Č. 11 865.

Živnostenské právo. — Elektrisace: Je elektrárenský podnik, prohlášený za všeužitečný, oprávněn prováděti elektrické instalace soukromníkům?
(Nález ze dne 23. dubna 1935 č. 13 977/35.) Věc: Ing. Alois N. v P. (adv. Dr. Kar. Mareš z Olomouce) proti zemskému úřadu v Brně o přestupek živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Prostějově z 22. června 1932 byl st-l jako zodpovědný zástupce Středomoravských elektráren, akc. spol. v Přerově, uznán vinným přestupkem § 40 živn. ř., jehož se dopustil tím, že zřídil v Prostějově »údržbu« sítí a spínací stanici, aniž zřízení této »údržby« jako pobočného závodu oznámil jmenovanému úřadu, a byl odsouzen k pokutě 300 Kč, pro případ nedobytnosti k 30dennímu vězení.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti uvedenému trestnímu nálezu, vysloviv, že skutková podstata přestupku kladeného st-li za vinu jest prokázána jeho vlastním doznáním a konaným šetřením. K námitkám, že Středomoravské elektrárny jako všeužitečný podnik jsou oprávněny k vytčené činnosti na základě dekretu min. prací ze 7. září 1920, poznamenal žal. úřad, že tyto vývody možno připustiti pouze potud, pokud se týkají úkonů, k nimž není zapotřebí zvláštní elektrotechnické koncese. Tato koncese byla Středomoravským elektrárnám udělena na jejich žádost dekretem zsp-é v Brně z 26. června 1927 a jsou proto podrobeny jako každý jiný koncesionář ustanovením živn. řádu, tedy i pokud se týče ohlášení filiálek, za něž t. zv. »údržby« dlužno považovati. Konečně se v nař. rozhodnutí uvádí, že konaným šetřením bylo zjištěno, že p.-ská »údržba« provedla instalatérské práce v hostinské a obytné budově Josefa M., hostinského ve V.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Po skutkové stránce je nař. rozhodnutí založeno na zjištění, že Středomoravské elektrárny, akc. společnost v Přerově, jejichž zodpovědným zástupcem je st-l, zřídily v Prostějově »údržbu« sítí a spínací stanici, která provedla instalatérské práce v hostinci a obytné budově Josefa M., hostinského ve V. Po právní stránce je nař. rozhodnutí zbudováno na názoru, že k instalatérským pracím uvedeného druhu nejsou Středomoravské elektrárny oprávněny na základě dekretu min. prací ze 7. září 1920, nýbrž že by tuto činnost mohly vyvíjeti jen na základě elektrotechnické koncese, která jim také byla udělena výměrem zsp-é v Brně z 26. června 1927, šetříce při tom předpisů živn. řádu, tedy i předpisu § 40, upravujícího zřízení vedlejších závodů.
Ve stížnosti se uvádí, že ke spínací stanici v P. jest přidělena skupina montérů, kteří — pokud nejsou zaneprázdněni obsluhou této stanice, opravami, udržováním, jakož i revisí primárních a sekundárních sítí a domovních přípojek — provádějí rozvod elektrické energie, kterou Středomoravské elektrárny vyrábějí, až k jednotlivým spotřebičům svých odběratelů, tedy — jak sama stížnost uvádí — práce elektroinstalatérské. Je tedy skutkový základ sporu, že »údržba sítí a spínací stanice« v P. provedla také práce elektroinstalatérské, uvedené v nař. rozhodnutí, a jen o tyto práce v konkrétním případě jde, mezi stranami nesporný. Sporné jest však, zda tyto práce jsou kryty dekretem min. prací ze 7. září 1920, kterým byl elektrický podnik Středomoravských elektráren v Přerově i s postavenými a projektovanými sítěmi v oblasti v dekretu jmenované prohlášen za všeužitečný podnik ve smyslu 1. odst. § 4 zák. z 22. července 1919 č. 438 Sb., neboť žal. úřad — jak bylo uvedeno — stojí na stanovisku, že instalatérské práce výše uvedené z mezí oprávnění, daného Středomoravským elektrárnám uvedeným dekretem min. prací, vybočují a že je lze prováděti jen na základě zvláštní elektrotechnické koncese, a stížnost hájí názor, že k výše zmíněným pracím eletroinstalatérským jsou Středomoravské elektrárny oprávněny již na základě uvedeného dekretu min. prací, kterým jejich podnik byl prohlášen za podnik všeužitečný.
