Č. 11721.

Horní právo: * Souhlasu revírní rady podle § 19 bodu 3 věty druhé zák. č. 144/1920 Sb. je třeba při vydání neb změně pracovního řádu pro jednotlivý závod jedině tehdy, byl-li vydán v příslušném revíru pro všechny závody jednotný pracovní řád.
(Nález ze dne 6. února 1935 č. 11.312/35.)
Prejudikatura: Boh. A 8064/29.
Věc: Revírní rada v Praze se sídlem v Kladně (adv. Dr. Josef Vogl z Prahy) proti báňskému hejtmanství v Praze (komisař Václ. Boukal) o změnu pracovního řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 24. září 1931 povolil báňský revírní úřad v Praze státnímu báňskému ředitelství v Příbrami podle § 182 hor. zák. dolovací lhůtu do 1. července 1932, takže se může na celém závodě příbramském pracovat jenom pět dní v týdnu a současně schválil podle § 200 ob. zák. hor. příslušný dodatek k »Novému pracovnímu řádu pro státní báňský závod v Příbrami«.
Odvolání, v němž st-lka dovozovala, že povolená změna pracovního řádu jest nezákonná, protože k ní nedala souhlas, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, vysloviv, že podle § 19/3 zák. č. 144/20 a vl. nař. č. 434/ 20 Sb. jest revírní rada sice povolána spolupůsobiti při vydáni a změně jednotného pracovního řádu pro celý revír, nikoli však pro jednotlivý podnik.
Proti tomu dovozuje stížnost, že souhlasu revírní rady jest třeba také k vydání a změně zvláštních pracovních řádů, platících jen pro jednotlivý závod. To plyne prý z předpisu druhé věty § 19/3 zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb., kde se mluví o pracovních řádech v čísle množném, o revírní radě však v čísle jednotném, z čehož prý nutno soudit, že prvá věta § 19/3 se vztahuje na případy, kdy pro celý revír platí pracovní řád jednotný, druhá věta pak na revíry, v nichž neplatí pracovní řád jednotný, nýbrž řádů několik pro jednotlivé závody různých. Plyne prý to i z předpisu § 19 č. 3 odst. 3 vl. nař. ze 13. července 1920 č. 434 Sb., a zejména § 3/3 vl. nař. z 28. září 1920 č. 554 Sb., kterýžto poslední uvádí, že úkolem revírní rady je, aby k vyzvání báňského revírního úřadu podávala svá dobrozdání, po případě návrhy k pracovnímu řádu pro jednotlivé závody nebo pro celý revír. Výkladem žal. úřadu mohla by prý revírní rada snadno býti vyloučena ze spolupůsobení i v revíru, kde platí jednotný pracovní řád, když by se v tom revíru změnil pracovní řád v jednom závodu, čímž by původní pracovní řád, platný již jen pro závody zbývající, ztratil povahu řádu platného pro celý revír.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Na sporu jest otázka, zda souhlasu revírní rady ve smyslu § 19 odst. 1 č. 3 věta druhá zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb. jest třeba při změně pracovního řádu také v těch revírech, pro něž neplatí řád jednotný. Touto otázkou zabýval se nss ve svém nál. Boh. A 8064/29, ve kterém vyslovil, že ke změně pracovního řádu jest třeba souhlasu revířní rady podle druhé věty § 19 odst. 1 bod 3 jenom v těch revírech, pro které platí pracovní řád jednotný.
Že by v revíru, o který tu jde, platil pracovní řád jednotný, stížnost netvrdí, nýbrž naopak dovozuje, že souhlasu revírní rady jest potřebí i ke změně pracovních řádů závodních, nevydaných pro celý revír. V tom však nemohl nss dáti stížnosti za pravdu.
Přezkoumav znovu podrobně spornou otázku, setrval nss na názoru vysloveném v nál. Boh. A 8064/29.
Obava ve stížnosti vyslovená, že při tomto výkladu mohla by ingerence revírní rady býti i tehdy, když se vydá jednotný pracovní řád revírní, vyloučena, jestliže se později tento revírní řád pro jednotlivý závod změní, není důvodná, neboť jednotný pracovní řád pro celý revír vydaný nepřestane býti jednotným řádem revírním tím, že se pro jednotlivý závod stanoví pracovní normy odchylné.
Pokud pak stížnost poukazuje k tomu, že pracovní řád z roku 1926 pro státní báňský podnik příbramský byl sjednán za součinnosti a se souhlasem revírní rady, nemůže tato skutečnost založiti pro revírní radu kompetenci, kterou jí nedává sám zákon.
Teprve ve stížnosti, podané k nss-u, uvádí st-lka, že sporný pracovní řád neplatí pro závod jednotlivý, nýbrž pro celou řadu závodů od sebe oddělených se samostatným provozem, tedy pro celý báňský okrsek, spadající do působnosti revírní rady. Stížnost vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad tuto skutečnost nezjistil. Ve svém odvolání však st-lka těchto tvrzení neuvedla, takže žal. úřad neměl příčiny konati v tomto směru nějaké šetření. Je proto procesní výtka ve stížnosti vznesená bezdůvodná. Ostatně skutečnost, zda pracovní řád platí pro jeden či několik závodů téhož podnikatele, není právně významná. Rozhoduje jenom to, zda pracovní řád, nyní změněný, byl vydán pro celý revír, což však stížnost netvrdí.

Citace:

Č. 11721. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 455-456.