Č. 11689.

Tiskové právo: I. Nález tiskového soudu o přípustnosti zastavení periodického tiskopisu a výměr polit úřadu, kterým se zastavení konkrétně vyslovuje, jsou samostatné akty, z nichž prvý je toliko zákonným předpokladem druhého. — II. O poměru ustanovení § 34 bodu 1 odst. 3 zák. č. 50/1923 Sb. a § 34 a) bodu 2 zák. č. 124/1933 Sb.
(Nález ze dne 21. ledna 1935 č. 10.774/35.)
Věc: Ing. Edmund T. v Praze proti zemskému úřadu Praze a Ing. Edmund T. v Praze a »Prágai Magyar Hirlap«, vydavatelstvo novin, družstvo s r. o. v Komárně (adv. Dr. Marcel Szilárd z Bratislavy) proti ministerstvu vnitra o zastavení periodického tiskopisu.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem krajského jako tiskového soudu v Praze z 12. května 1933 bylo uznáno právem, 1. že obsah čísla 106 periodického časopisu »Prágai Magyar Hirlap« z 9. května 1933 pro místo »A pozsonyi až érdekében« článku »A pozsonyi argonauták« zakládá skutkovou podstatu přečinu rušení obecného míru podle § 14 č. 1 zák. na ochr. republiky, a 2. že zabavení tohoto tiskopisu, jež nařídilo státni zastupitelství v Praze dne 8. května 1933 se potvrzuje a zakazuje se podle § 493 tr. ř. jeho rozšiřování. Současně vysloveno podle § 34 zák. na ochr. rep., že vydávání periodického tiskopisu »Prágai Magyar Hirlap« může býti zastaveno.
Po pravoplatnosti tohoto nálezu nařídil zem. úřad v Praze rozhodnutím z 15. září 1933 podle ustanovení § 34 č. 1 odst. 3 zák. na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. zastavení shora uvedeného deníku a dodal, že zastavení to se ve smyslu ustanovení § 2 vl. nař. č. 150/1933 Sb., vydaného podle zák. č. 124/1933 Sb., vyslovuje na dobu tří měsíců. Rozhodnutí to opatřeno právním poučením, že proti němu není podle § 34 cit. zák. č. 50/1923 Sb. opravných prostředků.
Přes toto poučení podal st-l Ing. T. spolu s vydavatelstvem zmíněného deníku proti rozhodnutí tomu — vedle stížnosti k nss-u, o níž bude pojednáno níže — také odvolání, v němž dovozoval, že právní poučení v rozhodnutí tom dané je nesprávné a zároveň také vznesl námitky rázu věcného. Odvolání to zem. úřad v Praze výměrem ze 13. listopadu 1933 podle § 78 odst. 1 vl. nař. č. 8/28 Sb. odmítl jako nepřípustné, a další odvolání týchž st-lů zamítlo min. vnitra rozhodnutím z 12. února 1934.
Do rozhodnutí zem. úřadu z 15. září 1933 a do rozhodnutí min. vnitra z 12. února 1934 podány byly k nss-u dvě stížnosti, a to do prvého rozhodnutí Ing. Edmundem T., jako tehdejším vydavatelem zastaveného časopisu, do druhého pak Ing. T., jako bývalým vydavatelem, a mimo to vydavatelstvem novin »Prágai Magyar Hirlap«, spol. s r. o. v Komárně, jako nynějším vydavatelem a vlastníkem jmenovaného deníku. Jednaje o těchto stížnostech vycházel nss z těchto úvah: Obě stížnosti namítají v podstatě shodně, že zastavovací výměr zem. úřadu je předem nezákonný proto, že je vydán na základě § 34 a) zák. č. 50/1923 Sb. ve znění zák. č. 124/1933 Sb., resp. § 2 vl. nař. č. 150/ 1933 Sb., ač pravoplatným nálezem tiskového soudu byl zem. úřad zmocněn vysloviti zastavení jen na základě § 34 prv citovaného zák. v jeho původním znění. Výměr ten je však po názoru stížností stižen i podstatnou vadou co do stanoviska o přípustnosti opravných prostředků a proto je i nař. rozhodnutí min. vnitra, které v tom směru sdílí právní hledisko zem. úřadu, nezákonné, kdyžtě ustanovení § 34 č. 1 odst. 3 zák. č. 50/1923 Sb. o vyloučení opravných prostředků proti zastavovacímu výměru se vztahuje jen na zastavení vyslovené podle tohoto zákonného ustanovení, v konkrétním případě však bylo zastavení vysloveno podle § 34 a) téhož zák. v novém znění, jež obdobného ustanovení nemá. Podléhal proto výměr zem. úřadu odvolání řádnou cestou administrativní.
