Č. 11851.

Pojištění pensijní: * Osoby zaměstnané při prodeji v obchodě za jednotné ceny jsou obchodními pomocníky podle § 73 lit. a) živn. ř. a podléhají proto pensijnímu pojištění podle § 1 odst. 1 č. 4 věty druhé zák. č. 26/1929 Sb.
(Nález ze dne 13. dubna 1935 č. 14395/35.)
Věc: Firma »Aso«, Josef J. A. a syn v O. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Třemi výměry z 9. října a 24. listopadu 1931 prohlásila úřadovna A Všeobecného pensijního ústavu v Brně Boženu G., Růženu P. a Marii P. v jejich zaměstnání výpomocných sil, pokud se týče prodavačky u stěžující si firmy, za podrobeny pensijnímu pojištění od 10. září 1931, pokud se týče od 3. srpna 1931, resp. od 30. března 1931 podle zák. č. 26/29 Sb. V odvolání z těchto výměrů uplatňovala stěžující si firma, že jmenované zaměstnankyně nepodléhají pensijnímu pojištění, poněvadž nejde o kvalifikované síly ve smyslu zák. o obchodních pomocnících č. 20 ř. z. z r. 1910 nebo zák. č. 34/1922 Sb., ani konečně podle § 73 lit. a) živn. řádu. Nejde tu o personál normální, t. j. takový, který koná vyšší služby, nebo takový, který předpokládá jakoukoli obchodní zdatnost a předběžnou výchovu nebo vzdělání. Jejich povinností je donášeti zboží ze skladišť, udržovati prodejní stoly v čistotě a natisknouti zákazníkem vybrané zboží v pokladně. Jde tu o činnost převážně manuální, nikoli o činnost prodejní v pravém slova smyslu, neboť zboží je vyloženo na pultech a umístěno tak, že zákazník si sám zboží vybere a u příslušného stolu okamžitě zaplatí. Síla k prodejnímu stolu určená nenabízí zboží vůbec, neřekne ani cenu, pouze natiskne peníze v pokladně za vybrané zboží, nekoná služeb, jež by předpokládaly kupeckou zdatnost, samostatně rozhoduje, nemá odpovědnosti a také nekontroluje. Za prodavačky se přijímají děvčata bez jakéhokoli vzdělání.
Rozhodnutími z 10. a 28. dubna a z 28. května 1932 nevyhověl zem. úřad v Brně odvoláním z těchto důvodů: Pensijní zák. č. 26/1929 ustanovuje v § 1 odst. 1 bodu 4, že pojistné pensijní povinnosti podléhají zaměstnanci, kteří vykonávají práce po rozumu zákona o obchodních pomocnících ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z., nebo zák. z 21. ledna 1922 č. 34 Sb., dále obchodní pomocníci podle § 73 lit. a) živn. ř. Zaměstnanci, konající práce po rozumu zák. o obchodních pomocnících, jsou osoby konající práce kupecké nebo vyšší práce nekupecké, ať jsou zaměstnány u kupce podle obch. zák. (§ 1 zák. č. 20/1910), ať v živnostech obchodních jakéhokoliv druhu (§ 2 téhož zák.). Z textace cit. normy nového pensijního zák. (obrat »dále«) třeba usuzovati, že zákonodárce vztahuje pojistnou povinnost i na osoby, které nemají ve svém zaměstnání kupecké zdatnosti, jaká náleží k pojmu prací kupeckých. To je patrno i z materialií nového pens. zák., jehož předloha v původních svých pracích v elaborátu odborné komise, pověřené vypracováním zákona, na místě ustanovení dnešního § 1 odst. 1 bodu 4 mluvila vůbec jen o obchodních pomocnících podle § 73 živn. řádu, neuvádějíc zaměstnanců, konajících služby po rozumu zák. o obchodních pomocnících. Ratio legis bylo tudíž vztáhnouti pojistnou povinnost nejen na osoby, vykonávající ve svém zaměstnání kupeckou zdatnost, nýbrž vůbec na všechny osoby, zaměstnané převážně při živn. odbytu zboží, t. j. na prodavače vůbec, pokud jsou živn. pomocníky. Živn. pomocníkem pak rozumí ustálená judikatura osobu, jejíž zaměstnání náleží k podstatě živnosti a nespočívá toliko v podřízených pracech pomocných. K rozhodnutí, týkajícímu se Boženy G., připojeno, že výslechem zaměstnankyně, jakož i zástupce firmy bylo zjištěno, že uvedená osoba jest zaměstnána jako prodavačka, resp. vykonává práce prodavaček v živnosti obchodní, a jsou tudíž dány předpoklady cit. ustanovení pro její pojistnou povinnost. K rozhodnutí, týkajícímu se Růženy P., dodáno, že z její výpovědi, jejíž správnost byla st-lem potvrzena, vyplývá zjevně, že její činnost jest toliko přímá účast při prodeji zboží. Byť by i odlišným způsobem organisace st-lova závodu byl prodej do určité míry usnadněn, nevykonává P. žádnou z oněch služeb, jež náležejí k podřízeným pracím pomocným ve smyslu § 73 lit. d) živn. řádu, a její pracovní činnost se vyčerpává konáním prací, jichž souhrn tvoří obsah živn. oprávnění pro provozování obchodní živnosti. Jest tedy její postavení v st-lově podniku postavením obchodní pomocnice a jsou tudíž dány předpoklady cit. ustanovení pro její pensijní povinnost. Ve třetím rozhodnutí bylo uvedeno, že Marie P. vykonávala podle své výpovědi a podle údajů stěžující si firmy práce prodavačky v živnosti obchodní. Byla totiž převážně činná při zcizování zboží. Předávala zákazníkům vybrané zboží, balila je, přijímala tržbu a odevzdávala ji do pokladny. Tuto činnost dlužno považovati za činnost obchodní pomocnice podle § 73 lit. a) živn. řádu, pročež jsou dány předpoklady cit. ustanovení pro její pojistnou povinnost.
