Č. 11 878.

Živnostenské právo: * Stavitel, který provozuje živnost mistra tesařského na základě jedné koncesní listiny, znějící jak na živnost stavitelskou, tak na živnost mistra tesařského, je podle § 107 živn. ř. také členem společenstva mistrů tesařských, nejsou-li obě živnosti sloučeny v jedno živn. společenstvo.
(Nález ze dne 29. dubna 1935 č. 13 871/35.)
Věc: Gustav P. v O. proti zemskému úřadu v Brně o příslušnost k společenstvu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 23. července 1932 odepřel okr. úřad v Opavě vyhověti žádosti zemského odborového společenstva mistrů zednických a tesařských pro Slezsko z 23. června 1932, aby od stavitele a tesařského mistra Gustava P. byly vymoženy členské příspěvky 1 502,20 Kč za léta 1925 až 1931 z těchto důvodů: Podle § 107 odst. 3 živn. ř. je povinen živnostník, který provozuje několik samostatných živností, které nejsou sloučeny v jedno společenstvo, na základě více než jednoho živn. listu nebo více než jedné koncesní listiny, býti členem všech společenstev pro tyto živnosti zřízených. Gustavu P. byl však 3. července 1919 vystaven pouze jeden koncesní dekret na živnost mistra stavitelského a mistra tesařského. Nejsou zde tudíž dány předpoklady odst. 3 § 107 živn. ř. Že pro stavitele a tesaře jsou zřízena samostatná společenstva, není samo o sobě rozhodujícím. Nutno přihlédnouti k tomu, že v § 15 bod 6 uvedeny jsou v jedné a téže skupině živnosti stavitelská a zednická, tesařská a studnařská, takže i na všechny najednou lze vystaviti koncesní dekret jediný. Znění zákona č. 193 ř. z. z roku 1893 není pro posouzení věci rozhodující, zde jest směrodatné pouze znění živn. řádu. Dovoluje-li § 12 živn. ř. shrnouti v jednu přihlášku svobodné nebo řemeslné živnosti, které jsou uvedeny pod jedním bodem § 1 živn. ř., nutno usuzovati, že tato kumulační zásada platí také o koncesovaných živnostech uvedených v § 15 živn. ř. vždy pod jedním bodem. Aspoň v živn. řádu není nikde popřena. Bylo tedy možno vydati na živnost mistra stavitelského i mistra tesařského jediný koncesní dekret. Toto stanovisko vyplývá také z obdoby nál. ss-u Budw. A 9757/1913. Zdánlivě odporující nál. Budw. A 5630/1908 a 10 712/1915 pojednávají o zcela odlišných případech, t. j. o vydání jednoho živn. listu na několik živností, neshrnutých pod jeden bod příslušného paragrafu.
Odvolání společenstva vyhověl zem. úřad v Brně nař. rozhodnutím, zrušil napadený výměr a rozhodl na základě § 107 odst. 1 živn. ř., že Gustav P., jenž provozuje současně živnost stavitelskou a živnost mistra tesařského, pro něž jsou zřízena společenstva, jest — pokud se týká živnosti tesařského mistra — členem jmenovaného společenstva a to ode dne, kdy mu byl příslušný koncesní dekret doručen, a jest tudíž povinen plniti závazky s tímto členstvím spojené. Ustanovení 3. odst. cit. § 107 živn. ř., byť i zavdávalo zdánlivé pochybnosti, nemůže odporovati zásadnímu ustanovení 1. odst. tohoto paragrafu. Otázku povinnosti platiti příspěvky v předepsané výši zem. úřad prozatím neřeší; tato otázka byla by předmětem samostatného instančního rozhodování v případě, že by Gustav P. podal námitky proti obnosu těchto příspěvků.
