Č. 11 855.

Živnostenské právo: Jak jest určití základnu pro vyměření členských příspěvků společenstevních?
(Nález ze dne 16. dubna 1935 č. 13 162/35.)
Věc: Společnost pro Štěpánovy střechy s r. o. v P. (adv. Dr. Jul. Eisner z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. společenstvo mistrů tesařských v Praze a jejím policejním obvodu adv. Dr. Ant. Brázda z Prahy) o členský příspěvek pro společenstvo.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl zem. úřad v Praze odvolání stěžující si společnosti z výměru magistrátu hl. města Prahy z 24. května 1932, kterým byl potvrzen předpis členských příspěvků pro společenstvo mistrů tesařských v Praze na rok 1931 a to: základní příspěvek 100 Kč a 67% z daně výdělkové, t. j. 10 998,70 Kč.
O stížnosti uvážil nss toto:
Spor jde v podstatě o to, zda členské příspěvky za rok 1931 směly býti předepsány na podkladě výdělkové daně vyměřené za rok 1929, kterýžto postup byl schválen zem. úřadem, kdežto stížnost stojí na stanovisku, že za podklad mohl sloužiti jedině předpis daně výdělkové za rok předcházející, tedy za rok 1930. V § 115 odst. 6 živn. ř. se stanoví, že peníze nutné pro potřeby společenstva rozvrhují se, pokud nejsou hrazeny úrokem ze jmění společenstevního, na členy společenstva (§ 106) podle míry předepsané daně výdělkové nebo podle jiného měřítka stanovami určeného. V souhlase s těmito zákonnými předpisy stanoví se v § 14 stanov společenstva mistrů tesařských v Praze a jejím policejním obvodu, že o výši sumy, která se má podle rozpočtu sehnati členskými příspěvky, usnáší se každoročně pro příští rok ta hromada společenstevní, která schvaluje rozpočet, a že za měřítko pro stanovení výše členských příspěvků vezme se výše daně výdělkové, předepsané každému jednotlivému členu společenstva ze živnosti, jejíž provozováním stal se členem společenstva. Stanovila-li hromada společenstevní částku, která se má hraditi přirážkou, rozvrhne ji představenstvo společenstevní podle měřítka právě uvedeného na jednotlivé členy a od nich je vybere.
Z předpisů těch se podává, že jest předem určití částku, kterou podle rozpočtu je krýti příspěvky a že výše těchto příspěvků, připadajících na jednotlivé členy, se řídí podle předepsané výdělkové daně, která tvoří měřítko pro příspěvky. Prakticky lze to prováděti tak, že se srovná poměr mezi rozpočtovou částkou, jež se má krýti příspěvky, s celkovou sumou výdělkové daně předepsané členům, a z poměru toho se vypočte procento, připadající na jednotlivého člena z výdělkové dané jemu předepsané. Proti tomuto postupu, zachovávanému také společenstvem, stížnost zásadně námitky nevznáší, nýbrž uznává jej po stránce matematické za správný. Pokud pak v dalších vývodech je spatřovati námitku, že tento výpočet příspěvků znamená nestejnoměrné zatěžování členů, je k tomu poznamenati, že zákon sám jako základ pro vyměření příspěvků stanoví předepsanou daň výdělkovou, a sám připouští nestejnoměrné zatížení, neboť právě základ, předepsaná daň výdělková, bude u jednotlivých členů rozdílná a tím i jejich příspěvková povinnost.
Ježto však v době stanovení rozpočtu, k jehož částečnému krytí příspěvky mají sloužiti a který se zásadně má stanoviti pro příští rok, vzhledem k předpisům o vyměřování daně výdělkové předpis této daně za dotyčný rok vůbec ještě v nejčastějších případech znám býti nemůže, a přece § 115 živn. ř. jako základ pro vyměření příspěvků určuje předepsanou daň výdělkovou, nutno dospěti k závěru, že v případě, když se rozpočet stanoví pro příští rok, nebude základem pro vyměření příspěvků daňový předpis za rok, v němž se rozpočet sdělává a valná hromada se na příspěvcích usnáší, tedy za rok roku rozpočtovému bezprostředně předcházející. Má-li však základ tvořiti předepsaná daň výdělková, jest na snadě výklad, že pak může jako základ sloužiti poslední předepsaná daň výdělková, tedy za ten rok, jenž roku, v němž se příspěvky usnášejí, předchází, a eventuelně i za rok dřívější. Usnáší-li se tudíž společenstvo v roce 1930 na příspěvcích za rok 1931, nebude tu normálně ještě předpis daně výdělkové na rok 1930 a nebude závady, aby bylo použito v zásadě předpisu na rok 1929.
Avšak vzhledem k tomu, že mezitím mohly nastati změny v daňových a hospodářských poměrech společenstva, které by, kdyby byly již došly výrazu v daňovém předpisu, mohly změniti příspěvkovou základnu, nebude tento poslední daňový předpis již nezvratnou basí pro vyměření příspěvků, nýbrž základem v určitém směru fiktivním. V důsledku toho bude sice společenstvo oprávněno určití přirážkové procento na základě výdělkové daně z předchozích let, avšak je při tom zavázáno hleděti ke změnám: poměrů daňových a hospodářských ve společenstvu, pokud mohou míti vliv na předpis daně výdělkové v roce, v němž se společenstvo na příspěvcích usnáší, a pokud ovšem jsou již známy. Ježto pak politické úřady, rozhodující o odvoláních z předpisu příspěvků, nejsou nadány toliko mocí kasatorní, nýbrž rozhodují ve věci samé, budou i tyto povinny hleděti ke změnám mezitím nastalým.
V daném případě stalo se usnesení o příspěvcích na rok 1931 dne 22. března 1931 a příspěvky byly stěžující si firmě předepsány výměrem ze 14. srpna 1931 na podkladě předpisu daně výdělkové na rok 1929. Již v řízení správním uplatňovala st-lka, že v září 1931 byla jí předepsána výdělková daň za rok 1930 a že tento předpis měl býti základem pro vyměření příspěvků a nikoliv předpis na rok 1929. Žal. úřad vysloviv, že společenstvo bylo nuceno bráti za základ poslední výměr daně výdělkové, t. j. výměr za rok 1929, vycházel zřejmě z právního názoru, že jen tento výměr lze bráti za základ a že nelze přihlížeti ke změnám daňovým od vydání tohoto výměru podle tvrzení st-lky nastalým, a že zejména nový výměr za rok 1930 vůbec nepřichází v úvahu. Tento názor jest však podle toho, co bylo právě řečeno, mylný a slušelo proto nař. rozhodnutí na něm vybudované zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11855. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 801-803.