Č. 11741.

Pojištění nemocenské: I. * Pojištěncem lesním ve smyslu § 25 zák. č. 221/24 Sb. není dělník zaměstnaný na lesní pile, jež zpracovává kromě dříví z lesů zaměstnavatelových i dříví z lesů cizích, byť se tak dělo i v míře nepatrné. — II. * článku V. lit. a) úvoz. pat. k živn. řádu nelze použiti k výkladu cit. § 25 zák. čís. 221/24 Sb.
(Nález ze dne 19. února 1935 č. 809/33.)
Prejudikatura: Boh. A 8874/30, 9103/31, 11.054/34, 11.089/34.
Věc: Zemědělská nemocenská pojišťovna v Uničově proti zemskému úřadu v Brně o pojistnou příslušnost podle zák. č. 221/24 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 12. ledna 1931 žádala zemědělská nemocenská pojišťovna v Uničově okr. úřad ve Šternberku, aby rozhodl podle § 160 a) zák. č. 184/1928 Sb. o pojistné příslušnosti dělníků, zaměstnaných na pile řádu německých rytířů v H., kteří jsou dosud pojištěni u okres, nemoc, pojišťovny ve Šternberku, ač podle náhledu žadatelky jde o vedlejší podnik lesní a jeho zaměstnanci proto příslušejí pojištěním k zemědělské nemocenské pojišťovně.
Okr. úřad ve Šternberku výměrem z 19. května 1932 vyslovil, že uvedení dělníci jsou u okr. nemoc, pojišťovny ve Šternberku povinně pojištěni právem, ježto pila řádu německých rytířů v H. je živn. podnikem podrobeným živn. řádu (dne 26. března 1930 byla živnost správou pily ohlášena jako tovární zpracování dřeva a dne 16. června 1930 byl vydán pod číslem 13253 živn. list) a nelze ji tudíž považovati za vedlejší živnost, související s lesní produkcí ve smyslu čl. V živn. ř., ježto nezabývá se toliko zpracováním vlastních produktů, což zjistil okr. úřad z přípisu správy pily z 28. května 1931, v němž se sděluje, že na této pile se zpracovává kromě dřeva z vlastních lesů též kulatina z cizích lesů a to asi 80 až 200 m3 za rok, a že se tak děje po živnostensku, t. j. trvale za účelem zisku, dovodil okr. úřad z přípisu ředitelství statků řádu německých rytířů v Olomouci ze 16. června 1931 a dodal: »Je sice pravda, že množství cizího dřeva na pile zpracovaného v letech 1929 a 1930 je daleko menší než množství dřeva pocházejícího z lesů řádu německých rytířů, avšak tato okolnost není pro posouzení věci rozhodnou.«
Odvolání zemědělské nemocenské pojišťovny v Uničově zem. úřad v Brně nař. rozhodnutím nevyhověl a potvrdil výměr okr. úřadu z jeho důvodů, k nimž ještě podotkl: »Podle judikatury nss-u (Boh. A 9103/31) ješt pila, která zpracovává dříví vytěžené z lesů, jež jsou vlastnictvím nebo v pachtu podnikatele pily, podnikem lesním, uvádí-li dříví jen ve stav usnadňující jeho prodej.« Nss pak v tomto nálezu doslovně uvádí: »Jakmile však pila taková zpracuje i dřevo z lesů cizích, jež nejsou v právním držení podnikatele pily, nejde již o podnik lesní ve smyslu shora uvedeném. Zaměstnanci takové pily nejsou zaměstnanci lesními, poněvadž jejich služby a práce nevedou k tomu, aby usnadnily prodej dříví z lesů jejich zaměstnavatele jako lesního hospodáře, tedy právního držitele lesního podniku, nýbrž dříví jiných lesních podniků, jiných majitelů lesního podniku.« V daném případě opírá zemědělská nemocenská pojišťovna pojistnou příslušnost dělníků pily řádu německých rytířů v H. o tu okolnost, že se zpracovává v této pile cizí dříví jen v docela nepatrné míře. Přihlížejíc ke shora uvedenému nál. (sr. slůvko »jakmile«) nutno míti za to, že zpracování dřeva z lesů cizích, byť i sebe menší množství, má v zápětí, že pila taková pozbývá povahy lesního podniku, takže její zaměstnanci jsou pojištěním příslušní k okr. nemoc, pojišťovně. Tomu nasvědčuje i fakt, že správa lesní pily řádu německých rytířů v H. ohlásila pilu jako živn. podnik k okr. úřadu ve Šternberku. «
