Č. 11733.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: I. * »Značnou škodou« ve smyslu § 12 odst. 4 lit. b) zák. č. 35/1908 z. z. čes. o úpravě služebních poměrů obecních úředníků je rozuměti škodu hmotnou. — II. Obec je legitimována ke stížnosti na nss proti rozhodnutí vyšších správních úřadů, kterým byl změněn disc. nález, vynesený obcí proti obecnímu úředníku.
(Nález ze dne 14. února 1935 č. 11.801/35.)
Prejudikatura: ad II: Boh. A 921/21, 10.431/33.
Věc: Obec B. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Jáchyma B. adv. Dr. Ed. Zahn z Prahy) o disciplinární věc obecního tajemníka B. a Jáchym B. v B. proti zemskému úřadu v Praze o odkladný účinek stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu.
Výrok: Stížnost obce B. zamítá se pro bezdůvodnost. Ke stížnosti Jáchyma B. zrušuje se rozhodnutí zem. úřadu v Praze z 2 4. června 1933 pro vadnost řízení.
Důvody: I. Usnesením obecního zastupitelstva obce B. z 18. ledna 1927 byl — po několikerém doplnění disc. řízení, nařízeného k podanému odvolání osk-í v Ústí n. L. — obecní sekretář v B. Jáchym B. propuštěn ze služeb obce bez nároku na plat, pensi neb odbytné. Na odvolání Jáchyma B. neschválila osk v Ústí n. L. usnesením z 2. června 1927 podle § 16 zák. č. 35/1908 z. z. čes. disc. trest propuštění a uložila obci B., aby vydala nový disc. nález s mírnějším trestem; meritorní rozhodnutí o odvolání Jáchyma B. vyhradila si osk až po vydání nového disc. trestu. I proti tomuto rozhodnutí podal Jáchym B. odvolání. Dříve nežli bylo o odvolání rozhodnuto, usneslo se obecní zastupitelstvo v B. dne 24. června 1927 na novém disc. nálezu, jímž Jáchyma B. potrestalo nuceným pensionováním se zkrácením pense na 70%. Rovněž proti tomuto usnesení se B. odvolal.
Vzhledem k příslušnému příkazu zsv-u v Praze rozhodla osk v Ústí n. L. dne 28. listopadu 1927 o odvolání B-ově proti usnesení obecního zastupitelstva z’ 18. ledna 1927, a to tak, že výrok disc. o vině potvrdila, avšak disc. trest propuštění zrušila a uložila obci vyměřiti trest mírnější. K podanému odvolání zrušil zem. úřad v Praze výměrem ze 7. listopadu 1929 toto rozhodnutí osk jako nezákonné, ježto osk byla povinna sama nový trest disc. stanovití. Okr. úřad v Ústí n. L., rozhoduje především o odvolání B-ově proti usnesení obecního zastupitelstva v B. z 24. června 1927, jímž byl B. pensionován se snížením pense na 70%, zrušil výměrem z 30. dubna 1930 č. 29470/1 toto usnesení jako nezákonné, ježto obec B. rozhodla o věcj, jež byla předmětem odvolacího řízení, a nevyčkala pravoplatnosti rozhodnutí osk z 2. června 1927. Výměrem z téhož dne č. 29479/2 rozhodl pak okr. úřad vzhledem k výměru zem. úřadu ze 7. listopadu 1929 znovu o odvolání B-ově proti usnesení obecního zastupitelstva z 18. ledna 1927, jímž byl B. ze služeb obce propuštěn. V tomto rozhodnutí potvrdil okr. úřad výrok o vině disciplinární, avšak výrok o trestu nahradil disc. trestem nuceného pensionování od 1. července 1925. Výměr okr. úřadu z 30. dubna 1930 č. 29479/1, o jehož doručení obci je ve spisech správních založena potvrzenka, nebyl obcí vzat v odpor. Proti výměru okr. úřadu z 30. dubna 1930 č. 29479/2 podala však odvolání jak obec B. tak Jáchym B. Obec B. navrhovala v odvolání, aby trest nuceného pensíonování byl změněn na trest propuštění, naproti tomu se B. domáhal odvoláním toho, aby byl osvobozen z disc. obvinění aneb alespoň aby uložený trest mu byl zmírněn.
