Č. 11944.

Policejní právo trestní: 1. Platnost vyhlášky zem. presidenta v Praze z 9. dubna 1931 č. 180236 o úpravě campingu a trampingu. Řízení správní: 2. Vyhlášení v Zemském věstníku nemůže nahraditi vyhlášení ve Sbírce zák. a nař.
(Nález ze dne 28. května 1935 č. 21863/34.)
Věc: Jaroslav B. v P. proti zemskému úřadu v Praze o policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem okr. úřadu v Jílovém ze 17. července 1931 byl st-l uznán vinným přestupkem vyhlášky zem. presidenta v Praze z 9. dubna 1931 č. 180236 z r. 1931, 16 — 7500/16 z r. 1930, jehož se dopustil tím, že v noci ze 16. na 17. května 1931 nocoval v malé chatě v Z.-ském údolí s osobou druhého pohlaví. Odsouzen byl k pokutě 30 Kč, po případě do vězení na 24 hodin.
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, poněvadž skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného je prokázána seznáním stráže a st-lovým doznáním při odpovědném výslechu dne 23. června 1931. K odůvodnění bylo uvedeno, že chata, v níž st-l přespal, není určena k pravidelnému obývání, nýbrž k účelům skautingu, trampingu a kampingu v letních měsících, takže je to chata, jakou má na mysli cit. vyhláška zem. presidenta. Zároveň bylo konstatováno, že žal. úřad neshledal v provedeném řízení ani nezákonnost, ani vadnost, a že skutkové okolnosti v odvolání uvedené jsou pro otázku trestnosti zcela nerozhodný.
Rozhoduje o stížnosti podané na toto rozhodnutí musil nss nejdříve zabývati se námitkou stížnosti, že cit. vyhláška zem. presidenta v Praze je nezákonná, ježto nebyla vyhlášena ve sbírce zák. a nař., a nemá proto veřejné závaznosti, a že zem. president nebyl vůbec oprávněn vydati tuto vyhlášku, která takovou měrou zasahuje do soukromého života, maří právo domovní a svobodu osobní.
Cit. vyhláška byla zařazena do Zem. věstníku pro Čechy pod č. 7 z r. 1931 a byla jí vyhlášena opatření proti výstřelkům kampingu a trampingu, avšak ve sbírce zák. a nař. státu čsl. publikována nebyla.
Stížnosti jest přisvědčiti, že pouhé vyhlášení v Zem. věstníku nemůže nahraditi veřejné vyhlášení nově vydávaných právních ustanovení, jak je předepsáno zákonem ze 13. března 1919 č. 139 Sb., t. j. vyhlášení ve »Sbírce zák. a nař. státu čsl.«, do které podle § 2 jest zařaditi i nařízení zem. úřadů, pokud obsahují obecně závazná pravidla právní (srov. Boh. A 10926/32 a 11648/35). Nicméně však nss neshledal uvedenou výtku nezákonnosti důvodnou, a to z těchto úvah:
Opírajíc se výslovně o ustanovení čl. 2 a 3 odst. 1 zák. ze 14. července 1927 č. 125 sb. o organisaci politické správy, zakazuje tato vyhláška zem. presidenta v Praze »při campingu a trampingu: všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruší neb ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost, nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení, zejména společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech — vyjímaje táboření rodinné —, pobíhání v nedostatečném úboru, zvláště v úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného, dále nošení zbraní, zvláště zbraní zakázaných, bez platného zbrojního pasu, a koupání na místech zakázaných.« Nedbání těchto zákazů prohlásila vyhláška za přestupky, neboť stanovila, že »přestupky této vyhlášky trestati budou — bez újmy soudního stíhání — politické úřady 1. stolice tresty na penězích od 10 Kč do 1000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do 14 dnů.«
Všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruší neb ohrožuje — veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení — jest skutkovou podstatou přestupků uvedených v odst. 2 čl. 3 zák. ze 14. července 1927 č. 125 sb. o organisaci politické správy, kteréžto přestupky se stíhají politickými úřady tresty uvedenými v odst. 1 čl. 3 cit. zák., t. j. tresty na penězích od 10 Kč do 5000 Kč nebo na svobodě od 12 hod. do 14 dnů.