Nss uznal správným stanovisko žal. úřadu.
Podle § 4 zák. č. 438/1919 Sb. podniky pro výrobu neb dodávku elektrické energie pro všeobecnou potřebu (elektrické podniky), náležející státu neb zemi neb korporacím místní samosprávy neb smíšeným společnostem, v nichž veřejné korporace zúčastněny jsou alespoň 60% kapitálu, aneb společnostem zřízeným podle § 2 cit. zák, ve znění zák. č. 258/1921 Sb., dále podniky jimi projektované, slouží-li soustavné elektrisaci, může min. prací po dohodě se zúčastněnými min. a zúčastněnými zem. autonomními správami prohlásiti za všeužitečné. Toto prohlášení nahrazuje koncesi k živn. provozování výroby a rozvodu elektrické energie podle min. nař. č. 41/1883 ř. z. Ve výměru, jímž se podnik prohlašuje za všeužitečný, budou — jak se ustanovuje v § 5 odst. 2 zák. č. 438/1919 Sb. — vymezena jeho práva, jakož i povinnosti v zájmu veřejném, zejména v zájmu obrany státu a vůči interesentům. Sluší tedy předem zkoumati, zda konání elektroinstalatérských prací, o které v konkrétním případě jde, bylo pojato mezi oprávnění, jež byla Středomoravským elektrárnám udělena dekretem min. prací ze 7. září 1920. Tímto dekretem prohlásilo min. prací v souhlase se zúčastněnými min. a mor. zem. výborem elektrické podniky, náležející Středomoravským elektrárnám, i s postavenými a projektovanými sítěmi v oblasti v dekretu vyznačené, za všeužitečný podnik podle 1. odst. § 4 zák. č. 438/1919 Sb. Prohlášení tohoto podniku za všeužitečný bylo mimo jiné vázáno na podmínku, že »soukromé instalace, jež se připojují na vedení podniku, může prováděti každý k tomu oprávněný živnostník nebo závod«. V této podmínce se činí tedy rozdíl mezi vedením podniku Středomoravských elektráren a mezi soukromými instalacemi, jež se na tato vedení připojují. Z toho nutno souditi, že provádění soukromých instalací mezi oprávnění, jež byla udělena Středomoravským elektrárnám výše cit. dekretem min. prací, nenáleží. Na věci nic nemůže změniti, že podle § 4 zák. č. 438/1919 Sb. prohlášení elektrického pod- niku za všeužitečný nahrazuje koncesi k živn. provozování výroby a rozvodu elektrické energie podle min. nař. č. 41/1883 ř. z. a že majitel takovéto koncese jest oprávněn prováděti i práce instalační, neboť i když prohlášení elektrického podniku za podnik všeužitečný nahrazuje koncesi k živn. provozování výroby a rozvodu elektrické energie podle uvedeného min. nař., není tím řečeno, že zahrnuje v sobě též všechna oprávnění, jež jsou obsahem této koncese, zejména když v § 5 cit. zák. o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace se výslovně ustanovuje, že práva elektrického podniku se vymezí ve výměru, jímž se podnik prohlašuje za všeužitečný. Poněvadž pak v konkrétním případě plyne z dekretu min. prací, že soukromé instalace k oprávnění elektrického podniku Středomoravských elektráren nenáležejí, jest správné stanovisko žal .úřadu, že k těmto pracím byly by Středomoravské elektrárny oprávněny jen na základě elektrotechnické koncese, jež jim byla udělena výměrem zsp-é v Brně z 26. června 1927, šetříce předpisů živn. řádu, tedy i § 40 o zřizování vedlejších závodů.

Citace:

č. 11865. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 842-845.