O stížnosti uvážil nss:
Předmětem sporu jest jedině otázka, zda st-l, kterému byla udělena koncese stavitelská a koncese mistra tesařského jedním koncesním dekretem, jest též členem' zem. odborového společenstva mistrů zednických a tesařských v Opavě. Otázkou, zda st-l jest povinen zaplatiti tomuto společenstvu členské příspěvky ve výši společenstvem požadované a za dobu uvedenou v předpisu, se žal. úřad v nař. rozhodnutí vůbec nezabýval a naopak ji odkázal na samostatný pořad instanční. Jsou proto námitky soudní stížnosti, brojící proti této platební povinnosti a proti výši požadované částky, nepřípustnými podle § 5 zák. o ss.
Paragraf 107 odst. 1 živn. ř. stanoví, že kdo v obvodu společenstva samostatně nebo jako pachtýř provozuje živnost, pro kterou společenstvo je zřízeno, stane se, jakmile se v živnost uváže, členem tohoto společenstva a je povinen plniti závazky s tím spojené. Odst. 3 pak praví: »Kdo na základě více nežli jednoho listu živn. nebo na základě více nežli jedné listiny koncesní samostatně nebo jako pachtýř provozuje živností několik, které nejsou sloučeny v jediné společenstvo, musí býti členem všech společenstev pro tyto živnosti zřízených.« Žal. úřad vyslovil, opíraje se o ustanovení odst. 1 § 107 živn. ř., že st-l, pokud se týká živnosti tesařského mistra, jest členem uvedeného společenstva, zřízeného pro tuto živnost, a dodal, že předpis odst. 3, byť i zavdával zdánlivé pochybnosti, nemůže odporovati zásadnímu ustanovení odst. 1.
St-l hájí se především námitkou, že vlastně neprovozuje dvě živnosti, ježto rozsah oprávnění mistra tesařského jest již obsažen v oprávnění stavitelském, kdyžtě stavitel v místech nevyňatých jest již na základě své koncese stavitelské oprávněn konati i práce mistra tesařského. Námitka tato však jest bezdůvodná již proto, že st-li byla udělena vedle koncese stavitelské i koncese mistra tesařského a zákon o stav. živnostech výslovně mezi těmito koncesemi jako samostatnými živn. oprávněními rozlišuje. Než potom je lhostejno, zda by snad st-l v určitých případech mohl již na podkladě svého stavitelského oprávnění konati i práce mistra tesařského.
V dalším poukazuje st-l, dovolávaje se cit. ustanovení odst. 3 § 107 živn. ř., na okolnost, že mu byla vydána jediná koncesní listina na obě jmenovaná živn. oprávnění, takže nelze uznati členství v obou společenstvech, kdyžtě zákon tento důsledek pojí jedině na předpoklad, že bylo vydáno více koncesních listin než jedna. Ani této námitce nelze dáti za pravdu.
Otázkou, zda vůbec bylo přípustno st-li vydati jednu koncesní listinu na dvě živn. oprávnění, ačkoliv živn. řád stran živností koncesovaných neobsahuje ustanovení obdobného § 12 živn. ř. o živnostech řemeslných, se nss v daném případě zabývati nemusel, neboť jest vzhledem k ustanovení § 6 zák. o ss vázán skutkovou podstatou, z níž žal. úřad vycházel.
Z ustanovení odst. 1 § 107 živn. ř., podle něhož každý živnostník nastoupením živnosti se stává členem společenstva pro dotyčnou živnost zřízeného, plyne, že každý, kdo provozuje dvě živnosti, se stává členem obou společenstev pro tyto živnosti zřízených, neboť tento předpis jest imperativní a zcela všeobecný. Zejména nelze z cit. ustanoveni nikterak dovoditi, že by živnostník, byť by i provozoval sebe více na sobě nezávislých živností, se stal členem toliko jednoho společenstva. Znění tohoto předpisu neposkytuje také žádného podkladu pro názor, že by důsledek shora uvedený nenastal tam, kde jde o živnosti příbuzné, když jen pro každou z těchto příbuzných živností jest zřízeno zvláštní společenstvo. Zakládá proto již pouhá okolnost, že existuje zvláštní společenstvo pro tu kterou živnost, pro dotyčného živnostníka členství v něm na podkladě odst. 1 § 107 živn. ř. bez ohledu na to, zda jde snad o živnosti příbuzné či nikoli. Jest tudíž poukaz stížnosti na tuto příbuznost živností mistra stavitelského a tesařského bez jakékoliv relevance, když jest nesporno, že se již podle zák. jedná o různá živn. oprávnění.