Nař. rozhodnutím zem. úřadu v Praze ze 4. ledna 1933 bylo vyhověno odvolání B-ovu potud, že trest disciplinární byl změněn na trest odejmutí nároku na dvě zvýšení služebních příjmů, naproti tomu odvolání obce B. bylo zamítnuto. V důvodech vyslovil v podstatě zem. úřad, že B. nesprávnými manipulacemi při správě obecních peněz vědomě a hrubě porušil úřední povinnosti obecního tajemníka, čímž způsobil obci škodu, která by při správném zúčtování činila za léta 1922 až 1924 nejvýše 1.033 Kč 28 h. Avšak tato škoda, ba ani škoda udávaná obcí částkou 2.855 Kč 72 h, není vzhledem k finančnímu hospodářství obce nikterak značná, aby odůvodňovala z důvodů § 12 lit. b) zák. č. 35/1908 z. z. čes. trest nuceného dání do výslužby nebo propuštění ze služby. Ježto nejde tedy o porušení úředních povinností ke značné škodě obce, musel býti disciplinární trest zmírněn.
Proti tomuto rozhodnutí je podána k nss-u stížnost obce B. II.
K žádosti obce B. povolil zem. úřad v Praze výměrem z 24. června 1933 odkladný účinek stížnosti podané k nss-u do rozhodnutí ze 4. ledna 1933 s odůvodněním, že veřejné zájmy nepřikazují okamžitý výkon rozhodnutí a obci by výkonem povstala nenahraditelná újma, když není záruky, že by po event. zrušení rozhodnutí vyplacené požitky byly obci Jáchymem B. zcela nahrazeny. Rozhodnutí to bylo označeno za konečné. Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost Jáchyma B.
Ad I. Jednaje o stížnosti obce B., musel se nss zabývati především oněmi vývody právního zástupce zúčastněné strany při veřejném ústním líčení, jimiž je popírána legitimace stěžující si obce k dnešni stížnosti. Než nss nemohl těmto vývodům dáti za pravdu, setrvávaje na právním názoru, zachovávaném důsledně v judikatuře (srov. Boh. A 921/21 a 10.431/33), podle něhož disc. právo přísluší obci jako výkon práva služebního a nikoli jako pouhá kompetence. Z toho plyne legitimace obce brániti se stížností u nss-u proti rozhodnutí vyšších správních úřadů, jímž byl disc. nález obce změněn. Musel tedy nss i v daném případě legitimaci obce B. ke stížnosti uznati a podrobiti obsah stížnosti svému zkoumání. — — —
Ve věci namítá stížnost v nejzávažnější své výtce, že žal. úřad nezákonným způsobem uložil Jáchymu B. disc. trest odejmutí nároku na dvě příští zvýšení služebních příjmů podle § 12 odst. 2 č. 4 zák. č. 35/1908 z. z. čes., ač splněny byly v daném případě podmínky pro disc. trest propuštění podle § 12 odst. 4 lit. b) cit. zák., který určilo obecní zastupitelstvo, ježto bylo v řízení disciplinárním zjištěno, že Jáchym B. porušil zúmyslně hrubým způsobem své povinnosti úřední ke značné škodě obce. Nss nemohl uznati stížnost důvodnou. Aby mohl býti obecnímu úředníku uložen disc. trest nuceného dání do výslužby nebo propuštění podle § 12 odst. 4 lit. b) zák. č. 35/1908 z. z. čes., musí býti podle zák. splněny dvě okolnosti: úmyslné porušení úředních povinností hrubým způsobem a značná škoda, jež obci z toho vzešla. Žal. úřad vychází ze zjištění, že se Jáchym B. dopustil porušení úředních povinností hrubým způsobem, avšak škodu, jež obci vznikla, nepokládá za značnou. St-lka ponechává zcela nedotčený úsudek žal. úřadu, že hmotná škoda, jež obci vznikla, není značná, avšak vytýká, že žal. úřad nevzal v úvahu značnou škodu ideální, jež je dána tím, že jednáním obecního sekretáře, jež mu bylo kladeno v řízení disc. za vinu, způsobena byla ztráta důvěry obyvatelstva v obecní hospodaření a že obecní sekretář ztratil veřejnou vážnost občanstva. Pokud v této souvislosti stížnost dovozuje, že skutkovými okolnostmi je splněn i předpoklad pro disc. trest propuštění z důvodu § 12 odst. 4 lit. c) zák. č. 35/1908 z. z. čes., sluší poznamenati, že usnesení obecního zastupitelstva z 18. ledna 1927, jež bylo žal. úřadem přezkoumáváno, nevyslovilo pro Jáchyma B. trest propuštění proto, že se choval »přes to, že z toho důvodu byl již disciplinárně potrestaný, způsobem takovým, že ztrácí veřejnou vážnost«, jak to formuluje cit. zákonné ustanovení, takže nemůže ovšem st-lka tvrdit! porušení nějakého svého práva, jestliže žal. úřad Jáchymu B. tento disc. trest neuložil.