Další odvolání stěžující si firmy byla zamítnuta nař. rozhodnutími, jimiž žal. úřad potvrdil v odpor vzaté rozhodnutí zem. úřadu, poznamenav k námitkám odvolání: Námitkám odvolání jest přisvědčiti potud, že práce prodavačky v konkrétním typu obchodu, o který jde, nevyžaduje žádné zvláštní znalosti, výcviku a pohotovosti, tedy kupecké zdatnosti a že je tedy nelze hodnotiti se zřetelem k zák. č. 20/1910 ř. z. jako služby kupecké. Avšak v daném případě jest splněn předpoklad pojistné povinnosti podle § 1 odst. 1 č. 4 (věta druhá), ježto osoby, o které jde, jest vzhledem ke způsobu jejich zaměstnání považovati za obchodní pomocníky podle § 73 lit. a) živn. řádu, t. j. za osoby zaměstnané pracemi, jež náležejí k podstatě živnosti a nespočívají toliko v podřízených pracech pomocných. Že živn. odbyt zboží nelze za takové pomocné práce pokládati, jest zřejmo. Obchodním pomocníkem podle živn. řádu je pak každý, kdo je převážně zaměstnán živn. odbytem zboží, tedy všichni prodavači vůbec — pokud jsou živn. pomocníky — bez ohledu na to, zda mají kupeckou zdatnost čili nic. Poněvadž tedy i uvedené osoby byly v době v nař. pojistném výměru uvedené zaměstnány převážně živn. odbytem zboží, jsou obchodními pomocníky podle § 73 lit. a) živn. řádu a jako takové pensijní pojistné povinnosti podle § 1 odst. 1 č. 4 (věta druhá) pens. zák. č. 26/1929 Sb. podléhají.
Stížnosti, podané do těchto rozhodnutí, uplatňují v podstatě, že nař. rozhodnutí sama zjišťují, že práce pomocnic, o které jde, nevyžadují kupecké zdatnosti a že je tedy nelze hodnotiti se zřetelem k zák. č. 20/1910 ř. z. jako služby kupecké. Zbývalo by proto zkoumati, zda uvedené zaměstnankyně jsou obchodními pomocnicemi podle § 73 lit. a) živn. řádu, či zda vykonávají jen podřízené práce pomocné podle § 73 lit. d) živn. ř. Stížnost dovozuje, že při živnosti obchodní jest živn. pomocníkem jen osoba, vykonávající práce kupecké, tedy osoba, která jest obchodním pomocníkem ve smyslu zák. č. 20/1910 ř. z., a že proto jest při živnosti obchodní pojem obchodního pomocníka podle zák. č. 20/1910 ř. z. totožný s obchodním pomocníkem podle § 73 lit. a) živn. řádu. Není-li jím kdo ve smyslu jednoho z uvedených zákonů, nemůže jím býti podle ustanovení zák. druhého. Osoba taková může spadati jen do dvou kategorií: a) konajících vyšší nekupecké práce, nebo b) konajících podřízené práce pomocné. Podle nař. rozhodnutí bylo by zaměstnankyně, o které jde, zařaditi do jedné z právě uvedených kategorií, a poněvadž konají práce ryze manuální, spadají pod ustanovení § 73 lit. d) živn. řádu a jsou proto z pensijní povinnosti vyňaty. Obchodní pomocníci podle § 73 lit. a) živn. řádu nemohou vzhledem na ustanovení lit. d) téhož paragrafu zahrnovati osoby, konající podřízené pomocné služby v živnostech obchodních. Jest pravda, že pensijní zákon chtěl vyjádřiti pojem obchodního pomocníka podle § 73 lit. a) živn. řádu šířeji než zák. č. 20/1910 ř. z., leč tím nemohl rozlišiti pojmy až do té doby zcela totožné. Chybný právní výklad vedl žal. úřad k tomu, že pokládal za zbytečné zjišťovati skutečnou povahu pracovního výkonu osob, o které jde, a že, ztotožniv pojem obchodního pomocníka podle § 73 živn. řádu se všemi osobami, zaměstnanými při živn. odbytu zboží, zahrnul do kategorie osob, podléhajících pensijní povinnosti, vlastně i osoby, uvedené v § 73 lit. d) živn. řádu, zcela proti výslovnému znění pens. zák.