O stížnosti nss uvážil:
K odůvodnění námitky nezákonnosti stížnost především pokouší se vyložiti § 24 zák. č. 221/1924, resp. č. 184/1928 Sb. tak, že záporné vymezení příslušnosti okr. nemoc, pojišťoven v tomto paragrafu znamená, že pojišťovnám uvedeným v §§ 25 až 29 se dává postavení privilegované, a jest proto tyto kompetenční předpisy v pochybnosti vykládati ve prospěch těchto privilegovaných pojišťoven. Zabývajíc se dále genesí sociálního pojištění zemědělských a lesních zaměstnanců, míní stížnost, že pojem »zemědělský a lesní zaměstnanec« nesmí býti vykládán úzce, nýbrž že musí za takové býti uznáni všichni zaměstnanci, kteří v podnicích zemědělských a lesních (hlavních i vedlejších) vykonávají povinně pojištěné práce nebo služby. V daném případě jedná se o vedlejší závod velkého zemědělského a lesního podniku řádu německých rytířů a nikoliv — což prý úřady opomenuly zjistiti — o tovární podnik s komplikovanými stroji, vyrábějící hotové tovary ze dřeva, jedná se o pilu, která poražené kmeny zpracovává na trámy a prkna, aby tyto polotovary mohly býti na trhu snáze zpeněženy. Jestliže takový vedlejší podnik v zcela nepatrném rozsahu zpracuje i dřeva cizích hospodářů lesních a to příležitostně a z ochoty, nelze ještě z tohoto důvodu takové lesní pile odpírati povahu lesního podniku, ježto dle náhledu stížnosti i tu pila převážně slouží vlastnímu lesnímu hospodářství. Tomuto právnímu názoru stížnosti svědčí prý i čl. V uvozovacího patentu k živn. řádu, jenž stanoví, že se živn. řád nevztahuje na výrobu hospodářskou a lesnickou a její vedlejší živnosti, pokud hlavně se zabývají zpracováním vlastních výrobků; takovému podniku nemůže prý povahu lesního podniku vžiti okolnost, že pro tento podnik byl vydán živn. list.
O těchto námitkách uvážil nss toto:
Přednostní postavení pojišťoven, uvedených v §§ 25 až 29 cit. zák., před okr. nemoc, pojišťovnou neplyne nikterak z cit. zák. o sociálním pojištění, naopak jeho tendence — zřejmá zejména z ustanovení omezujících ponechání v působnosti jiných pojišťoven (§§ 27 až 30) a přikazujících jmění a členstvo zrušených pokladen okr. nemoc, pojišťovnám (§§ 275 a násl.) — směřuje k sjednocování nemoc, pojištění u okr. nemoc, pojišťoven, které jsou všeobecným nositelem nemoc, pojištění a určeny zásadně k tomu, aby prováděly úkoly s pojištěním spojené pro všechny pojištěnce určitého obvodu územního (srov. Boh. A 11.089/34).
Správně a ve shodě s judikaturou nss-u (srov. na př. Boh. A 8874/ 30, 9103/31, 11.054/34) usuzuje žal. úřad, že zaměstnancem lesním jest ten, kdo je zaměstnán v podniku lesním. Pokud pak jde o podstatu podniku lesního, vyslovil nss v prv cit. nálezu, že povahy samostatného (živnostenského) podniku nemá činnost lesního hospodáře, jež se omezuje na prvovýrobu, t. j. na zužitkování lesa k docílení plodin (rostlinných surovin), při čemž je lhostejno, zda hospodář plodiny ty sám spotřebuje či zda je zcizuje. — Slouží-li lesní pila jen tomu, aby v lesích zaměstnavatelových při lesním hospodářství získané dřevo bylo učiněno prodejnějším tím, že se rozřezává na palivové dřevo, prkna, fošny a pod., tedy uvádí pouze ve stav usnadňující jeho prodej, jeví se její provoz jen součástí prvovýroby, tedy lesního podniku samého. V nál. Boh. A 9103/31, který cituje již nař. rozhodnutí, bylo z uvedené definice dovoženo dále, že, jakmile však pila taková zpracuje i dříví z lesů cizích, nejde již o podnik lesní ve smyslu svrchu uvedeném, nelze již mluviti o prvovýrobě, a zaměstnanci takové pily nejsou zaměstnanci lesními dle hořejší definice.
