Č. 11822.

Školství: * Jednoroční učební kursy zřízené při školách občanských podle § 10 zák. č. 53/1883 ř. z. jsou organickou součástí občanské školy a sluší je proto pokládati za třídu ve smyslu čl. V zák. č. 251/22 Sb., resp. § 2 vl. nař. č. 52/23 Sb.
(Nález ze dne 1. dubna 1935 č. 13752/35.)
Věc: Emil W. v L. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru učebního úvazku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Schvalujíc výměrem ze 6. února 1928 návrh okr. škol. výboru v Lanškrouně na povolení odměn za přespočetné hodiny učitelstvu občanské školy chlapecké v L., poznamenala zem. škol. rada v Praze, že podle § 2 vl. nař. č. 52/1923 byl ředitel této školy Emil W. povinen vyučovati v 10 týdenních hodinách (bylo mu podřízeno 8 tříd), vyučoval však jen v 8 týdenních hodinách, a že vyučovací hodiny v jednoročním kursu není možno počítati do učebné povinnosti ředitele občanské školy.
Pokládaje tuto poznámku za instanční rozhodnutí, podal jmenovaný ředitel odvolání k min. škol., které však je vrátilo zem. škol. radě, která na to výměrem z 26. března 1930, když ředitel W. prohlásil, že trvá na věcném rozhodnutí, rozhodla takto: ». . . . jednoroční kurs nelze čítati jakožto třídu do učebné povinnosti ředitelovy. Učebná povinnost ředitelů (správců škol) jest upravena speciálním předpisem, t. j. vl. nař. č. 52/23, nikoliv čl. V zák. č. 251/1922 Sb., nelze proto ani per analogiam použíti při posuzování učebné povinnosti ředitelovy a přespočetných hodin § 14 odst. 2 výnosu min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105 (prov. pokyny). Vl. nař. č. 52/23 v § 2 pak stanoví vyučovací povinnost pro ředitele (správce škol) jen podle počtu tříd, o učebných kursech se nezmiňujíc.«
Odvolání z tohoto výměru zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodu výměru zem. škol. rady.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvažoval nss takto:
Na sporu jest jedině otázka, sluší-li jednoroční kurs, zřízený při občanské škole, pokládati za »třídu« podle § 2 vl. nař. z 8. března 1923 č. 52 Sb. Žal. úřad pokládá vl. nař. č. 52/1923 za speciální předpis upravující vyučovací povinnost správců škol, a dovozuje z toho, že ani per analogiam nelze použíti ustanovení výnosu min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105-I, věstník č. 61, který v hlavě II. pojednávaje o míře učitelské povinnosti praví v § 14, že »učebné kursy, které byly zřízeny na školách občanských podle § 10 novely k zák. o školách obecných z 2. května 1883 č. 53 ř. z. jest pokládati za organickou část příslušné školy.« — Stížnost dovolávajíc se právě tohoto ustanovení, jakož i nař. min. vyuč. z 26. června 1903 č. 22503, stojí na stanovisku opačném. Zařízení jednoročních kursů učebních na občanských školách spočívá na § 10 zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z., podle něhož »při jednotlivých školách mohou zařízeny býti . . . . též obzvláštní učební kursy pro mládež z povinnosti školské odrostlou.« V německém textu cit. zák. se praví: ». . . . können mit einzelnen Schulen . . . . spezielle Lehrkurse für die der Schulpflicht entwachsene Jugend verbunden werden.« Zákon ze 13. července 1922 č. 226 Sb., jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských, stanoví v odst. 4 § 11, že při školách obecných nebo občanských zřídí se pokračovací školy nebo kursy s povinnou docházkou pro mládež ve věku od 14 do 16 let, při čemž podrobná ustanovení o zřizování a zařízení těchto pokračovacích škol nebo kursů, o době vyučovací, o učebných osnovách a docházce školní, mají býti vydána nařízením vlády. Toto nař. dosud nebylo vydáno, a jest tudíž vycházeti z předpisů dosud platných.
Tu praví cit. již § 10 zák. č. 53/1883 ř. z., že řečené kursy mají se zříditi při jednotlivých školách, čili podle německého znění mají býti s těmito školami spojeny. Nař. min. vyuč. z 26. června 1903 č. 22503, věstník č. 37, praví v § 4, že učebné kursy spojené s obč. školami podléhají školnímu dozoru zavedenému pro všeobecné školy občanské. Řediteli občanské školy náleží též bezprostřední vedení učebného kursu spojeného se školou občanskou. Paragraf 5 cit. nař. stanoví, že nejprve učitelé školy občanské, s kterou učebný kurs je spojen, jsou povoláni, aby při vyučování na tomto kursu spolupůsobili. Výnos min. vyuč. z 26. června 1923 č. 22503, č. 38 věstníku, zaslaný všem zem. úřadům škol. za účelem bližšího vysvětlení nař. tohoto min. uveřejněného ve věstníku pod č. 37 uvádí: ». . . . zejména musí školská správa klásti největší důraz na to, aby se řečené kursy nestaly nijakými útvary, odloučenými od školy občanské a méně ceněnými, nýbrž aby se jevily, jsouce v organickém spojení se školou občanskou, jakožto způsob vybudování školy občanské, přípustný podle říšského zákona o školách obecných.«
Již z toho jest nutno usuzovati, že učební kursy zřízené v základě § 10 zák. č. 53/1883 ř. z. sluší pokládati za organicky přičleněné k občanské škole, a nikoliv za zařízení úplně oddělené od školy občanské, při které jsou zřízeny.
Zásadní toto stanovisko neopustil ani zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb., jehož § 11 odst. 4 znamená změnu § 10 zák. č. 53/1883; jest tam řečeno, že při školách obecných nebo občanských zřídí se pokračovací školy nebo kursy s povinnou docházkou pro mládež ve věku od 14—16 let, což znamená prodloužení povinné docházky školní, jak také vyplývá z důvodové zprávy k osnově cit. zák., podle níž šlo o vybudování občanských škol zřízením takovýchto kursů.
Jestliže pak výnos min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105 uveřejněný ve věstníku pod č. 61 vyslovil, že učebné kursy, které byly zřízeny na školách občanských podle § 10 zák. č. 53/1883 a podle nař. min. vyuč. z 26. června 1903 č. 22503, jest pokládati za organickou část příslušné školy a že se tedy i na tyto kursy zásadně vztahuje povinnost vyučovací podle čl. V zák. č. 251/1922 Sb., že se tudíž řídí jednak vyučovací potřeba školy platnými osnovami učebnými, jednak organisací školy, t. j. počtem tříd a zvláštních oddělení při škole zřízených neb povolených příslušnými úřady, odpovídá to smyslu zák. jak shora byl vyvozen.
Je-li tomu tak, totiž sluší-li učební kurs pokládati za organickou součást občanské školy, při které byl zřízen, pak sluší na tento kurs pohlížeti jako na »třídu« podle čl. V zák. č. 251/22 Sb., resp. § 2 vl. nař. č. 52/23 Sb. Opačný názor, z kterého žal. úřad vycházel, není ve shodě se zákonem, a slušelo proto zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11822. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 718-720.