Námitky tyto jsou zřejmě založeny na právním názoru, že nález tiskového soudu o přípustnosti zastavení periodického tiskopisu a výměr politického úřadu II. stolice, jímž se na základě tohoto nálezu tiskopis ten konkrétně zastavuje, tvoří jednotný a nerozlučný celek do té míry, že výrok politického úřadu je na předchozím nálezu soudním závislý i v tom směru, že nesmí vysloviti zastavení periodického tiskopisu na delší dobu, než na kterou bylo přípustno za nezměněného znění § 34 bod 1 odst. 3 zák. č. 50/1923 Sb.
Názor ten je mylný. Ze znění cit. norem jasně vysvítá, že výměr politického úřadu II. stolice o zastavení periodického tiskopisu má povahu správního aktu zcela samostatného. Tento výměr naprosto netvoří pouhý annex předchozího nálezu soudního, naopak tento, rovněž úlpně samostatný, je pouhým zákonným předpokladem zastavovacího výměru politického úřadu. Že takovýto je vzájemný poměr obou těchto aktů, plyne již z ustanovení § 34 bodu 1 odst. 3 zák. č. 50/1923 Sb., podle něhož výrok soudní pozbývá účinnosti, nebylo-li na jeho základě zastavení časopisu nařízeno nejpozději do roka (resp. 6 měsíců) od právní moci výroku toho. Je-li však výrok politického úřadu II. stolice o zastaveni periodického časopisu samostatným správním aktem, může býti pro jeho obsah rozhodným jen zákonný stav v době, kdy jej politický úřad vydal, a mýlí se stížnosti, tvrdi-li opak.
Shora uvedené námitky vycházejí však zřejmě ještě z dalšího právního názoru, že ustanovení § 34 bodu 1 odst. 3 zák. č. 50/1923 Sb. a ustanovení § 34 a) zák. č. 124/1933 Sb., provedené § 2 vl. nař. č. 150/ 1933 Sb., obsahují dva samostatné předpisy. Ani tento názor nemá v cit. normách žádné opory. Vlastní základ jak pro vydání soudního nálezu o přípustnosti zastavení časopisu, tak i pro výměr politického úřadu II. stolice, jímž se zastavení takové konkrétně nařizuje, je obsažen výhradně v § 34 bodě 1 odst. 3 zák. na ochranu republiky v jeho původním znění. Na normativním obsahu tohoto ustanovení nebylo ve směru právě naznačeném ani vydáním předpisů z r. 1933 nic změněno. I za účinnosti posléze uvedených předpisů bude tedy jak tiskový soud, tak i politický úřad II. stolice vydávati svůj výrok na základě § 34 zák. č. 50/1923 Sb. Vydáním cit. předpisů z r. 1933 byla tato základní norma z r. 1923 pouze doplněna ve dvojím směru, jednak byl rozšířen okruh trestních činů, pro které lze podle § 34 zák. č. 50/1923 Sb. vysloviti přípustnost zastavení časopisů, jednak byla rozšířena doba, na kterou lze podle cit. ustanovení zastavení vysloviti. 1 takové zastavení zůstane však ve své podstatě zastavením podle § 34 v původním zák. znění. To vysvítá zřejmě ze znění obou cit. norem z r. 1933, kde se odkazuje na § 34 zák. na ochranu republiky č. 50/1923 Sb., a tím naznačuje, že i zastavení, při němž bylo použito rozšířeného zmocnění ve smyslu těchto pozdějších norem, zůstává zastavením podle § 34 zák. na ochranu republiky. Také za účinnosti obou norem z r. 1933 bude tedy tiskový soud zmocňovati úřad politický jen na základě § 34 zák. na ochr. republiky a nebude vůbec jeho věcí, aby jej mimo to ještě zmocňoval k použití přísnějšího ustanovení podle § 34 a) bodu 2 zák. č. 124/1933 Sb. Z předeslaného vysvítá, že již tím, že tiskový soud pravoplatným nálezem, vydaným před účinností cit. norem z r. 1933, vyslovil přípustnost zastavení určitéto tiskopisu podle § 34 zák. č. 50/1923 Sb., byl dán dostatečný základ pro zastavovací výrok politického úřadu II. stolice také v rozsahu určeném §em 34 a) bod 2 zák. č. 124/1933, resp. §em 2 vl. nař. č. 150/1933 Sb.
