Č. 11645.
Živnostenské právo: Rozšíření teritoriálního obvodu společenstva po rozumu § 109 živn. ř. je ponecháno volné úvaze úřadu.
(Nález ze dne 5. ledna 1935 č. 23434/34.)
Věc: Zemské odborové společenstvo mistrů zednických a tesařských pro Slezsko v Opavě (adv. Dr. Quido Walig z Opavy) proti ministerstvu obchodu (za zúč. Zemské odborové společenstvo mistrů tesařských na Moravě v Brně adv. Dr. Alois Štůla z Prahy) o rozšíření obvodu zemského odborového společenstva mistrů tesařských v Brně.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím z 2. února 1932 nevyhověl zem. úřad v Brně žádosti zem. odborového společenstva mistrů tesařských na Moravě se sídlem v Brně za rozšíření obvodu tohoto společenstva na obvod obch. komory v Opavě, poněvadž tím by společenstvo toto ještě zvětšilo již nyní příliš rozsáhlý svůj obvod a nepřineslo by novým členům žádoucích výhod odborového společenstva vzhledem ke vzdálenosti jeho sídla a zbytečně by se tak seslabilo, pokud jde o samé Slezsko, tamní společenstvo tesařských a zednických mistrů. Ostatně nebylo ani základní náležitosti zákonné vyhověno, neboť interesovaní živnostníci z věcných důvodů vyslovili se všichni proti přidělení k žádajícímu společenstvu. Dosavadní organisace společenstevní jim plně vyhovuje a uznají-li za vhodno, mohou přikročiti k založení vlastního odborového společenstva pro Slezsko a Hlučínsko.
Nař. rozhodnutím vyhovělo min. obch. odvolání zem. odborového společenstva mistrů tesařských na Moravě, zrušilo rozhodnutí v odpor vzaté a určilo na základě § 109 živn. ř. obvod zem. odborového společenstva mistrů tesařských na Mor. se sídlem v Brně tak, že rozšiřuje působnost tohoto společenstva i na obvod obch. komory opavské, ke kterémuž cíli se vylučují živnostníci tesařští, usedlí v obvodu obch. komory v Opavě, ze společenstev, jejichž členy dosud byli, a přidělují se k zem. odborovému společenstvu mistrů tesařských se sídlem v Brně, kteréž bude se nazývati moravsko-slezským zem. odborovým společenstvem mistrů tesařských se sídlem v Brně, a to z toho důvodu, jelikož zákonem ze 14. července 1927 č. 125 Sb. byla země Slezská se zemí Moravskou sloučena v jeden správní zemský obvod pod názvem země moravsko-slezská se sídlem zem. úřadu v Brně pro záležitosti správy, do nichž náleží i působnost ve věcech živnostensko-právních, takže i obvody společenstevních těles jest nutno dle toho upraviti. Min. obch. k žádosti zem. odborového společenstva určilo takto obvod tohoto společenstva v dalším uvážení, že zájmy odboru tesařské živnosti, na nichž musí živn. správě záležeti z důvodů organisačních, technicko-odborových i veřejných, vyžadují toho, aby odborový vývoj byl v celé zemi moravsko-slezské jednotný, a že tudíž bude odpovídati odborovým potřebám této živnosti, když se bude působnost řečeného odborového společenstva v Brně vztahovati na celou sloučenou zemi moravsko-slezskou, a to tím spíše, jelikož by jinak byla v nynější zemi moravsko-slezské dvě zemská odborová společenstva této živnosti, t. j. v Brně a v Opavě. Padá také na váhu, že počet (46) zednických mistrů, kteří ve společenstvu v Opavě zůstanou, bude dostačovati, aby společenstvo toto mohlo dostáti úkolům, jež mu zákon ukládá. Otázka vzdálenosti nově přidělených živnostníků tesařských z býv. Slezska nejeví se vážnou námitkou vzhledem k nynějším vyvinutým prostředkům komunikačním na Mor. a k okolnosti lepší hmotné situace živnostníků, o něž tu jde, a hledíc i k tomu, že moment zdánlivé vzdálenosti není tak silný jako zájem odborového pokroku této živnosti v celé zemi moravskoslezské.
Proti tomu jest podána stížnost zem. odborového společenstva mistrů zednických a tesařských pro Slezsko v Opavě, o níž nss uvážil toto:
Právní názor stížností zastávaný lze shrnouti v to, že žal. úřad sice své opatření opřel o ustanovení § 109 živn. ř., že však tak učinil neprávem, ježto v úvahu přicházejí toliko ustanovení § 111 odst. 2 resp. § 111 a) živn. ř., jichž předpoklady však splněny nebyly. K tomuto závěru dospívá stížnost úvahou, že nejde o pouhé určení teritoriálního obvodu ve smyslu § 109 živn. ř., nýbrž v prvé řadě o vyloučení členů zvláštní kategorie živnostenské z jednoho společenstva a přidělení, pokud se týče přivtělení k jinému společenstvu, pro tento postup úředního jednání jsou prý však dány zvláštní předpisy v §§ 111 a lit. a) živn. ř. a ježto specielního ustanovení nutno použiti před ustanovením všeobecným, bylo prý postupovati podle cit. §§ a nikoliv podle § 109 živn. ř.
