Č. 11947.Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: 1. Okolnost, že zaměstnankyně (posluhovačka) je manželkou pojištěného zaměstnance, nevylučuje ji z povinnosti pojistné. — 2. Který z několika zaměstnavatelů je povinen zaměstnance pojistiti?(Nález ze dne 28. května 1935 č. 15818/35.) Věc: Emilie S. v Č. (adv. Dr. Artur Wohrizek z Čes. Těšína) proti zemskému úřadu v Brně o pojištění.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Platebním výměrem č. 673/31 předepsala okr. nemoc. pojišťovna v Čes. Těšíně st-lce pojistné nemocenské, invalidní a starobní ja Zuzanu R. na období od 15. července 1929 do 31. května 1930 ve II. Aa mzdové třídě a dále rozdíl mezi I. a II. třídou za dobu od 1. června 1930 do 21. března 1931 v úhrnné výši 311 Kč 45 h.Výměrem ze 4. února 1932 nevyhověl okr. úřad v Č. Těšíně podané stížnosti a i další odvolání zamítl zem. úřad v Brně nař. rozhodnutím. —Stížnost popírá povinnost st-lčinu k placení pojistného jí za posluhovačku Zuzanu R. předepsaného z důvodu, že tato pojištění vůbec nepodléhá.Pojistnou povinnost popírala st-lka v řízení správním poukazem na okolnost, že manžel Zuzany R. byl pojištěn u okr. nemoc. pojišťovny a že proto jeho žena jako příslušnice rodiny měla nárok na pomoc v nemoci a že tato jí byla také skutečně poskytnuta. Žal. úřad vyslovil pak, vyřídiv věcně různé námitky odvolání, že ostatní v odvolání uvedené okolnosti jsou podle zák. nerozhodný. Ježto ve svém odůvodnění ke zmíněné námitce nezaujal stanoviska, jest zjevno, že okolnost onu prohlásil za nerozhodnou, čili že vycházel z názoru, je jí nemůže býti vyloučena pojistná povinnost této posluhovačky.Ve stížnosti opakuje pak st-lka svůj právní názor, že R.-ová v zaměstnání u ní nepodléhala pojištění, poněvadž jako manželka člena pojišťovny byla již z tohoto titulu pojištěna.Nss jí však nemohl dáti za pravdu. Podle § 2 zák. č. 221/1924 Sb. podléhají pojištění osoby, které na základě smluveného poměru pracovního atd. vykonávají práce nebo služby a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Jest tedy zásadním kriteriem pro existenci pojistné povinnosti vykonávání prací neb služeb takto kvalifikovaných. V §§ 5 a 6 jsou pak uvedeny osoby z pojištění vyňaté, mezi nimi však příslušník rodiny pojištěnce uveden není. Praví-li pak § 96, že za příslušníky rodiny, na jichž ošetření v nemoci má podle § 95 po-ištěnec nárok, se pokládají osoby, dále uvedené, které žijíce ve společné domácnosti s pojištěncem jsou převážně odkázány výživou na jeho mzdu a nemají nároku na pojistnou dávku z vlastního pojištění, jest zřejmo, že zákonodárce sám předpokládá, že příslušník rodiny může býti sám podroben pojistné povinnosti, jsou-li totiž u něho splněny předpoklady cit. § 2. Ježto, jak uvedeno, není positivního ustanovení, které by příslušníka rodiny pojištěncovy, kdyby u něho byly splněny předpoklady § 2, z povinného pojištění vylučovalo, a zákon sám předpokládá, že i příslušník rodiny pojištěncovy může samostatně míti nárok na pojistnou dávku z vlastního pojištění, slušelo shora uvedenou námitku zamítnouti; ježto pak šlo o okolnost podle zák. nerozhodnou, nemůže býti ani vadou řízení, že úřad nezjišťoval, zdali Zuzana R. byla skutečně na účet pojišťovny ošetřována. Konečně dovozuje stížnost, že zaměstnání Zuzany R. bylo toliko vedlejší a že proto nepodléhala pojistné povinnosti.Žal. úřad i stížnost vycházejí po stránce skutkové ze souhlasného předpokladu, že ve sporné době byla Zuzana R. zaměstnána jak vedením vlastní domácnosti, tak posluhováním u st-lky a tak i domovnictvím u jistého T. v Č.K tvrzení během řízení pronesenému, že Zuzana R. prý měla ve sporné době ještě najatý pozemek, nepřihlížel žal. úřad proto, poněvadž okolnost tato nemohla býti prokázána. Tomu odporuje st-lka námitkou, že pouhým dotazem u četnické stanice mohla býti pravdivost jejího tvrzení zjištěna. Této námitce, jejíž obsahem je výtka vadnosti řízení, že úřad v tomto směru nekonal dalšího šetření, nelze však dáti za pravdu, neboť Zuzana R. při svém výslechu rozhodně popřela, že by měla nějaké pole najato a st-lka, jíž tato výpověď byla dána k vyjádření, žádného dalšího šetření nenavrhla a ani výslovně nesetrvala na svém tvrzení, nýbrž toliko vysvětlovala, že jí o tom Zuzana R. sama vyprávěla a že ji proto dříve domů pouštěla. Prohlásil-li tudíž žal. úřad, že tvrzení st-lčino nebylo prokázáno, není tento výrok v rozporu s obsahem správních spisů a nelze tudíž také úřadu právem vytýkati, že domnělou práci na najatém pozemku a výtěžek z ní plynoucí nevzal v úvahu.Třeba tedy podle § 6 odst. 1 zák. o ss i nss-u při řešení otázky, zdali posluhování u st-lky bylo zaměstnáním vedlejším, bráti v úvahu jedině ona tři zaměstnání, ke kterým přihlížel žal. úřad, t. j. vedení vlastní domácnosti, obstarávání domovnictví a posluhování u st-lky.