Č. 11 884.

Stavební právo: I. Majitelé pozemků dotčených projektem plánu polohy jsou oprávněni k námitkám v řízení o potvrzení plánu polohy. — II. K »místním poměrům«, k nimž má býti hleděno při sdělávání plánu polohy, náleží též hospodářský stav obce. (Nález ze dne 30. dubna 1935 č. 13 007/35.)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 11 298/34.
Věc: Město Č. K. proti zemskému úřadu v Praze o schválení plánu polohy.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v Č. K. usneslo se dne 20. července 1926 na změně měst. plánu polohy, jež záležela v tom, že na pozemcích t. zv. kamerálního pole bylo zakázáno stavěti. Tato změna plánu polohy byla podle předkládací zprávy purkmistrovského úřadu ze 4. srpna 1926 odůvodněna tím, že projekt velké budovy státních škol vyžaduje z důvodu výstavby města, jakož i z důvodů praktických, aby bylo vytvořeno náměstí (t. j. veřejné prostranství před budovou státních škol). Řečená změna plánu polohy byla po náležitě provedeném řízení výměrem tehdejší osk ze 4. června 1927 potvrzena.
Později však usneslo se měst. zastupitelstvo dne 18. srpna 1931 opětně na změně plánu polohy, jež má záležeti zase ve zrušení svrchu zmíněného zákazu stavěti. Změna tato byla odůvodněna tím, že obci je finančně nemožno vykoupiti stavební pozemky, jež té doby představují cenu 50—60 000 Kč, ježto přislíbená státní subvence nedošla, kdežto opatření potřebné částky obecní výpůjčkou není za nepříznivého stavu obecních financí proveditelno. Potvrzení této opětné změny plánu polohy bylo okr. úřadem po slyšení okr. výboru výměrem z 5. prosince 1931 odepřeno, a to s tím odůvodněním, že pozemky, na něž se zákaz zastavění vztahuje, položeny jsou před vchodem do novostavby státních škol a že je žádoucno, aby pozemky tyto nebyly zastavovány, nýbrž aby sloužily jako školní park pro 700 školních dítek. Výměr okr. úřadu zmiňuje se též o námitkách, jež proti změně plánu polohy podány byly Marií H. a spol., a výměr jeví se podle svého textování jednak jako akt pravomoci potvrzovací, jednak také jako rozhodnutí o námitkách právě zmíněných.
Odvolání, jež měst. obec proti tomuto výměru podala, žal. úřad, vyžádav si posudek zem. výboru, usnesený v sezení dne 20. dubna 1932, zamítl v podstatě z toho důvodu, že zamýšlená změna plánu polohy nebyla by účelná a že by odporovala jak posudku státního památkového úřadu, tak i požadavkům, jež na plán polohy v ohledu zdravotním a estetickém sluší klásti. Důvody povahy finanční, jež obec uplatňuje, nejsou dostatečné, aby předmětnou změnu plánu polohy ospravedlnily, ježto z důvodů finančních nesmí býti zmíněné zájmy veřejné obětovány.
Proti tomuto rozhodnutí vznesla měst. obec. Č. K. ve své stížnosti na nss námitky procesně-právní i materielně-právní povahy.
V prvém směru se vytýká, že prvá stolice překročila meze své kompetence, ježto neomezila se na potvrzení, pokud se týče nepotvrzení, usnesené změny plánu polohy, nýbrž rozhodla též o podaných námitkách, pro něž podle zák. v řízení potvrzovacím vůbec není místa. Proti tomu sluší především zdůrazniti, že právní názor, z něhož příslušné vývody stížnosti vycházejí, je mylný. Judikatura nss-u zastává již po celá desítiletí důsledně právní názor, posléze v nál. Boh. A 11 298/34 vyložený, že majitelé pozemků dotčených projektem plánu polohy jsou oprávněni k námitkám v řízení potvrzovacím, a není tedy správné, že rozhodovací pravomoc úřadu potvrzovacího, omezujíc se na ryzí výrok o potvrzení, neobsahuje oprávnění rozhodnouti o námitkách proti projektu plánu polohy podaných. Stížnosti sluší ovšem potud přisvědčiti, pokud pohřešuje úřední zkoumání legitimace osob, jež proti změně plánu polohy námitky podaly. Zkoumání toho bylo tím spíše zapotřebí, ježto písemné námitky neuváděly a pravděpodobně ani uvésti nemohly