Č. 11731.

Zaměstnanci veřejní:* Rada nejvyššího správního soudu, jmenovaný do IV. hodnostní třídy s požitky 1. stupně platového, jemuž byl individuálním aktem přiznán osobní, do pense započitatelný, přídavek ve výši rozdílu mezi 1. a 2. platovým stupněm této hodnostní třídy, a na dobu jeho pobírání přiznán jednotný drahotní přídavek, odpovídající služnému 2. platového stupně téže hodn. tř., neměl ve smyslu § 6 odst. 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb. v den skončení činné služby »požitky 2. platového stupně IV. hodn. tř.« a přísluší mu nárok na pensijní základnu z funkčního služného částkou 27.000 Kč cit. §u.
(Nález ze dne 12. února 1935 č. 21.100/32.)
Prejudikatura: Boh. A 7754/29, 7773/29, 9140/31, 9711/32.
Věc: Bedřich Ř. v P. proti presidiu nej vyššího správního soudu o úpravu odpočivného.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána na rozhodnutí z 20. září 1930, odmítá se pro nepřípustnost, pokud jest podána na rozhodnutí z 27. září 193 2, zamítá se pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, narozený roku 1863, byl dekretem presidenta republiky z 27. května 1920 jmenován radou nss-u ve IV. hodn. třídě a rozhodnutím presidenta republiky z 29. prosince 1922 byl mu udělen titul senátního presidenta nss-u. K st-lově žádosti ze 7. dubna 1923 udělila mu vláda usnesením z 24. května 1923, počínajíc dnem 1. června 1923, osobní, do pense započitatelný přídavek ročních 3.672 Kč s tím, že po dobu pobírání tohoto přídavku budou st-li náležeti příslušné drahotní přídavky, odpovídající služnému 2. stupně platového IV. hodn. třídy.
K žádosti své ze 4. září 1923 byl st-l rozhodnutím presidenta republiky ze 7. prosince 1923 dán na trvalý odpočinek a výnosem presidia nss-u ze 4. ledna 1924 bylo mu ve shodě s min. fin. vyměřeno výslužné, které pak výnosem téhož presidia z 23. dubna 1929 upraveno od 1. ledna 1925 podle zák. č. 290/1924 Sb.
Přihláškou z 26. července 1930 žádal st-l presidium nss-u o úpravu odpočivných požitků podle zák. č. 70/1930 Sb., domáhaje se toho, aby mu pensijní základna byla určena z funkčního služného II. § 6 odst. 3 vl. nař. č. 96/1930.
K přihlášce té vyměřilo presidium nss-u st-li výnosem z 20. září 1930 za souhlasu zem. fin. ředitelství v Praze na základě zák. č. 70/1930 Sb. vzhledem k pensijní základně 63.900 Kč, určené podle § 6 vl. nař. č. 96/1930 Sb., místo dosavadních odpočivných požitků od 1. ledna 1930 výslužné 63.900 Kč ročně, t. j. 100% nové pensijní základny 63.900 Kč (základní služné 10. stupně 36.900 Kč, funkční služné III. 27.000 Kč) na dobu trvalé výslužby, ale o žádosti st-lově, aby mu mimořádně byla určena pensijní základna, vyplývající z II. stupnice funkčního služného, rozhodnuto zvláštním výnosem presidia nss-u z 18. prosince 1931, kterým žádosti nebylo vyhověno, poněvadž pro žádané určení pensijní základny není opory ani v zák. č. 70/1930 Sb., ani ve vl. nař. č. 96/ 1930 Sb.