Vývodům stížnosti nelze přisvědčiti.
Paragraf 109 živn. ř. upravuje pravomoc zem. úřadu politického určití po vyslechnutí korporaci tam uvedených obvod, na který jednotlivá společenstva se mají vztahovati. Obsahuje-li však určení obvodu jeho rozšířeni na části, které dosud do obvodu společenstva teritoriálně nepatřily, jest samozřejmým důsledkem tohoto opatření, že oni živnostníci, kteří mají stanoviště své živnosti v rozšířeném obvodu tohoto společenstva, se stávají jeho členy a pozbývají členství ve společenstvu, jemuž dosud náleželi (§§ 106 a 107 živn. ř., srv. též Budw. A 6814/ 1909). Vyloučení jich z dosavadního společenstva a přivtělení jich do společenstva, jehož obvod byl na území stanoviště jejich živnosti rozšířen, je pouhým právním a logickým důsledkem opatření úřadu podle § 109 živn. ř. Nelze proto z okolnosti, že v důsledku rozšíření obvodu zúčastněného společenstva bylo vysloveno vyloučení mistrů tesařských ze stěžujícího si společenstva a přidělení jich k brněnskému odborovému společenstvu, a že posléze zmíněné společenstvo se především tohoto efektu domáhalo, nic pro nepřípustnost použití § 109 živn. ř. vyvozovati.
Paragraf 109 jedná o určení teritoriálního obvodu, § 111 pak o sloučení různých společenstev a o vyloučení určitých kategorií ze živností, které v sobě pojímají různé živnosti, za účelem zřízení samostatného společenstva resp. přivtělení ke společenstvu již existujícímu, a to poslednější buď v obapolné dohodě nebo na přání většiny členů. Paragraf 111 a) konečně dává úřadu oprávnění, aby z moci úřední nařídil změny v rozsahu společenstev, a to jak co do jednotlivých kategorií živností, tak i co do obvodu, za účelem zřízení společenstev pro jednotlivé kategorie živností nebo pro příbuzné kategorie živnostenské.
Že § 111 odst. 21 živn. ř. v daném případě vůbec nepřichází v úvahu, plyne již z toho, že nešlo o vyloučení mistrů tesařských ze stěžujícího si společenstva na podkladě obapolné dohody nebo žádosti většiny z nich, a nelze ovšem opačně z okolnosti, že tyto předpoklady § 111 odst. 2 živn. ř. splněny nebyly, dovozovati, že nesmělo býti použito § 109 živn. ř.
Nešlo však ani o případ § 111 a) živn. ř. Nss nemusel se zde zabývati otázkou, zda lze na cit. § 111 a) vzhledem k tomu, že mezi jiným jedná také o změně obvodu stran zřízení odborových společenstev, v tomto směru pohlížeti jako na specielní normu vůči ustanovení § 109. který jedná všeobecně o všech společenstvech, takže by proto jeho musilo býti použito; neboť i kdyby tomu tak bylo, neplynulo by z toho nic pro daný případ. Citovaný § 111 a) dává totiž úřadu uvedenou tam pravomoc toliko za účelem zřízení odborových společenstev, tudíž jen pro případ, že se taková společenstva teprve zřizují, a nikoliv pro případ, když již existují, neboť tu vystačí úřad v tomto směru již s ustanovením § 109 živn. ř. Zde pak jest nesporno, že nešlo o zřízení nového odborového společenstva, nýbrž že odborové společenstvo mistrů tesařských pro Moravu již existovalo, a právem proto žal. úřad postupoval podle § 109 živn. ř.
Paragraf 109 živn. ř. neobsahuje žádného omezení pro pravomoc úřadu tam stanovenou, vyjma že musí předem slyšeti korporace tam uvedené, naopak nutno z textace tohoto předpisu a zejména ze slov »může kdykoliv určití obvod« souditi, že určení obvodu náleží zcela do volné úvahy úřadu, aniž by společenstvům takovýmto opatřením dotčeným buď příslušel právní nárok na to, aby úřad své pravomoci nepoužil, nebo jim byla přiznána jakákoliv ingerence na meritorní rozhodování úřadu, vyjma procesní nárok, že musí býti předem slyšena.
Z toho plyne však, že určením obvodu zem. společenstva mistrů tesařských na Mor. podle § 109 živn. ř. nemohla býti žádná zákonem uznaná nebo chráněná práva stěžujícího si společenstva porušena, neboť nároku na to, aby v tomto případě mistři tesařští z příslušnosti stěžujícího si společenstva vyňati nebyli, zákon neuznává. Stížnost tvrdící opak je pak již proto bezdůvodná a odpadá proto hutnost zabývati se námitkami brojícími proti důvodům nař. rozhodnutí.