okolnosti, jež by legitimaci podavatelů námitek mohly založiti. Je však otázka, zda prvá stolice, vzavši v úvahu námitky podané Marií H. a spol., dala se tím svésti k výroku, jenž svým dosahem vybočuje z mezí úřední pravomoci potvrzovací, čili konkrétněji řečeno, zda úřad z podnětu těchto námitek pustil se do posuzování otázek, jež by, kdyby námitek těchto nebylo, nebyl směl vžiti v úvahu. Podle obsahu svého výměru dal se však okr. úřad, odepíraje potvrzení změny plánu polohy měst. obcí požadované, vésti toliko úvahou, že zrušení zákazu stavěti není žádoucí, ježto dotčené pozemky jsou položeny před novou budovou školní. Okr. úřad řídil se tedy touže úvahou, která své doby měst. obec samu pohnula k tomu, že plánem polohy stanovila nezastavitelnost těchto pozemků. Za tohoto stavu věci neměl žal. zem. úřad závažné příčiny, aby pro pochybnou legitimaci osob námitky podavších výměr prvé stolice rušil. Žal. úřad ostatně vyložil výměr prvé stolice v ten smysl, že nemá býti pokládán za rozhodnutí o podaných námitkách, a odňal takto dotčenému výroku prvé stolice všeliký právní význam, takže z něho podatelé námitek nemohou pro sebe žádných práv vyvozovati.
Meritorní námitka stížnosti směřuje proti tomu, že žal. úřad neuznal finanční stav obce za důvod tak závažný, aby ospravedlnil zrušení zákazu stavěti, obsaženého v plánu polohy. Z odůvodnění nař. rozhodnutí nelze vyčisti, že žal. úřad hospodářské situaci obce zásadně odpírá jakýkoliv význam při sdělávání piánu polohy, což by se ovšem nedalo srovnati s ustanovením § 2 odst. 2 čes. stav. ř., ježto podle tohoto ustanovení má vždy býti hleděno k »místním poměrům«, místními poměry však sluší beze vší pochybnosti rozuměti i hospodářský stav obce, neboť tento může za okolností míti pro provádění plánu polohy význam rozhodující. Žal. úřad, srovnávaje dotčené zájmy veřejné s jedné strany a finanční stav obce s druhé strany, toliko neuznal finanční stav obce za tak závažný, aby zmíněné zájmy veřejné byly mu obětovány. Toto odborné hodnocení, k němuž úřad potvrzovací zcela nepochybně je povolán a jež přezkoumání nss-u po věcné stránce nepodléhá, podrobeno je kritice soudní toliko po stránce formální, t. j. jen v tom směru, zda hodnotící úsudek úřadu opírá se o dostatečný věcný podklad. Stížnost v tomto směru vytýká v podstatě jen tolik, že obec není s to, aby zakoupila pozemky, postižené stavebním zákazem. Ale tato okolnost neodnímá půdy úřednímu hodnocení, ježto stav. zákaz vyslovený plánem polohy nemá po právu za následek, že by obec byla povinna vykoupili pozemky postižené stav. zákazem. To plyne jasně z ustanovení § 16 odst. 2, podle něhož stav. zákaz vyslovený úřadem stavebním nezakládá pro vlastníka pozemků nároku na nějakou náhradu, pokud je mu zachována možnost majetku svého dosavadním způsobem i nadále užívati. Tím méně vzniká ze stav. zákazu obci povinnost pozemky zákazem tímto postižené koupí získati, ježto pozemky tyto stav. zákazem neodevzdávají se ještě zamýšlenému účelu, nýbrž bylo by k tomu třeba ještě dalších právních jednání, při čemž není jisto, že by náklad s tím spojený musila výlučně obec sama hraditi. Stran výše těchto nákladů, jež st-lka odhaduje na 50 až 60 000 Kč, počítajíc patrně s cenou pozemků stavebních, sluší ostatně poznamenati, že pozemky postižené pravoplatně stavebním zákazem nemohou býti považovány za staveniště, ježto, i když byla jim snad dříve povaha pozemků stavebních přiznána, zákazem stavebním této povahy po právu pozbyly.
Stížnost neuvádí tedy žádných významných okolností, jež by byly způsobilé vyvrátiti předpoklad žal. úřadu, že ohled na fin. stav obce není tak závažný, aby veřejné zájmy, jež úřad a své doby i obec sama uznaly za rozhodující, byly obětovány.

Citace:

č. 11884. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 894-897.