Č. 11914.
Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Nabude-li manželka nemovitosti svého manžela v dobrovolné dražbě, nejde o úplatný převod mezi manžely, jenž by ve smyslu § 4 č. 3 dávk. pravidel (vl. nař. č. 143/1922 Sb.) dávce z přírůstku hodnoty nepodléhal.
(Nález ze dne 16. května 1935 č. 14700/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 6045/26, 8021/29.
Věc: Jan S. v Z. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Při dobrovolné veřejné dražbě usedlosti čp. . . v S., patřící polovicí st-li a polovicí jeho manželce, vydražila tato 6. prosince 1927 usedlost tu za 310500 Kč. Platebním rozkazem z 11. dubna 1932 byla st-li vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Odvolání žal. úřad v pořadí instancí zamítl připojiv tyto důvody: »Podle § 4 č. 3 dávk. prav. nejsou sice převody mezi manžely dávce z přír. podrobeny, avšak tento předpis má na mysli zvláštní druhy majetkových převodů mezi manžely, příbuznými a sešvakřenými, při nichž podle vůle smluvních stran, vyplývající z úzkých rodinných vztahů, smluvená úplata má jinou povahu nežli v pravidelných případech trhová cena. O převod založený na takovéto vůli při dobrovolné soudní dražbě nejde, neboť při ní je vydražitelem ten, kdo nejvíce podá. Dražení může se zúčastniti podle dražebního řádu z 15. července 1786 č. 565 sb. zák. soud. každý, kdo má způsobilost věc do dražby danou držeti, a je tedy pouhou náhodou, jestliže se v konkrétním případě stala vydražitelkou manželka. Nelze proto převod dobrovolnou soudní dražbou uznati za privilegovaný převod podle § 4 č. 3 dávk. prav., byť by i vydražitelkou byla manželka a byť by se tento převod svou povahou rovnal smlouvě mezi manžely.«
Proti tomuto rozhodnutí podána stížnost, o níž nss uvážil:
St-l ve svém odvolání do výměru okr. úřadu namítal jedině, že sporný převod dávce není podroben a to podle § 4 bod 3 dávk. prav. Žal úřad — konstatovav výslovně, že jiná otázka nebyla st-lem vznesena na spor na žal. úřad — se v nař. rozhodnutí zabýval také jen otázkou, spadá-li převod, o který jde, pod ustanovení § 4 bod 3 prav. Podle § 5 zák. o ss mohl se tedy i nss zabývati jedině touto otázkou, v pořadí stolic správních vyřešenou, kdežto všechny ostatní námitky a vývody stížnosti musil jako nepřípustné odmítnouti.
Po stránce formální nutno především podotknouti, že st-l nemůže nic ve svůj prospěch dovozovati z toho, že — jak ve stížnosti vytýká — platební rozkaz prý uvedl jako předmět zdanění trhovou smlouvu ze 6. prosince 1927, a nikoli převod dobrovolnou dražbou. Neboť vyměřovací úřad přes to dávku st-li předepsal, a odvolací stolice, rozhodujíce k odvolání st-le o tom, je-li předpis po právu, byly oprávněny zdaněný převod samostatně posoudili po stránce skutkové i právní, nejsouce vázány právním názorem vyměřovacího úřadu.
Ve věci samé bylo uvážiti:
Dávková pravidla rozeznávají jednak převody od dávky osvobozené (§§ 2 a 3), jednak převody, které dávce »nejsou podrobeny« (§ 4). V případech skupiny prvé pravidla dávková upouštějí vůbec od zdanění přírůstku: hodnoty buďto se zřetelem na osobu poplatníka, buďto z ohledů věcných. Naproti tomu v případech skupiny druhé zdanění přírůstku se nepromíjí, nýbrž toliko se upouští od zdanění jeho u příležitosti tohoto převodu a zdanění se odkládá až do převodu příštího (§ 4 posl. odst.). Důvodem tohoto ustanovení zřejmě jest — nikoliv, jako v případech §§ 2 a 3 snaha favorisovati převody, spadající pod předpis § 4, nýbrž — úvaha, že při převodech posléze uvedených vzhledem k osobám zúčastněným nebo vzhledem k podnětu převodu rozhodují při určení zcizovací ceny momenty subjektivní, takže ve zcizovací ceně nedochází výrazu objektivní hodnota nemovitosti, a zcizovací cena není tu tedy vhodným měřítkem pro zjištění přírůstku ve smyslu § 5 odst. 2 prav.
Z této ratio legis plyne však pro výklad § 4 bod 3 prav., že lze pod tento předpis subsumovati jen ty případy, kde zcizitel nemovitost převádí vědomě na osobu, spojenou s ním některým z rodinných svazku tam uvedených. Toho není však, prodává-li nemovitost veřejnou dražbou. Při veřejné dražbě uděluje se příklep dražené nemovitosti tomu z dražitelů, který nejvíc podal. Osoba vydražitele není zciziteli předem známa, zcizovací cena tvoří se postupem dražby bez ohledu na osobu vydražitele a bez ingerence prodávajícího. 1 když nemovitost vydraží náhodou některá osoba, spojená s prodávajícím rodinným poměrem, uvedeným v § 4/3, stává se nabyvatelem nikoli se zřetelem na tento poměr, nýbrž zcela bez ohledu naň jenom proto, že její podání zůstalo nejvyšším.
Nelze proto případ, kdy manželka nabyla nemovitosti svého manžela v dobrovolné veřejné dražbě, pokládali za úplatný převod »mezi manžely« ve smyslu § 4 bod 3 dávk. prav. (srov. také Boh. A 6045/26, 8021/29).