Č. 11717.

Živnostenské právo: * Podle § 5 odst. 2 lit. d) zák. č. 96/1929 Sb. nelze odníti výčepní licenci již proto, že licence jest provozována bez úředního schválení v místnostech jiných téže osady, nežli pro něž byla udělena.
(Nález ze dne 5. února 1935 č. 20.113/33.)
Prejudikatura: srov. Boh. A CCCCLXXVIII/34.
Věc: Anna V. v L. (adv. Dr. Kar. Kovács z Bratislavy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o koncesi hostinskou a výčepnickou. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okr. úřad v Bratislavě výměrem z 15. června 1932 na základě ustanovení lit. d) odst. 2 § 5 zák. č. 96/29 Sb. odňal živn. oprávnění udělené Filipu V. rozhodnutím fin. ředitelství z 3. března 1921 na dům č. . . . v L. z toho důvodu, že šetřením u obecního úřadu v L. a výslechem vdovy Filipa V. bylo zjištěno, že předmětná živnost bez schválení živn. úřadu přenesena byla v roce 1926 z domu čp. . . . do domu čp. . . . tamtéž. Od té doby, jmenovitě po dobu platnosti zák. č. 96/29 Sb., totiž ode dne 4. července 1929 víc jak měsíc nebyla provozována v domě prvém, čímž je vyčerpána skutková podstata cit. ustanovení § 5 zák. č. 96/29 Sb. Provozováním předmětné živnosti v domě druhém, tedy nelegálním provozováním, nemohly býti odčiněny následky onoho neprovozování živnosti. Tímto odnětím licence se stává žádost Anny V. o přenesení této živnosti do domu druhého a o přiznání vdovského práva bezpředmětnou. Žal. úřad na základě odvolání st-lčina nař. rozhodnutím potvrdil výměr okr. úřadu z důvodů v něm obsažených.
Ve stížnosti namítá st-lka nezákonnost tohoto rozhodnutí, poněvadž odnětí výčepního povolení podle § 5 odst. 2 lit. d) zák. č. 96/1929 Sb. předpokládá, že povolení to nebylo po určitou dobu vůbec provozováno a v řízení bylo zjištěno, že po přenesení živnosti z domu prvého do domu druhého v novém domě provozováno bylo, takže žádné přerušení živnosti nenastalo.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Podle § 5 odst. 2 zák. č. 96/1929 Sb. může býti výčepní povolení odňato kromě případů upravených předpisy živn. zák. mezi jiným tehdy (lit. d), když majitel povolení bez příčiny neprovozuje povolení po 3 měsíce od vydání jeho, anebo později z kterékoliv příčiny po celý jeden měsíc.
V konkrétním případě spatřoval žal. úřad — jak se podává z nař. rozh., resp. z potvrzeného jím výměru okr. úřadu — skutkové předpoklady pro použití uvedeného předpisu v té okolnosti, že st-lka výčepní povolení neprovozovala v domě č. . . . v L., pro nějž povolení bylo svého času uděleno, nýbrž že je bez schválení živn. úřadu provozovala v domě jiném. Z toho je patrno, že žal. úřad založil své rozhodnutí na právním názoru, že provozování výčepního povolení na místě jiném bez schválení živn. úřadu klásti je právně na roven neprovozování onoho povolení vůbec.
Právní stanovisko toto nemá po názoru nss-u, jenž se tu opírá o usnesení plenárního shromáždění z 10. prosince 1934, opory v zákoně.
Jde tu nesporně o výčepní povolení udělené podle zák. čl. XXV: 1899, jež se svojí právní povahou rovná koncesi k provozování živnosti výčepnické podle § 23 živn. zák. č. 259/1924 Sb., jehož předpisům jsou majitelé oněch výčepních povolení podle § 1 odst. 1 zák. č. 96/1929 Sb. podrobeni. Živn. zákon praví v § 59, že jde o založení nové živnosti, chce-li majitel živnosti výčepnické tuto provozovati v některém místě mimo obec dosavadního stanoviště. Z toho jde, že v tomto případě výčepník, jenž si nevyžádal a neobdržel potřebnou koncesi novou, avšak výčep provozuje, nevykonává svoje oprávnění, poněvadž koncese jemu původně udělená je účinky svými omezena na obec dosavadního stanoviště.
Jiná je věc, chce-li provozovati výčep v téže osadě na místě jiném, nežli pro něž mu byla koncese udělena. V tomto případě nepotřebuje k tomu nové koncese, avšak má si vyžádat schválení živn. úřadu (§ 27 odst. 1 živn. zák.). Provozuje-li pak živnost výčepnickou na jiném místě v téže osadě, pak vykonává tuto činnost, třebas si k tomu předepsaného schválení živn. úřadu nevyžádal, na základě koncese jemu dříve udělené a nelze říci, že by oprávnění toto vůbec neprovozoval. Provozování výčepní živnosti tímto způsobem bez předepsaného schválení živn. úřadu může sice odůvodniti trestnost majitele živnosti podle předpisů živn. zák. stejně jako provozování této živnosti neschváleným náměstkem anebo nájemcem (§ 26 odst. 4 živn. zák.), avšak netvoří předpoklad pro použití § 5 odst. 2 lit. d) zák. č. 96/1929 Sb.

Citace:

Č. 11717. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 448-450.