Č. 11684.

Zaměstnanci veřejní: I. * Zrušení služebního poměru čekatelského podle § 11 odst. 2 služební pragmatiky (č. 15/1914 ř. z.) je možné bez ohledu na to, zda proti dotyčnému čekateli bylo zavedeno disciplinární řízení či nikoli. — II. Kvalifikační řízení nestane se neúčinným již proto, že bylo provedeno později než v roce následujícím bezprostředně po roce, za který se kvalifikace určuje.
(Nález ze dne 19. ledna 1935 č. 3888/33.)
Prejudikatura: ad II: Boh. A 9628/32.
Věc: Leonid P. v Opavě proti ministerstvu financí o zrušení služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl od 27. srpna 1925 výpomocnou kancelářskou silou s denním platem u berní správy pro Opavu-venkov, dekretem ze 17. května 1926 pak byl ustanoven berním čekatelem, ve kteréžto vlastnosti nastoupil službu dne 31. května 1926. Nálezem disc. komise u fin. ředitelství v Opavě z 12. září 1929 byl st-l uznán vinným porušením své úřední povinnosti tím, že spáchal přestupek proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 tr. zák. — pro který byl pravoplatným rozsudkem odvolacího soudu trestního odsouzen — a byl mu uložen disc. trest vyloučení z postupu do vyšších platů na dobu jednoho roku.
Výnosem finančního ředitelství v Opavě z 2. července 1930 bylo st-li na jeho dotaz sděleno, že jeho postup do vyšších služebních požitků nebyl od 1. července 1930 dosud proveden, poněvadž st-lovo chování úřední a mimoúřední ve čtvrtém roce st-lovy služební doby zavdávalo příčinu k různým stížnostem a koná se šetření v tom směru, zda nebude nutno provéstí proti st-li disc. vyšetřování. V takovém případě je podle analogie § 53 služ. pragm. přípustno rozhodování o postupu do vyšších služebních požitků odročiti až do příštího stanovení kvalifikace.
Usnesením kvalifikační komise z 30. listopadu 1931 byla st-li za léta 1929 a 1930 přiznána kvalifikace »nepřiměřeně«. Odvolání, které proti tomuto usnesení st-l podal, bylo usnesením kvalifikační komise při min. fin. z 1. července 1932 zamítnuto a kvalifikace st-lova za oba zmíněné roky potvrzena. O tom byl st-l vyrozuměn dne 27. srpna 1932.
Před tím však bylo st-li výměrem fin. ředitelství v Opavě z 23. prosince 1931 sděleno, že se ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 služ. pragm. po slyšení kvalifikační komise zrušuje st-lův služební poměr, ježto vyšlo najevo, že nemá způsobilosti pro ustanovení úředníkem. Současně byl st-l dosavadní služby sproštěn koncem prosince 1931, kterýmžto dnem byl také zastaven jeho čekatelský plat.
Z tohoto výměru podal st-l odvolání, které nař. rozhodnutím bylo zamítnuto v podstatě s následujícím odůvodněním: Odvolání st-lovo do kvalifikace »nepřiměřeně« za r. 1929 a 1930 bylo usnesením kvalifikační komise při min. fin. z 1. července 1932 zamítnuto a přiznaná kvalifikace za uvedená léta stala se tedy pravoplatnou. Z této skutečnosti je pak zřejmo, že dobré zdání kvalifikační komise při fin. ředitelství v Opavě i výrok úřadu o st-lově nezpůsobilosti byl správný a odůvodněný, ježto nemůže býti sporu o tom, že čekatel, který po dva za sebou následující roky obdrží kvalifikaci nepřiměřenou, nemá způsobilosti pro ustanovení úředníkem. Námitka st-lova, že nemohlo býti u st-le použito' ustanovení § 11 odst. 2 služ. pragm., poněvadž měl v den napadeného výměru více než 3 roky služby, je bezdůvodná. Čekatel II. služ. tř. nabude nároku na ustanovení úředníkem — za splnění všech ostatních podmínek — po uplynutí 3 let čekatelské služby, avšak tato tři léta musí býti započítatelná pro zvýšení služného (cit. § 9 odst. 2 plat. zák.). St-l byl ustanoven berním čekatelem od 31. května 1926, byl však nálezem disc. komise při fin. ředitelství v Opavě ze 17. září 1929 potrestán disc. trestem vyloučení z postupu, scil. ze zvýšení služného« na dobu jednoho roku, dále byla mu za léta 1929 a 1930 přiznána kvalifikace »nepřiměřená«. Doba disc. trestu (1 rok) a roky 1929 a 1930 jsou pro zvýšení služného nezapočítatelny (§ 94 odst. 2, § 51 odst. 4 služ. pragm. ve spojení s § 16 a § 9 odst. 2 plat. zák.), takže st-l neměl v den napadeného výměru fin. ředitelství v Opavě ještě 3 roky započítatelné služební doby. Neměl tedy nároku na ustanovení úředníkem, a bylo proto předpisu odst. 2 § 11 služ. pragm. na něho použito vším právem. Vývody st-lovy, pokud směřují proti přiznané mu kvalifikaci za léta 1929 a 1930, byly pak nař. rozhodnutím odmítnuty jako nepřípustné, poněvadž měly býti uplatněny (a byly uplatněny) ve stížnosti podle § 20 posl. odst. služ. pragm. Konečně bylo nař. rozhodnutím vysloveno, že žádosti st-lovy ze 16. a 28. listopadu 1931 o zavedení řízení disc. hledíc k hořejšímu rozhodnutí se staly bezpředmětnými.
