a smetí.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem duch. oddělení města Bratislavy z 18. prosince 1929, resp. ze 16. dubna 1931 předepsána byla majiteli domu dávka z nájemného, poplatek za používání obecních stok a poplatek za odvážení smetí za r. 1929, resp. 1931, při čemž u bytu najatého st-lem vzato za základ nájemné 1.710 Kč. Odvolání, podané st-lem jako nájemníkem, v němž popíral správnost tohoto základu, bylo rozhodnutím měst. zastupitelstva v Bratislavě z 24. října 1930, resp. z 1. června 1931, zamítnuto s poukazem na ustanovení § 1 odst. 2 dávk. prav. — shodných se vzore. prav. vl. nař. č. 15/1928 Sb. — z důvodu, že základ daně činžovní na r. 1927 byl fin. ředitelstvím ustálen částkou 1.710 Kč.
Další odvolání zamítnuta nař. rozhodnutími ex motivis.
Stížnosti uplatňují, že při stanovení vyměřovacího základu nebylo přihlíženo k ustanovení zákona o ochraně nájemníků. Ustanovení pravidel nelze prý vykládati tak, že by určení nájemného při vyměření daně činžovní na rok 1927 bylo závazné i pro vyměření obecních dávek, zvláště když nájemníku, povinnému k zapravení těchto dávek, nepřísluší vůbec právo napadnouti předpis daně činžovní. Pokud by tato zásada byla skutečně v pravidlech vyslovena, odporuje prý dotyčné ustanovení pravidel zákonu a jest proto neplatné.
Nss nemohl stížnostem dáti za pravdu.
Dávková pravidla pro všechny tři druhy dávek, o něž je spor, stanoví souhlasně se vzore. prav. vl. nař. č. 15/1928 Sb. a v důsledku čl. XII. tohoto nař., že základem pro vyměření dávky je nájemné nebo nájemní hodnota jednotlivých nájemních objektů, která je základem daně činžovní za ten který rok, resp. za r. 1927, po odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty při vyměření daně činžovní vyloučených (§ 151 zák. z 15. června 1927 č. 76 Sb.), které se rozvrhnou poměrně poclle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty.
Žalovaný úřad vyložil si ustanovení to v ten smysl, že základem vyměření dávek obecních jest ono nájemné (nájemní hodnota), které pro příslušný rok stanoveno bylo berní správou jako základ daně činžovní, takže určení nájemného, provedené berní správou, je pro vyměření obeních dávek naprosto závazné. Nelze popříti, že výklad tento má v pravidlech potřebnou oporu. Svědčí mu nejen kategorické znění § 1, resp. 2, resp. 14, těch kterých pravidel: »základem je . . . ., které je základem daně činžovní«, nýbrž i ustanovení § 6, resp. 14, podle něhož údaje potřebné k vyměření dávek budou zjištěny ze spisů berní správy, a jen neposkytují-li tyto' spisy úplného podkladu, jest obec oprávněna zjistiti základ samostatně.
Bylo proto nss-u zkoumati, zdali uvedené ustanovení, jak bylo žal. úřadem správně vyloženo, není snad v rozporu se zák. vzhledem k tomu, že nájemník nemůže si stěžovati proti předpisu daně činžovní a musí tedy podle ustanovení pravidel přijmouti za základ pro vyměření zmíněných dávek částku, na jejíž stanovení neměl žádného vlivu, takže podle způsobu, jak pravidla upravují vybírání dávky, nemá vůbec možnosti brániti se proti nesprávnému zjištění vyměřovacího základu.
Jest pravda, že daň činžovní vyměřuje se jen vlastníku (trvalému poživateli) budovy, a že v řízení vyměřovacím o dani činžovní nájemník nemá postavení strany. Je sice povolán, aby svým podpisem potvrdil správnost přiznání podaného poplatníkem (§ 308 zák. o př. d.), jinak není však při řízení zúčastněn, nemá žádného podílu při dalším šetření a není legitimován určení nájemného bráti v odpor. Leč přes to nemohl nss shledati, že by nějaké ustanovení zákona překáželo tomu, aby pravidla o vybírání zmíněných dávek stanovila obligatorně, že při vyměřování jich jest použiti vyměřovacího základu, upraveného berni správou při předpisu daně činžovní.
