Č. 11766.

Zaměstnanci veřejní: Nárok soudce na diety, nocležné a čestné po dobu jeho přidělení na zkoušku do mno?
(Nález ze dne 28. února 1935 č. 17.187/32.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 5548/26, 5865/26.
Věc: Rudolf K. v P. proti ministerstvu národní obrany o diety, nocležné a čestné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-li, okr. soudci u okr. soudu v Mladé Boleslavi, byl sdělen výnos presidia kraj. soudu v Mladé Boleslavi z 11. února 1931 toho obsahu, že podle výnosu presidia vrch. soudu v Praze ze 6. února 1931 zamýšlí mno obsaditi dvě místa 6. platové stupnice a jedno místo 5. platové stupnice v osobním stavu právních úředníků mno. St-l byl vyzván, aby se vyjádřil.
Podáním z 19. března 1931, řízeným na mno prostřednictvím min. sprav., žádal st-l o propůjčení místa 5. platové stupnice v osobním stavu právních úředníků mno. Podání toto postoupeno bylo přípisem min. sprav, z 31. března 1931 žal. úřadu.
Nato mno výnosem z 8. července 1931 sdělilo min. sprav., že ministr nár. obrany rozhodl, aby ze žadatelů, jež min. sprav, dalo k disposici mno pro obsazení volných míst ve stavu právních úředníků mno, povolán byl do služeb mno a to především na zkušební dobu tří měsíců i st-l s tím, aby min. sprav, vyzvalo st-le, aby co nejdříve nastoupil službu v mno. Dále sdělilo mno, že refundace služebních platů bude nařízena, jakmile jmenovaný nastoupí službu a bude provedena účtárnou mno. Po uplynutí shora řečené uspokojivé zkušební doby přikročí mno k jeho definitivnímu přijetí.
Výměrem presidia kraj. soudu v Mladé Boleslavi z 21. července 1931 bylo st-li sděleno, že ministr nár. obrany rozhodl, aby ze žadatelů, jež min. sprav, dalo k disposici mno pro obsazení volných míst ve stavu právních úředníků mno, povolán byl st-l do služeb mno a to především na zkušební dobu 3 měsíců. Současně byl st-l zproštěn služby u okr. soudu v Ž., kde byl přidělen, dnem 31. července 1931 a poukázán, aby v nejbližší době nastoupil službu v mno. Službu nastoupil pak st-l v mno dne 1. srpna 1931.
Cestovními deníky za měsíce srpen až prosinec 1931 a leden 1932 žádal st-l o přiznání cestovních výloh, diet a nocležného za tuto dobu. Mimo to podáním z 27. února 1932, řízeným na presidium vrch. soudu v Praze, žádal o úpravu předložených cestovních deníků. Žádání své o cestovní výlohy, diety a nocležné odůvodňoval st-l tím, že jde v daném případě o přidělení podle § 49 zák. č. 46/1868 ř. z. proti normálně příslušnému odškodnění ve smyslu § 46 odst. 3 zák. o soudní organisaci č. 217/1896 ř. z. a dekretu dvorní kanceláře z r. 1820 č. 332 sb. z. s.
Cestovní deníky a podání předložilo presidium vrch. soudu v Praze min. sprav, v Praze, kteréž je přípisem z 19. ledna 1932 zaslalo mno k dalšímu opatření s tím, že souhlasí s návrhem presidia vrch. soudu v Praze ze 4. prosince 1931, že likvidované výlohy mají býti hrazeny mno.
Nato mno nař. rozhodnutím z 2. června 1932 po dohodě s min. fin. žádosti st-lově o odškodnění za výlohy, které mu vzešly v měsících srpnu, září, říjnu, listopadu, prosinci 1931 a v lednu 1932 při dvojím ubytování následkem výkonu služby v mno, nevyhovělo z těchto důvodů: Podle usnesení min. rady z 19. července 1919 (intim. předsednictvím min. rady z 24. července 1919) a čl. IV. prozatímní úpravy cestovních požitků, schválené usnesením min. rady ze 4. června 1920, příslušejí diety z důvodu vedení dvojí domácnosti jen při nezaviněném přeložení z moci úřední do jiného úředního působiště. Mno nedalo st-li služební příkaz k výkonu služby v mno, nýbrž vyhovělo pouze jeho žádosti o místo ve stavu právních úředníků mno z 19. března 1931 a umožnilo mu zatímně výkon služby v mno dříve, než trvalé přijetí bude vládou schváleno. Z toho, že mno vyhovělo st-lově žádosti a vybralo jej z řady žadatelů k obsazení volného místa, nemůže býti vyvozován jeho závazek k placení výdajů, jež má s dvojím ubytováním, tím méně, že mno výnosem z 8. července 1931, adresovaným min. sprav., zavázalo se po přechodnou dobu, než dojde k trvalému převzetí, pouze k placení (refundování) služebního platu, t. j. ve smyslu §§ 10 a 39 plat. zák. služného, činovného a ev. výchovného (viz passus cit. výnosu: refundace služebních platů — šlo též o Dra V. — jež nařízena bude, jakmile jmenovaní službu zde nastoupí, prováděna bude účtárnou mno). O obsahu cit. výnosu vyrozumělo min. sprav, presidium vrch. soudu v Praze, jak bylo sděleno výnosem min. sprav, z 11. srpna 1931. O stížnosti této uvažoval nss takto: — —
Předmětem sporu je otázka, zda st-l má právní nárok na náhradu cestovních výloh, které mu vzešly nastoupením služby v mno, dále na přiznání diet a nocležného za dobu v cestovních denících uvedenou, po kterou konal službu v mno.