O stížnostech uvážil nss toto:
Podle § 1 odst. 1 č. 4 pens. zák. z 21. února 1929 č. 26 Sb. jsou pojištěním povinni zaměstnanci, kteří vykonávají práce po rozumu zák. o obchodních pomocnících ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. . . . . ., dále obchodní pomocníci podle § 73 lit. a) živn. řádu atd.
Z tohoto ustanovení, zejména z použitého slova »dále« jde, že pojav do okruhu osob povinně pojištěných obchodní pomocníky podle § 73 lit. a) živn. řádu, chtěl zákonodárce postihnouti pojistnou povinností širší okruh osob, než jaký vymezil v 1. větě poukazem na zaměstnance, konající práce po rozumu zákona o obchodních pomocnících. To také uznávají samy stížnosti, míní však, že ve skutečnosti pens. zák. onoho intendovaného rozšíření neprovedl, nemoha — jak se ve stížnostech praví — rozlišiti pojmy až do té doby zcela totožné. Stížnosti stojí totiž na stanovisku, jak patrno z podaného jejich obsahu, že — aspoň při živnostech obchodních — pojem obchodního pomocníka podle § 73 lit. a) živn. řádu jest totožný s pojmem obchodního pomocníka podle zák. o obchodních pomocnících č. 20 ř. z. z r. 1910.
V tom však nebylo lze dáti stížnosti za pravdu.
V § 1 zák. č. 20/1910 ř. z. se praví, že ustanovení tohoto zák. platí pro služební poměr osob, které jsou ustanoveny, aby při provozování obchodu kupce konaly převážně kupecké (obchodní pomocníci) nebo vyšší, nikoli kupecké služby. K tomu jest dodáno v odst. 2, že za obchodní pomocníky nelze pokládati ony osoby zaměstnané u kupce, kterých se jen výjimečně užívá ke kupeckým službám, nebo které obstarávají převážně podřízené služby.
Podle toho jest za obchodního pomocníka podle právě cit. zák. rozuměti osoby, které při provozování obchodu kupce konají převážně kupecké služby. Otázkou, co sluší rozuměti kupeckými službami ve smyslu právě uvedeného zák., zabýval se nss již častěji ve své judikatuře. Tak zejména v nál. Boh. A 4112/24 vyložil, že zák. o obchodních pomocnících neužívá slova »kupecké« služby v širokém právním smyslu, jak pojem kupce jest definován v čl. 4 obch. zák., nýbrž že ve smyslu, jak se během času vytvořil v běžné mluvě zejména kruhů kupeckých, rozumí službami kupeckými ony služby, jež vyžadují určitého výcviku, určitých znalostí, jisté pohotovosti, tedy služby, vyžadující určité obchodní zdatnosti, takže prodavač, jehož činnost právě uvedených znaků nemá, nekoná služeb kupeckých, třeba se zabýval i živn. odbytem zboží. Podle tohoto názoru, na němž nss trvá i v tomto sporu, jest tedy za obchodního pomocníka podle zák. č. 20/1910 ř. z. pokládati osobu, která, zaměstnána jsouc u kupce při živn. odbytu zboží, koná převážně práce, vyžadující určité obchodní zdatnosti.
Jinak jest však s obchodními pomocníky podle § 73 lit. a) živn. řádu. V § 73 živn. řádu se stanoví, že pomocnými pracovníky rozumějí se v tomto zák. všechny osoby pracovní, které při živn. podnicích jsou v pravidelném zaměstnání, bez rozdílu věku a pohlaví, a to: a) pomocníci (obchodní pomocníci, tovaryši, sklepníci, kočí při živnostech dopravních a pod.), b) tovární dělníci, c) učedníci, d) ony osoby pracovní, jichž se užívá k podřízeným službám pomocným při živnosti.