Zákon, který jedná o vybírání obecních dávek, t. j. ob. fin. novela 329/21 Sb., v § 38 pouze praví, že jako samostatnou dávku možno vybírati »dávku z nájemného nebo z používaných místnostk. Podrobnější ustanovení o této dávce, zejména o tom, kdo ji má platiti a odváděti, a ze kterého vyměřovacího základu jest ji platiti, zákon neobsahuje. Z označení dávky jako dávky z nájemného neb z používaných místností jest jedině patrno, že touto dávkou má býti postižen náklad, který se projevuje při nájmu místností, a že dávka může býti po případě předepsána podle výše tohoto nákladu, t. j. podle placeného nájemného. Z názvu dávky a jejího pojmu nevyplývá však samo o sobě, že by mohla býti uložena jen nájemníku, a že by musel vyměřovací základ býti zjištěn jen za jeho účasti, zvláště když není u takovýchto spotřebních dávek nic neobyčejného, aby dávka byla vybírána u jiné osoby, než která má podle úmyslu zákona ji konečně nésti ze svého přijmu neb jmění. Vedouť často ohledy na usnadnění ukládání a vybírání dávky k tomu, že oproti úřadu vystupuje jako subjekt osoba, která nemá býti jí postižena, a že se pak ponechává soukromoprávnímu ujednání, aby dávkové břímě bylo přesunuto na vlastního nositele dávky.
Ostatně navazuje zák. č. 329/21 Sb. zřejmě na dosavadní názvosloví, a — jak jest patrno zejména z důvodové zprávy k § 37 vl. návrhu (souhlasného s §em 38 zák.) — jsou recipovány celkem dávky již posud povolované (viz též důvodovou zprávu k § 28 ohledně poplatků). Tak mohly podle § 89-l-6 obec. zříz. čes. ve znění zák. z 24. října 1899 č. 97 z. z. čes. býti dávky z nájemného zavedeny z přiznaného a úředně upraveného nájemného z budov činžovní dani podrobených, po případě z nájemného z moci úřadu zjištěného a zdanění podrobeného. Dávky tyto mohou býti vybírány buď od nájemníků, neb od vlastníků budov činžovní dani podrobených, kteří v tomto případě dávky tyto od nájemníků vyberou a odvedou obci, ručíce této za řádné jich zaplacení. Mohla tedy podle dosavadní úpravy, která celkem byla finanční novelou recipována, býti pod názvem obecní dávky z nájemného zavedena i dávka vyměřovaná na základě nájemného, upraveného úřadem předpisujícím daň činžovní, a mohla býti uložena po případě i vlastníku domu, který ji pak vybral od nájemníků.
Pravidla o vybírání dávky z nájemného neb z používaných místností označují sice v § 2 za osobu povinnou platiti dávku nájemníka (bezplatného uživatele), resp. držitele naturálního bytu, leč z ustanovení § 7 jest patrno, že se dávka předpisuje majiteli (trvalému uživateli) domu, neboť jedině jemu se vydává úřadem platební rozkaz a jedině od něho může pak v důsledku toho býti dávka úřadem vymáhána. Vystupuje tedy ve vyměřovacím řízení oproti úřadu jako dávkový subjekt majitel (trvalý uživatel) domu; třebaže odst. 3 § 4 praví, že majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen dávku od nájemníků vybírati a odváděti, a že ručí za správné zaplacení a odvádění dávky, stíhá jej přímá dávková povinnost (viz Boh. A 6809/27). Tomu nevadí ani, že majitel domu je podle odst. 3 § 7 prav. povinen o vyměřené dávce vyrozuměti »osoby dávkou povinné«, a že pravidla přiznávají i těmto osobám právo odvolati se z platebního rozkazu, neboť tato ustanovení nemění ničeho na tom, že se úřadem formálně zakládá platební povinnost jedině oproti majiteli (trvalému uživateli) domu.