Námitkám st-lovým, vzneseným do posléze zmíněného výnosu, presidium nss-u rozhodnutím z 27. září 1932 nevyhovělo z těchto důvodů: »Námitku, že funkční služné mělo býti určeno podle požitků IV. hodn třídy 2. stupně částkou 30.000 Kč a nikoli částkou 27.000 Kč podle požitků IV. hodn. třídy 1. stupně, ježto požitky Vám v den skončení činné služby příslušející, t. j. služné 28.536 Kč a přídavek 3.672 Kč tvoří pojmově ve smyslu zákonných předpisů služné IV. hodn. třídy, 2. stupně, nelze uznati důvodnou, neboť právě z usnesení vlády, kterým tato, povolujíc přídavek ve výši rozdílu mezi 1. a 2. stupněm IV. hodn. třídy, současně vyslovila, že budou příslušeti drahotní přídavky, odpovídající služnému 2. stupně IV. hodn. třídy, jest patrno, že požitky s přídavkem netvořily pojmově služné ve smyslu vl. nař. č. 34/1923 Sb. a vyhlášky č. 132/1923 Sb., poněvadž, kdyby tomu tak bylo, nastával by onen účinek již z uvedených předpisů a nebylo by bývalo třeba usnesení vlády, určujícího výši drahotních přídavků. Neměl jste tudíž v den skončení činné služby služné podle IV/2, nýbrž služné IV/1 a přídavek 3.672 Kč. Proto také podle nař. č. 96/1930 Sb. rozhodné jest pro určení pensijní základny funkční služné, odpovídající požitkům IV/1, t. j. 27.000 Kč. Zák. č. 70/1930 Sb. a ani vl. nař. č. 96/1930 Sb. neztotožňují požitky IV. hodn. třídy 2. stupně platového a požitky 1. stupně téže hodn. třídy, zvýšené o osobní do pense započitatelný přídavek, a také § 6 cit. nař., který obsahuje pravidlo pro určení pensijní základny podle funkčního služného, vůbec nerespektuje a nezná přídavků a určuje pouze funkční služné podle určitého stupně a hodn. třídy. V § 5 zák. č. 70/1930 Sb. byla vláda zmocněna, aby určila pensijní základny způsobem nepřesahujícím míru, stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle části VII. plat. zák. Nemohla a nesměla tedy vláda postaviti staropensisty lépe nežli pensisty podle zák. plat. Z ustanovení tohoto nelze však dovoditi, že by vláda nesměla staropensisty postaviti hůře nežli pensisty podle zák. plat. Kdyby nebyla je směla vláda postaviti hůře, byla by tato vůle zákonodárcova došla nesporně výrazu v zák. č. 70/1930 Sb., což se však nestalo a zákonodárce stanovil prostě pouze nejvyšší přípustnou mez, nikoli však mez nejnižší. V daných mezích mohla pak vláda stanoviti předpisy o určení pensijní základny, což učinila v nař. č. 96/1930 Sb. Speciálně pro soudce určila předpisy o určení pensijní základny podle funkčního služného v § 6 cit. nař. Námitka, že při výkladu slov »mají-li požitky IV. hodn. třídy, 1. nebo 2. stupně platového . . .« dlužno se obrátiti k vykládacímu pravidlu obsaženému v§ 199 odst. 2. plat. zák., není důvodná, neboť při výkladu uvedených slov v § 6 vl. nař. č. 96/1930 Sb. nelze se obraceti na § 199 plat. zák., poněvadž toto ustanovení nebylo vůbec rozšířeno zákonem č. 70/1930 Sb. na osoby, jichž se zákon tento týče. Vykládati možno pouze nař. č. 96/1930 Sb., a to jeho § 6, z kterého jasně jest zřejmo, že zákonodárce měl na mysli toliko skutečný plat IV. hodn. třídy, 1. nebo 2. stupně a nerespektoval vůbec žádných přídavků. Vůle zákonodárcova vysvitne zřejmě při srovnání s § 9, kde zákonodárce zastihuje také služné, odpovídající určitým hodn. třídám a platovým stupňům. Kdyby v § 6 byl chtěl také respektovati případné přídavky, byl by výslovně do tohoto §u pojal příslušné ustanovení.«
Stížností, podanou k nss-u, brojí st-l proti dvěma rozhodnutím presidia nss-u, a to 1. jednak proti rozhodnutí z 20. září 1930 o úpravě pense podle zák. č. 70/1930 Sb., jednak 2. proti rozhodnutí z 27. září 1932 o zamítnutí námitek st-lových do zmíněné úpravy. Kč.1. Prvé rozhodnutí bylo st-li doručeno dne 19. ledna 1931. Stížnost proti němu vznesená je opožděná.
K č. 2. Stížnost proti rozhodnutí z 27. září 1932 spatřuje porušení st-lových práv toliko v tom, že byla pensijní základna st-lova podle zák. č. 70/1930 Sb. a § 6 odst. 3. bodu III. vl. nař. č. 96/1930 Sb. určena z funkčního služného částkou 27.000 Kč, t. j. podle požitků IV. hodn. třídy 1. stupně, ač měla bytí prý stanovena částkou 30.000 Kč podle požitků IV. hodn. třídy 2. stupně, jež st-l při odchodu do výslužby měl.
