Č. 11 885.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: I. Právo okr. nemoc, pojišťovny, nahlížeti do mzdových záznamů (§ 15 zák. o soc. poj.), není konsumováno jedním nahlédnutím. — II. Oprávnění okr. nemoc, pojišťovny, předpisovati straně dodatky k pojistnému?
(Nález ze dne 30. dubna 1935 č. 15 177/35.)
Prejudikatura: ad. I. Boh. A. 11 271/34.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Košicích proti zemskému úřadu v Bratislavě o pojistné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním výměrem č. 7663 předepsala stěžující si okr. nemoc, pojišťovna v K. firmě Národná drevárska úč. spoločnost v S. dodatek na pojistném nemocenském, starobním a invalidním za dobu od 1. ledna 1926 do 23. srpna 1928 v částce 32 970,20 Kč a to jednak za zaměstnance vůbec nepřihlášené, jednak rozdíl pojistného na základě vyšší skutečné mzdy než přihlášené.
K odvolání uvedené firmy zrušil měst. notářský úřad v Košicích zmíněný platební výměr rozhodnutím z 27. srpna 1930 — a odvolání pojišťovny zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
V nař. rozhodnutí prohlásil žal. úřad výslovně, že rozhodnutí měst. notářského úřadu potvrzuje z jeho důvodů, k nimž pak připojil své vlastní důvody. Přejal tedy žal. úřad stanovisko notářského úřadu, že revisemi a předpisy dříve provedenými má se období, o které šlo, považovati za zlikvidované a že proto nebylo důvodu, aby byla konána nová revise a bylo dodatečně předepsáno znovu pojistné.
Stížnosti, napadající toto stanovisko, bylo přisvědčiti potud, pokud namítá, že revise dříve provedené nezbavovaly pojišťovnu práva prováděti v podniku revise další. Otázkou práva pojišťovny prováděti revisi, aby byly zjištěny skutečnosti rozhodné pro pojištění, zabýval se nss již v nál. Boh. A 11 271/34, kde vyslovil právní názor, že právo okr. nemoc, pojišťovny, nahlížeti do mzdových záznamů ve smyslu § 15 zák. o soc. poj., není konsumováno jedním nahlédnutím. Podle toho nebránilo pojišťovně nic, aby přes to, že v podniku zúčastněné strany provedla již dříve revisi, vykonala v podniku tom revisi novou.
Jiná jest ovšem otázka, zda výsledků této nové revise mohla pojišťovna použiti k tomu, aby vydala výměr, ukládající zúčastněné straně povinnost platiti doplatky pojistného.
Mezi stranami není sporu o tom, že na základě dřívějších revisí vydala stěžující' si pojišťovna proti zúčastněné straně platební výměr. Rovněž jest nesporno, že tento platební výměr nabyl právní moci. Právní moc tohoto platebního výměru nemůže však působili jen proti zúčastněné straně, nýbrž jeví své účinky též proti stěžující si pojišťovně. Poněvadž pak zák. o soc. pojištění nedává pojišťovně výslovně všeobecného práva předepisovati dodatky k pojistnému, jež platebním výměrem, nabyvším právní moci, bylo již formalisováno, mohla by pojišťovna, nejde-li o zvláštní případy v zákoně uvedené nebe podle všeobecných předpisů přípustné, nastupovali na zaměstnavatele novým platebním výměrem, ukládajícím mu takové doplatky pojistného, jen tenkráte, kdyby tu byly podmínky, za nichž jest obecně přípustná obnova řízení. Že by tu byly takové podmínky v přítomném případě při novém platebním výměru, o němž bylo rozhodováno nař. rozhodnutím, stěžující si pojišťovna netvrdí, tak zejména netvrdí a nedovozovala a nedokazovala ani ve správním řízení, že by dřívější dodatečný předpis pojistného svým časovým rozsahem nezahrnoval období, o které jde v tomto sporu, nebo že by se týkal jiných pojištěnců, nebo že by byly nově vyšly najevo takové okolnosti nebo průvody, které pojišťovně při vydávání dřívějšího platebního výměru nebyly známy a známy býti nemohly, nebo konečně, že by šlo o ony zvláštní případy dodatečného předpisu pojistného, uvedené výslovně v zákoně, či o opravy přípustné podle všeobecných předpisů. Stížnost se omezuje na všeobecné úvahy o přípustnosti dodatečného předpisu pojistného, zejména hájí názor, že pojišťovna přes právní moc svých platebních výměrů může dodatky pojistného předepisovati potud, dokud pojistné není promlčeno. V této všeobecnosti však jest, jak již naznačeno, názor pojišťovny mylný. Zůstal proto prvý důvod, o nějž jest opřeno nař. rozhodnutí, stížností nevyvrácen. Za tohoto stavu bylo by procesně zbytečno zkoumati. zda v souladu s právním řádem jsou i ostatní důvody žal. úřadu a bylo pak již na základě toho, co dosud řečeno, zamítnouti stížnost pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 11885. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 897-899.