Č. 11915.
Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Prekluse nastalá co do ocenění hodnoty tím, že strana se nevyjádřila o hodnotě úřadem jí sdělené (§ 17 odst. 3 dávk. prav.), nezasahuje námitku právní, že úřad nebyl oprávněn stanoviti nabývací hodnotu částkou nižší nežli byla částka, vzatá při posledním rozhodném převodu jako hodnota zcizovací.
(Nález ze dne 16. května 1935 č. 14702/35.)
Věc: Dr. Edmund P. v P. proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnohy nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Smlouvou trhovou z 31. ledna 1929 zcizil st-l pozemek č. kat... v Bratislavě. Platebním rozkazem z 24. října 1931 byla st-li vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí na základě nabývací hodnoty úřadem předpokládané per 31043 Kč, a zvýšena podle § 24 dávk. prav. pro zmeškání ohlášení převodu o 10%, t. j. o částku 2839 Kč 55 hal. Odvolání, které brojilo jednak proti nabývací hodnotě, jednak proti zvýšení dávky, bylo v pořadu instancí posléze nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě z důvodu, že úřad byl oprávněn vzíti za základ nabývací hodnotu částkou 31043 Kč, poněvadž st-l, nevyjádřiv se o této hodnotě úřadem mu řádně oznámené, byl podle § 17 odst. 3 prav. prekludován, a zvýšení podle § 24 prav. je odůvodněno tím, že st-l nepodal oznámení o převodu, jak nařizuje § 16 odst. 1 prav.
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil:
Pokud se především týče zvýšení dávky podle § 24 dávk. prav., namítá st-l, že zvýšení je přípustno jen tehdy, byla-li strana marně vyzvána předložití přiznání k dávce, st-l však na výzvu úřadu ihned přiznání podal. Námitce této nemohl nss přisvědčiti, ježto § 24 prav. zvýšení dávky, stanoví jako důsledek nepodání oznámení o převodu, předepsaného v § 16 odst. 1, žal. úřad také zjišťuje, že st-l nepodal tohoto oznámení, a stížnost správnost tohoto skutkového předpokladu nepopírá. Že st-l podal včas přiznání k dávce, je pro otázku zvýšení dávky podle § 24 prav. irelevantní.
Co se týče nabývací hodnoty . . .., namítá stížnost mimo jiné, že úřad nebyl oprávněn určití nabývací hodnotu částkou 31043 Kč, když při posledním převodu s firmy B. na st-le byla pro vyměření dávky hodnota zcizovací stanovena částkou 83100 Kč. Námitku stejného obsahu vznesl st-l již ve svém odvolání, žal. úřad však na ni ve svém rozhodnutí zvláště nereagoval, vycházeje patrně z právního názoru, že st-l je podle § 17 odst. 3 prekludován i s touto námitkou.
Názor tento není správný. Prekluse, stanovená výše uvedeným předpise § 17 odst. 3 dávk. prav. vztahuje se pouze na ocenění hodnoty, t. j. zjišťování skutkových momentů pro určení hodnoty významných, nezasahuje však námitky právní, jakou jest i námitka, že nabývací hodnota nemůže býti stanovena částkou vyšší nežli byla částka vzatá při posledním rozhodném převodu jako hodnota zcizovací.
Poněvadž tedy žal. úřad, veden mylným právním názorem o preklusi této námitky, nezabýval se jí věcně, ač šlo o námitku relevantní (srov. Boh. A 11063/34), bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.