O stížnosti na toto rozhodnuti uvažoval nss takto:
Tenorem nař. rozhodnutí je výrok, že st-l nemá způsobilosti pro ustanovení úředníkem, a že se tedy jeho služební poměr jako úřednického čekatele podle § 11 odst. 2 služ. pragm. zrušuje.
Zrušení služebního poměru čekatelského podle § 11 odst. 2 služ. pragm. může po slyšení příslušné kvalifikační komise nastati, objeví-li se, že čekatel nemá způsobilosti, aby byl ustanoven úředníkem. Účelem ustanovení tohoto jest, jak také plyne z materiálií (zpráva státně zaměstnaneckého výboru poslanecké sněmovny rak. z 2. května 1912), aby státní správě dána byla možnost, nepřipustiti do státní služby osoby, které nevyhovují požadavkům, jež na úředníka jest klásti, a přesvědčiti se napřed o tom, zda, nehledíc k jejich vzdělání a praktickému školení, mají vlastnosti pro službu potřebné.
Opatření podle § 11 odst. 2 služ. pragm. je opatřením čistě administrativním, a nelze je ztotožňovati s disciplinárním trestem propuštění ze státních služeb podle § 93 lit. e) služ. pragm., pro který jsou stanoveny zcela jiné zákonné předpoklady, a jehož uložení přísluší také zcela jiným orgánům (disc. komisím). Zrušení služebního poměru čekatelského podle § 11 odst. 2 služ. pragm. je tedy možné bez ohledu na to, zda proti dotyčnému čekateli bylo zavedeno disc. řízení či nikoli. Pokud tedy stížnost tvrdí, že st-l nemohl bez disc. řízení býti propuštěn, tvrdí tak bezdůvodně.
Hlavní obrana st-lova se nese tím směrem, že st-l dokončil dnem 31. května 1929 tři roky započítatelné čekatelské služební doby a že tedy tím dnem nabyl nároku na ustanovení úředníkem, takže jeho služební poměr úřednického čekatele již nemůže býti rozvázán. St-l při tom nebrojí proti názoru žal. úřadu, že do tohoto tříletí započítatelné doby čekatelské nelze započítávati ona období, která jsou vyloučena ze zápočtu pro zvýšení služného (adjuta) podle plat. zák. (§ 9 odst. 2, § 16 plat. zák., § 94 odst. 2 a § 51 odst. 4 služ. pragm.), namítá však, že si žal. úřad součet započítatelné doby st-lovy vykládá nesprávně.