Avšak nss nemohl souhlasiti ani s názorem stížnosti, že škodou, kterou uložení trestu disc. podle § 12 odst. 4 lit. b) zák. č. 35/1908 z. z. čes. předpokládá, je nutno rozuměti i škodu ideální. Zákon připouští trest propuštění (a nuceného dání do výslužby) podle § 12 odst. 4 ve třech případech. První z nich předpokládá, že úředník odpírá konati své úřední povinnosti anebo se z úřadu vzdálí na delší dobu, poslední pak, že úředník ztratí veřejnou vážnost svým chováním. V obou těchto případech je úředník trestán nejtěžšími disc. tresty bez ohledu na to, jaké důsledky má provinění disc. pro obec. Naproti tomu druhý případ odst. 4 § 12 cit. zák. vyžaduje při uložení trestu propuštění nebo nuceného pensionování, aby bylo zjištěno porušení povinností úředních, a kromě toho, aby obci z toho vznikla značná škoda. Kdežto v případě prvním a třetím nezáleží na tom, zda porušení úředních povinností, resp. ztráta veřejné vážnosti (ovšem kvalifikované) způsobilo obci škodu, je v případě druhém podmínkou pro uložení nejtěžšího trestu i vznik škody. Ideální škodu pro obec může zajisté tvořiti také ztráta veřejné vážnosti, kterou obecní úředník utrpí, avšak zákon přesto tuto okolnost neustanovil za přitěžující důvod předpisu § 12 odst. 4 lit. c), z čehož po názoru nss-u plyne s dostatečnou zřetelností, že zákon ani v tom svém předpise, ve kterém způsobení škody obci je esentielním předpokladem pro uložení určitého trestu za disc. delikt, nemá na mysli škodu ideální, nýbrž škodu hospodářskou, tudíž škodu, která je v zevnějším světě dobře zjistitelná jako újma na hmotných statcích. Tento úsudek je podporován i úvahou, že vznik značné škody je v § 12 odst. 4 lit. b) zák. stanoven jako podmínka, jež opravňuje k uložení zvláště těžkého trestu jen spolu s úmyslným’ hrubým poškozením úředních povinností. Avšak k hrubému porušení úředních povinností dochází nepochybně i v případech § 12 odst. 4 lit. a) zák. (odepření povinností úředních po písemném vyzvání nebo vzdálení se z úřadu bez omluvy) a § 12 odst. 4 lit. c) zák. (chování, jež vede ke ztrátě vážnosti i po disc. potrestání). Rozdíl je pouze ten, že v případech § 12 odst. 4 lit. a) a c) zák. je porušení úředních povinností přímo zákonem determinováno, kdežto v případě § 12 odst. 4 lit. b) stačí jakékoli hrubé a úmyslné porušení úředních povinností, jež způsobí obci značnou škodu. Podobně jako v případě § 12 odst. 4 lit. b) zák. je také v trestním právu vyšší škoda hmotná při určitých deliktech podmínkou pro vyšší sazbu trestní. Konečně sluší i uvážiti, že při škodě ideální bylo by téměř nemožno nalézti hranici mezi škodou značnou a méně značnou, kdežto — rozumí-Ii se škodou pouze škoda hmotná — lze tuto hranici ipři náležitém zřeteli ke všem okolnostem poměrně bezpečně vésti.
Sluší-li však míti za to, že škodou ve smyslu § 12 odst. 4 lit. b) zák. č. 35/1908 z. z. čes. je pouze škoda hmotná, je námitka stížnosti, jež dovozuje nezákonnost nař. rozhodnutí z toho, že žal. úřad nevzal zřetel ke škodě ideální, bezdůvodná. Proti úsudku žal. úřadu pak, že hmotná škoda, jež obci vznikla porušením úředních povinností Jáchymem B., není značná, nevznáší stížnost, jak bylo již podotknuto, námitky.