Rozhoduje o této stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Zák. č. 70/1930 Sb., upravující odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich, vztáhl na zaměstnance státní, uvedené v §§ 1 a 2 plat. zák. č. 103/ 1926 Sb. — a tedy i na soudce —, kteří odešli do výslužby před jeho účinností, t. j. před 1. lednem 1926, některá v § 1 taxativně uvedená ustanovení VI. části plat. zák. č. 103/1926 Sb., jednající o odpočivných a zaopatřovacích platech. Protože však tato ustanovení neobsahují žádné normy v příčině výše pensijní základny, zmocnil zákonodárce v § 5 zák. č. 70/1930 Sb. vládu, aby na místo něho stanovila abstraktní normy pro určení výše pensijní základny, vytknuv jí současně směrnice dvojího druhu, jimiž se měla vláda při této své normotvorné činnosti říditi, že totiž dlužno přihlížeti k služebnímu poměru zaměstnanců v den skončení činné služby a že stanovení norem pro výši pensijní základny má se státi způsobem nepřesahujícím míru stanovenou plat. zák. č. 103/1926 Sb. v části VII. pro převod aktivních zaměstnanců do nových platů podle tohoto zák. (srov. Boh. A 10.484/33, 10.591/33, 10.731/33, 11.257/34 a j.). Tato míra, vyplývající z převodových předpisů plat. zák., tvoří tedy jen maximální hranici, až do které mohla vláda z vůle zákonodárce jíti při vydání předpisů pro určení výše pensijní základny t. zv. staropensistů, a tedy i pokud se týče této základny vyměřované z funkčního služného soudců. Není tím však vládě uloženo, že by musila použiti na staropensisty všech převodových předpisů plat. zákona.
Přihlížejíc k těmto převodovým předpisům, obsaženým v příčině stanovení funkčního služného aktivních soudců ustanovených na služebních místech, s nimiž jest spojen výkon zvláštní soudcovské funkce ve smyslu §§ 36 a 40 plat. zák., v ustanovení § 174 tohoto zák., stanovilo vl. nař. č. 96/1930 Sb. v § 6 odst. 3 — provádějíc zák. č. 70/1930 Sb. v příčině soudců-staropensistů — a to právě tak jako předpis § 174 odst. 2 písm. b) plat. zák. v příčině části aktivního platu, že »část pensijní základny vyplývající z funkčního služného určí se na základě stavu v den skončení činné služby takto: Byl-li soudce ustanoven na systemisované služební místo . .. III. .. . rady u nss-u ... a měl-Ii požitky IV. hodn. třídy plat. stupně 2., částkou 30.000 Kč, měl-li požitky IV. hodn. třídy plat. stupně 1., částkou 27.000 Kč . . . .«. Jsou tedy podle tohoto předpisu pro určení výše pensijní základny rozhodný dva skutkové předpoklady: 1. na jaké systemisované služební místo byl soudce v den skončení činné své služby ustanoven a 2. jaké měl v tento den požitky, t. j. které hodn. třídy a plat. stupně. V daném případě není o tom sporu, že st-l byl v den skončení činné své služby, t. j. dne 31. prosince 1923, ustanoven na systemisovaném služebním místě rady nss-u, tedy na místě zařazeném ve smyslu § 40 plat. zák. č. 103/1926 Sb. do 111. stupnice funkčního služného, a že měl v tento den služné IV. hodn. třídy, 1. stupně 28.536 Kč, dále osobní do pense započitatelný přídavek podle usnesení vlády z 24. května 1923 v částce 3.672 Kč, záležející v rozdílu mezi 1. a 2. stupněm služného IV. hodn. třídy, a konečně podle téhož usnesení drahotní přídavky odpovídající služnému 2. stupně IV. hodn. třídy po dobu pobírání prve zmíněného osobního přídavku.
