Č. 11925.
Živnostenské právo. — Zemědělství: Zahradnictví zemědělské — zahradnictví obchodní?
(Nález ze dne 18. května 1935 č. 14667/35.) Prejudikatura: Boh. A 7391/28, 6198/27.
Věc: Hubert Ž. ve V. (adv. Dr. Emanuel Slabý z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně o přestupek živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem okr. úřadu v Uherském Hradišti z 30. června 1932 byl st-l potrestán podle § 132 živn. ř. pokutou 200 Kč, po případě vězením na 20 dnů pro přestupek §§ 11 a 132 živn. ř., jehož se dopustil tím, že provozoval neoprávněně v obci V. živnost obchodního zahradnictví. Nař. rozhodnutím zem. úřad v Brně k podanému odvolání nález ten potvrdil.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle odůvodnění, připojeného nař. rozhodnutí, spatřuje žal. úřad znaky, svědčící pro to, že jde o zahradnictví obchodní a nikoliv zemědělské, pouze v těchto okolnostech: 1. že st-l užívá dvou velkých skleníků s topením a 4 stálých pařenišť k předpěstění sazenic, k rychlení zeleniny a k pěstění květin cizokrajných (na př. kaktusů), z čehož je prý zřejmo, že nezávisle na podmínkách klimatických a atmosferických dociluje vypěstění rostlin, kterých by jinak docíliti nemohl, kdyby zahradnictví jeho bylo závislé jen na podmínkách čistě přírodních; 2. že své výrobky prodává nejen doma ve své zahradě, nýbrž i na různých trzích; a 3. že zaměstnává i odborně školené síly pomocné.
Stížnost naproti tomu, stavíc se na půdu zejména nál. Boh. A 7391/28, namítá, že zahradnictví st-lovo jest výrobou zemědělskou a že žádný z momentů uváděných žal. úřadem není s to, aby vtiskl mu ráz podniku živnostenského.
Pojem »zemědělské výroby« vyložil nss již v nál. Boh. A 6198/27 tak, že se jí rozumí podle obvyklého významu slova zásadně výroba takových produktů rostlinných, kterých se dociluje obděláváním půdy. V dalším pak nál. Boh. A 7391/28, jehož se i stížnost dovolává, vymezen byl pojem zemědělské výroby jako výrobní činnosti, která, využívajíc přirozených vlastností půdy a přírodních vlivů pro vzrůst bylin, čelí k tomu, aby s větším nebo menším vynaložením práce dobyla plodů i pro lidstvo potřebných nebo zužitkovatelných. Podstatnými faktory zemědělskou výrobu charakterisujícími je přímé zužitkování tvůrčí síly půdy, což přirozeně vyžaduje užívání poměrně velkých ploch a kromě toho využití klimatických poměrů, podle vlastnosti půdy a podnebí, jíž příroda sama určuje vzrůst rostlin. Činnost zemědělská, která různými prostředky účinkování půdy a klimatických poměrů podporuje, aby dosaženo bylo výhodnější produkce rostlinné, počítá s oněmi faktory jako se základem pro lidské dílo. Je-li však možno při takové výrobě jednu z obou složek, jichž potřebuje příroda jako podmínek pro vzrůst bylin, nahraditi tak, že umělý vliv nastoupí plně na místo přírodního, pak jde již o činnost, která svou povahou se jeví zindustrialisováním výroby, a kterou — má-li se na zřeteli rozdíl činěný v zákonodárství mezi výrobou živnostenskou a zemědělskou — za tuto považovati nelze. Aplikuje-li se tato zásada na zahradnictví, praví se v cit. nál. dále, dojde se k tomuto závěru: »Podle předmětu výroby jest zahradnictví čítati k zemědělské výrobě; i způsob provozu, pokud je v podstatě podřízen a upraven podle daných klimatických poměrů, nemění ničeho na tomto charakteru výroby. Zahradnictví však, které se dovede emancipovati od vlivů přírodních tak, že nezávisle na podnebí a ročním počasí může pomocí umělých prostředků (vytopených skleníků a pod.) docíliti vypěstování rostlin a plodin, jichž vývoj za přirozených poměrů těch kterých krajů v nich je nemožný, přestává býti výrobou zemědělskou.«
V daném případě byl žal. úřad, odůvodňuje důvod sub 1 uvedený, názoru, že o takový stav jde, neboť st-l prý užíváním skleníku a pařenišť dociluje vypěstění rostlin, kterých by jinak docíliti nemohl, kdyby jeho zahradnictví bylo závislé jen na čistě přírodních podmínkách, a emancipoval se od podmínek klimatických a atmosferických. Nss nemohl však shledati, že by v užívání oněch zařízení k předpěstění sazenic a k rychlení zeleniny spočívalo již samo o sobě emancipování od vlivů přírodních tak, že by se docilovalo vypěstění rostlin a plodin, jichž vývoj od přirozených poměrů toho kterého kraje v něm je nemožný, neboť jde v podstatě o pouhé urychlení produkce plodin, které normálně v přírodě jsou pěstovány, tedy o technické zdokonalení výroby zemědělské.