Ze spisů správních je patrno, že st-l je soudcem a že mu systemisované místo služební v mno v kritické době propůjčeno nebylo. Skutečnosti tyto jsou také mezi stranami dnešního sporu nesporné. Jedinými správními akty, které se týkají úpravy st-lova služebního poměru k mno, jsou jednak výnos presidia kraj. soudu v Mladé Boleslavi z 11. února 1931, jímž se sděluje okr. soudu v Mladé Boleslavi, že mno zamýšlí obsaditi dvě místa v osobním stavu právních úředníků mno, dále žádost st-lova z 19. března 1931, v níž st-l žádal o propůjčení jednoho z těchto míst v 5. platové stupnici, a konečně dekret presidia kraj. soudu v Mladé Boleslavi z 21. července 1931, obsahu svrchu uvedeného. Jde nyní o to, jaký smysl má rozhodnutí ministra nár. obr., aby st-l byl povolán do služeb mno a to především na zkušební dobu tří měsíců, a jaký smysl má poukaz presidia kraj. soudu v Mladé Boleslavi, aby st-l v nejbližší době nastoupil službu v mno.
Stížnost má v podstatě za to, že st-lovu službu v mno jest považovati za dočasné (na přechodnou dobu) zastávání volného místa v mno, na které st-l byl přidělen z příkazu, vydaného na základě dohody mno s min. sprav., ježto st-l o předchozí přidělení nežádal, na dobu přidělení žádný vliv nevykonával, nýbrž se mu jen podrobil, jak prý bylo jeho samozřejmou povinností. Nss nemohl tomuto základnímu nazírání stížnosti na služební poměr st-lův k mno přisvědčiti.
Je pravda, že st-l žádal o propůjčení systemisovaného služebního místa 5. platové stupnice v mno a že mu místo takové propůjčeno nebylo, leč z rozhodnutí mno, aby st-l byl do služeb tohoto min. povolán a to především na zkušební dobu 3 měsíců, na druhé straně také neplyne, že byl st-li dán takový služební příkaz k nastoupení služby v mno, jemuž by se st-l byl musil podrobiti. Plyne to jednak z té okolnosti, že tu byla žádost st-lova o propůjčení služebního místa v mno, jednak z té okolnosti, že ministr nár. obr. poukázal na to, že st-l je jedním »ze žadatelů jež min. sprav, dalo mno k disposici pro obsazení volných míst ve stavu právních úředníků mno, a konečně i z té úvahy, že tu nebylo předpisu, podle něhož by se st-l jako soudce byl musil rozhodnutí ministra nár. obr. podrobiti, a to tím méně, když předpisu § 8 zák. č. 286/ 1924 Sb., jak st-l na jiném místě sám uznává, na st-le, jenž je soudcem, vůbec nemohlo býti použito, a když žal. úřad předpisu toho proti st-li také nepoužil. Rozhodnutí ministra nár. obr., aby st-l byl do služeb mno povolán a to především na zkušební dobu 3 měsíců, nemá tedy žádného jiného smyslu, nežli, že se jím vyřizuje žádost st-lova o propůjčení služebního místa 5. platové stupnice v mno jiným způsobem, než jak o to st-l žádal, t. j. tím způsobem, že st-l byl do mno povolán toliko na zkušební dobu tří měsíců, tedy nikoli za tím účelem, aby tam prozatímně zastával uprázdněné systemisované místo služební, nýbrž za tím účelem, aby prokázal způsobilost ke službě v ústředním úřadě. Poukaz presidia kraj. soudu v Mladé Boleslavi, aby st-l v nejbližší době nastoupil službu v mno, je pak prostým provedením rozhodnutí mno. Nebylo také služební povinností st-lovou, aby se zmíněnému způsobu vyřízení své žádosti podrobil, ježto není žádné všeobecně závazné normy, která by st-li povinnost takovou ukládala.