Toto zásadní stanovisko odnímá a priori povahu součástky lesní prvovýroby pile, jež se neomezuje na zpracování dřeva z lesů zaměstnavatelových, a je proto pro řešení této otázky nerozhodným vzájemný poměr kulatiny vlastní a kulatiny cizí, pilou fakticky zpracované. Nemá tedy významu poukaz stěžující si strany na to, že zpracování cizích lesních produktů se dělo jen v míře nepatrné, neboť dle hořejších úvah stačí k popření kvality lesního podniku nesporný fakt, že na pile se dělo i zpracování dřeva z lesů cizích. Proti zjištění žal. úřadu, recipovanému z rozhodnutí I. stolice, že zpracování cizí kulatiny se dělo po živnostensku, stěžující si strana ani v řízení, ani ve stížnosti nemá námitek. Za námitku takovou nelze považovati tvrzení stěžující si strany, obsažené již v odvolání, že tu jde o práci příležitostnou a z ochoty, když v instančním odvolání st-lka, mluvíc v souvislosti s tímto tvrzením o řezání dřeva za úplatu, sama tím přiznává výdělečnou povahu zpracování cizího dřeva. Ostatně přednes, že jde o práci příležitostnou a z ochoty, je v rozporu s přípisy správy pily a ředitelství statků řádu německých rytířů, citovaných v důvodech rozhodnutí I. stolice.
Pokud pak stížnost na podporu svého názoru, že lesní pila nepřestává býti součástí lesního podniku, když zpracovává v míře nepatrné i kulatinu z cizích lesů, poukazuje na čl. V uvozovacího patentu k živn. řádu, jenž stanoví, že živn. řád se nevztahuje na výrobu hospodářskou a lesnickou a její vedlejší živnosti, pokud hlavně se zabývají zpracováním vlastních výrobků, třeba dodati ještě toto:
Zákon č. 221/1924 Sb. v § 25, podle něhož je daný spor řešiti, nepodává ani na tomto místě, ani jinde definice pojištěnce zemědělského a lesního. Je proto na snadě, že nemínil nic měniti na výkladu, kterého se dostalo tomuto pojmu v praxi a v judikatuře dřívější. Na této judikatuře jsou vybudovány také vpředu cit. nálezy.
Zákon č. 33/1888 ř z. v § 1 podroboval nemoc, pojištění mezi jinými všechny závodové úředníky a dělníky zaměstnané v podnicích, podrobených živn. řádu, nebo v jiných po živnostensku provozovaných podnicích, v § 3 pak vylučoval z nuceného pojištění výslovně zaměstnance zemědělské a lesní. Srovnají-li se tyto dva předpisy, nutno dojiti k tomu, že nemocenský zákon podroboval nucenému pojištění i zaměstnance v podnicích, nepodléhajících živn. řádu, tedy také osoby, zaměstnané ve vedlejších živnostech výroby hospodářské a lesní, kteréžto živnosti vyňal cit. čl. V lit. a) uv. pat. k živn. ř. z předpisů živn. řádu. Z toho ovšem následuje, že zák. č. 33/1888 ř. z. vycházel z jiného, užšího pojmu podniku zemědělského a lesního, nežli cit. článek a že pod pojmem zaměstnance zemědělského a lesního v § 3 má na mysli pouze zaměstnance zemědělské a lesní v užším slova smyslu, t. j. zaměstnance činné při prvovýrobě.
Zákony pozdější, novelisující nem. zákon, stejně i zák. č. 221/1924, resp. č. 184/1928 Sb., nedefinují pojmu pojištěnce zemědělského a lesního a není proto důvodu, aby pojem ten i za platnosti těchto pozdějších norem v sociálním pojištění byl pojímán jinak, nežli byl vymezen zák. č. 33/1888 ř. z. Nemůže proto stížnost z citace uvedeného čl. V pro daný spor ničeho vytěžiti.
Z úvah těchto se podává, že žal. úřad právem odepřel uznati pilu v H. za podnik lesní proto, že zpracovávala také dřevo z lesů cizích, a není proto vadou řízení, když nekonal dalšího šetření v rámci cit. námitky vadnosti řízení.
Dovolává-li se žal. úřad skutečnosti, že správa lesní pily tuto ohlásila jako živn. podnik, činí tak — jak plyne z uspořádání a znění nař. rozhodnutí — jen na podporu svého úsudku, čerpaného z povahy podniku samého, a nespatřuje ve skutečnosti té základ pro svůj závěr, že nejde o podnik lesní.

Citace:

Č. 11741. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 517-521.