Ve svém závěru vytýká stížnost, že při převodu do platů podle zák. č. 103/1926 Sb. neměl úředník vůbec nároku na dvě budoucí platová zvýšení. Totéž platí podle názoru stížnosti i podle zák. č. 443/1919 Sb., podle něhož úředník při zhruba 30leté služební době nemá nárok na platové zvýšení trienálkami. Je tedy trest zem. úřadem uložený Jáchymu B. iluisorní a nař. rozhodnutí je vadné, jestliže se nepřesvědčilo o skutkovém ‘stavu a právních poměrech u obecního sekretáře a vyneslo disc. trest, který je bezpředmětný. Stížnost má tu patrně na mysli předpis § 19 III zák. č. 35/1908 z. z. čes. ve znění zák. č. 443/1919 Sb. o automatickém zvyšování služného obecních úředníků, resp. ustanovení § 15 odst. 3 poslední věta zák. č. 103/1926 Sb. o zvyšování služného. Než st-lka neuvádí blíže, proč právě u Jáchyma B. by ke zvýšení služného již dojiti nemohlo podle zák. č. 443/1919 Sb., ani nelze z ní usouditi, že Jáchymi B. byl do platů podle zák. č. 103/1926 Sb. usnesením příslušného orgánu obecního vůbec převeden a do jakých požitků by! při tom zařaděn. Není tedy možno na tuto námitku stížnosti nař. rozhodnutí co do jeho zákonnosti přezkoumávat! ani posouditi, zda tím, že nebylo konáno žal. úřadem šetření o skutkových okolnostech a právních poměrech u obecního sekretáře, dopustil se žal. úřad podstatné vady řízení. Tato by mohla býti dána jen tehdy, kdyby byl žal. úřad nezjistil okolnosti pro rozhodnutí relevantní. Pouhé tvrzení stížnosti v tomto směru nelze pokládati za řádně konkretisovanou námitku ve smyslu § 18 zák. o ss.
Jeví se tedy stížnost obce B. neopodstatněnou a slušelo ji pro bezdůvodnost zamítnouti.
Ad II. Nař. rozhodnutí zem. úřadu v Praze z 24. června 1933, jímž byl přiznán odkladný účinek stížnosti podané obcí B. k nss-u proti rozhodnutí téhož úřadu ze 4. ledna 1933, vytýká stížnost Jáchyma B. na prvém místě vadu řízení proto, že jím byl vyloučen opravný prostředek k vyššímu správnímu úřadu.
Tato námitka není důvodná. Nss zastává důsledně ve své judikatuře právní názor, že o žádosti za odkladný účinek stížnosti podané k nss-u rozhoduje s konečnou platností ten správní úřad, proti jehož rozhodnutí je stížnost ipodána (srov. Boh. A 7103/28). Sluší jen podotknout!, že je nepřípadné dovozovati z té okolnosti, že ve zmíněném nálezu bylo uznáno rozhodnutí úřadu o nepřiznání odkladného účinku za konečné, úsudkem a contrario, že v případě přiznání odkladného účinku může se druhá strana, jež se přiznáním odkladného účinku cítí dotčena, odvolati k vyššímu správnímu úřadu. Vnitřní důvody, jež vedou k právnímu názoru, že o žádosti za odkladný účinek rozhoduje s konečnou platností úřad, proti jehož rozhodnutí je podána stížnost k nss-u, jsou totiž zcela stejné, ať je žádost o přiznání odkladného účinku vyřízena příznivě či nepříznivě.
Stížnosti je však nutno přisvědčiti, pokud vytýká, že nař. rozhodnutí je stiženo podstatnou vadou v tom, že neobsahuje žádného odůvodnění, proč veřejný zájem nevyžaduje neprodleného výkonu rozhodnutí, proti kterému čelí stížnost obce B. Jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 10.499/33, kterého se stížnost také dovolává, má zúčastněná strana právní nárok na to, aby odkladný účinek stížnosti na nss byl odepřen, nejsou-li splněny pro přiznání odkladného účinku obě podmínky § 17 zák. o ss. Tento nárok propůjčuje zúčastněné straně postavení strany v řízení o žádosti st-le za přiznání odkladného účinku, a to se všemi procesními důsledky z postavení toho plynoucími. Na základě tohoto nároku může zúčastněná strana zejména žádati, aby úřad ve svém rozhodnutí o přiznání odkladného účinku řádně odůvodnil, proč má za to, že veřejný zájem nevyžaduje, aby jeho rozhodnutí bylo neprodleně vykonáno. Žal. úřad přes to, že st-l jak při protokolárním slyšení o žádosti obce B. za přiznání odkladného účinku, tak i dodatečně v písemném vyjádření popřel, že by veřejný zájem nevyžadoval neprodleného provedení rozhodnutí ze 4. ledna 1933, nezaujal k těmto vyjádřením v nař. rozhodnutí stanoviska a také nijak neodůvodnil, ač to § 70 vl. nař. č. 8/1928 Sb. výslovně předpisuje, proč podle jeho názoru veřejný zájem neprodleného vykonání rozhodnutí ze 4. ledna 1933 nevyžaduje. Stížnost právem tento nedostatek náležitého odůvodnění nař. rozhodnutí vytýká, pročež slušelo nař. rozhodnutí zem. úřadu z 24. června 1933 zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 11733. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 489-494.