Základní these st-lovy stížnosti, že konal v mno službu z příkazu, vydaného na základě dohody mno s min. sprav., je tedy právně mylná. Tím padají všechny závěry, které st-l z této mylné premisy čerpá.
Sem spadá především námitka, že povolání st-lovo k dočasné službě do mno se stalo z moci úřední, resp. že žádost st-lovu z 19. března 1931 jest kvalifikovati pouze jako projev st-lův, že svoluje k přestupu za podmínek jím uvedených, t. j. bude-li mu propůjčeno a až mu bude propůjčeno ono místo 5. platové stupnice, a že mu proto nelze odepírati nárok na výhody z usnesení min. rady z 19. července 1919. Bezdůvodnou je námitka ta proto, že předpokladem nároku na diety podle cit. usnesení min. rady jest, aby nezaviněné přeložení do jiného služebního místa se stalo z moci úřední, a za takové přeložení z moci úřední jest považovati, jak nss v analogickém případě (podle odst. II D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920) v nál. Boh. A 5548/26 vyslovil, jen takové přeložení, které nastalo bez iniciativy přeloženého státního zaměstnance, jmenovitě bez jeho žádosti, kdežto v daném případě, i kdyby bylo možno mluviti o přeložení na jiné služební místo, povolání st-lovo do mno nastalo z podnětu a u vyřízení st-lovy žádosti, jak již výše bylo dovoženo. Pak není již potřebí, aby se nss zabýval i další otázkou, zda v daném případě jde vůbec o »přeložení zaviněné«, a zda dopadá i st-lem dovolaný nál. Boh. A 5865/26.
Dále sem spadá námitka, že sporný nárok st-li přísluší podle ustanovení dekretu dvor. komory z 11. dubna 1828 č. 14.819 sb. zák. polit., svazek 56, č. 31, str. 92, resp. podle dvor. dekretu z 28. března 1828 sb. zák. just. č. 2332. Oba tyto v podstatě souhlasné dekrety přiznávají nárok na substituční výlohy úředníkům, kteří k zatímnímu obstarávání uprázdněného služebního místa mimo svoje místo služební byli odesláni (»abgesendet werden«), a předpokládají tedy, že k obstarávání takového služebního místa dán byl služební příkaz, jemuž se úředník musí podrobiti. Předpoklad tento není však v případě st-lově, jak svrchu dovoženo, splněn.
Pokud se st-l pro odůvodnění svého nároku dovolává předpisů § 49 zák. č. 46/1868 ř. z. a § 46 zák. č. 217/1896 ř. z., nemohl nss ani v tomto směru shledati stížnost důvodnou, ježto oba tyto předpisy upravují toliko otázku použití úředníků soudcovských ve službě soudní, nikoli však u úřadů správních. Plyne to, jak zcela případně dovozuje žal. úřad ve svém odvodním spise, jednak z nadpisu oddílu druhého zák. č. 217/1896 ř. z. (»Soudy«), jednak z celého textu cit. paragrafu, v němž se mluví jednak o dočasném upotřebení úředníků soudcovských u soudů okresních, resp. u všech ostatních soudů. I předpis § 49 zák. č. 46/1868 měl na mysli použití úředníků soudcovských jen u soudů, jak je zřejmo z celé úpravy částky II. cit. zák., a zejména z té okolnosti, že § 49 odst. 1 cit. zák. nestanoví nic jiného, nežli že použije-li se na čas úředníka soudcovského vně jeho sídla úředního k zastupování nebo pomáhání za náhradu podle zák. náležející, nepokládá se to za rovno mimovolnému přeložení na jiné místo, čímž mělo býti vysloveno, že takové použití soudce nelze považovati za opatření disciplinární ve smyslu §§ 43—47 cit. zák. Mohlo-li pak přeložení soudce cestou disc. podle § 47 cit. zák. býti provedeno jen na místo téhož řádu, tedy zase jen na místo soudcovské, nemůže se ani adm. opatření podle § 49 cit. zák. týkati jiného místa služebního než místa soudcovského.
Nemůže tedy st-l ani z předpisu § 49 zák. č. 46/1868, ani z předpisu § 46 zák. č. 217/1896 ř. z. ve svůj prospěch nic vytěžiti.

Citace:

Č. 11766. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 573-577.