Na sporu jest toliko otázka, zdali tyto platy st-li příslušející tvoří »požitky« IV. hodn. třídy 1. či 2. platového stupně ve smyslu shora cit. ustanovení § 6 odst. 3 bodu III. vl. nař. č. 96/1930 Sb. Kdežto totiž žal. úřad stojí na stanovisku, že právě zmíněný předpis má na mysli toliko skutečný plat, t. j. služné IV. hodn. třídy 1. nebo 2. platového1 stupně bez zřetele k jakýmkoli přídavkům, což odůvodňuje srovnáním s ustanovením § 9 téhož vl. nař., a dospívá v důsledku toho k závěru, že st-l měl požitky IV. hodn. třídy, 1. plat. stupně, jimž odpovídá funkční služné částkou 27.000 Kč, stojí stížnost na stanovisku opačném, dovozujíc jednak ze zák. č. 394/1922 Sb., vl. nař. č. 34/1923 Sb. a vyhlášky č. 132/ 1923 Sb., jednak ze všeobecného pojmu slova »požitky«, že i vl. nař. č. 96/1930 Sb. rozumí v § 6 odst. 3 »požitky« nejen služné, ale i osobní do pense započitatelný přídavek, který prý tvoří součást st-lova služného, jakož i jednotný drahotní přídavek, jak prý zřejmo z usnesení vlády z 24. května 1923, pak z intimujícího je dekretu a z pensijního dekretu st-lova. Stížnost dospívá k závěru, že st-l měl takto v den skončení činné služby požitky IV. hodn. třídy, 2. stupně plat., a že mu proto přísluší funkční služné tomuto stupni odpovídající 30.000 Kč.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Ustanovení § 6 odst. 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb. jest převzato — jak již řečeno — z převodového předpisu § 174 odst. 2 písm. b) plat. zák. č. 103/1926 Sb. a nutno je tudíž stejně vykládati jako toto. Posléze zmíněný předpis používá pak rčení »mají-li požitky IV. hodn. třídy 2. resp. 1. stupně platového« v totožném smyslu, jako obdobná ustanovení téhož § 174 odst. 2 písm. a), c), d), e), nebo § 173 odst. 4 plat. zák. v příčině soudců, kteří mají požitky jiné určité hodn. třídy a plat. stupně tam uvedené, nebo dále převodová ustanovení §§ 167, 268 odst. 2 a 4, § 170 odst. 5 v příčině jiných úředníků, § 179 v příčině profesorů vysokoškolských, § 180 odst. 6 a 7, § 181 odst. 2 písm. a) a c) v příčině státních profesorů a učitelů, § 184 odst. 2 a 3 v příčině vojenských a četnických důstojníků. Jak nss konstantně judikuje (viz na př. Boh. A 7754/29 a 7773/29 k § 170 odst. 5 plat. zák., Boh. A 9140/31 k § 168 plat. zák., Boh. A 9711/32 k § 181 odst. 2 písm. a) plat. zák. a jiné), jest výraz »požitky hodn. třídy a plat. stupně« terminus technicus, jehož jest všeobecně užíváno v normách upravujících požitky státních zaměstnanců a který vyznačuje požitky stanovené pro tu kterou hodnostní třídu a platový stupeň podle zákonného systému platového. Úředník (soudce) nabývá požitků určité hodn. třídy, resp. plat. stupně, když mu bylo přiznáno služné v některém platovém stupni té či oné hodn. třídy podle systemisovainého platového schématu. V tomto smyslu užívá výrazu toho důsledně i plat. zák. č. 103/1926 Sb. a speciálně shora citovaná převodová jeho ustanovení. Lze proto takto vyznačenými požitky rozuměti jenom požitky, které pro dotyčnou hodn. třídu, resp. plat. stupeň její byly stanoveny podle zákonného schématu platového v době, kdy plat. zák. č. 103/1926 Sb. nabyl účinnosti, a nelze k požitkům v tomto smyslu počítati osobní přídavky nebo drahotní přídavky přiznané zaměstnanci odchylně individuálním správním aktem. Osobní do pense započitatelný přídavek, i když byl zaměstnanci vyměřen rozdílem mezi dvěma stupni téže hodn. třídy, jest přece jen svou podstatou pouhým osobním přídavkem a byla způsobem zmíněným vyznačena toliko jeho míra. Není proto zaměstnanec (soudce) zařaděn takovým způsobem do požitků odpovídajících vyšší hodn. třídě, resp. vyššímu plat. stupni téže hodn. třídy ve smyslu zákonného schématu platového. Třeba tedy zaměstnanec (soudce) přídavkem oním dosáhl fakticky úhrnných požitků, které se svou výší rovnají systemisovaným požitkům podle vyšší hodn. třídy nebo podle vyššího plat. stupně téže hodn. třídy, a třeba mu byl přiznán na dobu požívání tohoto osobního přídavku jednotný drahotní přídavek, odpovídající služnému vyššího plat. stupně, jehož rozdíl osobní přídavek vyrovnává, nebyly takovému zaměstnanci (soudci) požitky tyto přiznány jakožto požitky systemisované a nestal se tak zaměstnancem (soudcem) oné vyšší hodn. třídy, resp. vyššího plat. stupně. Jest proto pokládati za »požitky hodn. třídy a platového stupně« jen takové požitky, kterých bylo dosaženo jmenováním nebo časovým postupem nebo postupem do vyšších platových stupňů, a jest zřejmo, že v těchto případnostech není zahrnuto zlepšení platů, jehož se dosahuje přiznáním osobního do pense započitatelného přídavku ve výši rozdílu dvou platových stupňů určité hodnostní třídy a přiznáním jednotného drahotního přídavku tohoto vyššího platového stupně na dobu, pokud bude pobírán onen osobní přídavek, protože přiznání to není ani jmenováním, ani časovýmnebo platovým postupem' po rozumu služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. V tomto smyslu užívá platový zákon důsledně výrazu »požitky hodn. třídy a plat. stupně« a není v zákoně nikde podkladu, že by rčení to, pokud ho použito i v § 174 odst. 2 lit. b) v příčině soudců, ustanovených na služebních místech systemisovaných ve III. stupnici funkčního služného, mělo smysl jiný.