V tomto směru lze ze stížnosti vyčisti následující stižné body: 1. že se žal. úřad nemohl opříti o výrok kvalifikační komise a že tedy nemohl ze zápočtu vyloučiti rok 1929, ježto a) podle § 53 služ. pragm. může rozhodnutí o časovém postupu býti odročeno jen k nejbližší kvalifikaci, tudíž podle § 14 služ. pragm. jen do následujícího roku, a ježto kvalifikace st-lova za rok 1929 nebyla provedena v roce 1930, nýbrž oproti striktnímu předpisu § 14 služ. pragm. teprve po uplynutí 3 let; b) výrok kvalifikační komise neupravuje ani nezakládá právní poměry s účinkem právní moci, nýbrž jest pouhým posudkem o kvalitách úředníkových; c) uplatnění posledního odstavce § 20 služ. pragm. není rozhodující, avšak »každopádně padá na váhu právního rozhodnutí,« a ačkoli st-lovým námitkám proti určení kvalifikace nebylo proti právu vyhověno, bylo přece nálezu kvalifikační komise použito k rozvázání služebního poměru; 2. že disc. nálezem ze 17. září 1929 nebyla postižena doba před 31. květnem 1929, nýbrž teprve doba od 1. června 1929 do 31. května 1930, což dovozuje st-l z výnosu fin. ředitelství v Opavě z 2. července 1930, podle něhož další postup st-lův od 1. července 1930 nebyl dosud proveden proto, poněvadž st-lovo chování úřední i mimoúřední teprve ve 4. roce služební doby st-lovy zavdávalo příčinu k různým stížnostem, takže v prvých třech letech nebylo u st-le žádných závad, ani nebylo v této době proti st-li zavedeno řízení disc.; 3. že st-lův postup do 2. adjuta, t. j. 30. listopadu 1927 nebyl po zjištění provinění proti § 24 služ. pragm. zaražen, při čemž je po názoru stížnosti nerozhodno, z jakého důvodu se tak nestalo; 4. že v odkazu fin. ředitelství na jakousi analogii podle § 53 služ. pragm. a v tvrzení, že u st-le nebylo dosaženo tří roků započítatelných pro postup, st-l shledává vnitřní rozpor vzhledem k výslovnému znění § 53 služ. pragm. a tvrzení v odpor vzatého rozhodnutí.
Žádnou z těchto námitek neshledal nss důvodnou.
Je sice pravda, že podle § 14 služ. pragmatiky jest kvalifikaci zapisovati do kvalifikačních tabulek každý rok, leč z ustanovení tohoto neplyne ještě, jak st-l mylně má za to, že by po uplynutí roku nejblíže příštího již kvalifikace na rok předchozí nemohla býti určena, nebo že by určení takové bylo neúčinné. Předpis ten stanoví jen tolik, že určení kvalifikace se má vztahovati na každý rok zvláště, s čímž souvisí i další ustanovení § 51 odst. 4 služ. pragm. v souvislosti s §em 16 plat. zák., podle něhož roky, za které byla dána kvalifikace »méně přiměřeně« nebo »nepřiměřeně«, nejsou pro postup do vyšších požitků započítatelny. Z předpisu § 14 služ. pragm. ani ze žádného dalšího předpisu služ. pragmatiky ani z předpisů o provádění kvalifikace úředníků fin. správy (srov. Věstník min. fin. z r. 1928 č. 38, str. 326 a násl.) nelze však vyčisti sankce v tom směru, že by kvalifikační řízení, které bylo provedeno později, než v roce nejblíže příštím, bylo právně neúčinné. (Srov. i nál. Boh. A 9628/32.) Důsledek takový nelze dovoditi ani z předpisu § 53 služ. pragm. v souvislosti s § 16 plat. zák., ježto předpis tento dopouští odsunutí zvýšení služného až do příštího určení kvalifikace, tedy až do té doby, dokud příští kvalifikace nebude určena. Na tom nic nemění okolnost, jaký právní význam má výrok o určení kvalifikace (námitka 1-b) ani okolnost, zda konečné určení kvalifikace bylo provedeno teprve vyřízením stížnosti ve smyslu § 20 služ. pragm. kvalifikační komisí u ústředního úřadu (námitka ad 1-c), ježto řízení kvalifikační tvoří jeden celek a směrodatným je konečný výrok kvalifikační komise. Z toho plyne, že i dodatečné určení kvalifikace vylučuje onen rok, za který byla dána kvalifikace »méně přiměřeně« nebo »nepřiměřeně«, ze zápočtu do doby rozhodné pro zvýšení služného a tedy i podle § 9 odst. 2 plat. zák. ze zápočtu do doby čekatelské potřebné pro ustanovení úředníkem. Ježto tedy st-l, jak ze spisů správních plyne, za rok 1929 a 1930 obdržel kvalifikační posudek »nepřiměřeně«, jsou dotyčné dva roky vyloučeny ze zápočtu do doby čekatelské, rozhodné pro ustanovení úředníkem, a nemůže tedy st-l s úspěchem namítati, že dnem 31. května 1929 nabyl právního nároku na ustanovení úředníkem.
