Č. 11829.

Obecní dávky: Podléhá dávce z přepychových bytů místnost, používaná živnostníkem k přijímání zákazníků a vyřizování korespondence, třebas jí k tomuto účelu není nezbytně třeba?
(Nález ze dne 5. dubna 1935 č. 13955/35.)
Věc: Karel P. v P. proti okresnímu úřadu v Přerově o obecní dávku z přepychových bytů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: St-li byla z jeho bytu v P. za léta 1928—1931 předepsána dávka z přepychových bytů v částce 1200 Kč ročně. Odvolání, v němž uplatňováno vyloučení jedné místnosti používané jako kanceláře z důvodu § 1 odst. 3 lit. d) prav., bylo měst. zastupitelstvem v P. a v cestě instanční nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě z důvodu, že místnosti té, jíž st-l užívá ku přijímání obchodních návštěv a ku přípravě korespondence ve své živnosti cihlářské, není k účelům živnosti této výhradně zapotřebí.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Podle § 1 odst. 3 lit. a) pravidel o vybírání dávky z přepychových bytů v P., schválených zem. výborem v Brně výnosem z 31. srpna 1927 a platných na dobu od 1. ledna 1927 do 31. prosince 1932, nepovažují se za obytnou místnost této dávce podléhající prostory, kterých se užívá výhradně k účelům živnosti neb povolání.
V daném případě není sporno, že místnosti, o kterou zde jde, je používáno pouze k přijímání obchodních návštěv a přípravnému vyřizování korespondence, a že neslouží k účelům obytným. Žal. úřad má však za to, že místnost ta není prostorem od dávky osvobozeným, poněvadž jí není k účelům cihlářské živnosti st-lovy zapotřebí. Tento názor žal. úřadu, proti kterému stížnost brojí, je v rozporu s cit. ustanovením pravidel, neboť podle nich rozhoduje pro osvobození určité místnosti jedině, že se jí k účelům živnosti nebo povolání výhradně užívá, takže rozhoduje pouze skutečnost užívání, a je úplně bez významu, zda živnost nebo povolání takového užívání vyžaduje čili nic.
Je tudíž nař. rozhodnutí založeno na nesprávném výkladu zákona.

Citace:

č. 11829. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 733-734.