Užívá-li pak vl. nař. č. 96/1930 Sb. v § 6 odst. 3 rčení toho ve stejném smyslu jako plat. zák. č. 103/1926 Sb. v části VII., t. j. ve smyslu požitků, které v den skončení činné služby toho kterého soudce byly jakožto požitky zákonným schématem platovým systemisované dosaženy ať jmenováním, ať časovým nebo platovým postupem, tedy s vyloučením požitků, přiznaných nad toto schéma individuálním správním aktem jako osobní do pense započitatelný přídavek neb jednotný drahotní přídavek vyššího stupně na dobu pobírání tohoto osobního přídavku, jest pak nerozhodno, v jakém smyslu bylo užito výrazu »požitky« v zák. č. 394/1922 Sb., nebo ve vl. nař. č. 34/1923 Sb. a ve vyhlášce č. 132/1923 Sb., jichž se stížnost dovolává a jež, pokud se týče »požitků určité hodn. třídy a plat. stupně«, nemají se zákonem č. 70/1930 Sb., resp. vl. nař. č. 96/1930 Sb., tento zákon provádějícím, žádné souvislosti. Nemá také rozhodujícího významu, zda usnesení vlády, resp. dekrety dřívější, st-li doručené, považovaly osobní přídavek st-li přiznaný za součást služného, protože jednak nezabývaly se povahou osobního přídavku ex professo, jednak neposuzovaly ho s hlediska vl. nař. č. 96/1930 Sb.
Dospěl-li za tohoto stavu věci žal. úřad k závěru, že st-l měl v den skončení činné služby — když se nepřihlíží k přídavkům, přiznaným mu individuálním správním aktem — jen požitky IV. hodn. třídy, 1. stupně platového, a vyměřil mu pensijní základnu z funkčního služného III. stupnice částkou 27.000 Kč, nelze uznati, že by výrok ten byl v rozporu se zákonem.
St-l poukazuje dále ještě na ustanovení § 199 odst. 2 plat. zák. a dovolává se analogického jeho použití, zvláště když prý vl. nař. č. 96/ 1930 Sb. v § 9 odst. 5, týkajícím se státních profesorů, obratem »mají-ii služné hodnostní třídy a platového stupně nebo služné tomu odpovídajícím: ono vykládací pravidlo § 199 odst. 2 plat. zák. obdobně převzalo. Ani v tom nemohl nss stížnosti přisvědčiti.
Jest ovšem pravda, že »všeobecným ustanovením pro převod« aktivních zaměstnanců (soudců) bylo v § 199 odst. 2 plat. zák. č. 103/1926 Sb. stanoveno, že »zaměstnanci, kteří nedosáhli v důsledku ustanovení odstavce 4 § 1 čl. I zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. platového stupně cit. zákonem nově utvořeného a jimž byl na vyrovnání rozdílu přiznán osobní přídavek, posuzují se při převodu do nových platů, jako kdyby byli onoho stupně skutečně dosáhli.« Než toto speciální a výjimečné ustanovení, dané výhradně pro převod aktivních zaměstnanců do nových platů podle zák. č. 103/1926 Sb., nelze analogicky rozšiřovati na úpravu pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. t. zv. staropensistům, když ani tento zákon je v § 1 na staropensisty výslovně nerozšířil a prov. vl. nař. č. 96/1930 Sb. v mezích § 5 zák. ustanovení toho ani přímo nepřevzalo, ani na analogické jeho použití v příčině soudců neodkázalo, takže je zřejmý úmysl zákonodárcův vyloučiti výhodu v § 199 odst. 2 plat. zák. stanovenou při úpravě pense staropensistů-soudců. Má-li .však cit. vl. nař. č. 96/1930 Sb. pro úpravu pensijní základny soudců speciální normy (§§ 6 a 7), nelze také poukazovati na předpisy, platné pro státní profesory, již proto, že funkční služné těchto jest zbudováno na jiných základech a že § 9 odst. 5 o profesorech IV. hodn. třídy vůbec nejedná. Bylo by tudíž analogické použití § 199 odst. 2 plat. zák. i na soudce-staropensisty v rozporu s úmyslem i zněním jak zák. č. 70/1930 Sb., tak vl. nař. č. 96/1930 Sb.

Citace:

Č. 11731. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 480-486.