Č. 11 869.

Pošta. — Řízení správní: Za účinnosti zák. č. 143/1930 Sb. není min. pošt příslušno, rozhodovati o nárocích stran na náhradu škody, vzniklé z úřední činnosti pošt. úřadu při platech šekovými vplatními lístky. (Nález ze dne 25. dubna 1935 č. 10 285/35.)
Věc: Magda M. v N. proti ministerstvu pošt a telegrafů (vrch. min. kom. Dr. Kar. Procházka) o náhradu škody.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Podle spisů oznámil poštovní úřad v N. ředitelství pošt v Pardubicích, že mu st-lka oznámila, že 1. března a 1. září 1928 vplatila u uvedeného pošt. úřadu šekovými vplatními lístky částky po 100.— Kč na šekový účet Živn. záložny v N. ve prospěch fy V. H. tamtéž a že vplacení těchto částek reklamovala. Dvěma podáními z 30. května a z 9. července 1930, v podstatě stejného obsahu, obrátila se pak st-lka na ředitelství pošt v Pardubicích a uvedla v nich, že platy ty adresáta nedošly a stěžovala si na to, že obnosy ty dosud uhrazeny nebyly. Vyřizujíc tato podání odepřelo ředitelství pošt výměrem z 29. srpna 1930 poskytnouti st-lce jakoukoliv náhradu v podstatě z důvodu, že platy, o něž jde, nebyly pošt. úřadem přijaty ani zaúčtovány a že příslušné stvrzenky jsou padělány. Odvolání proti tomu podané zamítl žal. úřad nař. rozhodnutími ze stejných důvodů.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nárok, jehož uznání se st-lka v daném případě u pošt. úřadů domáhala a na jehož ochranu podala také stížnost k nss-u, je ve své podstatě nárokem proti státu na náhradu škody, způsobené jí pošt. úřadem jako platebnou býv. poštovního úřadu šekového u výkonu šekové služby, tomuto úřadu po zák. příslušejícího. Podle výslovného předpisu § 2 bodu 6 zák. č. 3/1918 Sb. jest nss povolán věcně rozhodovati o nárocích proti státu jedině tenkráte, rozhodly-li již o nárocích těchto v mezích své příslušnosti v instančním pořadu úřady správní, a jde-li toliko o přezkoumání tohoto rozhodnutí. Nad to však podle § 3 lit. a) zák. č. 36/1876 ř. z. vztahuje se kompetence právě zmíněná jen na takové záležitosti, o kterých nepřísluší rozhodovati řádným soudům, tedy na záležitosti rázu veřejnoprávního, neboť nároky soukromoprávní dlužno i proti státu podle § 1 jur. n. uplatňovati u příslušného soudu řádného (srov. Boh. A 1634/22).
V daném případě, jak již uvedeno, vznikla st-lce podle jejího tvrzení škoda z poměru, do něhož vstoupila prostřednictvím poštovního úřadu v N. k pošt. úřadu, šekovému tim, že mu odevzdala příslušný peněžitý obnos, aby v cestě šekové služby obstaral připsání jeho na šekové konto udaného adresáta. Poměr, do něhož tu st-lka k býv. pošt. úřadu šekovému vstoupila, ať již měl povahu poměru mandantního, či poměru ze smlouvy o dílo, či zvláštního poměru sui generis, byl poměrem soukromoprávním, neboť v poměru tom vystupoval pošt. úřad šekový vůči svým kompaciscentům vždy jako stejnorodá strana smluvní, nevykonávaje vůči nim žádné právo vrchnostenské. Nutno proto také nároky na náhradu škody, vzniklé z porušení smluvních povinností tohoto kompaciscenta, kvalifikovati jako ryzí nárok soukromoprávní, a stejně nutno také kvalifikovati nárok uplatňovaný vůči státu z titulu ručení za primární závazek šekového úřadu. Na této právní povaze nezměnilo se nic ani vydáním zák. č. 143/1930 Sb., jenž k obstarávání šekové služby na místě pošt. úřadu šekového povolal nově zřízenou pošt. spořitelnu (§§ 2 a 3 cit. zák.).
Neměl proto nárok st-lkou uplatněný ani v době svého vzniku, ani v době svého uplatnění, ani v době podání stížnosti na nss povahu nároku veřejnoprávního a není proto nss příslušný, aby o něm věcně rozhodoval.
Tím však není ještě řečeno, že by kompetence nss-u vůči rozhodnutí tomu byla vůbec vyloučena. Vždyť porušení práva strany rozhodnutím neb opatřením správního úřadu podle § 2 zák. o ss může býti přivoděno také tím, že správní úřad neprávem si osvojí příslušnost v určité věci rozhodovati a skutečně také o ní rozhodne, lhostejno, zda si kompetenci tu aroguje v mylném domnění, že jde o věc veřejnoprávní, či vychází-li sice ze správného pojetí věci té jako věci soukromoprávní, přes to však má za to, že je mu rozhodování této soukromoprávní věci zákonem svěřeno. V každém z těchto případů je tu rozhodnutí správního úřadu nepříslušného a k této nepříslušnosti je nss povinen hleděti z moci úřední.
V daném případě byl sporný nárok st-lkou uplatněn a také v prvé stolici bylo o něm rozhodnuto ještě před účinností zák. č. 143/1930 Sb., kterážto účinnost nastala teprve dnem 29. října 1930, naproti tomu nař. rozhodnutí bylo vydáno teprve po tomto termínu. Dlužno proto zkoumati, zda za právního řádu, platného v této rozhodné době, bylo žal. min. příslušno o nároku, st-lkou na ně vzneseném, věcně rozhodnouti.
Zákon č. 143/1930 Sb. nemá ustanovení o tom, kdo rozhoduje spory mezi spořitelnou a stranami s ní ve styk vcházejícími. Je to zřejmým důsledkem toho, že tento úsek činnosti spořitelny — tedy zejména také služba šeková — se v § 3 lit. d) prohlašuje za činnost hospodářskou a obchodní. Vycházel tu tedy zákonodárce zřejmě z předpokladu, že nebylo třeba nějakou zvláštní kompetenci stanoviti, poněvadž všechny tyto soukromoprávní spory náležejí podle § 1 jur. n. do kompetence řádných soudů. Nad to cit. zák. v § 40 výslovně prohlásil, že zároveň pozbývají platnosti všechna ustanovení jemu odporující, zejména také zák. č. 140/1929 Sb., jakož i předpisy podle něho vydané. Vzhledem k tomuto výslovnému předpisu zák. a vzhledem k tomu, že nss je podle § 5 zák. o ss povolán přezkoumávati jen rozhodnutí poslední stolice správní, nemusil se nss v daném případě zabývati otázkou, zda za stavu práva platného až do začátku účinnosti zák. č. 143/1930 Sb. byly státní úřady poštovní příslušný o nárocích, vzniklých ze šekové služby prováděné tou dobou poštovním úřadem šekovým, rozhodovati přes to, že šlo i v té době o nároky soukromoprávní, a musil nař. rozhodnutí pro nepříslušnost žal. min. zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 11869. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 855-857.