Jest tedy dávkovým subjektem ve smyslu pravidel formálně majitel (trvalý uživatel) domu a on jest povinen dávku zaplatiti bez ohledu na to, zda ji od nájemníků vybral čili nic (viz cit. nález). Jest pak věcí majitele (trvalého uživatele) domu, aby dávku od svých nájemníků vybral, t. j. cestou soukromoprávní od nich vydobyl. Takovýto způsob vybírání není, jak již vylíčeno, u dávek spotřebních neznámý, není tedy v rozporu s podstatou dávek z nájemného (viz Boh. A 3679/24), neodporuje pak ani zákonu, když se za základ dávky béře to, co bylo zjištěno v řízení, ve kterém byl zastoupen jedině majitel (trvalý uživatel) domu, nikoliv však nájemce.
Nemohl tedy nss shledati, že by se nesrovnávalo se zákonem, stanoví-li pravidla vydaná na základě ustanovení čl. VI. a XII. vl. nař. č. 15/1928 Sb., že základem pro vyměření dávky z nájemného je nájemné, jež bylo vzato za základ daně činžovní pro dotyčný berní rok, resp. rok 1927.
Poplatky za používání obecních stok jsou podle § 2 pravidel povinni platiti majitelé (trvalí uživatelé) budov. Praví-li pak § 15 těchto pravidel, že pro zmíněný poplatek co do povinnosti platební platí ustanovení pravidel pro vybírání dávky z nájemného nebo z používaných místností, lze tomu rozuměti jen tak, že subjektem zmíněného poplatku jest majitel (trvalý uživatel) budovy, kterému se podle odst. 3 § 4 pravidel o vybírání dávky z nájemného neb z používaných místností přenechává, aby si poplatek od svých nájemníků vybral. Poněvadž na připojení ke kanalisaci obce má stejný zájem majitel (trvalý uživatel) budovy, nelze shledati, že by takováto úprava vybírání neodpovídala podstatě poplatku, který jest náhradou za zařízení obcí v zájmu veřejném zřízených a užívaných (§ 28 zák. č. 329/21 Sb.); nemůže pak býti ani nezákonným, stánoví-li § 14 pravidel o vybírání kanalisačního poplatku v důsledku čl. II. a XII. vl. nař. č. 15/1928 Sb., že základem poplatku za používání obecních stok jest nájemné nebo nájemní hodnota, která byla vzata za základ při předpisu daně činžovní pro dotyčný rok, resp. rok 1927.
Poplatek za odvoz popela a smetí platí podle § 4 pravidel nájemníci (bezplatní uživatelé) místností. Ježto však podle § 7 odst. 2 se vydává platební rozkaz pouze majiteli (trvalému uživateli) budovy, lze stejně jako u dávky z nájemného výrazu »jest povinen platiti« rozuměti jen v tom smyslu, že poplatek má ze svého nésti skutečně nájemník (bezplatný uživatel místností), kdežto jako subjekt poplatku oproti úřadu vystupuje v řízení vyměřovacím jedině majitel (trvalý uživatel) budovy. Poněvadž odvoz popela a smetí z určité budovy jest i v zájmu majitele domu, neporušuje zmíněná úprava vybírání poplatkovou povahu zmíněné dávky. Shoduje se proto se zákonem, když podle § 2 pravidel má býti základem pro vyměření tohoto poplatku nájemné, které jest základem daně činžovní.
Nemohl tedy nss shledati nezákonnosti v tom, že žal. úřad zamítl odvolání st-le, domáhající se snížení vyměřovacího základu pro zmíněné dávky, s poukazem na to, že dávky byly vyměřeny z té částky, ze které byla finančním úřadem předepsána daň činžovní za rok 1927.
Že by daňový základ pro daň činžovní byl finančním úřadem vzat jinou částkou, než žal. úřad má za to, stížnosti netvrdí.

Citace:

Č. 11727. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 468-472.