Uváděje na tomto místě obchodní pomocníky jako kategorii živn. pomocníků, nepodává zákon bližšího vysvětlení, co jest rozuměti pracovníky takto označenými. Nutno proto za to míti, že použil zde označení »obchodní pomocníci« v onom smyslu, jaký se podává z obecného významu slov těch. V mluvě obecné jest pak obchodním pomocníkem v živnosti rozuměti osobu, která účinkuje při provozování obchodní stránky v té které živnosti, tedy osobu, zaměstnanou při živn. odbytu zboží, a to bez ohledu, zda činnost ta vyžaduje určité obchodní zdatnosti či nikoli. Podle toho jest okruh osob, zahrnutých pojmem obchodního pomocníka podle § 73 lit. a) živn. řádu širší, než okruh osob, spadajících pod pojem obchodního pomocníka podle zák. č. 20/1910 ř. z. a nemají pak pravdu stížnosti, tvrdí-li, že podle obou zákonů jde o pojmy totožné. Tím však padá i jejich závěr, že ustanovením 2. věty v § 1 odst. 1 bod 4 pens. zák., jímž za povinně pojištěné byli dále prohlášeni obchodní pomocníci podle § 73 lit. a) živn. řádu, neprovedl pens. zák., třeba tak intendoval, rozšíření pensijní povinnosti přes okruh obchodních pomocníků podle zák. č. 20/1910 ř. z., podrobených pensijní povinnosti již v první větě cit. ustanovení. Opak jest pravda, neboť poukazem na obchodní pomocníky podle § 73 lit. a) živn. řádu podrobil zákon pensijní povinnosti i takové osoby, zaměstnané při živn. odbytu zboží, jejichž činnost nevyžaduje určité obchodní zdatnosti, a kteří proto nejsou obchodními pomocníky podle zák. č. 20/1910 ř. z.
Nemohou proto stížnosti z toho, že činnost zaměstnankyň, o které jde, nevyžaduje žádné obchodní zdatnosti, a že je proto nelze pokládati za obchodní pomocnice podle zák. č. 20/1910 ř. z., proti zákonnosti naříkaného rozhodnutí nic vytěžiti. Stížnosti ovšem poukazují ještě k tomu, že služby, jež ony zaměstnankyně konají, jsou ryze manuální, povahy zcela podřadné, a že proto zaměstnankyně ty nelze pokládati za obchodní pomocnice podle § 73 lit. a) živn. řádu, nýbrž jest je pokládati za osoby pracovní, jichž se užívá v živnosti k podřízeným službám pomocným, kategorie to; kterou § 73 živn. řádu sub. lit. d) uznává za zvláštní druh pomocných pracovníků živn., odlišný od živn. pomocníků, do nichž jest zahrnuta kategorie obchodních pomocníků. Ani tu nebylo možno stížnostem přisvědčiti.
Stížnosti šarmy vymezují pojem živn. pomocníků podle § 73 lit. a) živn. řádu, do jejichž okruhu spadají podle právě cit. ustanovení též obchodní pomocníci (v onom širokém významu, jak byl nahoře vysvětlen), v ten smysl, že jest jimi rozuměti ony pomocné pracovníky, jimž náleží z povolání vykonávati takové činnosti, které tvoří podstatný obsah konkrétní živnosti. Výklad ten, shodný se stanoviskem dosavadní judikatury, uznává za správný i nss. Klade-li pak živn. řád v § 73 proti této kategorii pomocných pracovníků další kategorii sub lit. d), kterou vymezuje jako osoby pracovní, jichž se při živnosti užívá k podřízeným službám pomocným, lze za tyto podřízené služby pomocné uznávati jen ony služby, které netvoři podstatný obsah živnosti.
Nemůže býti pochybnosti o tom, že podstatným, ne-li výlučným obsahem živnosti obchodní, jakou provozuje stěžující si firma, jest živn. odbyt zboží. Nemohou proto osoby, zaměstnané bezprostředně při tomto živn. odbytu zboží, vykonávajíce činnost, která tvoří podstatný obsah této živnosti, býti uznány za osoby, jichž se v živnosti takové užívá k podřízeným službám pomocným.
Stížnosti nepopírají, že osoby, o které jde, jsou zaměstnány přímo živn. odbytem zboží. Ale pak je nelze kvalifikovati jako osoby oné kategorie, kterou má na mysli ustanovení § 73 lit. d) živn. řádu, nýbrž za pomocnice, a to obchodní, ve smyslu lit. a) téhož ustanovení, i když jde při tom o činnost jednoduchou, manuální, nevyžadující obchodní zdatnosti.

Citace:

č. 11851. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 784-789.