Pokud pak jde o námitku ad 2., netvrdil žal. úřad, že disc. nálezem ze 17. září 1929 byla postižena doba před 31. květnem 1929, stížnost však nemá pravdu ani potud, pokud tvrdí, že tímto disc. nálezem byla postižena teprve doba od 1. června 1929 do 31. května 1930, ježto tímto disc. nálezem byl st-l potrestán trestem vyloučení z postupu do vyšších platů na dobu jednoho roku, což znamená, že postup st-lův do vyšších platů, i když by všechny ostatní podmínky postupu toho byly splněny, se odsunuje o jeden rok (arg. § 94 odst. 2 služ. pragm.), a to o další jeden rok kromě shora zmíněných let 1929 a 1930, vyloučených v důsledku vyslovené diskvalifikace, ježto § 94 odst. 2 služ. pragmatiky stanoví, že při výpočtu lhůty, o kterou se postup v důsledku disc. nálezu zdržuje, se nepočítají ona období, která pro postup do vyšších požitků nejsou započítatelná. Ježto pak předpis o vyloučení neb odkladu zvýšení služného (§ 16 plat. zák.) se vztahuje podle § 9 odst. 2 plat. zák. obdobně i na ustanovení čekatele úředníkem, měl zmíněný disc. trest u st-le za následek, že nárok na ustanovení st-le úředníkem, i když by všechny ostatní náležitosti byly splněny, byl (§ 94 odst. 2 služ. pragm.) odsunut o celý rok. Mohl se tedy žal. úřad dovolati i předpisu § 94 služ. pragm., a jest opačné tvrzení stížnosti bezdůvodné.
Tím padá i námitka ad 3., která ostatně je bezdůvodná již proto, že se týká poměrů před 30. listopadem 1927, tedy okolností pro posouzení dnešního sporu zcela irelevantních.
Jde ještě o to, zda čekatelský poměr st-lův mohl i ve tříleté čekatelské lhůtě — která podle toho, co právě bylo řečeno, před zrušením čekatelského poměru ještě nebyla dovršena — býti zrušen podle § 11 odst. 2 služ. pragm.
Žal. úřad dospěl k úsudku, že st-l nemá způsobilosti, aby byl ustanoven státním úředníkem, na podkladě výsledku st-lovy kvalifikace za roky 1929 a 1930. Úsudek ten není nelogickým, ježto je-li kvalifikační posudek, jak plyne z § 19 služ. pragm., posudkem o kvalitách úředníka, resp. čekatele, pak možno ze skutečnosti, že úředníku, resp. čekateli tomu dána byla dva roky po sobě kvalifikace »nepřiměřeně«, dospěti k úsudku, že čekatel takový není způsobilý k ustanovení státním úředníkem. Nebylo proto potřebí ani žádného dalšího odůvodňování. Osudek tento nekoliduje, jak stížnost tvrdí, s ostatním obsahem nař. rozhodnutí a zejména nekoliduje s výrokem, že st-l v době zrušení čekatelského služebního poměru neměl ještě tři roky započítatelné doby služební, ježto jde o dvě od sebe zcela odlišné právní otázky, totiž jednak o otázku, zda st-l má potřebné vlastnosti, které by jej činily způsobilým, aby byl ustanoven úředníkem, jednak o otázku, měl-li tři roky započítatelné služební doby čekatelské. Je tedy i námitka ad 4. bezdůvodná.
Konečně namítá stížnost, že žal. úřad prohlašuje žádosti st-lovy o zavedení disc. řízení za bezpředmětné, ačkoli podání st-lova byla nejdůležitějším dokladem toho, z jakých příčin došlo k zastavení postupu. Ani tuto námitku neshledal nss důvodnou. Pro posouzení předmětu dnešního sporu je okolnost, zda mělo či nemělo proti st-li býti zavedeno další řízeni disc., jak již svrchu bylo dovoženo, zcela irelevantní. I když by se však dále připustilo, že st-l by mohl správnost kvalifikačního posudku za léta 1929 a 1930 potírati ve stížnosti proti nař. rozhodnutí, jemuž tyto kvalifikační posudky byly položeny za podklad, nemohl by nss v námitce, že podání st-lova byla nejdůležitějším dokladem toho, z jakých příčin došlo k zaražení postupu, shledati náležitě konkretisovaný stižní bod ve smyslu § 18 zák. o ss, z něhož by bylo patrno, jakým myšlenkovým postupem se st-l snaží kvalifikační onen posudek zvrátiti. Ve své všeobecnosti se tedy námitka ta nehodí k projednání před nss-em.

Citace:

Č. 11684. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 345-349.