Předpisu odst. 3 § 107 živn. ř., jehož se stížnost dovolává, nemohl nss pak dáti ten výklad, jaký mu přikládá stížnost. Ustanovení toto nepraví positivně, že tam, kde se provozuje několik živností na podkladě jednoho živn. listu nebo jedné koncesní listiny, jest živnostník členem toliko jednoho společenstva, nýbrž pouze, že kdo na základě více .... nežli jedné listiny koncesní samostatně .... provozuje několik živností, které nejsou sloučeny v jediné společenstvo, musí býti členem všech společenstev pro tyto živnosti zřízených. Z této dikce nelze jedině a contrario dovozovati, že jest nevyhnutelným předpokladem pro použití tohoto 3. odst., aby živnostník měl nejméně dvě koncesní listiny, takže tedy ten, kdo provozuje na podkladě jedné koncesní listiny dvě samostatné živnosti — a o takové se v daném případě, jak již uvedeno, nesporně jedná —, patří jen jednomu společenstvu, kdežto by ten, kdo na příklad provozuje tři od sebe se různící živnosti na podkladě dvou živn. listů nebo koncesních listin, byl členem všech tří společenstev. Po názoru nss-u jest předpokladem pro použití předpisu 3. odst. § 107 živn. ř. jedině, že určitá osoba provozuje několik samostatných živností a že pro ně jsou zřízena různá společenstva. Mluví-li zákon při tom jen o osobách, které provozují několik živností na základě více nežli jedné koncesní listiny, má zřejmě na mysli toliko normální případ, že osoba, která provozuje dvě nebo více samostatných živností, také skutečně dvě nebo více koncesí obdržela a že ponechává stranou případ, kdy provozuje někdo dvě živnosti od sebe odlišné na podkladě jediné koncese, jež mu nesprávně byla udělena. Správnost tohoto názoru podporuje i úvaha, že v odst. 3 nelze shledávati nějaké omezení imperativního a všeobecného předpisu odst. 1, nýbrž toliko specifikované vysvětlení jeho.
Ostatně tomu nasvědčují i okolnosti, za jakých ustanovení odst. 3 § 107 nov. z 23. února 1897 č. 63 ř. z. vzniklo. Z předlohy vládní k tomuto zák. (1355 příloh k stenogr. protokolu poslanecké sněmovny, XI. zasedání 1895, str. 38) se podává, že tento odst. 3 § 107 původně měl zníti tak, že každý, »kdo provozuje samostatně více živností různého druhu, které nejsou sloučeny v jediné společenstvo, musí býti členem všech společenstev pro tyto různé živnosti zřízených«. Slova »na základě více nežli jednoho listu živn., příp. více nežli jedné koncesní listiny« byla do znění zák., jak ukazuje příloha 1567 jmenovaného protokolu, XI. zasedání 1896, str. 4 vsunuta na návrh referenta stálého výboru živn., a to jediné za účelem »jasnějšího vyjádření«, aby totiž byl vyloučen výklad, »že živnostník, který provozuje různé práce, spadající do více živností (jako na př. výrobce přepychových vozů, který v rámci své jednotné živnosti vykonává práce spadající do živnosti kolářské, sedlářské, řemenářské, kovářské, lakýrnické atd.), musí přistoupiti za člena ke všem společenstvům, pro tyto různé živnosti zřízeným«.
Podle předeslaného neměla býti pro případ, v němž jako dnes jde nikoli o vykonávání pouhých prací spadajících do různých živností, nikterak stanovena výjimka ze zásady v odstavci 1 vyslovené.
Ježto podle právě řečeného nelze shledati nezákonnost v tom, když žal. úřad vyslovil, že st-1 jest vzhledem k udělení koncese mistra tesařského také členem samostatného společenstva pro tuto živnost zřízeného, bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 11878. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 878-882.