Žal. úřad ovšem poukazuje také k tomu, že st-l pěstuje cizokrajné květiny (kaktusy), což by podle nál. z 5. května 1931 č. 69521 tvořilo znak živn. zahradnictví. Avšak nehledě ani k tomu, že různé druhy kaktusů a zejména i filokaktusy, o které podle zjištění četnické stanice jedině jde, jsou i v našich krajích již do jisté míry aklimatisovány a skleníky mají v podstatě jen ten účel, aby je před zimou chránily, jde podle obsahu správních spisů toliko o nepatrný úsek zahradnické činnosti, který celému podniku nemůže vtisknouti ráz podniku živnostenského. Že pak ani používání odborně školených sil není kriteriem živn. zahradnictví, bylo taktéž již vysloveno v nál. z 5. května 1931. Konečně i důvod sub 2 uvedený nemůže obstáti, neboť okolnost, že st-l prodává své produkty i na různých trzích, svědčí toliko rozsahu podnikáni, není však znakem živn. podnikání.
Z toho se podává, že žal. úřad založil své rozhodnutí na okolnostech, které pro posouzení živn. povahy zahradnictví nejsou rozhodné, nemá proto nař. rozhodnutí dostatečné opory v zákoně.

1. V cit. nál. bylo mimo jiné uvedeno: Žal. úřad spatřuje skutkovou podstatu přestupku § 11 živn. ř., kladeného st-li za vinu, v tom, že a) pěstuje po celý rok růže a jiné zahradnické rostliny, b) že až do konce září 1928 zaměstnával jednoho zahradníka kromě jiných neodborných sil a c) že používá každoročně z jara několika velikých skleníků. Ze všeho toho usuzuje žal. úřad, že u st-le nejde o podnik zemědělský ve smyslu článku 5. úvoz. patentu k živn. řádu, nýbrž o hlavní, pravidelné a opětované zaměstnání, směřující k dosažení zisku, tedy o provozování obchodního zahradnictví podléhajícího živn. řádu. Stížnost naproti tomu, stavíc se na půdu nál. Boh. A 7391/28, namítá, že zahradnictví st-lovo jest výrobou zemědělskou, a že žádný z momentů uváděných žal. úřadem není s to, aby vtiskl mu ráz podniku živn. Námitku tuto uznal nss důvodnou. Pojem »zemědělské výroby« vyložil nss již v nál. Boh. A 6198/27 tak, že se jí rozumí podle obvyklého významu slova zásadně výroba takových produktů rostlinných, kterých se dociluje obděláváním půdy. V dalším pak nál. Boh. A 7391/28, jehož se stížnost dovolává, vymezen byl pojem zemědělské výroby jako výrobní činnosti, která, využívajíc přirozených valstností půdy a přírodních vlivů pro vzrůst bylin, čelí k tomu, aby s větším nebo menším vynaložením práce dobyla plodů i pro lidstvo potřebných nebo zužitkovatelných. S tohoto zásadního hlediska nevybočuje z rámce zemědělské výroby ani pěstování květin (růží) a nemá ani právního významu, děje-li se tak mimo dobu přirozeného vzrůstu s použitím skleníků, ježto používání takovýchto technických zařízení samo o sobě nezbavuje ještě dotčenou činnost povahy zemědělské výroby, neboť i při této se zřetelem na její rozsah, druhy pěstovaných rostlin a způsob, jakým se pěstování děje, jsou podobná zařízení nutná. Také na rozsahu a vnitřním zařízení skleníků o sobě nesejde, pokud slouží jen k podpoře provozu polního zahradnictví (na př. k přezimováni rostlin, nutné přípravě k jarnímu vysazování a pod.).*)