Ze srovnání těchto předpisů zák. o organisaci politické správy s obsahem vyhlášky zem. presidenta v Praze z 9. dubna 1931 plyne, že tato vyhláška nestanoví nových zvláštních skutkových podstat trestních, nýbrž obsahuje toliko skutkové podstaty, které jsou uvedeny již v odst. 2 čl. 3 org. zák., na které tam jsou stanoveny tresty uvedené v odst. 1 čl. 3 a to tytéž tresty, které uvádí vyhláška zem. presidenta. Zákazy v této vyhlášce obsažené, jako společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, v chatách a srubech, pobíhání v nedostatečném úboru atdt., jsou tam. uvedeny jen jakožto příklady nepřístojného chování nebo jednání, které lze stíhati tresty ve vyhlášce, resp. v čl. 3 odst. 1 org. zák. stanovenými, ovšem jen tehdy, když nějaké takové jednání nebo chování má veškeré znaky vytčené ve skutkových podstatách uvedených v předcházejícím odstavci oné vyhlášky, jehož znění se kryje se zněním odst. 2 čl. 3 org. zák. Z toho dospěl nss k závěru, že vyhláška zem. presidenta v Praze z 9. dubna 1931 není nově vydávaným právním ustanovením po rozumu § 1 zák. č. 139/1919 Sb., nýbrž uvádí toliko ještě zvláště ve známost právní normy, obsažené již v čl. 3 odst. 2 org. zák., a poukazuje na tresty stanovené v odst. 1 tohoto článku. Případy ve vyhlášce uvedené nejsou než příklady nepřístojného jednání nebo chování, aniž je tím řečeno, že takové jednání nebo chování je za všech okolností jednáním nepřístojným ve smyslu předcházejícího odstavce vyhlášky.
I když bylo v trestním nálezu 1. stolice vysloveno, že st-l se uznává vinným přestupkem zákazu vyhlášky zem. presidenta v Praze z 9. dubna 1931, nelze tomu se zřetelem na to, když dále v tomto nál. bylo řečeno, že st-l se odsuzuje podle odst. 1 čl. 3 zák. č. 125/1927 Sb., rozuměti jinak, než že st-l byl uznán vinným pro jednání či chování, na které vztahuje se zákaz odst. 2 čl. 3 org. zák. Bylo proto zkoumati, je-li skutková podstata tohoto ustanovení dána. Po této stránce vytýká stížnost, že žal. úřad nepřihlédl k okolnosti uvedené v odvolání, že totiž nelze pokládati přestupek za prokázaný, poněvadž nebylo zjištěno, byl-li v daném případě rušen nebo ohrožen veřejný pořádek, klid, bezpečnost nebo dobrý mrav nebo slušnost nebo vzbuzeno veřejné pohoršení, o čemž bylo by lze podle názoru stížnosti mluviti jen, kdyby nějaké jednání nebo chování st-lovo bylo zvenčí a veřejně pozorovatelné.
V daném případě byl st-l v noci ze 16. na 17. května asi ve 23 hod. spolu s Karlem K., Josefem H., Miroslavem H. a Marií Z. přistižen v dřevěné chatě v Z.-ském údolí. V odvolání tvrdil st-l, že v chatě přítomní byli přistiženi při večeři, nikoli při společném nocování, a že i kdyby byli všichni společně nocovali, nemohl tím býti porušen ani veřejný klid ani pořádek, ani nemohlo býti vzbuzeno veřejné pohoršení. Tím popřena byla skutková podstata odst. 2 čl. 3 stíhaná tresty uvedenými v odst. 1 tohoto čl. Žal. úřad tuto námitku odbyl slovy, že skutkové okolnosti uvedené odvolatelem jsou pro posouzení trestnosti přestupku zcela nerozhodné. Stojí tudíž žal. úřad zřejmě na stanovisku, že jednání či chování, které podle vyhlášky zem. presidenta z 9. dubna 1931 jest zakázáno, jest trestným za všech okolností, tedy nikoliv jen tehdy, jestliže tímto jednáním nebo chováním se ruší nebo ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení, jak to předpokládá odst. 2 čl. 3 org. zák., o který se tato vyhláška výslovně opírá. Vycházeje z tohoto mylného názoru, neprovedl úřad šetření o tom, zdali v daném případě chování, resp. jednání st-lovo bylo takové, že jím byl porušen nebo ohrožen veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo vzbuzeno veřejné pohoršení.
Pro tuto vadu řízení, která byla přivoděna nesprávným právním názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11944. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, číslo/sešit 1, s. 1038-1041.