Žal. úřad považoval posluhování Zuzany R. u st-lky a obstarávání domovnictví v domě T.-ově v Č. a zaměstnání, jak je má na mysli § 169 odst. 2 cit. zák. č. 221/1924 Sb., podle něhož zaměstnanec, jenž pracuje u několika zaměstnavatelů za oddělenou mzdu, jest podroben pojistné povinnosti jenom podle svého hlavního zaměstnání. U takovýchto zaměstnanců nutno arciť při řešeni otázky, zda námezdní zaměstnání ta jsou u porovnání s jinou samostatnou činností nebo životním postavením dotyčné osoby s hlediska hospodářského a sociálního povahy podřadné a tedy vzhledem k předpisu § 2 odst. 1 cit. zák. zaměstnáním vedlejším, přihlížeti k souhrnu všech těchto zaměstnání námezdních.Shledá-li se při tom, že tato námezdní zaměstnání podléhají pojistné povinnosti podle § 2 odst. 1, pak nutno řešiti otázku další, které z nich jest zaměstnáním hlavním, t. j. nejvýše placeným (§ 169 odst. 3), určujícím, který ze zaměstnavatelů jest povinen osobu, o kterou jde, pojistiti (§ 169 odst. 2).Že by vedení vlastní domácnosti ve srovnání se souhrnem zaměstnání námezdních, t. j. s posluhováním u st-lky a s domovnictvím u T., bylo lze hodnotiti za základ existence a životní postavení jmenované tak, že by ona námezdní zaměstnání ve svém souhrnu se jevila zaměstnáním podružným, vedlejším, toho stížnost netvrdí, stavíc proti sobě jedině vedení vlastní domácnosti a domovnictví na straně jedné a posluhování u st-lky na straně druhé a hledíc z tohoto srovnání dolíčiti podřadnost posluhování u st-lky s hlediska hospodářského i sociálního. Tak praví výslovně, že posluhovačské práce u st-lky nebyly hlavním zaměstnáním Zuzany R., nýbrž že její činnost jako domovnice činžáku a práce v domácnosti byly zajisté významnějšího rázu nežli obsluhování osoby st-lčiny.Zůstává proto z nedostatku námitky řádně konkretisované nedotčen závěr žal. úřadu, že jest dána pojistná povinnost Zuzany R. podle § 2 odst. 1 cit. zák. tím, že námezdní zaměstnání jmenované ve srovnání s vedením vlastní domácnosti nelze považovati za zaměstnání vedlejší.Nutno se proto v rámci stížnosti vypořádati ještě s otázkou, které z obou námezdních zaměstnání jmenované (posluhování nebo domovnictví) jest ve smyslu cit. § 169 odst. 2 považovati za zaměstnání hlavní.Podle § 169 odst. 3 cit. zák. jest v případě odst. 2 téhož §u považovati za hlavní zaměstnání zaměstnání nejvýše placené. Podle tohoto předpisu uznal žal. úřad za hlavní, pojištění podléhající zaměstnání Zuzany R. její zaměstnání u st-lky. Proti tomuto úsudku lze spatřovati námitku jediné v přednesu stížnosti, že žal. úřad zcela libovolně a bez veškerého podkladu a zjištění oceňuje hodnotu naturálního bytu nepatrným a v žádném poměru nestojícím obnosem 34 Kč, ačkoliv se jedná o mnohopatrový činžák s různými nájemníky, takže domovnické práce v každém pádě odpovídají vyšší ceně, neboť zajisté obdržela též patřičnou odměnu v hotovosti.K tomu jest především podotknouti, že žal. úřad výslovně uvedl, že k ceně 34 Kč dospěl podle úředních vyhlášek, takže tvrzení stížnosti, že to učinil libovolně a bez veškerého podkladu a zjištění, odporuje znění nař. rozhodnutí; že by pak cena 34 Kč neodpovídala oněm úředním vyhláškám, stížnost nenamítá. Během konaného šetření pak st-lka opomenula uvésti a dokázati jinou cenu bytu a netvrdila, že by tato cena byla pro posouzení sporné otázky rozhodna, nedala tak úřadu žádného podnětu k nějakému konkrétnímu šetření a dále pak netvrdila, že Zuzana R. kromě bytu dostávala ještě zvláštní peněžitou odměnu, takže tvrzení ve stížnosti obsažené se v tomto směru jeví jako nepřípustné novum, nehledíc k tomu, že se i stížnost omezuje na vyslovení pouhé, ničím nedoložené domněnky. Není tudíž stížností vyvrácen skutkový podklad žal. úřadu, že cena naturálního bytu činila toliko 34 Kč.Nelze proto shledati vadným, když žal. úřad uznal námezdní zaměstnání Zuzany R. u st-lkv u porovnání s dalším jejím námezdním zaměstnáním (domovnictvím) za zaměstnání nejvýše placené, tedy hlavní podle cit. § 169 odst. 2, a důsledkem toho není ani nezákonným, když usoudil, že Zuzana R. ve svém zaměstnání u st-lky podléhala sociálnímu pojištění podle cit. zák. č. 221/1924 Sb.