Č. 11922.
Pošta. — Pozemková reforma: Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků při státním pozemkovém úřadě v Praze není státním úřadem podle čl. 2. č. 1 zák. č. 108/1865 ř. z. o osvobození od poštovného.
(Nález ze dne 17. května 1935 č. 15534/35.) Prejudikatura: srov. Boh. A 8435/30.
Věc: Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků při státním pozemkovém úřadu v Praze (komisař finanční prokuratury v Praze Dr. Otakar Vlasák) proti ministerstvu pošt a telegrafů (vrch. min. komisař Dr. Karel Procházka) o osvobození od poštovného.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím z 21. dubna 1933 zamítlo min. pošt v postupu instančním žádost Fondu pro zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém v Praze za osvobození jeho korespondence od poštovného z důvodu, že fond není ani státním úřadem, ani orgánem státním úřadům na roveň postaveným podle čl. 2 odst. 1 zák. č. 108 ř. z. z r. 1865.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost netvrdí, že by stěžující si fond bylo pokládati za orgán státnímu úřadu na roveň postavený, nýbrž uplatňuje jen, že názor žal. úřadu jest nesprávný potud, pokud stěžujícímu si fondu upírá povahu státního úřadu. Zůstal proto výrok žal. úřadu, že stěžujícímu si fondu nepřísluší osvobození od poštovného ve smyslu čl. 2 bodu 1 zák. č. 108/ 1865 ř. z. proto, že není orgánem státnímu úřadu na roveň postaveným, neotřesen a nemohl výrok ten s tohoto hlediska býti předmětem kognice nss-u.
Stížnost obrací se, jak již uvedeno, celým svým obsahem proti názoru, že fond není státním úřadem a poukazujíc zejména k tomu, že fond byv zřízen podle § 73 náhr. zák. ve správě stpú-u vystupuje vůči osobám třetím jako úřad správní nadaný mocí vrchnostenskou, snaží se dovoditi, že mu důvodně povahu státního úřadu odpírati nelze. Toto stanovisko stížnosti nemohl však nss uznati důvodným. Podle čl. 2 č. 1 zák. z 2. října 1865 č. 108 ř. z. jest od placení poštovného osvobozena úřední korespondence civilních a vojenských úřadů státních, pak jim po zákonu na roveň postavených orgánů atd. Státními úřady civilními je rozuměti — jak vyslovil nss v nál. Boh. A 8435/30 — jen ony úřady, které stát sám jako orgány státní moci zřídil, a které také sám vydržuje.
I když se připustí, že fond je v určitých relacích úřadem, jímž stát své vlastní funkce vykonává, není tu splněn předpoklad druhý, že totiž stát také tento úřad vydržuje, neboť podle § 10 vl. nař. č. 29/1923 Sb. osobní i věcné náklady hradí se z tohoto fondu. Okolnost, že případný schodek fondu lze hradí ti podíle § 15 cit. vl. nař. z přebytků fondu náhradového nebo z fondu kolonisačního, zřízených u stpú-u, a že zbytek jmění fondu, který zbude po jeho likvidaci, je majetkem státním (§ 73 náhr. zák. č. 329/1920 Sb. ve znění zák. č. 220/1922 Sb.), nevyvracejí ovšem fakt, že stát sám fond nevydržuje.
Není-li splněn jeden z obou předpokladů shora uvedených, nelze stěžující si fond uznati za státní úřad. Pokud se stížnost dovolává nál. Boh. A 5922/26, 8594/30, 9620/32, stačí k tomu poznamenati, že z nálezů těch nic neplyne pro otázku dnes spornou, neboť v nich není vysloveno, že by stěžující si fond byl úřadem státním.