Z vývodů právě podaných vyplývá tedy bezdůvodnost námitky, že rozhodnutí zem. úřadu z 15. září 1933, jímž v daném případě bylo podle § 34 č. 1 odst. 3 zák. č. 50/1923 Sb. nařízeno zastavení deníku »Prágai Magyar Hirlap« a zastavení to ve smyslu § 2 vl. nař. č. 150/1933 Sb., vydaného podle § 34 a) ve znění zák. č. 124/1933 Sb., vysloveno na dobu tří měsíců, není pravoplatným nálezem tiskového soudu kryto.
Z týchže důvodů platí však i pro zastavení vyslovené ve smyslu cit. norem z r. 1933 na dobu delší, něž dovoloval § 34 bod 1 odst. 3 zák. č. 50/1923 Sb. v původním znění, předpis o vyloučení dalších opravných prostředků, obsažený v posléze uvedeném ustanovení, a proto také námitka, založená na opačném názoru, je bezdůvodná.
V prvé stížnosti se dále namítá, že ve smyslu všeobecné zásady, že »v pádě rozličných zákonů má se použiti zákona mírnějšího«, měl žal. úřad v daném případě použiti mírnějšího ustanovení § 34 zák. č. 50/1923 Sb. a vysloviti zastavení jen na dobu jednoho měsíce. Ani na tuto námitku nelze v důsledku právního názoru shora vyloženého odpověděti jinak, než zamítavě. Je-li totiž výměr politického úřadu II. stolice, nařizující konkrétně zastavení periodického časopisu, aktem zcela samostatným a na předchozím zmocňovacím nálezu tiskového soudu nezávislým, pak byl, jak bylo již shora dovoženo, politický úřad při jeho vydání povinen říditi se předpisem v této době platným, bez ohledu na zákonný stav, jaký tu byl v době vydání nálezu soudního. Nešlo o konkurenci dvou rozličných zákonů, nýbrž o uplatnění zákona jednoho, jehož znění bylo jen doplněno.
Další námitkou, vytýkající jako vadu řízení, že zem. úřad vydal zastavovací výnos přes to, že od 9. května 1933, tedy více než 4 měsíce, byl časopis »Prágai Magyar Hirlap« zabaven pouze jednou a to ještě ne pravoplatně, a že tedy nemůže býti řeči o tom, že by byla vážná obava, že obsahem časopisu toho budou nadále páchány trestní činy, snaží se stížnost zřejmě vvtýkati porušení předpisu § 34 č. 1 odst. 1 zák. č. 50/1923 Sb. Leč okolnosti, na něž zde st-l poukazuje, jsou podle tohoto ustanoveni podmínkou pro výrok tiskového soudu, že vydávání časopisu může býti zastaveno. Nedodržení této podmínky mohlo tedy bytí namítáno jedině proti nálezu soudnímu. Jakmile však nález ten vešel v moc práva, mohl zem. úřad podle 3. odst. cit. zák. ustanovení naříditi zastavení tiskopisu, aniž byl dále povinen ještě zkoumati, zda okolnosti shora vytčené jsou skutečně dány či nikoli. Je proto i tato námitka bezdůvodná.
Pokud se konečně v prvé stížnosti ještě poukazuje na to, že podle dosavadní prakse zem. úřadu bylo přikročováno k zastavení časopisů teprve tenkráte, když vydavatelstvo bylo pod pohrůžkou zastavení napomenuto, aby psalo jinak, ono však napomenutí toho neuposlechlo, je námitka tato bezdůvodná již proto, že z nějaké mírnější prakse vůči jiným časopisům — zem. úřadem v jeho pozdějším rozhodnutí ostatně popřené a st-lem nijak nedoložené — nemohl by pro st-le vzejiti právní nárok, aby také vůči němu bylo stejně postupováno, když mu zákon nároku takového nedává.

Citace:

Č. 11689. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 362-365.