Č. 11750.

Obecní dávky: * Produkce filmu, prohlášeného censurou za kulturně-výchovný, jest osvobozena od dávky ze zábav jenom tehdy, jestliže podnikatel ještě před zahájením produkce vykáže se vyměřujícímu úřadu příslušným prohlášením censury.
(Nález ze dne 22. února 1935 č. 10.909/35.) Prejudikatura: srov. Boh. A 4206/24.
Věc: Město Bratislava proti zemskému úřadu v Bratislavě o vrácení dávky ze zábav.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zúčastněná strana, majitel biografu »Kino Metropok v Bratislavě, žádala podáním ze 13. února 1932 stěžující si město o vrácení zaplacené dávky v obnose 8.019 Kč 25 h za film »Pudr a benzin«, který byl hrán ve jmenovaném podniku od 15. do 21. ledna 1932, poněvadž byl, jak dokazovala přiloženým zasílacím listem, dodatečně prohlášen za kulturně-výchovný.
Žádost tu měst. rada, později i měst. zastupitelstvo zamítlo, avšak žal. zem. úřad v Bratislavě nař. výměrem žádosti zúčastněné strany vyhověl a stěžujícímu si městu vrácení dávky nařídil z těchto důvodů: Podle bodu 1 § 3 pravidel o dávce ze zábav nejsou podrobeny této dávce filmy, které jsou censurou prohlášeny za kulturně-výchovné, při čemž pravidla neobsahují ustanovení, že by průkaz takovéhoto osvobození byl pod následky prekluse vázán k nějaké lhůtě. Z toho se podává, že žadatel jest oprávněn i dodatečně podati takovýto průkaz a na základě toho požadovati vrácení případně již zaplacené dávky.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost dovozuje hlavně z § 8 prav., že osvobození nutno uplatniti nejpozději při uspořádání zábavy, a namítá vadu řízení, že nebylo zkoumáno, zda nebylo představení spojeno s jinou zábavou dávce podléhající a zdali vrácení dávky nestojí v cestě promlčení. Stížnosti musil nss přisvědčiti.
Podle § 3 č. 1 pravidel o vybírání obecní dávky ze zábav (vl. nař. č. 143/22 ve znění čl. V vl. nař. č. 15/28 Sb.) nejsou této dávce podrobeny filmy, jež jsou censurou prohlášeny za kulturně-výchovné. Je pravda, že pravidla neobsahují ustanovení o tom, kdy jest toto osvobození od dávky uplatňovati. Leč z povahy osvobození jakožto výjimky z dávkové povinnosti plyne, že předpoklad pro osvobození — nestanoví-li se v normě nic jiného — musí býti dán v době, kdy nastala dávková povinnost.
Dávka se platí ze zábav (§ 1) a vzniká tedy dávková povinnost v době, kdy se zábava koná. Pravidla žádají sice při zábavách přístupných na vstupenky, aby dávka byla placena předem (§ 8), leč tento způsob placení dávky nedotýká se nijak vzniku dávkové povinnosti, neboť, nebyla-li zábava konána, jest dávku předem placenou vrátiti (§ 9). Musí tedy předpoklad pro osvobození existovati již v době, kdy se zábava koná.
Předpokladem pro dříve zmíněné osvobození je především, aby film byl censurou prohlášen za kulturně-výchovný. Leč to samo o sobě pro vznik osvobození ještě nedostačuje, neboť rozhodnutí censurního úřadu může míti na právo obce vyměřiti dávku vliv teprve tehdy, když bylo jí patřičným způsobem dáno na vědomí. Ježto se dotčené rozhodnutí censurního úřadu nevydává ohledně určité obce a také se censurou určité obci přímo nedoručuje, nýbrž vydává se zpravidla osobě, jež jest oprávněna předváděti dotyčný film, musí podnikatel zábavy u vyměřovacího úřadu vykázali se zmíněným prohlášením censury. Teprve když tak učinil, nastala oproti obci okolnost, vylučující předpis dávky.
Jak shora vylíčeno, musí veškeré okolnosti, zakládající osvobození od dávky, tedy i tato okolnost, býti dány v době, kdy nastala dávková povinnost, t. j. v době, kdy se zábava koná. Nevykázal-li se tedy podnikatel zábavy až do započetí zábavy patřičným prohlášením censury, nepřísluší mu osvobození od dávky, a jest pak nerozhodným, zdali takovéto prohlášení snad předložil vyměřujícímu úřadu později (viz též Boh. A 4206/24).
Neprávem přiznal tedy žal. úřad podnikateli zábavy osvobození z důvodu, že ono potvrzení mohlo býti předloženo i později.

Citace:

Č. 11750. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 535-537.