Č. 11 864.Váleční poškozenci: * Zastaviti důchod válečného poškozence podle § 31 lit. c) zák. čís. 142/1920 Sb. může úřad i při přechodném pobytu válečného poškozence v cizině.(Nález ze dne 23. dubna 1935 č. 11 430/33.)Věc: Jan P. ve F. proti ministerstvu sociální péče o zastavení výplaty invalidního důchodu.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Výměrem z 5. listopadu 1932 zastavil zem. úřad pro péči o válečné poškozence v Praze st-li výplatu invalidního důchodu za dobu od 1. června 1932 do 30. září 1932 z důvodu, že v době od 15. května do 17. září 1932 byl bez svolení zem. úřadu v cizině.Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl st-lovo odvolání s odůvodněním, že je zjištěno, že st-l v době od 15. května 1932 do 17. září 1932 dlel bez svolení zem. úřadu v cizině, a proto právem byla výplata za uvedenou dobu zastavena. K námitkám odvolání, že je šofér a že nemá možnost žádati o svolení k odjezdu do ciziny, poněvadž je vázán k jízdě na rozkaz svého zaměstnavatele a že mu nebylo známo, jak se dlouho v cizině zdrží, uvedl žal. úřad, že jsou námitky ty neodůvodněny, ježto st-l ve vlastním zájmu měl se hlásiti po příjezdu do ciziny u příslušného zastupitelského úřadu Čsl. republiky a že měl možnost zeptati se svého zaměstnavatele, jak dlouho bude pravděpodobně trvati pobyt v cizině a podle toho invalidní záležitost v tuzemsku zaříditi.O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:Skutková zjištění, z nichž žal. úřad vychází, stížnost vůbec nepopírá. Brojí jen proti právnímu názoru, že podle § 31 lit. c) zák. č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22 Sb. lze důchod zastaviti, zdržuje-li se důchodce jen přechodně po nedlouhou dobu v cizině. Dovozuje zejména z druhé věty § 31 lit. c) zák. č. 142/1920 Sb., že zastavení důchodu smí nastati jen, když důchodce odebéře se do ciziny a zřekne se dosavadního bydliště v tuzemsku. Vytýká jako vadu řízení, že nebylo vyšetřeno, že st-l zdejšího bydliště vůbec se nevzdal a že šlo jen o přechodný st-lův pobyt v cizině.Stížnost neshledal nss důvodnou.Cit. § 31 odst. c) stanoví na počátku, že zem. úřad pro péči o válečné poškozence jest oprávněn zastaviti důchod, odebral-li se důchodce do ciziny bez svolení zem. úřadu. Z tohoto širokého znění nelze dovozovati nijakž, že zastavení důchodu je možným jenom, když důchodce zdejší bydliště zrušil, neboť zákon po té stránce nijakž nerozeznává a slovo odebrati se nemá v obvyklém svém smyslu stejný smysl jako slovo přestěhovati se. Ani z druhé věty lit. c) nelze, jak stížnost se domnívá, usuzovati na to, že by zastavení důchodu mohlo nastati jedině v případě přestěhování do ciziny a zrušení zdejšího bydliště. Zákon v lit. c) § 31 cit. zák. stanoví, že v takovém případě (totiž odebral-li se důchodce do ciziny bez svolení) může zem. úřad místo dalšího důchodu za určitého předpokladu vyplatiti určité odbytné. Ustanovením tím pouze rozšiřuje se pravomoc zem. úřadu, totiž, že úřad může důchod zastaviti nebo vyplatiti odbytné. Ve druhé větě, na niž právě stížnost se odvolává, se min. soc. péče zmocňuje, aby nařídil přísnější opatření proti důchodcům, odebravším se do států, jež přísněji nakládají se svými důchodci, kteří se přestěhují do území Čsl. To znamená jen tolik, že min. soc. péče může učiniti opatření, aby nastala reciprocita, ale nedá se z věty té nic dovozovati pro význam slova »odebral-li se« do ciziny, užitého ve větě prvé.Neshledal proto nss nezákonnosti v tom, že st-li byl zastaven invalidní důchod na dobu, po kterou bez svolení zem. úřadu pro péči o válečné poškozence dlel v cizině. Z uvedeného pak jde, že není ani vadou řízení, že úřad neprovedl důkaz o tom, že st-l zdejší pobyt nezrušil a že pobyt jeho v cizině byl jen přechodný.