Č. 11838.

Pojištění nemocenské: * Ustanovení § 174 odst. 1 zák. o sociálním pojištění č. 221/1924 Sb., že je z dlužných příspěvků platiti 5% úroky z prodlení, vztahuje se i na nemocenské příspěvky placené za zaměstnance, na něž se vztahuje § 1 zák. č. 117/1926 Sb.
(Nález ze dne 9. dubna 1935 č. 14401/35.)
Věc: Josef Š. v P. (adv. Dr. Otakar Bleha z Prahy) proti magistrátu hlavního města Prahy o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem nemocenské pojišťovny soukromých úředníků a zřízenců v Praze z 1. září 1932 bylo st-li Josefu Š. uloženo, aby zaplatil za své zaměstnance Františka S. a Marii P. nemocenské pojistné příspěvky za dobu od ledna do prosince 1930 částkou 1728 Kč a 5% úrok z prodlení ode dne splatnosti těchto příspěvků úhrnnou částkou 177 Kč 20 h. Odvolání, jež podal Josef Š. z předpisu úroků z prodlení, nevyhověl magistrát hlav. města Prahy nař. rozhodnutím s tímto odůvodněním: »St-l nepopírá správnosti předpisu pojistných příspěvků ani oprávněnosti předpisu úroků z prodlení, nýbrž popírá pouze výši předepsaných úroků tvrzením, že pojišťovna nemá práva žádati 5% úrok, ježto v daném případě — poněvadž jde o pojištěnce podléhající pensijní povinnosti — platí ustanovení § 38 zák. č. 33/1888 ř. z., doplněného §em 4 zák. č. 29/1909 ř. z., který předpisuje úroky 4%. Názor tento je nesprávný. Zák. č. 117/1926 Sb. zachoval pro pojištěnce, podléhající pensijní povinnosti, některá ustanovení zák. č. 33/1888 ř. z., která výslovně uvádí. Jinak i na tyto pojištěnce platí ustanovení zák. č. 221/1924 Sb. Cit. § 38 pouze stanoví, že nezaplacené příspěvky pojistné vymáhány budou cestou správní. Zák. č. 33/1888 ř. z. byl sice doplněn zák. č. 29/1909 ř. z., mezi jiným i ustanovením o úrocích z prodlení, tato doplňující ustanovení však nebyla zachována v platnosti, a musí se tudíž ohledně výše úroků z prodlení užíti zák. č. 221/1924 Sb., jenž stanoví v § 174, že dlužné pojistné třeba zúročiti 5% za rok.«
Na toto rozhodnutí podává stížnost Josef Š. a navrhuje jeho zrušení pro nezákonnost. O stížnosti uvážil nss toto:
Jest mimo spor, že jde o zaměstnance, na něž se vztahuje § 1 zák. z 1. července 1926 č. 117 Sb. Stížností vznesena na spor jedině otázka právní, zdali §em 1 cit. zák. č. 117/1926 Sb. byl pro pojištěnce zde uvedené zachován v platnosti § 4 zák. z 8. února 1909 č. 29 ř. z., stanovící závazek platiti z dlužných pojistných příspěvků 4% úrok z prodlení — jak míní stížnost — či zda na pojištěnce ty platí § 174 odst. 1 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb., stanovící 5% úrok z prodlení, jak vyslovil žal. úřad.
Nss sdílí názor žal. úřadu.
Cit. § 1 zák. č. 117/26 Sb. stanoví, že pro zaměstnance, podrobené pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců, čítajíc v to i osoby u pensijních ústavů skutečně pojištěné, . . . . zůstávají v platnosti ustanovení §§ 1 až 10, 13, 19 až 38 a 41 odst. 1 zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., jakož i obdobná ustanovení zák. čl. XIX:1907 a zákonů je pozměňujících a doplňujících i přes 30. červen 1926. Jinak se vztahují i na tyto osoby ustanovení zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb.
Nezůstala tedy tímto předpisem zachována všechna ustanovení zák. č. 33/1888 ř. z. a norem jej pozměňujících a doplňujících, nýbrž jen ustanovení určitých paragrafů, zde uvedených, a norem tyto paragrafy pozměňujících a doplňujících. Toto stanovisko uznává i stížnost, míní však, že cit. § 4 zák. č. 29/1909 ř. z. jest takovou normou doplňující § 38 zák. č. 33/1888 ř. z., jenž byl zachován v platnosti cit. zák. č. 117/1926 Sb. Stížnosti nelze přisvědčiti.
Předpis § 4 zák. č. 29/1909 ř. z. nemění a nedoplňuje ani podle svého znění ani podle svého obsahu určitý paragraf nemoc. zák., nýbrž uvádí do tohoto zák. úplně novou materii právní, institut úroků z prodlení, jež v zákon ten dosud nebyla vůbec pojata. Poukaz na § 38 nem. zák. je nevhodný. Tento paragraf stanoví jedině, že dlužné pojistné příspěvky se vymáhají cestou správní. Je tedy předpisem upravujícím vymáhání dlužných příspěvků, předpisem procesním, kompetenčním a nemá s materielně-právní stránkou platební povinnosti ničeho společného. Právem tedy žal. úřad uznal, že předpisy zachované v platnosti zák. č. 117/1926 Sb. neobsahují normy o úrocích z prodlení a že proto vzhledem k poslední větě shora cit. § 1 tohoto zák. bylo použíti § 174 zák. č. 221/1924 Sb. stanovícího 5% úrok z prodlení.

Citace:

č. 11838. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 755-756.